Volba prezidenta Spojených států amerických

Výsek volebního lístku ze státu Pensylvánie z roku 2016 se jmény kandidátů na prezidenta (a viceprezidenta) USA.

Volba prezidenta USA je volební proces, jímž je vybrán vrcholný představitel federální výkonné moci ve Spojených státech amerických. Podle znění federální ústavy není prezident zvolen přímo občany Spojených států, nýbrž voliteli, kteří jsou pro potřeby volby ustanoveni v každém z členských států federace způsobem, který si stanoví příslušný stát, a jejichž počet se odvíjí od lidnatosti daného státu. V současné době občané-voliči prostřednictvím volebních lístků hlasují přímo pro kandidáty na prezidenta a následně se v každém státě sejdou volitelé a až na výjimky odevzdají hlas tomu kandidátovi na prezidenta, který v daném státě obdržel nejvíc hlasů voličů. Z formálního hlediska se tedy jedná o nepřímou volbu.

Volba prezidenta je silně decentralizovaný proces. Federální ústava předepisuje jen některé náležitosti volby, z větší části je průběh volby řízen jednotlivými státy federace a volba tak nemá na celém území USA stejnou podobu.

Ústavní ustanovení o volbě

Původní znění ústavy

Oddíl 1 článku II. ústavy z roku 1788 stanovil základní podmínky volitelnosti. Volitelnou na úřad prezidenta je jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech.

Dále tento oddíl popisoval proces volby. Každému federálnímu státu byl přidělen počet volitelů, rovný celkovému počtu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů, které tento stát vysílá do Kongresu. Způsob vybrání volitelů byl ponechán v kompetenci jednotlivých států. Volitelé se pak shromáždili ve svých státech a hlasovali prostřednictvím tajné volby. Každý volitel měl dva hlasy, přičemž alespoň jeden musel dát kandidátovi, pocházejícímu z jiného státu. Výsledky tohoto hlasování pak byly zaslány předsedovi Senátu a sečteny na společné schůzi obou komor Kongresu. Zvolen byl kandidát, který získal nejvíce hlasů, pokud počet hlasů přesáhl polovinu celkového počtu volitelů. Kandidát s druhým nejvyšším počtem hlasů byl zvolen viceprezidentem; pokud by se o druhé místo dělilo více kandidátů se stejným počtem hlasů, rozhodl by mezi nimi Senát.

  • Příklad: Volba prezidenta roku 1796
    • 138 volitelů
    • 70 hlasů nutných k vítězství
KandidátStranaPočet hlasůVýsledek
John AdamsFederalisté71zvolen prezidentem
Thomas JeffersonDemokratičtí republikáni68zvolen viceprezidentem
Thomas PinckneyFederalisté59-
Aaron BurrDemokratičtí republikáni30-
Samuel AdamsDemokratičtí republikáni15-
Oliver EllsworthFederalisté11-
Ostatní kandidáti22-
Celkem hlasů276-

Pokud by dva kandidáti získali stejný počet hlasů a oba by přesáhli polovinu celkového počtu volitelů, mělo o vítězi rozhodnout hlasování Sněmovny reprezentantů. Stejně tak v případě, že by potřebnou většinu nezískal žádný kandidát, měla prezidenta zvolit Sněmovna, a to z pěti osob, které získaly nejvyšší počet hlasů. Při tomto tzv. podmíněném hlasování (anglicky contingent vote) však nehlasovali členové Sněmovny každý za sebe, nýbrž všichni členové z jednoho státu měli dohromady jeden hlas. Ke zvolení byla potřeba nadpoloviční většina všech států.

  • Příklad: Volba prezidenta roku 1800
    • 138 volitelů
    • 70 hlasů nutných k vítězství
KandidátStranaPočet hlasů volitelůHlasování ve SněmovněVýsledek
Thomas JeffersonDemokratičtí republikáni7310zvolen prezidentem
Aaron BurrDemokratičtí republikáni734zvolen viceprezidentem
John AdamsFederalisté65--
Charles Cotesworth PinckneyFederalisté64--
John JayFederalisté1--
Celkem hlasů27616 (včetně 2 neplatných)-

Dvanáctý dodatek

Dvanáctý dodatek ústavy přijatý roku 1804 proces volby podstatě změnil. Důvodem bylo, že zvolení druhého nejúspěšnějšího prezidentského kandidáta za viceprezidenta vedlo k tomu, že dva nejvyšší představitelé státu pocházeli ze soupeřících politických táborů a odmítali spolupracovat. Dodatek tak zavedl oddělenou volbu, kdy každý volitel má jeden hlas pro volbu prezidenta a jeden hlas pro volbu viceprezidenta. Další změnou bylo, že v případě, že žádný kandidát nezíská potřebnou většinu (více než polovina všech hlasů), postupují do sněmovního hlasování jen tři nejúspěšnější kandidáti. V případě, že by většinu nezískal žádný z viceprezidentských kandidátů, rozhodl by Senát mezi dvěma nejúspěšnějšími.

Příklad: Volba prezidenta roku 1804

  • 176 volitelů
  • 89 hlasů nutných k vítězství
KandidátStranaPočet hlasů volitelůVýsledek
Thomas JeffersonDemokratičtí republikáni162zvolen prezidentem
Charles C. PinckneyFederalisté14-
Celkem hlasů176-
KandidátStranaPočet hlasů volitelůVýsledek
George ClintonDemokratičtí republikáni162zvolen viceprezidentem
Rufus KingFederalisté14-
Celkem hlasů176-

Další dodatky

Text ústavy z roku 1787 nestanovoval žádné omezení, kolikrát může být občan Spojených států zvolen prezidentem, nicméně od dob prvního prezidenta George Washingtona se vžila zvyklost zastávat nejvýš dvě funkční období. Poté, co byl v letech 1932 až 1944 Franklin Delano Roosevelt zvolen čtyřikrát po sobě, byl přijat v roce 1951 dvacátý druhý dodatek ústavy omezující počet funkčních období na dvě a nejvýše deset let v úřadu.

