Vojtěch Lešetický

Vojtěch Lešetický
Vojtěch Lešetický (1890)
Narození	24. dubna 1830 Netolice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	5. ledna 1908 (ve věku 77 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	pedagog, spisovatel, básník a učitel
Příbuzní	Josef Lešetický (sourozenec) Emanuel Lešehrad (synovec)
Funkce	ředitel školy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Lešetický (24. dubna 1830 Netolice ^[1] – 5. ledna 1908 Královské Vinohrady^[2]) byl český učitel, básník, redaktor a včelař. Působil jako středoškolský profesor a ředitel školy v Písku (1860–1870) a ředitel učitelského ústavu v Hradci Králové (1870–1897). V Písku spoluzakládal první vyšší dívčí školu v Čechách. Psal pedagogické spisy a básně, přednášel o včelařství, redigoval knihy pro mládež, přispíval do časopisů.

Narodil se 24. dubna 1830 v Netolicích. Nejprve chodil do místní školy, poté se učil německy ve Chvalšinách.^[3] Absolvoval gymnázium v Budějovicích a Písku, studoval na pražské univerzitě.^[4]

V 50. letech pracoval jako vychovatel v rodině barona Podstatského-Tonserna. Roku 1858 získal místo jako suplent na české reálce v Praze. V roce 1860 se stal řádným učitelem na obecní vyšší reálce v Písku a o dva roky později i zatímním ředitelem. V Písku se spolu s dalšími učiteli gymnázia a reálných škol zapojil do úsilí o založení první vyšší dívčí školy v Čechách. Rovněž se stal nadšeným včelařem. Zakládal píseckou včelařskou jednotu a několik let pořádal přednášky o tomto oboru pro žáky reálných škol i širokou veřejnost.^[4] Byl také členem výboru místní záložny a měšťanské besedy.^[3]

Roku 1870 byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Hradci Králové a tuto funkci zastával do roku 1897. Zároveň se stal inspektorem pardubického okresu a o něco později i inspektorem městského okresu královéhradeckého a předsedou zkušební komise pro měšťanské školy.^[4] Jeho pedagogické výsledky, které se projevily zejména na skvělé pověsti jím řízeného učitelského ústavu, byly ve své době široce oceňované.^[5] Nadále se věnoval včelařství, a to v rámci jaroměřského spolku. Stal se rovněž dopisujícím členem odboru pro český jazyk a literaturu v Muzeu království českého.^[3]

Roku 1898 odešel do důchodu a odstěhoval se na Královské Vinohrady. Za své zásluhy získal čestný titul školního rady. Zemřel 5. ledna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.^[4]

V mládí psal poezii do časopisů. Roku 1859 přispěl několika básněmi, zejména sonety, do almanachu Kytice.^[4]

V 60. letech společně s dalšími učiteli (Josef Pažout, Vojtěch Vlastimil Janota, Edvard Erben aj.) připravoval k vydání edici knih pro mládež — Zlatá kniha dívek českých (Zlaté klasy, Zlaté lístky).^[4]

Knižně vydal:^[6]

• Hynek a Rachel : báseň ve čtveru zpěvích (1858)
• Písně a balády (1858)
• Nauka o slohu (1863), napsáno pro vyšší dívčí školu v Písku. V upravené podobě vyšlo ještě r. 1873.
• Rozumové včelařství (1871)
• Nauka o slohu pro školy střední (1873)
• Opatrovna a škola mateřská v Hradci Králové (1886)

Přispíval do Slovníku naučného a do časopisů Diblík, Zlaté klasy, Lumír, Škola a život, Otavan a Listy včelařské.^[4]

• Bratr Josef Lešetický (1836–1914) byl důstojník v rakouské armádě a český vlastenec. Za zásluhy mu byl udělen šlechtický titul „z Lešehradu“.^[7]
• Synovec Emanuel Lešehrad (1877–1955), celým jménem Emanuel Lešetický z Lešehradu, syn Josefa, se proslavil jako básník.^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Lešetický na Wikimedia Commons
• Autor Vojtěch Lešetický ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Lešetický
• Vojtěch Lešetický v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR