Volkswagen

Volkswagen AG
Logo
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	28. května 1937
Zakladatel	Deutsche Arbeitsfront
Sídlo	Wolfsburg, Německo
Adresa sídla	Wolfsburg, Německo
Klíčoví lidé	Herbert Diess (CEO)
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	Automobilový průmysl
Produkty	Automobily
Obrat	202,5 mld. Euro (2014)
Provozní zisk	22,1 mld. € (2022)[1] 19,3 mld. € (2021)[2]
Ocenění	Ig Nobelova cena (2016)
Identifikátory
Oficiální web	www.volkswagen.cz
LEI	529900NNUPAGGOMPXZ31
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volkswagen AG nebo jen VW je německá automobilka sídlící ve Wolfsburgu. Je členem skupiny Volkswagen Group. Její název znamená v překladu lidový vůz. Byla založena v roce 1937 jako Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens mbH a později přejmenována na Volkswagenwerk GmbH.

Dnešní akciová společnost Volkswagen AG (Volkswagen = německy lidový vůz) byla založena v roce 1937. Myšlenku „lidového vozu“ prosazoval především Adolf Hitler, který 8. března 1934 při zahájení 24. mezinárodní automobilové výstavy (Internationale Automobil-Ausstellung, IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem oznámil, že cílem je vyrábět vozy pro široké vrstvy obyvatelstva.^[3] Mělo jít o automobil, který by při jízdě na německých dálnicích zvládal cestovní rychlost 100 km/h, měl dostatek místa pro dva dospělé a tři děti, resp. čtyři dospělé s jejich zavazadly, byl hospodárný ve spotřebě paliva a stál pod 1000 RM.

Konstrukcí takového vozu Hitler pověřil rodáka z Vratislavic nad Nisou (dnešní městská část Liberce) Ferdinanda Porscheho, a to také díky tomu, že se už takovou koncepcí několik let zabýval. Objednávku navrhnout vůz dnešní nižší střední třídy obdržel Ferdinand Porsche již v roce 1934, ale nejasný způsob financování celý projekt pozdržel až do roku 1937, kdy byla založena Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens GmbH (Společnost pro přípravu německého lidového vozu).

V  roce 1938 byla přejmenována na Volkswagenwerk GmbH a zhotovila 600 předsériových vozů na výstavy.

Podle britského historika Richarda J. Evanse, Hitler, jenž se velmi zajímal o auta (avšak nikdy žádné neřídil), osobně navrhl charakteristický zaoblený tvar budoucího vozu, inspirovaný designem československých vozů Tatra konstruktéra Hanse Ledwinky. Výraznou inspiraci vozy Tatra Volkswagen uznal v roce 1961, kdy souhlasil s jednorázovým vyplacením odškodného ČSSR.^[4]

1. července 1938 bylo založeno město s názvem Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben (Město vozů KdF u Fallerslebenu), kde byla plánována výroba zkonstruovaného vozu pod označením KdF (Kraft durch Freude, tj. Síla z radosti). Jeho prodej měl probíhat prostřednictvím spořících knížek. Movití kupci však měli zájem o větší vozy, na KdF vůz šetřilo příliš málo zájemců a nízká výroba by přivodila obrovské ztráty.^[5]

Se začátkem druhé světové války se továrna přeorientovala na zbrojní výrobu. Závod přebral opravárenské práce na letadlech Junkers Ju 88 a začal vyrábět z lidového vozu odvozené lehké vojenské vozy KdF 82 a obojživelné KdF 166 se snadnou ovladatelností a vysokou spolehlivostí, které dokázaly zdolat i velmi náročný terén. V roce 1942 přičlenil ve značně menším množství výrobu velitelského vozu KdF 87 nazývaného Kommanderwagen s uzavřenou karoserií civilního vozu na podvozku KdF 82. Byl s přehledem největším výrobcem osobních automobilů v Německu. Dvě třetiny pracujících v závodě tvořili lidé na nucených pracích. V březnu 1944 továrna začala s výrobou letounové střely V-1 a závod byl koncem června poškozen nálety. Výrobní zařízení ukryté na různých místech zůstalo prakticky nedotčeno.

