Vojtech Mihálik

Vojtech Mihálik
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1964 – 1981
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1981
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)
Narození30. března 1926
Dolná Streda
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. listopadu 2001 (ve věku 75 let)
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
Místo pohřbeníHřbitov Slávičie údolie
Alma materUniverzita Komenského
Profesepolitik, spisovatel a básník
Oceněnínárodní umělec (1978)
Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtech Mihálik (30. března 1926 Dolná Streda – 3. listopadu 2001 Bratislava) byl slovenský a československý básník, překladatel, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na normalizace.

Životopis

Narodil se v dělnické rodině a vzdělání získal v Seredi, na katolickém gymnáziu v Trnavě a v letech 1945–1949 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval obor slovenština–filosofie. Po skončení studia pracoval jako redaktor; v letech 1949–1950 ve vydavatelství Kniha a v letech 1950–1951 ve vydavatelství Slovenský spisovatel; v letech 1952–1954 ve vojenském časopisu Československý voják, kde působil v době své základní vojenské služby. V letech 1954–1959 byl tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1965–1967 byl prvním tajemníkem a předsedou tohoto svazu. V letech 1960–1964 se vrátil do vydavatelství Slovenský spisovatel jako šéfredaktor, v letech 1968–1969 se věnoval výhradně literární činnosti, v letech 1971–1973 pracoval jako odborný poradce na předsednictvu vlády, v letech 1974–1977 se opět pokusil věnovat se výhradně své literární tvorbě a v letech 1977–1985, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem vydavatelství Slovenský spisovatel.[1][2]

Dlouhodobě se v Novém slově mladých, příloze novin Nového slova, věnoval mladým adeptům poezie, ze kterých mnozí později publikovali básnické sbírky v knižní podobě. Vojtech Mihálik bránil v publikování mnohým básníkům tehdejší mladší a střední generace, např. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, kteří díky jeho politickým zásahům byli z části nebo i úplně vyloučeni z literárního života zejména v 70. letech 20. století (někteří z nich až do konce 80. let).[2]

Angažoval se i politicky. V letech 1962-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] V letech 1966-1981 byl členem ÚV KSS.[2] Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady.[4] V SNR zasedal do roku 1981.[2]

V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém přednesl zdravici od Laca Novomeského – slovenského komunistického politika a umělce, který byl v 50. let v době politických procesů vězněn.[5] Na sjezdu převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Mihálik ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti.[6]

V roce 1968 byl stoupencem rychlé změny státoprávního uspořádání Československa. Když 9. dubna referoval Vasil Biľak na zasedání ÚV KSS o probíhající debatě v ÚV KSČ okolo postavení Slovenska, Mihálik se v rozpravě jako první veřejný činitel vyjádřil pro konfederativní uspořádání státu s tím, že mělo být přijato do 50. výročí vzniku Československa, tedy do října 1968.[7] Patřil tehdy mezi konzervativní komunistické funkcionáře. 20. dubna 1968 vystoupil z redakce listu Kultúrny život, oficiálně pro nesouhlas s podle něj proizraelskou prezentací arabsko-izraelské války. Historik Jan Rychlík ale soudí, že pravým důvodem byl nesouhlas s demokratizačním procesem Pražského jara.[8]

Mihálik sice odmítl invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ale pak se dál umělecky i politicky angažoval za normalizace.[2]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Mandát obhájil ve volbách roku 1971 (volební obvod Západoslovenský kraj) a volbách roku 1976 (obvod Jaslovské Bohunice). Ve FS zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.[9][10][11]

Dílo

Psát básně začal v období středoškolských studií a svá díla zveřejňoval v časopisech Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižně debutoval v roce 1947 sbírkou Anjeli. Svými díly otevřeně podporoval komunistickou diktaturu a kritizoval kapitalismus. Vyjádřil i svůj odpor vůči hrozbě válečného konfliktu. V sociálně zaměřené lyrice si všímal především neradostných osudů žen – vdov, opuštěných a bezdětných žen, starých židovek, kterých životy krutě poznamenala válka. Kromě vlastní tvorby se věnoval též překladům z antické, řecké a římské literatura (Sofokles, Aristofanes, Publius Ovidius Naso), polské poezii (Julian Tuwim, Stanisław Jerzy Lec a jiní), ale též italské, francouzské a americké literatury.[2]

Poezie
  • 1947 – Anjeli
  • 1950 – Plebejská košeľa
  • 1952 – Spievajúce srdce
  • 1953 – Ozbrojená láska
  • 1955 – Neumriem na slame
  • 1960 – Archimedove kruhy
  • 1963 – Vzbúrený Jób
  • 1963 – Tŕpky
  • 1964 – Appassionata
  • 1965 – Útek za Orfeom
  • 1966 – Sonety pre tvoju samotu
  • 1968 – Rekviem, báseň
  • 1969 – Čierna jeseň
  • 1975 – Trinásta komnata
  • 1978 – Posledná prvá láska
  • 1981 – Erotikon
  • 1983 – Účasť
  • 1985 – Básne a vyznania
  • 1986 – Slnečný čas
  • 1987 – Nárek
  • 1989 – Impertinencie a iné smútky
  • 1989 – Pakľúčová dierka
  • 1990 – Velebný pán z Maduníc
  • 1992 – C. k. musicus Mozart
  • 1996 – Rodisko
  • 1998 – Bájky na podvečer, čiže Malý živočíchopis
Výběr z poezie
  • 1957 a 1971 – Lyrika
  • 1973/1974 – Básně I.–II.
Pro děti a mládež
  • 1962 – Kým ja spinkám
Publicistika
  • 1973 – Človek proti slepote
Překlady

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Mihálik, Vojtech (1926) [online]. litcentrum.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-13. (slovensky) 
  2. ↑ a b c d e f Vojtech Mihálik [online]. osobnosti.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-17. (slovensky) 
  3. ↑ Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 457. 
  6. ↑ RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 458. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 476. 
  8. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 480. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“