Způsobilost volit prezidenta USA taktéž není v původním textu federální ústavy z roku 1787 nijak stanovena, byla tedy ponechána čistě na vůli členských států. Patnáctý dodatek z roku 1870 zajistil hlasovací právo všem mužům bez ohledu na barvu pleti, devatenáctý dodatek z roku 1920 udělil hlasovací právo ženám, dvacátý čtvrtý dodatek z roku 1964 zakázal podmiňovat volební právo nezaplacením jakékoli daně a dvacátý šestý dodatek ústavy z roku 1971 snížil spodní věk voličů na osmnáct roků.

Sbor volitelů

Počet volitelů v jednotlivých státech pro prezidentské volby 2012, 2016, 2020.

Počet volitelů prezidenta a viceprezidenta Spojených států postupně narůstal jednak tím, že se ke Spojeným státům připojovaly nové státy, jednak tím, že vzrůstal počet obyvatel všech států. Od roku 1964 dodnes je celkový počet volitelů 538, prezidentem se tedy stane ten kandidát, který získá hlasy 270 volitelů. Počet volitelů pro každý stát je stanoven nově po každém sčítání lidu. Největší počet volitelů v současné době (2020) má Kalifornie – 55 volitelů – sedm nejméně lidnatých unijních států má nejmenší stanovený počet volitelů, tedy tři. Dvacátý třetí dodatek ústavy z roku 1961 přisoudil tři volitele také sídlu federálního parlamentu a vlády, Kolumbijskému okrsku, který není státem a jehož obyvatelé do té doby prezidenta volit nemohli.

Volitelé se scházejí k volbě v rámci každého státu (volitelé ze všech států se nescházejí dohromady), a to od roku 1936 první pondělí po druhé prosincové středě ve volebním roce, tedy zhruba měsíc po lidové volbě. Ve většině členských států všichni volitelé dají hlas tomu kandidátovi, který v daném státě získal nejvyšší počet voličských hlasů. Odlišné pravidlo platí ve státě Maine (od roku 1972) a Nebraska (od 1992) (a v některých dalších státech platilo v 19. století), kde jsou volitelé přiděleni kandidátům, kteří v lidové volbě zvítězili v rámci jednotlivých parlamentních obvodů, takže je možné, aby část volitelů z daného státu hlasovala pro jiného kandidáta než zbývající volitelé téhož státu. Prezidentem Spojených států se téměř vždy stane vítěz lidového hlasování, avšak zásada, že vítěz lidového hlasování v členském státě získá hlasy všech volitelů za daný stát, může způsobit, že v případě těsných výsledků méně úspěšného kandidáta v daném státě jakoby propadnou (nejsou zohledněny při převodu na hlasy volitelů) a určitý kandidát tak může ve výsledku získat více hlasů volitelů, než získal hlasů voličů. Doposud se to stalo čtyřikrát, ve volbách 1876, 1888, 2000 a 2016.

Volitelé nejsou federální ústavou nijak vázáni, kterému prezidentskému kandidátovi mají dát hlas. Formálně mohou hlasovat pro kohokoli z kandidátů nebo dát dokonce hlas osobě, která ve volbách vůbec nekandidovala. Původním záměrem tvůrců ústavy bylo, aby občané zvolili jako prezidentské volitele ty své spoluobčany, kteří jsou nejlépe informovaní o kvalitách veřejně činných osob, a ti svobodnou a volnou úvahou následně vybrali osobu, která se podle jejich mínění nejlépe hodí za prezidenta.[1] Funkce sboru volitelů by se tak dala zhruba přirovnat k funkci kolegia kardinálů při volbě papeže.[2] Velmi brzy však začali být volitelé předem zavazováni, aby volili určitého kandidáta na prezidenta, což se prosadilo po dotvoření systému politických stran v 1. čtvrtině 19. století.

V současné době se ode všech volitelů požaduje, aby volili kandidáta na prezidenta, který získá většinu hlasů voličů v daném státě. Ne všichni volitelé však na schůzi volitelů volí podle očekávání. Volitelům, kteří dají hlas někomu jinému, než koho se zavázali volit, se říká nevěrní volitelé. Ve všech volbách do roku 2016 se vyskytlo celkem 165 takových nevěrných volitelů. Například při prezidentské volbě 2016 dva volitelé hlasovali pro své spolustraníky, kteří nezískali podporu své strany pro kandidaturu, čtyři volitelé hlasovali pro své spolustraníky, kteří se vůbec o funkci prezidenta neucházeli, a jeden hlas volitele získala indiánská aktivistka bez politické příslušnosti, která se rovněž o funkci prezidenta neucházela. Další tři volitelé se pokoušeli hlasovat pro jiné kandidáty než ty, kteří zvítězili v lidovém hlasování, jejich hlasy však byly zneplatněny. Hlasy nevěrných volitelů nicméně zatím nerozhodly výsledek žádné prezidentské volby.

V reakci na nevěrné volitele začaly státy přijímat zákony, které volitelům nařizují hlasovat podle toho, k čemu se předem zavázali, udělují pokuty takovým volitelům nebo umožňují nahradit volitele, kteří udělí hlas v rozporu se svým závazkem. V současné době takové zákony platí ve zhruba dvou třetinách států, volitelé v ostatních státech mají stále formální volnost dát svůj hlas komukoli[3].

Výsek volebního lístku ze státu Louisiana z roku 2016 se jmény volitelů uvedenými u jejich kandidátů na prezidenta.