25. května 1945 změnilo město na požadavek Spojenců jméno na Wolfsburg a celá společnost i vyráběné automobily se přejmenovaly na Volkswagen. Krátce po Vánocích 1945 byla obnovena výroba obyčejných vozů. Nejprve pod dohledem a pro potřeby britské okupační správy v požadovaném množství 20 000. Soukromé osoby si vůz mohly koupit až v průběhu roku 1946. Objem výroby tehdy dosahoval 1 000 vozů měsíčně. V květnu 1948 byl vyroben 25 000 poválečný vůz a 4 385 vozů luxusnějšího provedení Export se za rok 1948 vyvezlo do zemí Evropy. 13. května 1949 vznikl 50 000 vůz. 8. října 1949 předala okupační správa závod německé spolkové vládě. Karosárny Karmann a Hebmüller začaly roku 1949 zhotovovat pro Volkswagen čtyřmístný, resp. dvoumístný kabriolet. Od března 1950 zahájil Volkswagen výrobu užitkového vozu Transporter (interní označení typ 2), s řadou částí vycházejících z osobního vozu (od teď typ 1). Transporter se coby ještě praktičtější odvozenina stal nejvyráběnějším užitkovým vozem, jedním z nejslavnějších vozů VW a v dalších generacích se stále vyrábí v řadě provedení.

Obrovský úspěch malých vozů Citroën 2CV, Renault 4CV i počínající rozšíření německých minivozů, které nebyly pod cenovým tlakem konkurence německých velkosériových malých vozů, přiměly Volkswagen k vývoji prototypu malého vozu s interním označením EA 48, jenž by vydělával. Rostoucí obliba hlavně typu VW 1 (familiárně označovaného Brouk) způsobila dlouhodobé vytížení výrobních kapacit a vedla k opuštění záměru. Volkswagen zahájil expanzi do světa, byla založena dceřiná společnost v Brazílii a zahájen prodej vozů VW na všech kontinentech včetně Austrálie a Asie. V říjnu 1951 byl vyroben 250 000 Brouk. Na jeho rozšířeném podvozku zahájil Karmann koncem roku 1954 výrobu kupé VW Karmann-Ghia typ 14 s karoserií navrženou studiem Ghia a roku 1957 provedení kabriolet. 5. srpna 1955 sjel z montážní linky 1 000 000 Brouk.

(c) Foto: Martina Nolte, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de

V 60. letech pokračoval Volkswagen v expanzi, ale zažil i několik odbytových krizí. Klesající prodej Brouka v Evropě vedl roku 1961 k rozšíření nabídky o modelovou řadu VW 1500 (VW typ 3), kterou chtěl Volkswagen vstoupit do střední třídy. Převzala širší podlahu kupé VW Karmann-Ghia a měla o něco prostornější pontonovou karoserii i větší zavazadlové prostory. Přední pod kapotou, která se tolik nesvažovala byl účelněji tvarován a zadní nad nižším motorem získal přístup zvenku. Vůz se vyráběl s karoserií tudor, dvoudveřový fastback a třídveřové kombi Variant. Karmann na jeho základě zhotovoval větší hranatější kupé a kabriolety VW Karmann-Ghia typ 34. Od roku 1965 Volkswagen kontroloval Auto Union, v níž postupně získal téměř 100 % podíl, aby posílil výrobní kapacity.

V roce 1969 Volkswagen zahájil výrobu konečně prostorného vozu střední třídy, řady VW 411 (typ 4), se základními stylovými liniemi podle návrhu Pininfarina. Měl samonosnou karoserií delší o půl metru, o 10 cm delší rozvor a silnější pohonnou jednotkou. Také ale vzduchem chlazený čtyřválcový boxer vzadu. Byl pomalejší a žíznivější než konkurence, zejména při použití konečně nabízené automatické převodovky. Vyráběl se s karoserií dvoudveřový nebo čtyřdveřový fastback a třídveřové kombi. Měl opravdu velký zavazadlový prostor, ale neprakticky dělený na přední a zadní, více omezující maximální rozměr nákladu než konkurence. Krom kombi byl zadní zavazadlový prostor mimoto přístupný zas jen zevnitř, což nebylo pro stále rostoucí důraz na přepravu přibývajího počtu větších a těžších zavazadel nejvhodnější. Proti předchůdcům se VW 411 prodával velmi málo.

