Vojtěch Jasný

Vojtěch Jasný
Vojtěch Jasný
Vojtěch Jasný
Narození30. listopadu 1925
Kelč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. listopadu 2019 (ve věku 93 let)
Přerov
ČeskoČesko Česko
Povolánífilmový režisér, scenárista, fotograf, režisér a vysokoškolský učitel
Alma materAMU v Praze
Tématafilmová režie, filmová scenáristika a fotografie
OceněníPrix du jury du Festival de Cannes (1963)
Cena za nejlepší režii v Cannes (1969)
Artis Bohemiae Amicis (2007)
Výroční cena AČFK (2013)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Jasný (30. listopadu 1925 Kelč – 15. listopadu 2019 Přerov[1][2]) byl česko-americký scenárista, filmový režisér, fotograf,[3] vysokoškolský pedagog a jogín.[4] Jednalo se o jednu z významných postav české kinematografie 60. let 20. století řazeného k představitelům tzv. nové vlny v československém filmu. Svou celoživotní tvorbou si získal mezinárodní věhlas.

Život

V dětství, v necelých pěti letech, prodělal španělskou chřipku. Popisuje to tak, že na ni umíral a že byl „ve vysoké horečce v nebi“ a že díky té návštěvě v nebi mohl později udělat v Telči film Až přijde kocour. Po prodělání nemoci byl slaboučkým chlapcem, který jedl jen chleba s medem, polévku a ovoce.[5]

Roku 1951 absolvoval pražskou FAMU, kde studoval na filmové fakultě obor filmová fotografie a technika u profesora Karla Plicky, kterému také dělal asistenta. V 50. letech působil v Československém armádním filmu; tehdy byl rovněž přidělen k Vojenské kontrarozvědce.[6] Se svým spolužákem Karlem Kachyňou na počátku 50. let 20. století natočil několik zajímavých dokumentárních filmů i svůj první celovečerní film Dnes večer všechno skončí (1954). Prvním jeho samostatným celovečerním filmem se stal snímek Touha (1958). Největší úspěch i všeobecnou pozornost však vzbudil až legendární film Až přijde kocour z roku 1963. Jeho posledním filmem z 60. let se stal pozdější trezorový snímek Všichni dobří rodáci z roku 1968.

Po srpnové invazi v roce 1968 byl politicky perzekvován a posléze emigroval a natáčel televizní a celovečerní filmy v Rakousku, ve Spolkové republice Německo, Socialistické federativní republice Jugoslávie, později ve Finsku, Francii, v Kanadě a v USA. V zahraničí natočil celkem 29 filmů. Od roku 1984 trvale žil ve Spojených státech amerických. Jako vysokoškolský pedagog působil na univerzitách ve Vídni, Salcburku, Mnichově a New Yorku. Naposledy působil na New York Film Academy, která dnes spravuje jeho rozsáhlou soukromou knihovnu. Vychoval řadu úspěšných studentů.

Po sametové revoluci se vrátil zpět do vlasti, aby zde v roce 1991 natočil film Proč Havel?, a pak roku 1999 svůj poslední celovečerní film Návrat ztraceného ráje. Do vlasti se vracel pravidelně, účastnil se filmových festivalů a obdržel mnohá ocenění. Od roku 2011 žil s nemocnou manželkou v Domě seniorů v Bystrém. Po smrti své ženy (leden 2012) se z Domu seniorů v Bystrém odstěhoval do soukromí. Poté pobýval v Přerově, kde zemřel 15. listopadu 2019 ve věku 93 let.[1][2]

Byl autorem knihy vzpomínek a lekcí o filmu Život a film. Scénář pro nový film, který se má odehrávat v Terezíně,[7] nebyl realizován.

Vojtěch Jasný měl kožní poruchu vitiligo, projevující se bílými skvrnami na obličeji i rukou.

Ocenění

V roce 1969 byl za film Všichni dobří rodáci oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Barceloně. Na Filmovém festivalu v Cannes roku 1969 za tento snímek získal cenu za nejlepší režii.[8] Za svá díla sbíral ocenění na filmových festivalech v Cannes, San Sebastianu, Berlíně, Buenos Aires, New Delhi a mnoha dalších.