Záměru tvůrců ústavy o volné úvaze volitelů nejlépe vyhovoval systém, při němž v každém (pro tu příležitost vytvořeném) okrese daného státu voliči vybírali jednoho volitele, jména prezidentských kandidátů na volebních lístcích nebyla uvedena. Tento systém byl nevýhodný pro vůdce stran v jednotlivých státech, neboť nezajišťoval, že tak zvolení volitelé budou volit podle stranické disciplíny[4], přesto se okrajově udržel až do roku 1892. Velmi brzy, už od konce 18. století, však některé státy začaly volit své volitele parlamentem nebo byly voličům předkládány hlasovací lístky se všemi kandidáty na volitele pohromadě, aby bylo zajištěno, že všichni volitelé se zachovají stejně a dají hlas témuž prezidentskému kandidátovi. To bylo v rozporu s původním záměrem tvůrců ústavy a Alexander Hamilton a James Madison se neúspěšně pokusili prosadit dodatek k federální ústavě, který by stanovil povinnost států vybírat volitele jednotlivě v okrskových volbách.[5] Volba volitelů parlamenty států byla opuštěna v polovině 19. století a v té době se také v podstatě prosadila zásada, že všichni volitelé odevzdají hlas tomu prezidentskému kandidátovi, který získal ve státě většinu hlasů voličů.

V současné době vybírají kandidáty na volitele politické strany, které postavily kandidáta na prezidenta. Výběr probíhá v měsících předcházejících dni lidové volby prezidenta. V některých státech jsou kandidáti na volitele vybíráni v primárních volbách, v jiných kandidáty vybírá stranický sjezd dané strany nebo jsou za kandidáty na volitele vybráni státní úředníci dané stranické příslušnosti, v jednom případě je vybírá volební štáb daného prezidentského kandidáta. Většinou jsou vybíráni členové strany, a to ti, o nichž se předpokládá, že budou loajální ke kandidátovi na prezidenta vybranému stranou.

Kandidáti na volitele se voliteli za daný stát stanou tím, že v lidovém hlasování v daném státě zvítězí kandidát na prezidenta, s nímž jsou spojeni stranickou příslušností. Voliči na hlasovacích lístcích fakticky vyberou jméno prezidentského kandidáta, čímž formálně zvolí ty volitele, které daná politická strana předem v příslušném státě vybrala jako ty, kteří dají hlas dotyčnému prezidentskému kandidátovi. Zvítězí-li tedy v daném státě demokratický kandidát na prezidenta, stanou se oficiálními voliteli za onen stát kandidáti na volitele, které navrhla demokratická strana, a republikánští kandidáti na volitele se stanou voliteli za stát, pokud v lidové volbě zvítězí republikánský kandidát na prezidenta.

V prezidentských volbách v roce 2020 jen v osmi státech[6] byla jména kandidátů na volitele uvedena na volebních lístcích, v ostatních státech byla na lístcích vytištěna jen jména prezidentských kandidátů, přičemž bylo (většinou) pouze uvedeno, že hlas pro prezidentského kandidáta je hlasem pro jeho kandidáty na volitele (vynechávání jmen volitelů na volebních lístcích se prosadilo na počátku 20. století).

Zvolení volitelé jsou svoláni ministrem vnitra nebo jiným obdobným úředníkem daného státu. Volitelé hlasují buď zaškrtnutím jména z předtištěného seznamu nebo volně vepíší jméno na prázdný papír. Hlasování je v některých státech veřejné, v jiných tajné.

Volební proces

Výběr kandidátů

Stranický nominační sjezd republikánské strany v roce 2008.
Data konání primárních voleb a stranických schůzí demokratické strany v roce 2016.

Přípravy na volby začínají dlouho před samotným volebním dnem. Uchazeči o úřad prezidenta dávají najevo svůj úmysl kandidovat obvykle už na jaře roku předcházejícího volebnímu roku. Samotný výběr kandidátů jednotlivých politických stran začíná počátkem volebního roku. Dvě největší současné strany, republikánská a demokratická, pořádají postupně ve všech členských státech primární volby nebo volební shromáždění. Primární volby jsou organizovány státními vládami, volební shromáždění si organizují politické strany samy. V některých státech se primárních voleb mohou účastnit pouze registrovaní členové dané strany, v jiných mohou volit i jejich sympatizanti a v některých státech se primárních voleb může zúčastnit kterýkoli volič. V primárních volbách i na shromážděních členové strany zvažují jednotlivé uchazeče o prezidentský úřad a následně volí delegáty na celostranický nominační sjezd. V téměř všech státech platí, že delegáti jsou vázáni na stranickém sjezdu volit určitého stranického kandidáta.

Primární volby a stranická shromáždění se nekonají na celém území Spojených států zároveň, nýbrž postupně v jednotlivých státech (či skupinách států). Výběr delegátů tradičně začíná v Iowě a New Hampshiru v únoru a březnu volebního roku a poté se přesouvá do dalších států; končí obvykle na začátku léta v Kalifornii a dalších státech na západě (ale i některých na východě). Den v únoru nebo březnu, kdy se primární volby nebo stranická shromáždění konají v největším počtu států, se nazývá superúterý a pro většinu uchazečů o kandidaturu na prezidenta bývá rozhodující zkouškou. Volby delegátů se pořádají i v (zámořských) teritoriích, jejichž obyvatelé nemají právo volit prezidenta Spojených států.

Delegáti zvolení v primárních volbách nebo stranických shromážděních se v létě sejdou na národních (celostranických) sjezdech, na nichž definitivně zvolí oficiálního kandidáta své strany. Jelikož je předem známo, jak bude hlasovat většina delegátů, jde z větší části o ceremoniální události, které mají přitáhnout pozornost případných voličů.

Stranická příslušnost kandidátů

První prezident USA George Washington byl zvolen (1788 a 1792) jako nezávislý kandidát. Počínaje jeho nástupcem Johnem Adamsem (1796) byli všichni vítězové prezidentských voleb členy jedné ze dvou tehdy největších politických stran. Již od 19. století čas od času kandidoval v prezidentských volbách zástupce některé menší politické strany, avšak pouze ve dvou volbách (1860 a 1912) se mu podařilo získat druhý nejvyšší počet voličských hlasů (a hlasů volitelů). Od 20. století se prezidentských voleb pravidelně účastní několik kandidátů za menší strany (občas jde o bývalé členy jedné z hlavních stran) a někdy i nezávislí kandidáti.

James Carter a Gerald Ford v předvolební debatě v roce 1976.

