Vojenské letadlo
Vojenské letadlo je jakékoliv letadlo s pevnými nosnými plochami (letouny) nebo s rotujícími nosnými plochami (vrtulníky), které je provozováno oficiálními nebo povstaleckými ozbrojenými silami jakéhokoliv typu.[1] Vojenská letadla se dělí na bojová a nebojová:
- Bojové letadlo je letadlo navržené k ničení nepřátelských zařízení použitím vlastních zbraní.[1] Bojová letadla jsou normálně vyvíjena a vyráběna pouze pro ozbrojené síly.
- Nebojové letadlo je letadlo, které není navrženo pro boj jako svou hlavní funkci, ale může nést zbraně, které slouží k vlastní obraně letadla. Tato letadla slouží hlavně v podpůrných rolích a mohou být vyvíjena a vyráběna jak pro ozbrojené síly, tak i pro civilní organizace.
Bojová letadla
Bojová letadla (válečná letadla) se dají zhruba rozdělit na stíhače a bombardéry. Existuje však i několik variant letadel, které leží někde mezi stíhacími a bombardovacími letadly. Mezi ně patří například stíhací bombardéry (například MiG-23), bitevní letouny (například sovětský Iljušin Il-2). Mezi bojová letadla jsou zařazena i námořní hlídková letadla dlouhého doletu (např. P-3 Orion nebo S-3 Viking), která jsou často vybavena protilodními a protiponorkovými útočnými zbraněmi.
Stíhací letadla
Hlavní úlohou stíhaček je ničení nepřátelských letadel ve vzdušném boji, a to jak v útočných tak i v obranných akcích. Mnoho z nich je velice rychlých a vysoce obratných. K jejích úkolům patří i doprovod a ochrana vlastních bombardérů nebo jiných letadel. Stíhačky jsou schopné nést nejrůznější zbraně. Patří mezi ně kulomety, kanóny, neřízené rakety i řízené střely. Většina moderních stíhaček je schopna napadnout nepřítele na velkou vzdálenost za hranicí viditelnosti. Mezi stíhací letadla, která slouží k vybojování vzdušné převahy patří F-22 Raptor nebo MiG-29. Mezi nejznámější stíhačky 2. světové války patří Supermarine Spitfire, P-51 Mustang nebo Messerschmitt Bf 109. Příkladem přepadového stíhače, což je stíhací letadlo navržené k odstartování, rychlému přepadu a sestřelení nepřátelského letadla, by mohl být MiG-25. Příkladem těžkého stíhacího letadla je například německý Messerschmitt Bf 110.
Označení „stíhač“ je také občas použito i na letadla, která nejsou určena pro vzdušný boj – například bitevní letoun A-10 Thunderbolt II je zařazen v „taktických stíhacích“ letkách amerického letectva (USAF).
Bombardéry
Bombardéry jsou většinou větší, těžší a méně obratné než stíhačky. Mají schopnost nést velký náklad bomb. Bombardéry jsou téměř výhradně používány pro útoky na pozemní cíle a nejsou dost rychlé ani obratné, aby unikly nepřátelským stíhačkám. Jenom málo typů má jeden motor a jednoho pilota, většina bombardérů má dva a více motorů a vyžadují dvou nebo vícečlennou posádku. Omezený počet bombardérů, jako je například B-2 Spirit, je postaven technologií Stealth, která mu dává schopnost uniknout pozornosti nepřátelských radarů. Příkladem konvenčního moderního bombardéru by mohl být bombardér B-52 Stratofortress. Příkladem těžkého bombardéru 2. světové války zase B-17 Flying Fortress.
Bombardéry se dále dělí na lehké bombardéry, střední bombardéry, těžké bombardéry, strategické bombardéry, střemhlavé bombardéry a torpédové bombardéry. Americké námořnictvo (US Navy) a námořní pěchota (USMC) tradičně označuje své střední a lehké bombardéry jako „útočné letouny“.