V roce 2003 byla Vojtěchu Jasnému udělena Cena za celoživotní přínos české kinematografii na festivalu Academia Film Olomouc. V roce 2007 převzal ocenění Český lev za dlouholetý umělecký přínos. V květnu 2013 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa Uměleckou radou JAMU v Brně, v létě roku 2013 obdržel v Karlových Varech Cenu prezidenta za přínos české kinematografii. Křišťálový glóbus, a dále v roce 2013 Výroční cenu AČK za hlubokou lidskost, kterou jsou prodchnuty jeho snímky, za filozoficky inspirující vnímání světa, silný morální rozměr jeho příběhů, výjimečnou vizualitu a nekonečnou touhu po pravdě a spravedlnosti, kterou byla prodchnuta nejen jeho filmografie, ale i celý jeho život.

Vojtěch Jasný byl také dědečkem jiného filmaře, německého režiséra a spisovatele Marcela Jasného. O zbytku rodiny není známo mnoho; Vojtěch a jeho vnuk měli vždycky vzdálený vztah, částečně ovlivňovaný tím, že žili ve dvou různých zemích, Marcelův otec se přestěhoval do Německa, když byl Marcel ještě malý chlapec.[9]

Filmografie, výběr

Film

Televize

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ban. Ve věku 93 let zemřel filmový režisér a scenárista Vojtěch Jasný. Kultura. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2019-11-16 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b BURDA, Michal. Zemřel režisér Vojtěch Jasný, "dobrý rodák" z Valašska. Fotografie Vladimír Šťastný, Petr Dvořák, Michaela Hasíková, Jan Karásek, Drahomír Stulír; Zprávy | Valašsko. valassky.denik.cz. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 16. listopad 2019. Dostupné online [cit. 2020-08-31]. 
  3. ↑ KLIMPL, Petr. Víme, jaký je Vojtěch Jasný režisér. Ale jaký je fotograf?. iDNES.cz. MAFRA, a. s., 11. únor 2011. Dostupné online [cit. 2020-08-31]. 
  4. ↑ RYSKA, Antonín. Můžeme porušovat přírodní zákony?. Sisyfos. Prosinec 2000, roč. VI, čís. 3, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-08-30]. ISSN 1211-2119. 
  5. ↑ LAUDIN, Radek. Díky svým slavným filmům ukázal Vojtěch Jasný Vysočinu i v zahraničí. Fotografie Martin Stolař, Monika Hlaváčová, Dan Materna, Radek Latislav, Petr Lemberk, Jaromír Komárek; Zprávy. iDNES.cz. MAFRA, a. s., 8. prosinec 2019. Dostupné online [cit. 2020-08-31]. 
  6. ↑ MORAVEC, Václav. Vojtěch Jasný. BBC [online]. 2004-09-24, rev. 2004-10-27 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vojtěch Jasný chystá film o Terezíně (česky)
  8. ↑ Zemřel režisér i odbojář Jasný, autor Všech dobrých rodáků (česky)
  9. ↑ Aiden Stefenson, editor. New Generation Old Legacy, Volume Four 1979-1999. Bertelsmann Group. S. 327–329 (anglicky)

Literatura

  • TŘEŠTÍK, Michael, ed. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 254. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 282. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 591. 
  • ČECHOVÁ, Briana. Všichni dobří rodáci. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2013. 333 s. ISBN 978-80-7004-156-7 (brož.). 
  • VORÁČ, Jiří. Vojtěch Jasný. Filmový básník v exilu.. 1. vyd. Brno: Host, 2020. 599 s. ISBN 978-80-275-0246-2 (váz.). 
  • LUKEŠ, Jan. Vojtěch Jasný: Život a film. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1999. 276 s. (Iluminace, sv. 11). ISBN 80-7004-094-7 (váz.). 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vojtěch Jasný 0007.JPG
Autor: Magig, Licence: CC BY 3.0
Vojtěch Jasný
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“