Od roku 1962 vyvíjel Volkswagen v reakci na Chevrolet Corvair^[6] ještě větší vůz pod interním označením EA 128 především pro americký trh. Velký sedan, jakýsi typ 5, který měl pohánět vzduchem chlazený šestiválcový motor Porsche 911 objemu 2,0 litru. Náklady na hnací ústrojí a nepopularita vozů s motorem vzadu po vydání knihy Ralpha Nadera Unsafe at Any Speed (Nebezpečný při jakékoli rychlosti) ale přípravu zastavily. Velké sedany s pohonem předních kol začala v koncernu Volkswagen vyrábět značka Auto Union – Audi.

V roce 1969 Volkswagen převzal NSU s tehdy perspektivním Wankelovým motorem, sloučil s Auto Union a celek přejmenoval na Audi NSU Auto Union AG. Technologický pokrok postupně udělal z Audi člena prestižního klubu. Koncem roku 1969 začal Karmann vyrábět kupé Porsche 914 s motorem VW 411 nahrazující mnohem větší kupé VW Karmann-Ghia typ 34. Coby výsledek spolupráce Volkswagenu a Porsche získalo přezdívku Volks-Porsche (lidové Porsche).

70. léta přinesla významnou změnu v modelové politice. VW typ 4 byl naprostý propadák a VW typ 3 se prodával mnohem hůře než Brouk. I jeho prodej coby koncepčně zastaralého vozu se vzduchem chlazeným motorem, jehož nemoderní tvar masově předtím lákal hnutí hippies, na vyspělých trzích rapidně klesl. Volkswagen inovoval Brouk, u kterého už ani jeden šroub nebo plech s výjimkou upínací lišty těsnění kapoty neodpovídal prvnímu typu, a inovoval VW 1500 na VW 1600 i VW 411 na VW 412. U posledního nabízel dokonce elektronické vstřikování benzínu, které však spotřebu až tolik neomezilo. Prodeje dál klesaly a Volkswagen zahájil dočasnou výrobu vozu střední třídy VW K70, který zkonstruovalo NSU.

Technologické znalosti pohonu předních kol, které Volkswagen nabyl převzetím Auto Union i NSU, využil při konstrukci nových typů, které způsobily změnou koncepce úspěšnou revoluci v nabídce. V roce 1973 zahájil výrobu vozu střední třídy VW Passat coby přepracovaného sedanu střední třídy Audi 80 s karoserií pro Volkswagen tradičnější fastback nebo kombi. V roce 1974 představil kupé VW Scirocco nahrazující kupé VW Karmann-Ghia typ 14 pro nalákání pozornosti stěžejnímu kompaktnímu vozu nižší střední třídy VW Golf, z něhož bylo odvozeno a výrobu započalo půl roku před ním. Všechny karoserie navrhl Giorgetto Giugiaro. V roce 1975 Volkswagen zahájil výrobu malého vozu VW Polo coby nedrahého dvojčete Audi 50 lehké stavby jako NSU Projekt K 50. Tato trojice i díky zdražení benzínu vrcholící ropným šokem a preferencí praktických nenákladných vozidel navrátila VW pozici největšího evropského výrobce. Nastavila světový automobilový trh a v dalších generacích se stále vyrábí.

V roce 1975 rozšířil nabídku nákladních vozů lehký užitkový Volkswagen LT, který reagoval na zájem po ještě větších dodávkových vozech. Stylisticky byl velmi podobný soudobé třetí generaci VW Transporter, koncepcí se ale více podobal veleúspěšnému Fordu Transit. Motor měl umístěn vpředu mezi sedadly řidiče a spolujezdce a pohon zadních kol jednotkou vycházející z motoru Audi 100 nebo vznětovým motorem Perkins. Na nezpevněné cesty byl k dispozici v provedení 4x4.

V září 1976 se do Golfu začal montovat úsporný vznětový motor vycházející z benzínového, čímž Volkswagen podnítil zájem o tuto jednotku v nižší střední třídě. Typ VW Polo rozšířil nabídku o lépe vybavené verze po ukončení výroby Audi 50 v roce 1978 provázející zaměření Audi na luxusnější třídu.

