Vojenská okupace

Vojenská okupace je dočasná kontrola[1] nad cizím územím, které nepřísluší pod formální svrchovanost okupující mocnosti.[2][3] Takto ovládané území je okupované území nebo okupační zóna.
Definice
V případě, že ozbrojené síly jedné ze znepřátelených stran obsadí část území druhé strany a jsou schopny je udržet a vykonávat zde své pravomoci, jedná se o okupaci. O okupaci jde i v případě, že se okupující mocnost nesetkává s ozbrojeným odporem.[4] Svojí dočasnou podstatou se vojenská okupace odlišuje od kolonialismu nebo anexe.[5] Nejedná se tedy o připojení daného území k státnímu území okupační mocnosti, nýbrž o prozatímní výkon státní moci.
Válečné právo
„ | Oddíl třetí Vojenská moc na obsazeném nepřátelském území Čl. 42 | “ |
— IV. úmluva II. Haagské mírové konference, 1907 |
Rozdíl mezi anexí a okupací poprvé formuloval švýcarský filosof a diplomat Emerich de Vattel ve svém díle Zákon národů[6]. Toto rozlišení se stalo součástí mezinárodních právních norem po napoleonských válkách a později bylo zakotveno v Čtvrté úmluvě druhé haagské konference[7] a Čtvrté ženevské úmluvě[8]. Tyto předpisy také stanovily základní pravidla okupace. Povinností okupující mocnosti je zejména obnovit a zajistit v maximálním možném rozsahu veřejný pořádek a bezpečnost, zabezpečit dostatečné zásobování potravinami, lékařskou péči a zajistit administrativní fungování okupované oblasti, spolupracovat s místními orgány a informovat obyvatelstvo o všech přijímaných opatřeních. Musí dále umožnit fungování civilní ochrany a dát jí k dispozici nezbytná zařízení. Okupující mocnost nese i náklady na správu země, pokud vybírá místní daně. Dále nesmí požadovat po civilním obyvatelstvu výkon prací za jiným účelem, než je zabezpečení potřeb jejich sil a veřejných služeb, ani nutit místní policejní složky k účasti na vlastních vojenských aktivitách. Vyžadovat věcné prostředky od místního obyvatelstva smí okupující mocnost jen pro účely zabezpečení svých sil a administrativního personálu, a to za náhradu. Dále je okupující mocnost povinna zachovat stávající systém prosazování práva (tj. policie a soudy), je-li to v souladu s požadavky mezinárodního práva a obecně uznávaných standardů, jakož i s bezpečnostními ohledy, zavádět nová trestní pravidla je možné jen pokud je to nezbytné k prosazení mezinárodního práva, zabezpečení řádné vlády a bezpečnosti okupačních sil.[4]
Historie

- V průběhu první světové války okupovalo Německo Belgii, východ Francie a západ Ruska. Rakousko-Uhersko okupovalo Srbsko a Černou Horu.
- V průběhu druhé světové války okupovalo Německo a Itálie většinu Evropy, nicméně o skutečnou vojenskou okupaci šlo v případě Belgie, severní části Francie, Řecka, Srbska a částí SSSR, ostatní území byla pod civilní správou (např. Protektorát Čechy a Morava nebo Norsko) nebo v nich vládly loutkové režimy (např. vichistická Francie, Slovenský štát nebo ustašovské Chorvatsko).
- Po druhé světové válce bylo Spojenci okupováno Německo, Rakousko a také Japonsko.
- V srpnu 1968 začala okupovat Československo vojska Varšavské smlouvy, tvořená vojáky Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky a Maďarské lidové republiky.
- Sovětská okupace východního Polska v letech 1939–1941.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military occupation na anglické Wikipedii.
- ↑ A Roberts. Prolonged Military Occupation: The Israeli-Occupied Territories Since 1967 - Am. J. Int'l L., 1990, p. 47.
- ↑ Eyāl Benveniśtî. The international law of occupation. Princeton University Press, 2004. ISBN 0-691-12130-3, 9780691121307, p. xvi
- ↑ Eran Halperin, Daniel Bar-Tal, Keren Sharvit, Nimrod Rosler and Amiram Raviv. Socio-psychological implications for an occupying society: The case of Israel. Journal of Peace Research 2010; 47; 59
- ↑ a b PŘÍRUČKA VOJÁKA AČR. 2. vyd. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2007. 252 s. Dostupné online. S. 20. Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ David M. Edelstein. Occupational Hazards: Why Military Occupations Succeed or Fail. Journal of Peace Research 2010; 47; 59
- ↑ VATTEL, Emerich de. Droit des gens. [s.l.]: [s.n.], 1758. Dostupné online.
- ↑ Vyhlášeno pod č. 180/1913 ř.z. - Dostupné online (na webu PrF MU)
- ↑ Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. In: Sbírka zákonů. 1954. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online. Příloha č. 5.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vojenská okupace na Wikimedia Commons
Téma Okupace ve Wikicitátech
Slovníkové heslo okupace ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Okkupace (vojenství) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce

