Voroněž
Voroněž Воронеж | |
---|---|
Pomník Petra Velikého | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°40′18″ s. š., 39°12′38″ v. d. |
Nadmořská výška | 154 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+3[1] |
Stát | ![]() |
Federální okruh | Centrální federální okruh |
Oblast | Voroněžská oblast |
Administrativní dělení | 6 okresů |
![]() Voroněžská oblast na mapě Ruska | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 596,5 km² |
Počet obyvatel | 1 047 549 (2018)[2][3] |
Hustota zalidnění | 1 756,1 obyv./km² |
Etnické složení | Rusové 96%. Ukrajinci 3% |
Náboženské složení | ortodoxní 94%. katolíci, baptisté, luteráni 6% |
Správa | |
Status | město |
Starosta | Gusev Alexander |
Vznik | 1586 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | (+7) 473 |
PSČ | 394000-394095 |
Označení vozidel | 36, 136 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Voroněž (rusky Воро́неж (mužský rod) s výslovností [vɐˈronʲɪʂ]IPA) je město na jihozápadě evropské části Ruska. Leží nedaleko hranic s Ukrajinou 530 km jižně od Moskvy na pravém břehu řeky Voroněž, těsně před jejím ústím do Donu. Město je správním střediskem Voroněžské oblasti. Žije zde přibližně 1,05 milionu[2][3] obyvatel.
Historie
První zmínka o Voroněži, dochovaná v Ipaťjevském letopise, se vztahuje již k roku 1177. Pevnost na ochranu proti útočícím krymským a nogajským Tatarům tu byla založena ale až za cara Fjodora I. koncem roku 1585. V 17. století už byla Voroněž profitujícím obchodním městem. Roku 1648 zde proběhlo protifeudální povstání. Car Petr Veliký ve Voroněži roku 1696 nechal vybudovat loděnice, v nichž postavil slavnou Azovskou flotilu. Petr zde často pobýval a během jeho vlády se stala Voroněž nejvýznamnějším městem na jihu Ruska; třebaže Voroněž musela přepustit pozici nově budovanému Petrohradu, byla roku 1711 ustavena sídlem Azovské gubernie, v roce 1725 přejmenované na voroněžskou. 10. srpna 1773 město postihl velký požár, po němž bylo výrazně přebudováno. V 19. století se rozvíjel průmysl, v této oblasti ale hlavně potravinářský. Voroněž byla totiž centrem úrodné černozemě; byly vybudovány mlýny a závody zpracovávající potraviny. V 70. letech předminulého století bylo město propojeno železnicí s Moskvou a Rostovem na Donu. Roku 1934 byla ustavena nynější Voroněžská oblast. Za druhé světové války byly po 212 dnů od června 1942 do ledna 1943 o město a okolí sváděny těžké boje.
Současná Voroněž
Dnes je město hlavním ekonomickým i administrativním centrem celé „černozemě“; nachází se tu 7 divadel, 12 kin a 38 institucí vyššího vzdělávání; sídlí tu i Voroněžská státní univerzita. Na ni často prodělávají jazykovou přípravu i zahraniční studenti z mnoha zemí. Nachází se zde mnoho velkých a středně velkých podniků. Je zde i přibližně 40 vědeckých institucí vyššího vzdělávání. Proto se Voroněž někdy nazývá Město studentů.
Průmysl
Voroněž je jedním z největších hospodářských center v Rusku, vyrábí se zde raketové motory pro kosmický průmysl, letadla Iljušin, Antonov An-148 nebo Suchoj Superjet 100, byl zde vyráběn i nadzvukový Tupolev Tu-144, obdoba západoevropského Concorde.
Doprava
V letech 1926–2009 zde byla v provozu rozsáhlá síť tramvajové dopravy. Po její likvidaci, započaté roku 2001, se Voroněž stala největším (a jediným milionovým) městem Ruska bez tramvají.
Partnerská města
Charlotte, Spojené státy americké
Čchung-čching, Čína
León, Španělsko
Sliven, Bulharsko
Wesermarsch, Německo
Homel, Bělorusko
Rodáci
- Ivan Alexejevič Bunin – básník
- Ivan Savvič Nikitin – básník
- Samuil Maršak – básník
- Nikolaj Ge – malíř náboženské tematiky
- Alexej Vasiljevič Kolcov – básník
- Konstantin Feoktistov – ruský kosmonaut
- Andrej Platonov (rusky: Андрей Плато́нов, 1. září 1899, Voroněž – 5. ledna 1951, Moskva) – pseudonym ruského prozaika, dramatika a publicisty sovětské éry Andreje Platonoviče Klimentova
- Alexej Kaledin – ruský carský generál
- Georgij Žilenkov – sovětský generál a kolaborant
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]
- ↑ a b Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Voroněž na Wikimedia Commons
- (rusky) Zastupitelstvo města Voroněže
- (rusky) Oficiální stránky Voroněžské oblasti
- (anglicky), (rusky) Voroněžská státní univerzita
- (rusky) Městský portál
- (rusky) Voroněž on-line
- (rusky) Dějiny města a architektonické památky
Média použitá na této stránce
Autor: Pedro A. Gracia Fajardo, escudo de Manual de Imagen Institucional de la Administración General del Estado, Licence: CC0
Španělská vlajka
Autor: Роман Дергунов, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Madao91, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Voronezh, flag
Autor: Insider, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Павел Кулинич, Licence: CC BY-SA 3.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Павел Кулинич, Licence: CC BY-SA 3.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Stasyan117, Licence: CC BY-SA 4.0
Воронежская область на карте России
Позиционная карта Воронежской области
Равноугольная проекция, растяжение - 160%. Координаты краёв:
- север - 52.2° С
- юг - 49.5° С
- восток - 43.2° В
- запад - 38.0° В
pronunciation
Autor: Павел Кулинич, Licence: CC BY-SA 3.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Ku6epKpa6, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Autor: Шалин, Licence: CC BY-SA 3.0
Воронеж.Памятник Петру-1 в Петровском сквере
Autor: Сэл, Licence: CC BY-SA 3.0
Здание бывшей гостиницы "Бристоль" в Воронеже