Volební kampaň

Vedení kampaně je organizačně složitá a nákladná záležitost. Ve všech státech dochází ke vzniku organizační sítě na podporu jednotlivých kandidátů, jejíž součástí jsou jak příslušné stranické struktury, tak četní dobrovolníci. Jednotliví kandidáti (zejména z obou největších stran) mají k dispozici rozsáhlé poradní týmy, které vytvářejí obraz daného kandidáta ve sdělovacích prostředcích a správné načasování a strategii kampaně na základě průzkumů. Jejich úkolem je najít slabá místa soupeřů a naopak zviditelnit morálnost a státnické schopnosti svého kandidáta. To vše je třeba náležitě zaplatit, takže velká pozornost je věnována tomu, jakou finanční podporu se jednotlivým kandidátům podaří získat od dárců.

Kandidáti se tradičně snaží oslovit co nejvíce možných voličů prostřednictvím televizních reklam, které jsou ovšem velmi nákladné, používá se také e-mailový a telefonní kontakt. Tyto způsoby nicméně nemají takový účinek jako osobní kampaň. Kandidáti obvykle nevedou osobní kampaň po celých Spojených státech, zaměřují se zejména na takzvané „kolísavé státy“, jejichž voliči se považují na základě průzkumů za nerozhodnuté.

V prezidentské kampani v roce 1960 se poprvé konaly (čtyři) veřejné debaty mezi prezidentskými kandidáty (Johnem Kennedym a Richardem Nixonem), přenášené navíc televizí, které se od té doby staly tradicí.

Hlasování voličů

Všeobecné hlasování voličů pro prezidentské kandidáty (formálně pro jejich volitele) se koná po celý Spojených státech v úterý po prvním listopadovém pondělí (tedy mezi 2. a 8. 11.) v takzvaný Volební den, kdy se zároveň koná mnoho federálních, státních a místních voleb a referend zároveň (všechny tyto volby bývají sdruženy do jednoho volebního lístku). Toto volební datum se ustálilo v 19. století, kdy podmínky pro cestování byly těžší než v současnosti. Listopadový měsíc byl vybrán, protože už bylo po podzimní sklizni ale ještě před nástupem zimního počasí, a úterní den, aby voliči měli možnost účastnit se nedělní pobožnosti a během pondělí dojet do často velmi vzdálené volební místnosti.[7]

Mnohé státy umožňují (to se týká všech druhů voleb, nejen prezidentských) odevzdat hlas před hlavním volebním dnem. Doba, během níž je možné odevzdat takové předčasné hlasy, se mezi státy, které ji umožňují, liší, sahá od čtyř do padesáti dnů před hlavním dnem voleb. Takové hlasy je možné odevzdat to buď osobně nebo poštou nebo vhozením do zvláštních schránek. V některých státech jsou veškeré nebo téměř veškeré volby uskutečňovány poštovním způsobem.

Ne všichni prezidentští kandidáti jsou předtištěni na volebních lístcích – to je podmíněno splněním pravidel, která se stát od státu liší (podmínky nesplní kandidáti některých malých stran nebo nezávislí kandidáti, kandidáti dvou největších stran jsou na lístcích vždy). Voliči nicméně mají možnost hlasovat pro kandidáta, kterého na volební lístek sami vepíší. Hlasy pro vepsané kandidáty však mohou být započítány jen, pokud před konáním voleb úřadům byla nahlášena jména kandidátů na volitele, kteří by dali hlas tak volenému kandidátovi ve sboru volitelů.

Předání úřadu

Hlasy volitelů jsou spočítány na spojené schůzi obou komor federálního parlamentu pod předsednictvím viceprezidenta Spojených států, který je zároveň předsedou senátu, 6. ledna v roce následujícím po volebním roce. Podle dvacátého dodatku federální ústavy z roku 1933 končí funkční období předchozího prezidenta 20. ledna. Ten den se zároveň koná slavnostní nastolení (inaugurace) nově zvoleného prezidenta. Do roku 1937 se zvolený prezident ujímal úřadu až 4. března, neboť bylo v dobách pomalejší dopravy třeba dostatečného času, aby mohly být hlasy volitelů dopraveny do sídla federálního senátu.

Kritika volebního procesu

Nerovnoměrně rozprostřené úsilí (vice)prezidentských kandidátů v roce 2004 během posledních pěti týdnů kampaně: ruka - osobní návštěva kandidáta, dolar - milion dolarů utracený na televizní reklamu.

Způsob volby prezidenta Spojených států amerických vyvolává četné kritické připomínky. Kritika míří především na nedemokratičnost volby prostřednictvím volitelů, a to zejména, že prezidentem se může stát kandidát, který nezískal většinu hlasů voličů.[8] S tím souvisí i to, že menšinoví voliči ve státě, jehož voliči převážně podporují kandidáta jiné strany, nemají možnost celkový výsledek prezidentské volby ovlivnit, neboť všechny hlasy volitelů za daný stát podpoří většinového kandidáta (což je navíc obvykle známo už před lidovou volbou).

Skutečnost, že je kvůli existenci sboru volitelů předem znám výsledek z určitých států, zároveň vede k tomu, že kandidáti se během volební kampaně nesnaží oslovit rovnoměrně všechny voliče, ale obracejí se především na ty, kteří obývají nerozhodnuté (kolísavé) státy.[9]

Nevýhodou sboru volitelů je také to, že podle ústavy jsou volitelé přiděleni jen státům a Kolumbijskému okrsku, takže z možnosti hlasovat pro prezidenta jsou vyřazeni obyvatelé (zámořských) teritorií. Způsob přidělení počtu volitelů státům mimo to dává neúměrnou váhu málo zalidněným státům (kterých je navíc poměrně velké množství), neboť jeden volitel v nich zastupuje menší počet obyvatel než volitel v lidnatých státech (jinými slovy, v lidnatých státech je na získání jednoho volitele zapotřebí (mnohem) víc voličských hlasů než v malých státech).[10]

Přidělování volitelských hlasů ve státech způsobem „vítěz bere vše“ navíc upevňuje systém dvou hlavních politických stran a znevýhodňuje menší strany.[11]

Kritizována bývá také posloupnost konání primárních voleb a stranických shromáždění v různých státech. Obyvatelé států, které tento výběr kandidátů začínají, mají větší vliv než obyvatelé států s pozdějším konáním výběru, neboť aktivita kandidátů a pozornost sdělovacích prostředků je na počátku největší. Obyvatelé Kalifornie a dalších států, kde se výběr kandidátů koná až na začátku léta, už nemohou mnoho přispět, neboť je většinou rozhodnuto, aktivita kandidátů i pozornost sdělovacích prostředků je už nízká.

