Volby do parlamentu Československé republiky 1929

Volby do parlamentu Československé republiky 1929
Stát	Československo Československo
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	27. října 1929
Předchozí volby	1925
Následující volby	1935
Počet kandidátů	19 do Poslanecké sněmovny 15 do Senátu
Výsledky
Celkem 300 poslanců Antonín Švehla Antonín Hampl Václav Klofáč volební lídr volební lídr volební lídr RSZML ČSDSD ČSNS 1 105 498 hlasů 963 462 hlasů 767 328 hlasů 15,0 % 13,0 % 10,4 % 46  mandátů 39  mandátů 32  mandátů ▲ 1 ▲ 10 ▲ 4 (c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0 Klement Gottwald Jan Šrámek Ludwig Czech volební lídr volební lídr volební lídr KSČ ČSL DSAP 753 220 hlasů 623 340 hlasů 506 761 hlasů 10,2 % 8,4 % 6,9 % 30  mandátů 25  mandátů 21  mandátů ▼ 11 ▼ 6 ▲ 4 Andrej Hlinka Franz Spina Karel Kramář volební lídr volební lídr volební lídr HSĽS Německé volební společenství ČsND 425 051 hlasů 396 454 hlasů 359 547 hlasů 5,8 % 5,4 % 4,9 % 19  mandátů 16  mandátů 15  mandátů ▼ 4 ▲ 16 ▲ 2

Volby do parlamentu Československé republiky se konaly 27. října 1929. Zvítězila v nich Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu v čele s Antonínem Švehlou se ziskem 15 % všech hlasů.

Průběh voleb

Šlo o v pořadí 3. volby (dříve 1920, 1925, později 1935) v období první republiky.

Cesta k volbám

V zemských volbách roku 1928 uspěly nekomunistické levicové strany a oslabily strany tvoříci pravicovou koalici (takzvaná panská koalice). Největší ztráty zaznamenaly strany křesťanské, zejména Československá strana lidová, zatímco Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci) zaznamenala mírný přírůstek. Soudržnost koalice oslabila neúčast nemocného Antonína Švehly a nespokojenost některých koaličních stran se zastupujícím předsedou vlády (předseda lidovců Jan Šrámek). V únoru 1929 nastoupila první vláda Františka Udržala jako pokračující panská koalice s novým agrárnickým premiérem. Řádné parlamentní volby se měly konat v listopadu 1931, ale agrární strana i další koaliční formace hodlaly využít ekonomické konjunktury k předčasným volbám, zatímco lidovci vzhledem k propadu v zemských volbách měli tendenci termín předčasných voleb posouvat. Jejich stanovisko se pak částečně změnilo až v souvislosti se svatováclavským miléniem roku 1929, které bylo interpretováno jako posílení křesťanských tradic a pozic. Další otřes pro koalici představovalo dění na Slovensku, kde Hlinkova slovenská ľudová strana procházela aférou poté, co její přední politik Vojtech Tuka napsal článek Vacuum iuris, který zpochybnil ústavnost trvání československé moci na území Slovenska. Premiér Udržal za této situace kontaktoval prezidenta Masaryka a dohodl vypsání voleb na 27. říjen 1929 (sněmovní i senátní volby se konaly v jednom dni).^[1]

Rozdílem oproti volbám v roce 1925 bylo omezení volebního práva. Toho byli zbaveni aktivní příslušníci armády a četnictva. Mělo tak být zabráněno politické agitaci v ozbrojených sborech. Tak to určil zákon č. 56 z roku 1927.^[2]

Dopady voleb

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou sněmovny byl zvolen 12. prosince 1929 agrárník Jan Malypetr. V čele senátu usedl téhož dne sociální demokrat František Soukup.^[2]

Výrazný úspěch ve volbách zaznamenaly Československá sociálně demokratická strana dělnická a Československá strana národně socialistická, zatímco Komunistická strana Československa ztratila (zejména kvůli vnitřním otřesům, které vyvolal 5. sjezd KSČ a související radikalizace), i když ztráty komunistů v českých zemích byly kompenzovány lepšími výsledky na východě státu. Ztráty volby přinesly lidovcům. Podobné tendence probíhaly i v německých stranách (posílila Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR, ztratily pravicové strany). V rámci nacionalistických německých stran se objevila tendence, kdy oslabila Německá národní strana a posílila Německá národně socialistická strana dělnická. Vcelku ale zůstal zachován poměr mezi aktivistickými a negativistickými silami. Strany dosavadní vládní koalice ztratily 13 mandátů. Při započtení HSĽS mezi strany opoziční ovšem vládní tábor ztratil parlamentní většinu.^[3]

V důsledku voleb pak vznikla druhá vláda Františka Udržala, v níž zasedly i levicové nekomunistické strany (široká koalice), české (československé) i německé.

Výsledky hlasování

Poslanecká sněmovna

Podíl hlasů

Rozdělení mandátů

Celkové výsledky voleb

Výsledky voleb v Čechách

Výsledky voleb v zemi Moravskoslezské

Výsledky voleb ve Slovenské krajině

Výsledky voleb v Podkarpatské Rusi

Volby do Senátu

Strany se utkaly o 150 senátorských míst. Volby dopadly následovně:^[8]

Strana	Počet hlasů	Procentuální vyjádření	Počet mandátů
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu	978 291	15,2 %	24
Československá sociálně demokratická strana dělnická	841 331	13,0 %	20
Československá strana národně socialistická	666 607	10,3 %	16
Komunistická strana Československa	644 896	10,0 %	15
Československá strana lidová	559 700	8,7 %	13
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR	446 940	6,9 %	11
Hlinkova slovenská ľudová strana	377 498	5,9 %	9
Německé volební společenství (Německý svaz zemědělců a venkovských živností, DAWG, Karpatoněmecká strana)	359 002	5,8 %	9
Československá národní demokracie	325 023	5,0 %	8
Německá křesťansko sociální strana lidová	313 411	4,9 %	8
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská	274 085	4,3 %	6
Zemská křesťansko-socialistická strana Maďarská národní strana, Spišská německá strana	233 772	3,6 %	6
Německá národně socialistická strana dělnická	171 181	2,6 %	4
Německá národní strana, Sudetoněmecký svaz venkova	166 718	2,6 %	0
Liga proti vázaným kandidátním listinám	51 617	0,8 %	1
Spojení polských menšinových stran a Židovské strany	27 823	0.4 %	0
celkem	6 450 501	100 %	150

Ostatní strany a nezávislí nezískali žádný mandát.

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1929