V roce 1978 se pro Bundeswehr začalo vyrábět terénní vozidlo VW Iltis maximální nosnosti 0,5 t s pohonem 4x4 vycházející z průzkumného DKW Munga nosnosti 0,25 t. DKW byla opuštěná značka Auto Union.

V roce 1979 nahradil vznětový šestiválec odvozený ze čtyřválce pohánějícího naftový Golf nedostatečnou jednotku Perkins ve VW LT. Zaujal Volvo, které ho začalo montovat do modelu Volvo 240 D6.

Výroba nejlevnějšího Volkswagenu, Brouka, byla v Německu ukončena roku 1978, v Mexiku v roce 2003. Celkem se jich vyrobilo 21 529 464. V roce 2002 od něj převzal titul nejprodávanější vůz planety VW Golf.^[7]

V 80. letech pokračoval VW v modernizaci vyráběných typů, které si zachovaly úspěšně vytvořený styl a zavádění nových technologií (elektronické vstřikování, katalyzátor). Passat II prodávaný od podzimu 1980 byl znatelně delší. Nabízel se i coby sedan zpočátku se jménem Santana. Dvoudveřové Polo II vyráběné od roku 1981 se postupně nabízelo s označením kupé odpovídající tvarem první generaci, jako objemný hatchback velmi silně připomínající kombi a sedan. V roce 1982 začal Volkswagen montovat do Golfu turbodiesel. Zapojil se do výzkumu snižování spotřeby, načež měl mírně delší a vzadu prostornější Golf II vyráběný od roku 1983 přes značnou podobnost předchůdci výrazně nižší odpor vzduchu.

VW obratně získal nadpoloviční většinu akcií španělské značky Seat za podmínek lepších než při restrukturalizaci požadované FIAT. Stala se třetí samostatnou značkou koncernu a v roce 1988 převzala výrobu vozů Polo. Spoluprací s dalšími převážně japonskými firmami dosáhl VW 20% podílu na automobilovém trhu Evropy a 10% Severní Ameriky.

Passat III nabízený od roku 1988 nebyl přepracovaným Audi 80 III z roku 1986, které mířilo sportovností více na vůz BMW 3. Architekturu s napříč uloženým motorem převzal od mnohem levnějšího Golfu II, měl ale především značně delší rozvor. Odpor vzduchu dále snižoval zakrytou maskou.

V 90. letech 20. století připojil Volkswagen do svého koncernu českou automobilku Škoda Auto včetně jejích veškerých výrobních kapacit a tradiční značky Škoda. Paradoxní je fakt, že Volkswagen je mnohem mladší značkou než Škoda. Od připojení do koncernu Volkswagen v roce 1990 však „Škodovka“ prodělala velké změny a stala se postupně moderním výrobcem automobilů s všestranně vysokou úrovní, plně konkurenceschopným na světových trzích.

V roce 1993 prodělal koncern Volkswagen velkou krizi provázející znovusjednocení Německa, kterou však překonal hlavně díky úspěšným novým generacím stěžejních modelů Golf a Passat doplněnými typem Polo.

V roce 1995 začal Volkswagen pro Evropský trh vyrábět velkoprostorový vůz Sharan coby výsledek spolupráce s automobilkou Ford jako sourozence Ford Galaxy a SEAT Alhambra.

V roce 1998 začal Volkswagen vyrábět městský miniautomobil Lupo. V roce 1999 rozšířila nabídku konstrukčně odlehčená verze s tříválcovým vznětovým motorem Lupo 3L TDI, která dokázala s pouhými 3 litry motorové nafty ujet 100 km. Byla nejúspornějším sériovým vozem na světě. Kvůli vysoké prodejní ceně se jí vyrobilo málo. Udělala však značnou reklamu vznětovým motorům Volkswagen.

V roce 1998 Volkswagen odkoupil značku Bugatti a Rolls-Royce s Bentley. Práva k obchodní značce Rolls-Royce si ale díky společné výrobě leteckých motorů zachovalo BMW dodávající tehdy motory i pro vozy Rolls-Royce a Bentley. Volkswagen přestal spoléhat na BMW a postupně nechal vyvinout motory vlastní, které montoval i do svých vozů.