Zastánci současného způsobu volby naopak zdůrazňují především to, že odráží federální povahu Spojených států. Skutečnost, že o celkovém výsledku volby rozhodují výsledky v jednotlivých státech, nutí kandidáty, aby brali v potaz i malé a málo lidnaté státy (pokud ovšem výsledek volby v nich není jasný předem) a nespokojili se se snahou získat jen lidnaté státy, jejichž početné obyvatelstvo by jim stačilo k dosažení vítězství ve všeobecné volbě.

Snahy o způsob změny volby

Od 20. století bylo předloženo vícero návrhů na reformu volby prezidenta Spojených států, většinou spočívají v úpravě nebo odstranění sboru volitelů.

Nejblíže ke schválení měl z těchto návrhů návrh poslance Sněmovny zástupců federálního parlamentu za New York Emanuela Cellera z roku 1969. Návrh reagoval na prezidentské volby z roku 1968, při nichž se znatelně lišily poměry hlasů, které získali kandidáti v lidovém hlasování, od poměru hlasů pro ně ve sboru volitelů. Návrh předpokládal odstranění sboru volitelů, prezidentem se měl stát kandidát, který získal většinu hlasů voličů, pokud to bylo nejméně 40%. Kdyby žádný kandidát nezískal takovou většinu, mělo se konat druhé kolo, do něhož by postoupili dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola, a prezidentem se měl stát vítěz druhého kola. Návrh byl schválen ve Sněmovně zástupců a dostatečný počet členských států nutných k potvrzení návrhu se k němu stavěl vstřícně nebo neutrálně, avšak nakonec ztroskotal ve federálním senátu na námitkách senátorů zejména malých států, že odstranění sboru volitelů by zmenšilo vliv jejich státu. [12]

V roce 2019 bylo podáno ve Sněmovně zástupců několik návrhů na odstranění sboru volitelů, které na rozdíl od výše popsaného návrhu nevyžadovaly dosažení určité poměrné hranice pro vítězného kandidáta. Těmto návrhům se nedostalo širší podpory.

Jelikož všechny pokusy změnit ústavu se zatím ukázaly jako neprůchodné, uzavřely některé státy (a Kolumbijský okrsek) dohodu, že své volitele dají tomu kandidátovi na prezidenta, který zvítězí v lidové volbě v celých Spojených státech. V době prezidentské volby v roce 2020 k této dohodě přistoupilo 16 států s celkovým úhrnem 196 volitelských hlasů.

Přehled významných kandidátů

Tabulka ukazuje významné kandidáty v jednotlivých prezidentských volbách, politickou stranu, za kterou kandidovali (barevný podklad) a počet získaných hlasů volitelů (v závorkách). Jméno kandidáta zvoleného prezidentem je vytištěno tučně.

Vysvětlivka podkladových barev:

