Vokno

Vokno
Datum založení1979
Datum zániku1995
Jazykčeština
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Klíčové osoby
EditorFrantišek Stárek
Odkazy
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vokno byl český kulturní časopis, který vycházel v letech 19791995.

Historie

V letech 1979–1989 bylo prvním undergroundovým samizdatovým periodikem. Spoluzakladatelem a nejvýkonnějším redaktorem byl František „Čuňas“ Stárek, signatář Charty 77. K založení tohoto kulturního časopisu došlo „na baráku“ v Nové Vísce, k zakladatelům patřili i Silvestra Chnápková či Jiří Němec. Poslední samizdatové, patnácté číslo Vokna redigoval Luděk Marks. Vokno bylo výzvou pro vznik druhého periodika Revolver Revue, v osmdesátých letech mezi těmito společenstvími proběhlo několik polemik, např. spor I. M. Jirouse s Mikolášem Chadimou nebo Egona Bondyho s Alexandrem Vondrou s účastí Ivana Lampera.[1]

Po sametové revoluci Vokno vycházelo do roku 1995, šéfredaktorem byl Lubomír Drožď. V roce 1997 proběhl pokus o obnovení pod názvem Vokno 2000, z plánovaných pěti čísel vyšlo pouze jedno. Na Vokno navázal časopis Živel.[2][3]

Distribuce

Samizdatové Vokno bylo distribuováno do všech významných měst Čech, Moravy a několik výtisků šlo na Slovensko. Náklad se pohyboval mezi 350–380 kusy, které četlo (odhadem) sedm tisíc čtenářů.[1]

Voknoviny

Samostatnými přílohami Vokna Františka „Čuňase“ Stárka byl kromě Vokno-video-magazinu i letákový zpravodaj aktualit – Voknoviny. Od roku 1987 přinášel letákový občasník Voknoviny aktuální informace o plánovaných kulturních akcích (koncerty, výstavy, festivaly) a represích proti undergroundu.[4] V letech 1987–1989 vyšlo 19 čísel Voknovin. V roce 1990 bylo vydáno 25 čísel, poslední číslo vyšlo 7. 8.1990.[5] Originály všech čísel Voknovin jsou uloženy v knihovně Libri prohibiti. Jako pokračovatel Voknovin bývá kromě výše uvedeného magazínu Živel uváděn (dle Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných) i časopis A-kontra.

Videomagazín

Od roku 1985 vydával Karel Kyncl v Londýně videoperiodikum „Videomagazín“ na kazetách VHS. Tento způsob přenosu informací se Františkovi Stárkovi zalíbil a inspiroval jej k výrobě vlastního videomagazínu. První „Videomagazín Vokna“ vyšel na jaře 1987 a délka záznamu byla 138 minut, další vydání vzniklo o rok později (na jaře 1988) a jeho přehrání trvalo 165 minut. V lednu 1989 Státní bezpečnost okradla F. Stárka o videokameru, pak mu zabavila hudební archiv a Strárka zavřela do vězení. Další videomagazín už nevyšel. Obsah stávajících dvou čísel se skládal z vybraných příspěvků Kynclova magazínu, dále v něm byly záznamy slavných kapel převzaté ze zahraničních televizí, reportáže ze setkání muzikantů ve Vídni a další podobné sestřihy nepůvodních materiálů.[1] „Ojedinělý audiovizuální samizdat“ pocházel z okruhu Václava Havla a nesl název Originální Videojournal.

Odkazy

Reference

  1. a b c Alternativní kultura : Příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. S. 187, 189, 191, 198, 479. 
  2. Vokno [online]. BigMag [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  3. Lubomír Drožď „Čaroděj OZ“, „Blumfeld S.M.“ „Homeless & Hungry“ atd.. Fenomén Underground [online]. Česká televize, 2014 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  4. https://www.vons.cz/data/pdf/voknoviny/voknoviny_01.pdf
  5. https://www.vons.cz/data/pdf/voknoviny/voknoviny_25_1990.pdf

Literatura

  • POLÁK, Jakub. Žít v undergroundu. Rozhovor s Čarodějem. A-Kontra. Roč. 1993, čís. 7–11, s. 28–38. 
  • BERNARD, Jan. Filmaři disentu – Michal Hýbek v paměti archivů a přátel.. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2020. 296 s. ISBN 978-80-7331-548-1. 
  • THARP, Martin. The Samizdat Periodical Vokno and the Provincial Czech Underground in Historical and Social Perspective [online]. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2021 [cit. 2023-03-19]. (anglicky). Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“