Volby do Evropského parlamentu

Evropská unie

Tento článek je o: Politice a institucích Evropské unie

Parlament Předseda Jerzy Buzek Politické skupiny; Joseph Daul: EPP Martin Schulz: S&D 7. složení Poslanci Evropského parlamentu (736) členové 2009-14 Bureau Místopředseda Kvestor Konference Legislativní procedura

Rada Evropské unie Předsednictví Španělsko Konfigurace: General Zahraniční věci Ekonomika Euro Legislativní procedura Hlasování Sekretariát Generální tajemník Pierre de Boissieu COREPER

Evropská rada Předseda Donald Tusk Strany Seznam zasedání

Komise Junckerova Comm. Předseda Jean-Claude Juncker Místopředseda Frans Timmermans Kristalina Georgieva Maroš Šefčovič Jyrki Katainen Valdis Dombrovskis Andrus Ansip Federica Mogheriniová Komisař Veřejná služba Generální tajemník Catherine Day

Soudní dvůr Evropský soudní dvůr Tribunál Soud pro veřejnou službu Členové

Ostatní instituce Centrální banka Guvernért ESCB Euro EMU Eurozone Účetní dvůr Rozpočet Investiční banka Výbor regionů EESC Ombudsman Ostatní orgány Agentura Národní parlamenty

Politika Rozpočet Čtyři svobody Hospodářský prostor Schengen Politika Zemědělství Energetická politika Rybolovná politika Regionální politika Občanství Identita Euroskepticismus Integrace Supranacionalismus Federalismus U.S.E. Opt-out Odstoupení

Volby 1979, 1984, 1989 1994, 1999, 2004 2009 (poslední volby) 2014 (nadcházející volby) Politická strana EPP PES ELDR Svobodná aliance Zelení AEN Levice Demokratická strana EUDemokraté Parl. skupiny EPP S&D ALDE Greens-EFA ECR EUL-NGL EFD Referenda

Volby v Evropské unii se konají každých pět let na základě všeobecného hlasovacího práva. Poslanci Evropského parlamentu jsou takto přímo voleni od roku 1979. Evropské politické strany mají za tímto účelem právo pořádat kampaň v rámci celé Evropské unie. V současné době má Evropský parlament 705 poslanců. Současných 21 českých zástupců bylo zvoleno ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019.

Systém hlasování

Neexistuje jednotný volební systém pro volby do Evropského parlamentu, každý členský stát si může zvolit svůj vlastní systém, ale přitom musí dodržet tři podmínky.^[1]

• Volební systém musí být formou poměrného zastoupení, ať již v rámci stranických kandidátek nebo jednoho přenosného hlasu.
• Volební oblast může být rozdělena, jestliže to nebude mít vliv na poměrný charakter volebního systému.
• Jakákoliv uzavírací klauzule nesmí překročit pět procent (devět zemí, včetně České republiky, má stanoveno 5 %, tři 4 %, jedna 3 %, jedna 1,8 % a zbývajících 14 zemí nemá žádnou)^[2].

Počet poslanců

Počet poslanců je určen poměrně podle počtu obyvatel členských států. Ve volbách v roce 2004 bylo zvoleno 732 poslanců, po přijetí Bulharska a Rumunska pak dalších 53 (celkem tedy 785). Pro volby v roce 2009 byl v souladu se smlouvou z Nice určen počet 736.^[3][4] Podle pravidel uvedených v Lisabonské smlouvě je pro volby od roku 2014 maximální počet poslanců omezen na 751 (750 plus předseda), přičemž smlouva též stanovuje minimální (6) a maximální (96) počet poslanců jedné země.^[5]

Členský stát	2007	2009	Lisabon	2013		Členský stát	2007	2009	Lisabon	2013		Členský stát	2007	2009	Lisabon	2013
Německo Německo	99	99	96	96		Česko Česko	24	22	22	21		Slovensko Slovensko	14	13	13	13
Francie Francie	78	72	74	74		Řecko Řecko	24	22	22	21		Chorvatsko Chorvatsko	–	–	–	11
Irsko Irsko	13	12	12	11		Itálie Itálie	78	72	73	73		Maďarsko Maďarsko	24	22	22	21
Litva Litva	13	12	12	11		Spojené království Spojené království	78	72	73	73		Portugalsko Portugalsko	24	22	22	21
Lotyšsko Lotyšsko	9	8	9	8		Španělsko Španělsko	54	50	54	54		Švédsko Švédsko	19	18	20	20
Slovinsko Slovinsko	7	7	8	8		Polsko Polsko	54	50	51	51		Rakousko Rakousko	18	17	19	18
Kypr Kypr	6	6	6	6		Rumunsko Rumunsko	35	33	33	32		Bulharsko Bulharsko	18	17	18	17
Estonsko Estonsko	6	6	6	6		Nizozemsko Nizozemsko	27	25	26	26		Finsko Finsko	14	13	13	13
Lucembursko Lucembursko	6	6	6	6		Belgie Belgie	24	22	22	21		Dánsko Dánsko	14	13	13	13
Malta Malta	5	5	6	6
Státy psané kurzívou mají více volebních obvodů.												Celkem:	785	736	751	751

Politické skupiny

Evropská lidová strana a Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů tvoří dvě největší skupiny v Evropském parlamentu. V Evropském parlamentu existuje mnoho dalších skupin, včetně komunistů, zelených, regionalistů, konzervativců, liberálů a euroskeptiků.

Volba předsedy Evropské komise

Jednou z novinek, kterou by měly kvůli přijetí Lisabonské smlouvy přinést příští volby do Evropského parlamentu, bude možnost jednotlivých evropských uskupení navrhnout své kandidáty na post předsedy Evropské komise. Hlavní roli při jeho nominaci sice nadále bude hrát Evropská rada, ta tak však podle Lisabonské smlouvy musí konat „s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu“. Šéfa evropské exekutivy totiž volí právě europoslanci většinou všech svých hlasů.^[6]

Volby

Legenda: [     ] Socialisté (PES/S&D) – [     ] Liberálové (ELDR/ALDE) – [     ] Lidovci (EPP/skupina EPP)

Reference

Související články

• Volby do Evropského parlamentu v Česku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu volby do Evropského parlamentu na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo eurovolby ve Wikislovníku

EurActiv (web euractiv.cz)

• Volby do Evropského parlamentu 2014 Archivováno 20. 2. 2014 na Wayback Machine., 28. 8. 2013 / 9. 5. 2014 – ucelený a aktuální přehled souvislostí ohledně voleb do Evropského parlamentu v roce 2014, zajímavosti a stanoviska významných lidí
• Vliv Evropského parlamentu na rozhodování v EU Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine., 12. 12. 2009
• Volební programy evropských politických frakcí pod drobnohledem Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine., 5. 6. 2009 / 22. 4. 2013

MVČR (web mvcr.cz)

• Volby do Evropského parlamentu Archivováno 7. 4. 2019 na Wayback Machine. – informace MVČR včetně k aktuálním volbám
• HÁJEK, Lukáš; ŠVEC, Kamil. Volby do Evropského parlamentu: světový unikát se 400 miliony voličů. ČT24 [online]. 2019-05-21 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.