Vojtěch Šimíček

doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
Místopředseda Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
4. května 2023
Soudce Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
12. června 2014

Narození19. srpna 1969 (54 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materMasarykova univerzita
Profesepedagog a soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Šimíček (* 19. srpna 1969 Ostrava) je český právník, vysokoškolský pedagog, soudce Nejvyššího správního soudu. Od 12. června 2014, kdy se stal soudcem Ústavního soudu, je dočasně zproštěn výkonu funkce soudce Nejvyššího správního soudu po dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu. V květnu 2023 se navíc stal místopředsedou Ústavního soudu.

Studium a vědecká činnost

Po listopadu 1989 se ještě jako student práv podílel na vzniku Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity. V roce 1992 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1995 dokončil i postgraduální studium.[1] V letech 1992 až 1993 působil jako stážista v Německém spolkovém sněmu.[2]

Působí na Katedře ústavního právapolitologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.[1]

Nejvyšší správní soud

Soudcem byl jmenován roku 2003 a přidělen byl k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2010 předsedal soudnímu senátu, který nejprve odmítl rozpustit Dělnickou stranu. V dalším řízení však senát svým rozsudkem tuto stranu rozpustil.[3] V roce 2011 měl zřejmě za toto rozhodnutí získat cenu Právník roku v kategorii Správní právo, kterou ale odmítl, protože podle něj by soudci „nikdy neměli mít dojem, že jsou někomu za cokoliv vděčni.“[4]

V prosinci 2012 předsedal senátu NSS, který řešil stížnosti týkající se registrace kandidátů pro volbu prezidenta republiky. Výklad Ministerstva vnitra České republiky (zastoupeného ředitelem odboru všeobecné správy ministerstva a členem Státní volební komise Václavem Henychem), že „chybovost v obou kontrolních vzorcích“ se rovná součtu chybovostí obou vzorů, prohlásil soud z jazykového hlediska za možný, ale neshledal v zákoně úmysl zákonodárce sankcionovat nesprávné údaje nad rámec exaktních zjištění statistické míry chyb z obou prověřovaných vzorků, a proto prohlásil způsob výkladu a aplikace provedený ministerstvem za jednoznačně protiústavní a také nelogický. Na základě přepočtu podpisů na registračních arších soud nařídil zaregistrovat kandidátku Janu Bobošíkovou. Všechny ostatní námitky soud zamítl. Tři členové soudního senátu včetně předsedy NSS Josefa Baxy, tedy jeho menšina, však uplatnili odlišné stanovisko, podle nějž soud pochybil, když se rozhodl předpokládat ústavnost volebního zákona.[5][6] Následně se odmítnutý kandidát Tomio Okamura veřejně vyjádřil, že bude podávat (a následně podal) ústavní stížnost proti tomuto rozsudku. Kritizoval především část komentáře rozhodnutí NSS pro média, ve které soudce Šimíček uvedl,[7] že „některé petiční archy byly psané celé jednou rukou“. Okamura nato adresně prohlásil, že základním důvodem jeho ústavní stížnosti „je a bude vyvracení lží doktora Šimíčka a zvrácení jeho naprosto nekvalifikovaného a nespravedlivého rozsudku“.[8] I Vladimír Dlouhý se ohradil proti slovům soudce Šimíčka a označil za nedůstojné, aby soudce před veřejností otevřeně spekuloval o tom, že kandidáti podpisy manipulovali.[8] Na základě většinového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nicméně neměli Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý právo zúčastnit se voleb prezidenta České republiky v lednu 2013 jako kandidáti na úřad prezidenta.

Ústavní soud

V letech 1997 až 2003 byl Šimíček asistentem ústavního soudce Vojena Güttlera.[9]

V dubnu 2014 jej prezident Miloš Zeman navrhl jako soudce Ústavního soudu ČR.[10] Dne 29. května 2014 pak v Senátu PČR získal 56 hlasů od 58 přítomných senátorů a jeho kandidatura tak byla schválena.[11] Dne 12. června 2014 byl do této funkce prezidentem jmenován.

V roce 2019 senát Ústavního soudu konstatoval, že oznámení, že občané Ruské federace se nemohou ubytovat v jednom z ostravských hotelů, pokud nepodepíší prohlášení odsuzující anexi Krymu, nebylo diskriminační.[12] Šimíček jako soudce zpravodaj prohlásil, že „to, co udělal daný stěžovatel, koneckonců bylo v souladu s českou zahraniční politikou i politikou mezinárodních organizací.“[13] Toto rozhodnutí pro uplatnění principu kolektivní viny mj. kritizoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.[14][15]

Jakožto soudce zpravodaj vypracoval nález z února 2021, kterým Ústavní soud zrušil ustanovení krizového opatření vlády, které zakazovalo prodej a poskytování služeb v maloobchodních prodejnách.

Prezident Petr Pavel jej 3. května 2023 jmenoval místopředsedou Ústavního soudu s účinností 4. května.[16]

Odkazy

Reference

  1. a b doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2010-02-23]. Dostupné online. 
  2. BOBEK, Michal; MOLEK, Pavel; ŠIMÍČEK, Vojtěch, et al. Komunistické právo v Československu: Kapitoly z dějin bezpráví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009. 1005 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4844-7. S. 31–32. 
  3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. Pst 1/2009. Dostupné online. Archivováno 23. 2. 2010 na Wayback Machine.
  4. NĚMEČEK, Tomáš. Dva soudci se vzdali Právníka roku. Lidové noviny. 24. leden 2011, s. 27. Dostupné online. 
  5. Usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. Vol 11/2012, v právní věci navrhovatele Tomia Okamury (zastoupený Klárou Alžbětou Samkovou) v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti zaregistrovat kandidátní listinu. Dostupné online.
  6. Usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. Vol 13/2012, v právní věci navrhovatelek Jany Bobošíkové a Evy Morávkové v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti zaregistrovat kandidátní listinu. Dostupné online.
  7. KOZELKA, Petr. U Okamury byly smyšlené a sepsané jednou rukou celé archy, popsal soudce NSS. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-12-14 [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. 
  8. a b KLANG, Mikuláš; TRACHTOVÁ, Zdeňka. Okamura se obrátí na Ústavní soud, ohrožuje to volbu v lednu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-12-17 [cit. 2014-06-12]. Dostupné online. 
  9. Asistenti soudců [online]. Brno: Ústavní soud České republiky [cit. 2014-06-12]. Dostupné online. 
  10. Zeman na Ústavní soud navrhl Lichovníka, Šimíčka a Nykodýma. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-04-08 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. 
  11. KOPECKÝ, Josef. Zeman prosadil dva ústavní soudce, Nykodým narazil kvůli restitucím. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-05-29 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. 
  12. Neubytovat Rusy nevadilo. Nevařit imigrantům ano, rozhodl soud. Novinky.cz [online]. Borgis, 13. února 2020. Dostupné online. 
  13. Odmítl ubytovat ruské turisty, dokud nepodepíší, že nesouhlasí s okupací Krymu. Ústavní soud se nyní hoteliéra z Ostravy zastal. Hospodářské noviny [online]. 30. dubna 2019. Dostupné online. 
  14. Rychetský se stydí za rozhodnutí ÚS o diskriminaci Rusů v hotelu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-06-02 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  15. Rychetský: Za rozhodnutí Ústavního soudu o diskriminaci Rusů v hotelu se stydím. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-06-02 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  16. Prezident jmenoval Vojtěcha Šimíčka novým místopředsedou Ústavního soudu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-03 [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“