U příležitosti 50. výročí nástupu královny Alžběty II. na trůn jí Volkswagen obdaroval vozem Bentley State Limousine. V roce 2002 začal vyrábět luxusní sedan VW Phaeton coby jinak karosovaný Bentley Continental. Výrobu Phaetonu, který také pomohl Volkswagenu získat poloprémiové postavení, ukončil v roce 2016 v reakci na potřebu tvorby rezerv pro uhlazení emisního skandálu koncernu.

(c) M 93, CC BY-SA 3.0 de

Volkswagen nabízel vozy se vznětovými motory TDI s nejnižší spotřebou paliva ve všech třídách. Od roku 2007 však přísné emisní předpisy USA donutily Volkswagen vyřadit většinu dieselových motorů z americké nabídky. Počínaje rokem 2009 Volkswagen vrátil do nabídky upravené dieselové motory, které měly vyhovovat americkým předpisům a nízkou spotřebou při strmě rostoucí ceně benzínu pasovat Volkswagen na pozici největšího světového výrobce před konkurenční Toyotu.

V září 2015 vydala americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) prohlášení, ve kterém zmiňuje, že firma Volkswagen manipuluje s motorovým softwarem na dieselových TDI motorech a porušuje tím emisní limity. Společnost se k tomuto skandálu postavila čelem a 22. září se ústy Michaela Horna, prezidenta americké pobočky Volkswagenu, veřejnosti omluvila. Dále uvedla že tento vadný motor obsahuje 11 miliónů aut značky Volkswagen. Akcie společnosti se po tomto strmě propadly^[8]. 23. září po jednání předsednictva dozorčí rady rezignoval šéf koncernu Martin Winterkorn ačkoli ještě den před tím rezignaci odmítal. Akcie firmy za několik dní klesly o celou třetinu^[9]. 24. září 2015 německý ministr dopravy Alexander Dobrindt uvedl, že automobilka manipulovala s emisními měřeními u naftových vozů nejen v USA, ale také v Evropě.^[10] V souvislosti s kauzou čelí Volkswagen řadě hromadných žalob, a to i v České republice^[11].

Vedení koncernu tvoří dozorčí rada a představenstvo. Předsedou dozorčí rady byl od 16. dubna 2002 až do roku 2015 vnuk Ferdinanda Porscheho, jeden z nejdůležitějších německých podnikatelů a velkoakcionář Volkswagenu, velmi soupeřivý Ferdinand Piëch, který ovlivnil vývoj mnoha vozů koncernu. Představenstvo má v současnosti sedm členů. Jeho předsedou byl do roku 2015, tedy až do vypuknutí tzv. Dieselgate, Martin Winterkorn. Současným předsedou představenstva (CEO) je Oliver Blume.

Automobilka Volkswagen (VW) má dva druhy akcií. Jen tzv. zvýhodněné akcie (Vorzugsaktien, zkráceně Vorzüge) v hodnotě 70,0 mld. Eur jsou vedeny v indexu DAX, zatímco kurzy tzv. kmenových akcií (Stammaktien, zkráceně Stämme) lze nalézt pouze v seznamu Prime Standard bez tržní kapitalizace. Je známo, že zhruba polovina všech akcií VW je přímo či nepřímo (přes Porsche Holding) držena dvěma podnikatelskými rodinami, a sice rodinami Wolfganga Porscheho a Ferdinanda Piëcha, což jsou vnuci zakladatele firem Volkswagen a Porsche, Ferdinanda Porscheho. Volkswagen je jedna z největších automobilek světa a patří jí mj. 100 % akcií Škody Auto. V roce 2014 měla celkově 592 600 zaměstnanců.^[12]

Až donedávna byla značka VW jednou z mála těch, které se zatím ve větší míře vyhýbala celosvětová automobilová recese. Volkswagen vstupoval do nových segmentů trhu, jak automobilového (nákladní automobily – značka Scania), tak i například trhu lodních motorů.