této stránce pro informování Bundesarchivu.
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Faktické opravy a alternativní popisy jsou uvedeny odděleně od původního popisu. Dodatečné chyby mohou být oznámeny naOriginal historic description:
Berlin, Oberbefehlshaber der vier Verbündeten
ADN-ZB/TASS 24.4.1985 Deutschland, Juni 1945 Die Oberbefehlshaber der vier verbündeten Armeen trafen sich am 5. Juni 1945 in Berlin. Es wurden drei Dokumente bekanntgegeben: "Erklärung in Anbetracht der Niederlage Deutschlands", "Feststellung über die Besatzungszonen" und "Feststellung über das Kontrollverfahren". Der britische Feldmarschall Bernard L. Montgomery (l.), US-General Dwight D. Eisenhower (2.v.l.) und der französische General Jean de Lattre de Tassigny (r.) bei Marschall der Sowjetunion Georgi K. Shukow in Berlin-Wendenschloß.
Abgebildete Personen:
- Lattre de Tassigny, Jean de: General, Oberbefehlshaber Landstreitkräfte Westeuropa, Frankreich
- Montgomery, Bernard Law Viscount: Feldmarschall, stellvertretender NATO-Oberbefehlshaber, Großbritannien
- Shukow, Georgi K.: Marschall, Verteidigungsminister, Sowjetunion
- Eisenhower, Dwight D.: 1890-1969; General, 34. Präsident der Vereinigten Staaten von Amerika, USA
(c) Bundesarchiv, Bild 101I-121-0008-25 / Ehlert, Max / CC-BY-SA 3.0

Archiv-Nr.: 80/23,25 Datum 20.9.39
Erstes Zusammentreffen deutscher und russischer Truppen
Als Erwiderung eines Besuches des Politischen Kommissars Borowenskij bei dem Kommandierenden General des XIX. AK, General der Panzertruppen Guderian, in Brest-Litowsk, suchten deutsche Truppen die Vorhut der russischen Armee ostwärts Brest-Litowsk auf. Die Gespräche wurden zwischen den Soldaten in kameradschaftlicher Weise geführt.
Zensurvermerk: Zensiert
ADN-TEXT
ADN-ZB/Archiv
II. Weltkrieg 1939-45, Der Feldzug in Polen; September 1939
Deutsche Soldaten im Gespräch mit sowjetischen Offizieren in einem Panzerregiment der Roten Armee östlich von Brest-Litowsk. Sie erwidern einen Besuch des sowjetischen Kommissars Borowenskij am selben Tag beim Kommandierenden General des XIX. Armeekorps Heinz Guderian in Brest-Litowsk.
Autor: Ernst Hoenisch, Licence: CC BY-SA 3.0
Bildnis Paul von Hindenburg. Aufgenommen im Auftrag des Zentral-Depots für Liebesgaben Berlin W 60 für die Leipziger "Illustrierte Zeitung" durch E. Hoenisch, Hofphotograph, Leipzig