Bitevní letadla
Bitevní letadla (někdy též označovaná jako „útočné letouny“) mohou být použita k podpoře vlastních pozemních jednotek. Některé z nich mají schopnost nést konvenční nebo i jaderné zbraně daleko za nepřátelské linie a tam udeřit na důležitý pozemní cíl. Mezi ně patří i bitevní (útočné) vrtulníky, které ničí nepřátelské tanky a obrněná vozidla a poskytují blízkou leteckou podporu pozemním jednotkám. Příkladem bitevního letounu je sovětský Iljušin Il-2 Šturmovik. Některé typy dopravních letadel byly vybaveny zbraněmi, které střílejí z boku letounu na pozemní cíle a slouží jako letouny palebné podpory. Mezi takové letouny patří AC-47 a AC-130.
V moderních leteckých silách se rozdíly mezi bombardéry, stíhacími bombardéry a bitevními letouny začínají stírat. Mnoho bitevních letadel, a to i ty které se podobají spíše stíhačkám, má schopnost nést bomby a i omezené schopnosti zapojit se do vzdušných soubojů. Jak rostou schopnosti navrhovaných letadel a zbraní které nesou, mohou být často bitevní letadla použity v roli stíhaček k vybojování převahy ve vzduchu a naopak stíhačky se mohou zapojit do podpory pozemních jednotek. Snad největším rozpoznávacím znakem je, že bombardéry jsou obecně letadla velkého doletu schopné letů hluboko do nepřátelského území, zatímco stíhací bombardéry a bitevní letadla svou působnost omezují na oblast probíhajících bojů. Ačkoliv i tento rys neplatí vždy, protože možnost tankování paliva ve vzduchu podstatně zvětšuje případný rádius bojových operací bitevních letadel.
Víceúčelová bojová letadla
Mnoho současných bojových letadel má víceúčelové využití. Tento pojem se obvykle používá na letadla s pevnými nosnými plochami, která mohou sloužit buď jako stíhací letadlo, nebo jako bombardér, podle toho, co je účelem prováděné mise. Příkladem víceúčelového letadla je F/A-18 Hornet. Příkladem víceúčelového bojového letounu 2. světové války by mohl být P-38 Lightning.
I některá stíhací letadla, jako například F-16 Fighting Falcon, mohou být použita jako „nosič bomb“, navzdory tomu, že byla zkonstruována pro vzdušný boj.
Nebojová letadla
Nebojová letadla hrají ve vojenském letectvu mnoho rolí. Patří k nim pátrací a záchranné operace, provádění leteckého průzkumu, pozorování a špionáže, doprava osob i materiálu, výcvik a tankování ve vzduchu.
Mnoho civilních letadel, ať s pevnými nebo rotujícími nosnými plochami, bylo vyráběno odděleně i pro vojenské využití. Takovým letadlem byl například civilní dopravní letoun Douglas DC-3, který ve své vojenské dopravní verzi dostal označení C-47 Skytrain a o několik desetiletí později i AC-47 jako letoun palebné podpory. Dokonce i plátnem potažený dvoumístný letoun Piper J-3 měl svou vojenskou verzi. Mezi nebojová letadla patří vojenské kluzáky a pozorovací balóny. Například balóny byly používány k pozorování už během Americké občanské války a během 1. světové války, kluzáky zase byly použity za 2. světové války k přepravě výsadkových jednotek.
Vojenská dopravní letadla
Vojenská dopravní letadla zajišťují armádní logistiku. Jejich hlavním úkolem je přeprava vojáků a vojenského materiálu. Náklad může být umístěn na paletách, což usnadňuje jeho nakládku, zajištění během přepravy a umožňuje i rychlé vyložení nákladu. Náklad může být také vysazován z letícího letadla na padácích, takže odpadá potřeba přistání. Do této kategorie patří i tankovací letadla. Tato letadla mohou doplňovat za letu palivo jiným letadlům, které jsou opatřena tankovacím nástavcem. Příkladem vojenského dopravního letadla je C-17 Globemaster III. Za 2. světové války to byl například C-47. Příkladem tankovacího letadla by mohl být KC-135 Stratotanker. Do této kategorie patří i vojenské vrtulníky a vojenské kluzáky, které mohou dopravovat vojáky a zásoby do míst, kde nemůže běžné letadlo přistát.
