Vojtěch z Pernštejna

Vojtěch z Pernštejna
Detail náhrobku Vojtěcha z Pernštejna
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 25. březen 1527 – 17. březen 1534
Panovník	Ferdinand I.
Předchůdce	Jan z Vartemberka
Nástupce	Zdislav Berka z Dubé a Lipé
Ve funkci: 1514 – 2. březen 1523
Panovník	Vladislav II., Ludvík I.
Předchůdce	Vilém II. z Pernštejna
Nástupce	Karel I. Minsterberský
Narození	4. dubna 1490 Moravský Krumlov Moravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí	17. března 1534 Praha České království České království
Místo pohřbení	Pardubice
Choť	1. (1507) Markéta Kostková z Postupic († 1515) 2. (1516) Johanka Zvířetická z Vartenberka († 1536)
Rodiče	Vilém II. z Pernštejna (1435–1521) Johanka z Kravař († 1515)
Děti	Ludvík (po 1508 – 24. 2. 1526) Bohunka z Pernštejna (1517–1550) Anna z Pernštejna (asi 1521 – 1556) Veronika (po 1525–1529)
Příbuzní	sestra: Bohunka z Pernštejna (1485–1549) bratr: Jan IV. z Pernštejna (1487–1548)
Sídlo	Pardubice
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Commons	Vojtěch z Pernštejna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích (4. dubna 1490 v Moravském Krumlově – 17. března 1534 v Praze) byl významným českým magnátem a nejvyšším hofmistrem Českého království. Pocházel ze starobylého moravského rodu Pernštejnů. Ve východních a jižních Čechách vlastnil rozsáhlá dominia, která úspěšně spravoval a rozšiřoval.

Život

V otcových šlépějích

Byl nejmladším synem Viléma II. z Pernštejna a Johanky z Liblic. Narodil se 4. dubna 1490 na zámku v Moravském Krumlově. Jeho manželkami byly Markéta z Postupic a po její smrti Johanka Zvířetická z Vartenberka. V roce 1514 mu stárnoucí otec Vilém bezprecedentně navzdory dosavadním zvyklostem postoupil funkci nejvyššího královského hofmistra, což vyvolalo nevoli části stavů, ale král Vladislav s touto „výměnou v rodině“ souhlasil. Během života svého otce měl svoje hlavní reprezentační sídlo na Hluboké, kterou měli Pernštejnové v zástavě. Psal se jako „Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké“. Po smrti otce Viléma se Vojtěch stal dědicem rodových statků v Čechách a přesídlil do Pardubic. Po vzoru otce systematicky dále skupoval panství a rozšiřoval své dominium. Jeho druhým reprezentačním sídlem se stal Chlumec nad Cidlinou, výrazně se zapsal do přestavby zámku a města Nového Města nad Metují, které získal od jeho zakladatele Jana Černčického z Kácova. Držel také Náchod, Kolín a další města a panství, takže nakonec patřil mezi nejbohatší magnáty. Jeho majetek byl odhadnut na trojnásobek společného jmění jihočeských Rožmberků. Za svého života se těšil velké vážnosti, získal přátelství krále Ludvíka Jagellonského i jeho osobní důvěru. Když v roce 1526 vymřela jagellonská dynastie, hovořilo se o jeho kandidatuře na trůn, ale nechal se získat pro podporu kandidatury bavorské strany. Přívrženec luteránství. V roce 1531 byl zvolen defenzorem.

Přestavba rodového sídla Pardubice

Velkou pozornost věnoval také přestavbě rodového sídla v Pardubicích. Zámek ve dvacátých až čtyřicátých letech 16. století byl péčí Vojtěcha a pak jeho bratra Jana IV. dobudováván v duchu nastupující renesance. Byl zvýšen o jedno patro a interiéry byly kolem roku 1532 vyzdobeny velkoplošnými raně renesančními malbami, prvními v Čechách. Nádherně malované jsou zejména tzv. rytířské sály, Vojtěchův sál, Mázhaus a Sloupový sál, které mají i nádherné kazetové stropy. Na výzdobě zámku se podíleli také přední mistři z královské huti.

V 18. století, při úpravách interiérů zámku na byty a manufakturní výrobny byly nástěnné malby poškozeny a zakryty vrstvou omítky, pod stropy byly zbudovány nižší podhledy. Malby byly znovu objeveny a původní stropy odkryty ve 20. letech 20. století. Při nedávné rekonstrukci zámku byly i malby odkryty a restaurovány.

Brzká smrt

Vojtěch z Pernštejna zemřel nečekaně náhle a bez mužských potomků; pochován byl v pernštejnské hrobce pod nádherným mramorovým náhrobkem v kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích. Jeho majetek zdědil bratr Jan IV. z Pernštejna. Lidé si jeho smrt spojovali s případem „české čachtické paní“ Kateřiny z Komárova, kterou soudní tribunál pod Vojtěchovým předsednictvím odsoudil za týrání a sadistické vraždění poddaných k (v Čechách krajně neobvyklému) trestu smrti hladem – pan Vojtěch totiž přežil Kateřinu z Komárova o pouhé dva dny. Záhy se tedy vynořily spekulace, že jej vražedkyně „stáhla s sebou“ pryč ze života.

V rámci vzpomínkového „Pernštejnského roku“ byl městskými úřady naplánován antropologický průzkum Vojtěchových kosterních pozůstatků, který by mohl odhalit příčinu jeho nenadálé smrti – ovšem z nedostatku financí z akce prozatím sešlo.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch z Pernštejna na Wikimedia Commons
• Seznam prací o Vojtěchovi z Pernštejna v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Genealogie