Volby do parlamentu Československé republiky 1925

Volby do parlamentu Československé republiky 1925
Stát	Československo Československo
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	15. listopadu 1925
Předchozí volby	1920
Následující volby	1929
Počet kandidátů	29 (do Poslanecké sněmovny)
Výsledky
Celkem 300 poslanců v Poslanecké sněmovně pro většinu třeba 151 Antonín Švehla Josef Haken Jan Šrámek volební lídr volební lídr volební lídr RSZML KSČ ČSL 970 498 hlasů 913 711 hlasů 691 238 hlasů 13,7 % 12,9 % 9,7 % 45  mandátů 41  mandátů 31  mandátů ▲ 5 ▲ 41 ▲ 10 Antonín Hampl Václav Klofáč Franz Spina volební lídr volební lídr volební lídr ČSDSD ČSS BdL 630 894 hlasů 609 915 hlasů 571 198 hlasů 8,9 % 8,6 % 8,0 % 29  mandátů 28  mandátů 24  mandátů ▼ 45 ▲ 4 ▲ 11 Andrej Hlinka Ludwig Czech Karl Hilgenreiner volební lídr volební lídr volební lídr HSĽS DSAP DCV 489 027 hlasů 411 010 hlasů 314 440 hlasů 6,9 % 5,8 % 4,4 % 23  mandátů 17  mandátů 13  mandátů ▲ 11 ▼ 14 ▲ 3

Volby do parlamentu Československé republiky 1925 se konaly 15. listopadu 1925.^[1]

Šlo o v pořadí druhé parlamentní volby do Národního shromáždění republiky Československé a první, v nichž se volilo na celém území ČSR.

V roce 1924 prožívalo Československo fázi stabilizace politických a hospodářských problémů. Ochabovala i nacionalistická agitace. Mezi politiky Němců v českých zemích se objevovaly náznaky možnosti vládní spolupráce. V tomto smyslu se vyjádřil roku 1924 na sjezdu Německé demokratické svobodomyslné strany její předák Bruno Kafka. Sondáže ohledně zapojení německých stran zahajoval i prezident Masaryk a premiér Antonín Švehla.^[2]

Řádné parlamentní volby do poslanecké sněmovny měly proběhnout na jaře 1926 (do senátu až na jaře 1928), ale vládní koalice se rozhodla využít ekonomické stabilizace. Uvnitř koalice navíc pokračovaly spory mezi pravicí a levicí Československá sociálně demokratická strana dělnická v květnu 1925 odmítla projekt zavedení obilních cel, která prosazovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Ve prospěch vypsání voleb hovořila i situace na radikální levici, protože Komunistická strana Československa procházela fází frakčních sporů, kdy z ní byl vyloučen Josef Bubník a jeho stoupenci a v řadách vládních politiků opadaly obavy z masivního nástupu komunistů ve volbách.^[3]

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Jan Malypetr, volba předsedy senátu se naopak zbrzdila. Tento post pro sebe požadovaly socialistické strany (socialisté a sociální demokraté) ale i lidovci, kteří získali v senátních volbách nejvíce hlasů. Provizorně tak bylo zvoleno předsednictvo senátu, respektive kromě malých změn ponecháno předsednictvo z předchozího volebního období. Teprve v únoru 1926 pak byl předsedou zvolen socialista Václav Klofáč. Po rozpadu vládní koalice a odchodu levice (viz níže) pak byla volba provedena nově v listopadu 1926 a předsedou horní komory se stal lidovec Mořic Hruban.^[4]

Výsledky voleb znamenaly stabilizaci politického spektra. KSČ se sice těsně stala nejsilnější politickou stranou v českých zemích, ale celostátně skončila až druhá. Na prvním místě skončili agrárníci. Z následků rozkolu z počátku 20. let se zotavily i sociálně demokratické strany (československá sociální demokracie i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR). Ztratily sice své dominantní postavení na politické scéně z voleb roku 1920 (v této pozici je vystřídala agrární strana), ale zastavily propad své podpory. Oslabily nacionalistické síly. Vnitřním pnutím totiž krátce před volbami prošla Československá národní demokracie, z níž se odtrhlo prohradní liberální křídlo a pod názvem Národní strana práce neúspěšně kandidovalo v nadcházejících volbách. Podobný trend panoval i v německém politické táboře, kde poměrem cca 3:1 zvítězily stavovské, pragmatické a spolupráci s ČSR nakloněné formace (i zde uspěli agrárníci – Německý svaz zemědělců), zatímco Německá národní strana výrazně ztratila. Úspěchem byly volby i pro strany katolické (Československá strana lidová se stala třetí nejsilnější politickou stranou ve státě).^[5]

