Vojtěch Hlaváč

Vojtěch Hlaváč
Vojtěch Hlaváč (1887)
Narození	23. března 1849 Ledeč nad Sázavou, Čechy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. března 1911 (ve věku 61 let) Petrohrad Ruské impérium Ruské impérium
Místo pohřbení	Vyborgskoe Catholic cemetery
Národnost	česká
Povolání	varhaník, dirigent, hudební skladatel a vynálezce
Ocenění	Řád sv. Anny 3. třídy Řád sv. Stanislava 3. třídy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Hlaváč, Войтех Иванович Главач^[1], také Hlavac nebo Hlawatsch (23. března 1849, Ledeč nad Sázavou^[2] – 19. března 1911, Petrohrad^{[3][pozn. 1]}) byl český varhaník, skladatel, dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku.

Studoval na Varhanické škole v Praze u Františka Blažka a Josefa Krejčího. Ve studiu pokračoval na varhanické škole v Paříži. Krátce učil v Banátu v Oravici na jihu dnešního Rumunska a poté se stal sbormistrem německého pěveckého sdružení v nedalekém Vršaci (dnes na území Srbska). Byl povolán k vojenské službě do Vídně. Stal se plukovním kapelníkem, ale záhy zběhl do Ruska, kde získal v Petrohradě postavení varhaníka carské italské opery a soukromě vyučoval hudbu.

V roce 1882 odešel do Pavlovska, kde se stal dirigentem orchestru Uměleckého klubu. Po návratu do Petrohradu v roce 1888 založil univerzitní symfonický orchestr a sbor a studentský dechový orchestr. Do repertoáru zařazoval i díla českých skladatelů a zasloužil se tak o propagaci české hudby v Rusku.

Mezi ruskou šlechtou si získal si velkou oblibu a byl zván do šlechtických sídel jako koncertní mistr i jako pedagog. V roce 1893 působil jako hudební inspektor v ústavu prince z Oldenburku a v roce 1895 také v obdobném zařízení princezny z Oldenburku.

V letech 1890–1892 absolvoval studijní cestu po ruských školách a podílel se na vypracování osnovy státního hudebního školství. Na Všeruské výstavě v Nižním Novgorodě, která se konala v roce 1896, řídil sto koncertů. Od roku 1900 až do své smrti byl varhaníkem dvorního orchestru v Petrohradě. Byl jmenován carským dvorním sólistou a kapitánem orchestrů ruského námořnictva. Za svou činnost v Rusku byl mnohokrát vyznamenán vysokými řády.

V roce 1880 navrhl zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. Nástroj postavila stuttgartská firma „Schiedmayer und Söhne“ a Hlaváč s ním podnikal koncertní turné po Německu, Itálii a Anglii. Později s tímto nástrojem vystupovala i jeho dcera, zpěvačka Zora Hlaváčová. V sezóně 1897–1898 jej představila i v Čechách.

Na své cestě po Itálii se seznámil s úpravou klavíru, která umožňovala libovolně prodlužovat tón opakovanými slabšími údery zvláštních malých kladívek. Vynalezl další technické zlepšení a takto upravený nástroj nazval Armonipiano. Pro tento nástroj komponoval některé své operní transkripce i Ferenc Liszt^[5], jinak se však neujal.

S oběma nástroji se s velkým úspěchem zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a Mezinárodní výstavy v Antverpách (1899), nejen jako vynálezce, ale i jako virtuóz na tyto nástroje.

• Mille Fleurs, op. 2 (1863)
• Křepelinka (1865)
• Srpske narodne pesne (klavír na čtyři ruce)
• Valčíky
• Koncertní etuda Es-dur
• Valse-Etude Des-dur
• Valse-Impromptu A-dur
• Gavotta
• Fantasie op. 29

• Romansy
• Dvojzpěvy
• Zabitý (mužský sbor) a další sbory
• Selskije chory (zpěvník pro školy)

• Chopinovská suita
• 4 rhapsodie z lidových písní srbských, maďarských a ruských

Neprovedena zůstala komická opera Oblava. Upravil řadu skladeb světových skladatelů pro své Armonipiano.

• Československý hudební slovník I (A–L), (Praha, 1963, SHV)
• Pazdírkův hudební slovník naučný I. Část věcná (Brno 1929, s. 16)
• Curt Sachs: Real-Lexikon der Musikinstrumente (Berlín 1913, s. 20).
• Antonín Modr: Hudební nástroje (Praha 1978, s. 267).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Hlaváč na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Hlaváč
• Vojtěch Hlaváč v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Technická historie klavíru (en)