• Německo
  • Altebauna: závod zahájil výrobu v roce 1958. Nejprve sloužil pro repasování motorů, nyní je z něj centrum výroby náhradních dílů.
  • Drážďany: základní kámen toho závodu byl položen v roce 1999. Jedná se o unikátní prosklenou továrnu, kde je možné sledovat průběh výroby z venku. Vyráběl se zde VW Phaeton.
  • Emden: tento závod sloužil původně k výrobě vozů Brouk, později se zde vyráběly i model Passat ve všech jeho generacích.
  • Hannover: závod zahájil výrobu v roce 1950 a znamenal začátek decentralizace výroby Volkswagenu. Vyráběl se zde model Transporter. Od roku 1959 se zde vyrábějí motory i pro jiné vozy.
  • Salzgitter: závod byl otevřen v roce 1969 výrobou modelu K 70, který znamenal přechod k nové generaci vozů Volkswagen. Od roku 2001 se zde vyrábí lodní motory pro celou Evropu.
  • Wolfsburg: v roce 1950 začala v nynějším kmenovém závodě ve Wolfsburgu výroba modelu Transporter. Později v roce přišla na řadu výroba modelu Brouk, kterého v roce 1974 vystřídal Golf. Chvíli se zde vyráběly modely Polo a Passat, jejichž výroba byla později přesunuta jinam a později opět obnovena v dalších generacích. Roku 1994 byla zvětšena kapacita tohoto závodu 250 000 vozů ročně a zaměstnáno zde bylo přes 3 200 osob. V roce 1998 začala výroba malého modelu Lupo a o 4 roky později také většího rodinného Touranu. Výroba modelů Polo, Lupo, Golf, Touran zde probíhá i dnes.
• Argentina: na Argentinský trh vstoupila společnost Volkswagen již v průběhu 70. let. V roce 1987 se výroba vozů koncentrovala do dvou center – San Justo a Pacheco u Buenos Aires. V Pacheco byl roku 1995 otevřen další, nový závod s kapacitou 150 000 vozidel ročně. Kromě modelů určených pro Jihoamerický trh se zde vyrábí modely Golf, Polo a od roku 1996 také další koncernové vozy jako je Audi A3 ale také Škoda Octavia.^[zdroj?]
• Bosna a Hercegovina: od roku 1972 spolupracoval Volkswagen se značkou TAS, kde se montovaly vozy Volkswagen od července 1998 zde začal koncern vyrábět vozy Škoda.
• Brazílie: závod v brazilském městě Sao Bernardo do Campo byl otevřen již roku 1959 a Volkswagen se tím stal největším výrobcem automobilů v Brazílii. Další rozšíření přišlo až roku 1995, kdy byla otevřena nová továrna na výrobu nákladních automobilů.
• Čína: v Číně byla zahájena výroba 1. září 1985 modelem Santana a stala se nejmodernější továrnou na výrobu automobilů v Číně. Modely pro čínský trh jsou většinou odvozené od starších evropských modelů a v jejich výrobě se stále pokračuje. V roce 2004 došlo k dalšímu rozšíření výrobních kapacit především na výrobu motorů pro menší vozy.
• Japonsko: v Japonsku byla roku 1982 zahájena výroba modelu Santana v téměř stejné verzi jako v Číně.
• Mexiko: výroba v Mexiku byla zahájena roku 1964 kvůli zhoršení dovozních podmínek na vozy z ciziny. Z tohoto důvodu byla otevřena nová továrna v Pueble. Z Mexika se v 70. letech dovážely vozy i do USA. Po ukončení výroby modelu Brouk v NSR roku 1978 byla jeho výroba přesunuta do Jižní Ameriky a po ukončení výroby v Brazílii roku 1996 probíhala jeho výroba už pouze zde, a to až do roku 2003. Od roku 1997 se zde vyráběl ve dvou generacích VW New Beetle připomínající původní Brouk. Pokračuje zde výroba zaběhnutých modelů Jetta, Passat a Golf.
• Nigérie: v roce 1973 byl založen závod v Lagosu. V roce 1982 však musel být objem výroby omezen kvůli nedostatku deviz a plně obnovena byla výroba až v roce 1985.
• Polsko: výroba v Polsku započala roku 1993 v Poznani modelem Transporter. V roce 2002 se přidala výroba modelu Caddy. Od roku 2017 výroba v nové továrně u města Wrzésnia.
• Portugalsko: výroba v Portugalském závodě Palmela byla zahájena roku 1995 modelem Sharan, jehož nástupce se tu vyrábí dodnes.
• Slovensko: v roce 1991, kdy se Volskwagen rozhodl rozšířit své pole působnosti do tehdejší ČSFR byla v převzaté továrně od Bratislavských Automobilových Závodů rozběhnuta výroba modelu Passat. V roce 2002 zde byla také zahájena výroba terénního modelu Touareg a na stejné platformě Audi Q7 a Porsche Cayenne.
• Španělsko: v roce 1982 začala Španělská automobilka SEAT vyrábět v licenci modely Volkswagen a později se stala součástí koncernu. To způsobilo přesun výroby některých modelů do Španělska. Od roku 1984 se zde vyráběly modely Passat a Polo. Tato výroba stále pokračuje.
• USA: ve Spojených státech se rozhodl Volkswagen vyrábět své vozy díky klesajícímu kurzu dolaru, který ztěžoval vývoz do USA. Proto byl roku 1978 postaven závod ve Westmorelandu v Pensylvánii, kde byla zahájena výroba modelu Golf. Také byl postaven závod v Detroitu, ale ten byl z důvodu nevytíženosti roku 1983 prodán. Stejný osud postihl i závod ve Westmorelandu v roce 1990.

