Vojta Mádlo

Vojta Mádlo
kpt. Vojta Mádlo
kpt. Vojta Mádlo
Základní informace
Narození3. prosince 1872
Praha-Vinohrady, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. prosince 1951 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníhudební skladatel, dirigent a hobojista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojta Mádlo, používal i křestní jména Vojtěch a Adalbert (3. prosince 1872 Praha-Vinohrady[1]14. prosince 1951 Praha), byl český dirigent, hobojista, hudební skladatel a pedagog.

Život

Po matce pocházel z kantorského rodu Decastello z Borotic. Jeho tři příslušníci, Josef (17541845), František Jakub (18001872) a Karel Emanuel (18151882), jsou známí jako hudebníci. Vystudoval na Pražské konzervatoři hru na hoboj, zpěv a skladbu. Jeho učitelem skladby byl Antonín Dvořák. Již za studií byl houslistou v orchestru Národního divadla.

Po absolvování konzervatoře působil krátce v orchestru opery v Kyjevě a v orchestru německého divadla v Praze. V letech 18921895 byl kapelníkem posádkové hudby 46. pěšího pluku ve Vídni. V roce 1895 hrál v orchestru Zeměpisné výstavy v Praze a byl kapelníkem varietního orchestru. V následujících letech vystřídal řadu krátkodobých angažmá. Byl členem italské opery v Petrohradě, sólistou německého divadla v Praze, kapelníkem divadelní společnosti Švandy ze Semčic (1897) a dirigentem orchestru Národního divadla v Brně. Za jeho pobytu v Rusku mu vyšlo několik skladeb tiskem. V roce 1901 se stal hobojistou v orchestru pražského Národního divadla.

V roce 1908 se vrátil do služeb rakouské armády. Byl jmenován kapelníkem u 18. pěšího pluku v Brunnecku v Rakousku a v Hradci Králové. O dva roky později opět z armády odešel a stal se kapelníkem hasičské hudby v polském Kališi. Od roku 1914 učil na konzervatoři ve Lvově a v Rostově na Donu.

V roce 1919 se vrátil do Čech a opět působil jako vojenský kapelník. Roku 1927 kvůli osobním sporům odešel do výslužby a žil v Praze. Založil společnost skladatelů dechové hudby. Vypracoval řadu návrhů na reformu vojenských hudeb a na hudební výuku. Nepodařilo se mu je však prosadit. Nadále byl činný organizačně. Pořádal přednášky, vedl pěvecká sdružení a byl předsedou místní osvětové komise v Terezíně. V posledních letech života se zaměřil zejména na kompozici chrámové hudby.

Zemřel roku 1951 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Opery

  • Pozdě, 1904;
  • Královniny diamanty, 1905.

Melodramy

  • Sněženky, 1910;
  • Naši dobrovolníci na Kubáni, 1918;
  • Vltava, 1920;
  • Hlava sv. Diviše, 1921;
  • Konce vandalů, 1921;
  • Revoluce 21. pěší brigády, 1922;
  • Síla mučedníků, 1924;
  • Matka Žižkova, 1924;
  • Das Burgfräulein, 1924;
  • 28. říjen, 1929.

Orchestrální skladby

  • Dramatická ouvertura, 1904;
  • 14. červenec 1420, 1910, symfonická báseň, také pro dechový orchestr;
  • Slavnostní předehra svatováclavská, 1912;
  • Modlitba ženy ruského vojína, 1915;
  • K novému životu, 1917;
  • Le Maréchal Foch, 1918;
  • 7. III. 1850 až 7. III. 1920, 1920, 2 obrazy pro dechovou hudbu;
  • Království lásky, dětská kantáta.

Komorní skladby

  • Dětská suita pro klavír na 4 ruce, 1909;
  • Concertino, 1918;
  • Smyčcový kvartet, 1948.

Zkomponoval řadu vojenských pochodů a mužských a smíšených sborů.

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (A–L), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Hoffmeister, Karel: O opeře Pozdě a Královniných diamantech (Dalibor 27, 1905, s. 3, 233).
  • Hoffmeister, Karel: O Dětské suitě (Dalibor 32, 1910, s. 49).
  • Branberger, Jan: Konzervatoř hudby v Praze 1811–1911. Pamětní spis k stoletému jubileu založení ústavu (Praha 1911).
  • Vládní vojsko (12, č. 4, 1942).
  • Přibáňová, Svatava: Příspěvek k dějinám opery Národního divadla v Brně v letech 1904–14 (Brno 1958, diplomová práce).
  • Šourek, Otakar: O hudebních doprovodech pro sletová cvičení (Sokol 68, s. 82).
  • Pešek, Bohumil: Co se stalo před 130 lety (Zpravodaj Klubu absolventů Vojenské konzervatoře – VHŠ a Svazu vojáků v záloze, č. 74, duben 2002, s. 1–3).
  • Dufková, E.: Postavy brněnského jeviště. III. Brno 1994.;

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Rocha na Žižkově v Praze

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vojta Mádlo (1872-1951).jpg
Vojta Mádlo (1872-1951), český dirigent, hobojista, hudební skladatel a pedagog