barvapolitická strana
 nezávislý kandidát
 federalisté
 demokraté-republikáni
 demokraté
 národní republikáni
 anulisté
 protizednáři
 whigové
 strana svobodné půdy
 republikáni
 domorodí Američané
 jižní demokraté
 ústavní unionisté
 národní unionisté
 populisté
 pokrokáři (progresivisté)
 dixiekrati
 libertariáni
RokKandidáti
11788-89Další kandidáti:
John Hancock (4)
George Clinton (3)
Samuel Huntington (2)
John Milton (2)
James Armstrong (1)
Benjamin Lincoln (1)
Edward Telfair (1)
George Washington
(69)
John Adams
(34)
John Jay
(9)
Robert H. Harrison
(6)
John Rutledge
(6)
21792
George Washington
(132)
John Adams
(77)
George Clinton
(50)
Thomas Jefferson
(4)
Aaron Burr
(1)
31796Další kandidáti:
Oliver Ellsworth (11)
George Clinton (7)
John Jay (5)
James Iredell (3)
George Washington (2)
John Henry (2)
Samuel Johnston (2)
Charles Cotesworth Pinckney (1)
John Adams
(71)
Thomas Jefferson
(68)
Thomas Pinckney
(59)
Aaron Burr
(30)
Samuel Adams
(15)
41800
Thomas Jefferson
(73)
Aaron Burr
(73)
John Adams
(65)
Charles Cotesworth Pinckney
(64)
John Jay
(1)
51804
Thomas Jefferson
(162)
Charles Cotesworth Pinckney
(14)
61808
James Madison
(122)
Charles Cotesworth Pinckney
(47)
George Clinton
(6)
James Monroe
(0)
71812
James Madison
(128)
DeWitt Clinton
(89)
Rufus King
(0)
81816
James Monroe
(183)
Rufus King
(34)
91820
James Monroe
(228/231)
Rufus King
(34)
John Quincy Adams
(1)
101824
Andrew Jackson
(99)
John Quincy Adams
(84)
[13]
William Harris Crawford
(41)
Henry Clay
(37)
111828
Andrew Jackson
(178)
John Quincy Adams
(83)
121832
Andrew Jackson
(219)
Henry Clay
(49)
John Floyd
(11)
William Wirt
(7)
131836
Martin Van Buren
(170)
William Henry Harrison
(73)
Hugh Lawson White
(26)
Daniel Webster
(14)
Willie Person Mangum
(11)
141840
William Henry Harrison
(234)
Martin Van Buren
(60)
James Gillespie Birney
(0)
151844
James Knox Polk
(170)
Henry Clay
(60)
James Gillespie Birney
(0)
161848
Zachary Taylor
(163)
Lewis Cass
(127)
Martin Van Buren
(0)
171852
Franklin Pierce
(254)
Winfield Scott
(42)
John Parker Hale
(0)
181856
James Buchanan
(174)
John Charles Frémont
(114)
Millard Fillmore
(8)
191860
Abraham Lincoln
(180)
John C. Breckinridge
(72)
John Bell
(39)
201864
Abraham Lincoln
(212)
George B. McClellan
(21)
211868
Ulysses S. Grant
(214)
Horatio Seymour
(80)
221872
Ulysses S. Grant
(286)
Horace Greeley
(66)
231876
Rutherford B. Hayes
(185)
Samuel J. Tilden
(184)
241880
James A. Garfield
(214)
Winfield Scott Hancock
(155)
251884
Grover Cleveland
(219)
James Blaine
(182)
261888
Benjamin Harrison
(233)
Grover Cleveland
(168)
271892
Grover Cleveland
(277)
Benjamin Harrison
(145)
James Weaver
(22)
281896
William McKinley
(271)
William Jennings Bryan
(176)
291900
William McKinley
(292)
William Jennings Bryan
(155)
301904
Theodore Roosevelt
(336)
Alton Brooks Parker
(140)
311908
William Howard Taft
(321)
William Jennings Bryan
(162)
321912
Woodrow Wilson
(435)
Theodore Roosevelt
(88)
William Howard Taft
(8)
331916
Woodrow Wilson
(277)
Charles Evans Hughes
(254)
341920
Warren G. Harding
(404)
James M. Cox
(127)
351924
Calvin Coolidge
(382)
John W. Davis
(136)
Robert M. La Follette
(13)
361928
Herbert Hoover
(444)
Al Smith
(87)
371932
Franklin Delano Roosevelt
(472)
Herbert Hoover
(59)
381936
Franklin Delano Roosevelt
(523)
Alf Landon
(8)
391940
Franklin Delano Roosevelt
(449)
Wendell Willkie
(82)
401944
Franklin Delano Roosevelt
(432)
Thomas E. Dewey
(99)
411948
Harry S. Truman
(303)
Thomas E. Dewey
(189)
Strom Thurmond
(39)
421952
Dwight D. Eisenhower
(442)
Adlai Stevenson II
(89)
431956
Dwight D. Eisenhower
(457)
Adlai Stevenson II
(73)
441960
John Fitzgerald Kennedy
(303)
Richard Nixon
(219)
Harry Flood Byrd
(15)
451964
Lyndon B. Johnson
(486)
Barry Goldwater
(52)
461968
Richard Nixon
(301)
Hubert Humphrey
(191)
George Wallace
(46)
471972
Richard Nixon
(520)
George McGovern
(17)
John Hospers
(1)
481976
Jimmy Carter
(297)
Gerald Ford
(240)
Ronald Reagan
(1)
491980
Ronald Reagan
(489)
Jimmy Carter
(49)
501984
Ronald Reagan
(525)
Walter Mondale
(13)
511988
George H. W. Bush
(426)
Michael Dukakis
(111)
Lloyd Bentsen[14]
(1)
521992
William Clinton
(370)
George H. W. Bush
(168)
531996
William Clinton
(379)
Bob Dole
(159)
542000
George W. Bush
(271)
Albert Gore
(266)
552004
George W. Bush
(286)
John Kerry
(251)
John Edwards[15]
(1)
562008
(c) Pete Souza, CC BY 3.0
Barack Obama
(365)
John McCain
(173)
572012
(c) Gage Skidmore, CC BY-SA 3.0
Barack Obama
(332)
Mitt Romney
(206)
582016
Donald Trump
(304)
Hillary Clintonová
(227)
592020
Joe Biden
(306)
Donald Trump
(232)

Odkazy

Literatura

  • Říchová, B. et al: Komparace politických systémů I. VŠE, Fakulta mezinárodních vztahů, 2. vydání, 1999. ISBN 80-7079-994-3
  • Cabada. L – Kubát, M. et al.: Úvod do studia politické vědy. Eurolex Bohemia, 2002.