Občas používané označení vojenské „nákladní letadlo“ je nesprávné, protože vojenská dopravní letadla také často přepravují výsadkáře a jiné vojáky.
Průzkumná letadla
Průzkumná letadla jsou primárně určena pro shromažďování informací. K tomuto úkolu jsou vybavena kamerami a dalšími senzory. Tato letadla jsou jako taková pro svůj účel zvlášť navržena nebo upravena z již existujících stíhacích letadel nebo bombardérů. Jejich role je stále více nahrazována satelity a bezpilotními letouny.
Experimentální letadla
Experimentální letadla slouží k pokusům a testování například aerodynamiky, konstrukce letadel, avioniky a jiných přístrojů nebo pohonu letadel. Tato letadla jsou obvykle vybavena mnoha přístroji, které často přenášejí data přímo za letu do pozemních stanic, které jsou rozmístěny v testovací oblasti. Příkladem experimentálního letadla je XB-70 Valkyrie.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military aircraft na anglické Wikipedii.
Literatura
- (anglicky) Bill Gunston: Jane's Aerospace Dictionary, Jane's Publishing Company Limited, Londýn 1986, ISBN 0-7106-0365-7
Související články
- Označování vojenských letadel
- Letecký výsostný znak
- Vzdušné síly AČR
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vojenské letadlo na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Service Depicted: Air Force
Command Shown: ACC
041301-F-7709A-008
An AGM-65 Maverick missile flies away from a US Air Force (USAF) A-10 Thunderbolt attack aircraft from the 104th Fighter Wing (FW), Barnes Air National Guard (ANG) Base, Westfield, Massachusetts (MA), over northwest Florida during a Combat Hammer Air-to-Ground Weapons System Evaluation Program (WSEP) mission. The missions are conducted by the 86th Fighter Weapons Squadron (FWS), from Eglin Air Force Base (AFB), Florida (FL).
Camera Operator: MSGT MICHAEL AMMONS, USAF
Date Shot: 13 Jan 2004(c) Jean-Marc Rosier from http://www.rosier.pro, CC BY-SA 3.0
1 fighter : Curtiss P-40N Warhawk "Little Jeanne" + 3 B-25 Mitchells : B-25D-30 Mitchell 43-3318/KL161 – Vulcan Warbirds + B-25J-20 Mitchell 44-29507 – RNAF Historical Flight + B-25J-35 Mitchell 45-8811 – SDPA, at the 2009 edition of the Duxford Flying legends show.
A Soviet-built MiG-29 Fulcrum fighter flown by Major (MAJ) Peter Meisberger, from Germany`s (DEU) 73rd Fighter Wing (FW), Laage Air Base (AB), Germany, fires a radar guided AA-10 "Alamo" short-burn air-to-air missile at a QF-4 "Rhino" full-scale aerial target drone during a live-fire weapons training mission. Command Shown: ANG
B-29 in flight. The B-29 is and XB-29/Model 345 that is factory fresh. Construction Number: 4473, Serial Number: 42-24812, Type: B-29-50-BW, Factory: Boeing factory at Wichita, Kansas
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1989-014-30 / CC-BY-SA 3.0
A US Air Force (USAF) F-15E Strike Eagle aircraft from the 492nd Fighter Squadron, 48th Fighter Wing, Royal Air Force (RAF) Lakenheath, United Kingdom (UK) releases a GBU-28 "Bunker Buster" 5,000-pound Laser-Guided Bomb over the Utah Test and Training Range during a weapons evaluation test.