• KdF 82: KdF 82 byl prvním sériově vyráběným vozem nově založené automobilky. Byl to lehký vojenský terénní automobil, kterého bylo v letech 1940–1945 vyrobeno asi 50 000 kusů.
• Brouk: tento model vznikl již ve 30. letech 20. století, ale válka nedovolila výrobě rozběhnout se až do roku 1946. Stal se základním stavebním kamenem značky v 50. letech a přispěl k poválečné motorizaci západního Německa. V Evropě skončila jeho výroba v roce 1974, v Mexiku pokračovala až do roku 2003. Vůz byl charakteristický vzadu uloženým vzduchem chlazeným motorem a subtilní karoserií typického tvaru.
• Golf: Golf vystřídal ve výrobním programu značky Brouka a navázal na jeho úspěchy. V roce 2008 začala výroba už jeho šesté generace. K dispozici je v několika variantách s různými motory, které s postupem získávaly na výkonu. Spolu s výkonem rostla i hmotnost a rozměry vozu.
• Passat: Passat je klasický vůz střední třídy v modelové hierarchii nad Golfem. Vyrábí se dodnes ve verzi sedan a kombi. Oproti Golfu je prostornější, luxusnější a má výkonnější motory. V devadesátých letech si vysloužil přezdívku manažerské auto.
• Transporter: tento model začal Volkswagen vyrábět v roce 1950 a vyrábí ho pod tímto názvem dodnes. Stal se velmi oblíbeným vozem Hippies v 60. letech. V průběhu let dle trendů v automobilovém průmyslu narostl do všech směrů.

Koncern Volkswagen vyrábí podle potřeb a požadavků kupujících výrobky vysoké kvality, jejich odbyt a péče o ně jsou v celém světě zajišťovány sítí autorizovaných dealerů, za účelem dosažení vysoké spokojenosti zákazníků. Tito autorizovaní dealeři, kterých je v současné době v ČR 19, musí splňovat kvalitativní standardy, jako jsou jednotný design autosalónů, Corporate design, povinný počet předváděcích a skladových vozů a apod. Tímto si koncern Audi udržuje kontrolu a dohlíží na kvalitu služeb poskytovanou všem stávajícím i novým zákazníkům koncernu Audi.

(c) Xpest02 na projektu Wikipedie v jazyce čeština, CC BY-SA 3.0

• Amarok
• Arteon
• Caddy
• Crafter
• Golf
• The Beetle
• Passat
• Polo
• Sharan
• Tiguan
• Touareg
• Touran
• T-Roc
• Transporter
• Up!

• Bora
• Corrado
• Karmann Ghia
• LT
• Fox
• Lupo
• Phaeton
• New Beetle

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Volkswagen na Wikimedia Commons
• www.volkswagen.cz, oficiální stránky
• www.volkswagen.de, oficiální stránky německy
• Volkswagen Cult