Poznámky

  1. Alexander Hamilton: Federalista, č. 68.
  2. William C. Kimberling, Essays in Elections: The Electoral College (1992). [online]. [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  3. Přehled (pro rok 2020): Appointment of 2020 Electors for President and Vice President of the United States (poslední sloupec).
  4. Slyšení před Senátem Kongresu Spojených států amerických 3.11.1961 [online]. U.S. Government Printing Office [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  5. Draft of a Resolution for the Legislature of New York for the Amendment of the Constitution of the United States [online]. [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  6. Arizona, Idaho, Jižní Dakota, Louisiana, Oklahoma, Rhode Island, Severní Dakota, Tennessee.
  7. YAN, Holly. Why Tuesday, why November, why elephants? Election riddles solved [online]. 6.11.2012 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  8. Edwards III, George C. (2011). Why the Electoral College is Bad for America (Second ed.). New Haven and London: Yale University Press. pp. 1, 37, 61, 176–77, 193–94. ISBN 978-0-300-16649-1.
  9. TROPP, Rachel. The Case Against the Electoral College [online]. Harvard Political Review, 21.2.2017 (archivováno 1.4.2020) [cit. 2020-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01. 
  10. SPEEL, Robert. These 3 Common Arguments For Preserving the Electoral College Are Wrong [online]. 15.11.2016 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  11. FRESIA, Jerry. Third parties? [online]. Zmag.org, 28.2.2006 (archivováno 9.1.2009) [cit. 2010-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-09. 
  12. The Electoral College: An Overview and Analysis of Reform Proposals [online]. Congressional Research Service [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  13. Zvolen parlamentem.
  14. Kandidoval jako Dukakisův viceprezident.
  15. Kandidoval jako Kerryův viceprezident.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Richard Nixon portrait.jpg
Richard Nixon's portrait
U.S Vice-President Walter Mondale.jpg
Vice President Walter Mondale
AltonBParker.png
Alton Brooks Parker, 1852-1926.
DeWitt Clinton by Rembrandt Peale.jpg
Rembrandt Peale's portrait of DeWitt Clinton, a politician and naturalist who served as United States Senator and the sixth Governor of New York.
  • oil on canvas
  • 28 5/8 x 23 3/8 in.
  • Painted circa 1823
WilliamHCrawford.png
Portrait of William H. Crawford.
WilliamJBryan1902.png
William Jennings Bryan
Obama portrait crop.jpg
(c) Pete Souza, CC BY 3.0
Official photographic portrait of US President Barack Obama (born 4 August 1961; assumed office 20 January 2009)
Ulysses S Grant.png
Black and white photographic portrait of U.S. President Ulysses S. Grant seated.
John-bell-brady-handy-cropped.jpg
American politician John Bell (1797–1869).
John Breckinridge 1860.jpg
John Breckinridge, politician of USA.
Dwight David Eisenhower, photo portrait by Bachrach, 1952.jpg
General of the Army Dwight D. Eisenhower, President-elect of the United States.
GeorgeMcGovern (3x4).jpg
George McGovern (as seen in a 1972 McGovern/Shriver poster). Library of Congress Prints and Photographs online collection. [1]
Bill Clinton.jpg
Official White House photo of President Bill Clinton, President of the United States.
AlfredSmith.png
Photograph of Al Smith.
Presidential Ballot (38848911200).jpg
Autor: Bart Everson from New Orleans, Louisiana, USA, Licence: CC BY 2.0
Presidential Ballot
President Theodore Roosevelt, 1904.jpg
President of the United States Theodore Roosevelt, head-and-shoulders portrait, facing front.
Andrew Jackson Daguerrotype-crop.jpg
Former US President, Andrew Jackson, in 1845, months before his death. (age 78)
McCain 2009 portrait crop.jpg
McCain, John-012309-18421- 0004
VP-Nixon copy (3x4).jpg
Official Vice Presidential portrait of Richard Nixon
Pach Brothers - Benjamin Harrison.jpg
1896 Pach Brothers studio photograph of United States President Benjamin Harrison.
WinfieldScottHancock.png
Picture of Winfield Scott Hancock.
Burr.jpg
Portrait of Aaron Burr (1756-1836); Collection of the New Jersey Historical Society
JamesGarfield.png
James Garfield, 20th President of the United States.
WendellWillkie.png
Picture of Wendell Willkie.
President Hoover portrait.jpg
US President Herbert C. Hoover in 1928
Carter and Ford in a debate, September 23, 1976.jpg
President Gerald Ford and Jimmy Carter meet at the Walnut Street Theater in Philadelphia to debate domestic policy during the first of the three Ford-Carter Debates.
Electoral map 2020.svg
Autor: UserTwoSix, Licence: CC BY 4.0
A SVG vector image whereby each U.S. state is shaded green according to the number of electors (out of 538) it selects, as of 2020, to determine the president and vice president. Black is the most (55) and white is the least (3).
HoraceGreeley.png
Horace Greeley
Ulysses S Grant by Brady c1870-restored.jpg
Portrait photograph of US President Ulysses S. Grant
Warren G Harding portrait as senator June 1920.jpg
Senator (later US President) Warren G. Harding, head-and-shoulders portrait, facing front.
LloydBentsen.jpg
Lloyd Bentsen, former U.S. Secretary of the Treasury.
President Barack Obama, 2012 portrait crop.jpg
U.S. President Barack Obama during a presidential portrait sitting for an official photograph in the Oval Office on 6 December 2012.
Robert M La Follette, Sr.jpg
Robert M. La Follette, Sr.
John Kerry headshot with US flag.jpg
Promotional photograph of John Kerry with the U.S. flag in the background.
FDRoosevelt1938.png
Franklin D. Roosevelt (1938).
BarryGoldwater.png
Senator Barry Goldwater.
Black and White 37 Lyndon Johnson 3x4.jpg
Photo portrait of President Lyndon B. Johnson in the Oval Office, leaning on a chair in black and white.
George-W-Bush edit.jpg
Official photograph portrait of former U.S. President George W. Bush.
Ronald Reagan 1985 presidential portrait (cropped).jpg
Ronald Reagan's presidential portrait in 1985
Picture of John W. Davis.jpg
Picture of John W. Davis
James Monroe White House portrait 1819.jpg
Portrait of James Monroe, The White House Historical Association
Mathew Brady - Franklin Pierce - alternate crop.jpg
Portrait of Franklin Pierce (1804–1869) by Mathew Brady. The LoC describes this as "Copy neg. from original ink by Brady after Daguerreotype".
Theodore Roosevelt-Pach.jpg
Theodore Roosevelt.
34 Harry Truman 3x4.jpg
Harry S. Truman (1884 – 1972), 1945 – 1953 the thirty-third President of the United States
William Henry Harrison daguerreotype.jpg
Daguerreotype of an oil painting depicting William Henry Harrison, 9th President of the United States.[1]
George C Wallace.jpg
Ex-Governor Wallace of Alabama news conference - stating he is a presidential candidate [i.e., candidate] on the 3rd party ticket.
StephenGroverCleveland.png
Hon. Grover Cleveland, head-and-shoulders portrait, facing right.
Thomas Pinckney.jpg
TITLE
[Thomas Pinckney, 1750-1828, half-length portrait, facing left]
CALL NUMBER
BIOG FILE [item] [P&P]
REPRODUCTION NUMBER
LC-USZ62-45928 (b&w film copy neg.)
MEDIUM
1 print : engraving.
CREATED/PUBLISHED
[no date recorded on caption card]
NOTES
Engraving by W.C. Armstrong from oil miniature by Trumbull.
REPOSITORY
Library of Congress Prints and Photographs Division Washington, D.C. 20540 USA
DIGITAL ID
(digital file from b&w film copy neg.) cph 3a46107 http://hdl.loc.gov/loc.pnp/cph.3a46107
CONTROL #
2005685576
James Birney by Asa Park.jpg
Abolitionist James G. Birney, painted by Asa Park (1790-1827) in 1818
JP-Hale.jpg
John P. Hale, Democratic Congressman from New Hampshire, 1843-1845, 1847-1853, 1855-1865; Free Soil candidate for President, 1852.
2004CampaignAttention (edit).png

These maps show the amount of attention the Bush and Kerry campaigns (considered together) gave to each state during the final five weeks of the 2004 election:

At the top, each waving hand represents a visit from a presidential or vice-presidential candidate during the final five weeks of the election. (Candidates' visits to their own home states are not counted.)

