Vojta Mádlo
Vojta Mádlo | |
---|---|
kpt. Vojta Mádlo | |
Základní informace | |
Narození | 3. prosince 1872 Královské Vinohrady, Čechy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 14. prosince 1951 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Žánry | klasická hudba a opera |
Povolání | hudební skladatel, dirigent, hobojista a kapelník |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vojta Mádlo, používal i křestní jména Vojtěch a Adalbert (3. prosince 1872 Královské Vinohrady[1] – 14. prosince 1951 Praha), byl český dirigent, hobojista, hudební skladatel a pedagog.
Život
Po matce pocházel z kantorského rodu Decastello z Borotic. Jeho tři příslušníci, Josef (1754–1845), František Jakub (1800–1872) a Karel Emanuel (1815–1882), jsou známí jako hudebníci. Vystudoval na Pražské konzervatoři hru na hoboj, zpěv a skladbu. Jeho učitelem skladby byl Antonín Dvořák. Již za studií byl houslistou v orchestru Národního divadla.
Po absolvování konzervatoře působil krátce v orchestru opery v Kyjevě a v orchestru německého divadla v Praze. V letech 1892–1895 byl kapelníkem posádkové hudby 46. pěšího pluku ve Vídni. V roce 1895 hrál v orchestru Zeměpisné výstavy v Praze a byl kapelníkem varietního orchestru. V následujících letech vystřídal řadu krátkodobých angažmá. Byl členem italské opery v Petrohradě, sólistou německého divadla v Praze, kapelníkem divadelní společnosti Švandy ze Semčic (1897) a dirigentem orchestru Národního divadla v Brně. Za jeho pobytu v Rusku mu vyšlo několik skladeb tiskem. V roce 1901 se stal hobojistou v orchestru pražského Národního divadla.
V roce 1908 se vrátil do služeb rakouské armády. Byl jmenován kapelníkem u 18. pěšího pluku v Brunnecku v Rakousku a v Hradci Králové. O dva roky později opět z armády odešel a stal se kapelníkem hasičské hudby v polském Kališi. Od roku 1914 učil na konzervatoři ve Lvově a v Rostově na Donu.
V roce 1919 se vrátil do Čech a opět působil jako vojenský kapelník. Roku 1927 kvůli osobním sporům odešel do výslužby a žil v Praze. Založil společnost skladatelů dechové hudby. Vypracoval řadu návrhů na reformu vojenských hudeb a na hudební výuku. Nepodařilo se mu je však prosadit. Nadále byl činný organizačně. Pořádal přednášky, vedl pěvecká sdružení a byl předsedou místní osvětové komise v Terezíně. V posledních letech života se zaměřil zejména na kompozici chrámové hudby.
Zemřel roku 1951 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo
Opery
- Pozdě, 1904;
- Královniny diamanty, 1905.
Melodramy
- Sněženky, 1910;
- Naši dobrovolníci na Kubáni, 1918;
- Vltava, 1920;
- Hlava sv. Diviše, 1921;
- Konce vandalů, 1921;
- Revoluce 21. pěší brigády, 1922;
- Síla mučedníků, 1924;
- Matka Žižkova, 1924;
- Das Burgfräulein, 1924;
- 28. říjen, 1929.
Orchestrální skladby
- Dramatická ouvertura, 1904;
- 14. červenec 1420, 1910, symfonická báseň, také pro dechový orchestr;
- Slavnostní předehra svatováclavská, 1912;
- Modlitba ženy ruského vojína, 1915;
- K novému životu, 1917;
- Le Maréchal Foch, 1918;
- 7. III. 1850 až 7. III. 1920, 1920, 2 obrazy pro dechovou hudbu;
- Království lásky, dětská kantáta.
Komorní skladby
- Dětská suita pro klavír na 4 ruce, 1909;
- Concertino, 1918;
- Smyčcový kvartet, 1948.
Zkomponoval řadu vojenských pochodů a mužských a smíšených sborů.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Rocha na Žižkově v Praze
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (A–L), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Hoffmeister, Karel: O opeře Pozdě a Královniných diamantech (Dalibor 27, 1905, s. 3, 233).
- Hoffmeister, Karel: O Dětské suitě (Dalibor 32, 1910, s. 49).
- Branberger, Jan: Konzervatoř hudby v Praze 1811–1911. Pamětní spis k stoletému jubileu založení ústavu (Praha 1911).
- Vládní vojsko (12, č. 4, 1942).
- Přibáňová, Svatava: Příspěvek k dějinám opery Národního divadla v Brně v letech 1904–14 (Brno 1958, diplomová práce).
- Šourek, Otakar: O hudebních doprovodech pro sletová cvičení (Sokol 68, s. 82).
- Pešek, Bohumil: Co se stalo před 130 lety (Zpravodaj Klubu absolventů Vojenské konzervatoře – VHŠ a Svazu vojáků v záloze, č. 74, duben 2002, s. 1–3).
- Dufková, E.: Postavy brněnského jeviště. III. Brno 1994.;
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojta Mádlo na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojta Mádlo
- Vojta Mádlo v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Madlo, Josef *1850 s rodinou, otec Vojtěcha Mádla
- Virtuální hřbitov[nedostupný zdroj]
- Kalendárium regionálních osobností
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vojta Mádlo (1872-1951), český dirigent, hobojista, hudební skladatel a pedagog