V důsledku voleb ovšem došlo k ztrátě parlamentní většiny dosavadní celonárodní koalice (první vláda Antonína Švehly). Disponovala 146 mandáty z 300. Antonín Švehla coby předák agrárníků a nejsilnější strany v ČSR začal proto jednání o rozšíření stávajícího vládního tábora. To se podařilo, když do něj přibyla Československá živnostensko-obchodnická strana. Pokus, aby se do koalice přidala i Slovenská ľudová strana ale nebyl úspěšný. Pomalu postupovalo vyjednávání s národními demokraty, jejichž předseda Karel Kramář odmítal nabízená ministerská křesla. Po několika týdnech neúspěšných průtahů prezident Masaryk povolal z Brna Jana Černého s cílem zahájit přípravy na vytvoření úřednické vlády (Černý již předtím ve 20. letech jednu takovou úřednickou vládu vedl). Vzhledem k riziku nahrazení politické vlády úřednickým kabinetem se ale pak jednání o nové vládě rychle posunula a ještě během prosince 1925 byla představena nová vláda (druhá vláda Antonína Švehly). Ta se ovšem brzy rozpadla a roku 1926 ji nejprve nahradil dočasně úřednický kabinet Jana Černého a pak třetí vláda Antonína Švehly (panská koalice), která na půdorysu výsledků voleb z roku 1925 utvořila československo-německou pravicovou koalici.^[6]

Strana		Hlasy		Poslanci
		Abs.	%	Abs.	%	±
	Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Domoviny, Slovenská rolnická jednota, Sdružení ruských zemědělců, Československý domov majitelů domů a domků	971 389	13,7	45	15,0	5 ▲
	Komunistická strana Československa	931 769	13,1	41	13,7	41 ▲
	Československá strana lidová Slovensku Československá ľudová strana a řecko-katolická národní strana, Řecko-katolicka národní strana, Podkarpatské Rusi křesťansko-národní strana	689 970	9,7	31	10,3	10 ▲
	Československá sociálně demokratická strana dělnická Sociálně demokratická strana dělnická na Podkarpatské Rusi	631 113	8,9	29	9,7	45 ▼
	Československá strana socialistická Karpatoruská strana pracujícího lidu, malorolníků a bezzemků	609 096	8,6	28	9,3	4 ▲
	Německý svaz zemědělců Německá živnostenská strana, Spišská německá strana, Maďarská národní strana	566 911	8,0	24	8,0	13 ▲
	Hlinkova slovenská ľudová strana	474 017	6,7	23	7,7	11 ▲
	Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR	411 774	5,8	17	5,7	14 ▼
	Německá křesťansko sociální strana lidová	313 906	4,4	13	4,3	3 ▲
	Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová	287 889	4,1	13	4,3	7 ▲
	Československá národní demokracie Československá rolnická jednota (Národní rolnická jednota), Russkaja narodnaja partija, Russkoje narodnoje sojediněnije	284 233	4,0	13	4,3	6 ▼
	Německá nacionální strana Sudetoněmeckého zemědělského svazu	240 892	3,4	10	3,3	2 ▼
	Německá národně socialistická strana dělnická	167 312	2,4	7	2,3	4 ▲
	Zemská křesťansko-socialistická strana	100 445	1,4	4	1,3	1 ▼
	Židovská strana	99 520	1,4	0	–	0 ▬
	Národní strana práce	98 185	1,4	0	–	0 ▬
	Československá strana agrární a konservativní	38 327	0,5	0	–	0 ▬
	Autonomní zemědělská strana Podkarpatské Rusi	35 718	0,5	1	0,4	1 ▲
	Slovenská národní strana	35 493	0,5	0	–	0 ▬
	Polský lidový a dělnický svaz Polská lidová strana, Svaz slezských katolíků v Československé republice, Polská socialistická dělnická strana v Československu, Slezská lidová strana	29 889	0,4	1	0,4	1 ▲
	Židovská hospodářská strana	16 813	0,2	0	–	0 ▬
	Západoslovenská křesťansko-sociální strana	16 275	0,2	0	–	0 ▬
	Československá domkářsko-malozemědělská strana	14 434	0,2	0	–	0 ▬
	Maďarská selská strana	13 890	0,2	0	–	0 ▬
	Německá strana svobodomyslná	11 367	0,2	0	–	5 ▼
	Neodvislá strana komunistická v ČSR První autonomní pravoslavná strana v Podkarpatské Rusi	7 868	0,1	0	–	0 ▬
	Občanská strana	4 247	0,1	0	–	0 ▬
	Němečtí křesťanští zemědělci	2 391	0,0	0	–	0 ▬
	Živnostenská strana na Podkarpatské Rusi	1 157	0,0	0	–	0 ▬
Celkem		7 106 290	100	300	100	19 ▲

• Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1925

• Získané hlasy a mandáty podle volebních krajů a zemí v roce 1925 Archivováno 18. 11. 2010 na Wayback Machine.
• Přehledné výsledky voleb do Senátu Archivováno 18. 11. 2010 na Wayback Machine.
• Poslanecká sněmovna v II. volebním období
• Přehled událostí volebního období (1925 Archivováno 11. 11. 2006 na Wayback Machine.-1929 Archivováno 10. 11. 2006 na Wayback Machine.)