At the bottom, each dollar sign represents one million dollars spent on TV advertising by the campaigns during the same time period.

Data from FairVote's report, "Who Picks the President?"
James Madison.jpg
Portrait of James Madison, one of the authors of the Federalist Papers, and the fourth President of the United States
William Howard Taft.jpg
Title: William Taft, head-and-shoulders portrait, facing left Abstract/medium: 1 photographic print.
SamuelJonesTilden.png
Photograph of Samuel J. Tilden (circa 1860-1886).
Grover Cleveland - NARA - 518139.jpg
  • General notes: Use Presidents List Number 5 when ordering a reproduction or requesting information about this image.
Johnfloydvirginia.jpg
John Floyd, oil on canvas by William Garl Brown (1813-1894), picture retrieved from: http://chronicles.dickinson.edu/encyclo/f/ed_floydJ.htm
President Woodrow Wilson portrait December 2 1912.jpg
President of the United States Thomas Woodrow Wilson, head-and-shoulders portrait, facing left.
Election ballot (34620442022).jpg
Autor: Steam Pipe Trunk Distribution Venue from Kansas City, MO, United States, Licence: CC BY 2.0
Election ballot
LandonPortr.jpg
Alf Landon, Governor of Kansas and Republican presidential nominee, head-and-shoulders portrait, facing left, Library of Congress.
William Howard Taft - Harris and Ewing.jpg
William Howard Taft, 27th President of the United States.
James G. Blaine - Brady-Handy.jpg
James G. Blaine. Library of Congress description: "Blaine, Hon. James G. of Maine, Secty of State"
Hubert Humphrey crop.jpg
Hubert Humphrey's vice presidential portrait
1988 Bush.jpg
Vice President George H. W. Bush; cropped to prevent fuzziness on 1988 United States presidential election
George H. W. Bush presidential portrait (cropped 2).jpg
George H. W. Bush's presidential portrait
CAC CC 001 18 6 0000 0519.jpg
Autor: CarlAlbertArchives, Licence: CC BY-SA 4.0
Black and white photograph print of Close up of Adlai Stevenson.
HLWhite.jpg
Portrait of Hugh Lawson White, United States senator and president of the Bank of Tennessee.
James Weaver - Brady-Handy.jpg
James Baird Weaver ( June 12, 1833February 6, 1912) was a United States politician and member of the United States House of Representatives, representing Iowa as a member of the Greenback Party. He ran for President two times on third party tickets in the late 19th century. An opponent of the gold standard and national banks, he is most famous as the presidential nominee of the Populist Party in the 1892 election.
Millard Fillmore by Brady Studio 1855-65-crop.jpg
United States President Millard Fillmore
Jfk2.jpg
Picture of John F. Kennedy
Henry Clay by Brady, 1849.jpg
Photo of Henry Clay in 1849, by Mathew Brady.
Governor Dukakis speaks at the 1976 Democratic National Convention (cropped).jpg
Cropped version of a head-and-shoulders portrait of Dukakis speaking into a microphone.
Harry F. Byrd.jpg
Harry Flood Byrd, Sr. (June 10, 1887 – October 20, 1966), American newspaper publisher, farmer, and politician, while Governor of Virginia
GeorgeMcClellan.png
George B. McClellan
James Polk restored.jpg
United States president James Knox Polk, three-quarter length portrait, three-quarters to the right, seated. Daguerrotype
Official Portrait- President George Walker Bush, 43rd President of the United States, Republican - DPLA - 7482eac0e113bf03014d1686a3733f97.jpeg
The original finding aid described this photograph as: Country: Unknown Scene Camera Operator: Unknown Release Status: Released to Public
2016 Democrat Primary Dates USA w territories-cs.svg
Autor: Lokal_Profil, translation: Bazi, Licence: CC BY-SA 3.0
Data prezidentských primárek Demokratů v USA 2016 podle území
Abraham Lincoln by Byers, 1858 - crop.jpg
Ambrotype of Abraham Lincoln. Ostendorf #O-5
Abraham Lincoln November 1863.jpg
Abraham Lincoln, the sixteenth President of the United States.
Donald Trump official portrait (cropped).jpg
President Donald Trump poses for his official portrait at The White House, in Washington, D.C., on Friday, October 6, 2017. (Official White House Photo by Shealah Craighead)
Mckinley.jpg
William McKinley, Präsident der Vereinigten Staaten von Amerika
LewisCass.png
Lewis Cass.
John Hospers 1998.jpg
Autor: Henrik Bejke, Licence: CC BY-SA 2.0
John Hospers, 1972 Libertarian presidential candidate
StromThurmond.png
Senator Strom Thurmond.
Carter cropped.jpg
Jimmy Carter's presidential portrait
AdlaiEStevenson1900-1965.jpg
White House: head shots of Amb. Adlai Stevenson
Thomas Dewey.jpg
[Thomas Edmund Dewey, head-and-shoulders portrait, facing slightly right] digital file from b&w film copy neg.
Mitt Romney by Gage Skidmore 6 cropped.jpg
(c) Gage Skidmore, CC BY-SA 3.0
Mitt Romney speaking at the Values Voter Summit (Omni Shoreham Hotel) in Washington D.C. on October 7, 2011.
Joe Biden presidential portrait (cropped).jpg
U.S. President Joe Biden's official portrait, 2021
Jimmy Carter cropped.png
Cropped image of Jimmy Carter
James M. Cox 1920.jpg
James M. Cox, 1920 Democratic nominee for president of the United States.