Votice

Votice
Radnice na Komenského náměstí
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Votice
Obec s rozšířenou působností	Votice (správní obvod)
Okres	Benešov
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°38′25″ s. š., 14°38′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 688 (2024)[1]
Rozloha	36,42 km²[2]
Nadmořská výška	483 m n. m.
PSČ	259 01
Počet domů	1 214 (2021)[3]
Počet částí obce	23
Počet k. ú.	6
Počet ZSJ	29
Kontakt
Adresa městského úřadu	Komenského nám. 700 259 01 Votice podatelna@votice.cz
Starostka	Ing. Iva Malá
Oficiální web: www.mesto-votice.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Votice
Další údaje
Kód obce	530905
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Votice (německy Wotitz, do 16. století Otice) jsou město v jihozápadní části okresu Benešov ve Středočeském kraji. Ve městě a jeho přidružených osadách žije přibližně 4 700^[1] obyvatel. Votice mají status obce s rozšířenou působností, jejíž správní obvod zahrnuje 15 okolních obcí a čítá kolem 15 tisíc obyvatel.

Votice leží v oblasti nazývané také jako Česká Sibiř, ve Vlašimské pahorkatině. Leží patnáct kilometrů východně od Sedlčan, sedmnáct kilometrů jižně od Benešova a dvacet kilometrů západně od Vlašimi.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1359, ale podle archeologického průzkumu základního zdiva farního kostela provedeného v roce 1970 osada pravděpodobně vznikla po roce 1150. Město vzniklo při významné zemské stezce na jih Čech a do Rakouska. Ve 14. století existovala na místě dnešních Votic osada s kostelem a hradem, který ale později vyhořel. Větší rozmach města přineslo až 15. a 16. století. Na místě vyhořelého hradu vznikla tvrz. V 16. století byl založen pivovar. Nedaleko města se těžil vápenec. Nejrozšířenějšími řemesly obyvatel měst v té době bylo tkalcovství, hrnčířství a soukenictví.

Městečko bylo v roce 1488 povýšeno na město. K významným majitelům panství a města se řadí Skuhrovští ze Skuhrova, Šternberkové, Hrzánové z Harasova, Kaplířové ze Sulevic, páni z Vrtby a Vratislavové z Mitrovic.

Okolo roku 1530 vznikla ve městě židovská obec. Židé využívali výhodné polohy města v obchodování, Votice se společně s Benešovem staly nejdůležitějším obchodním centrem v oblasti. Přes město se až do 19. století dopravovala sůl ze Zrůbku na řece Vltavě do Načeradce. Obchod se ještě více rozvinul po zmodernizování státní silnice v roce 1843, a po výstavbě železniční tratě Praha – České Budějovice v roce 1870. Po vzniku prvních okresů v roce 1868 připadly Votice do politického okresu Sedlčany, ale staly se centrem okresu soudního. Po roce 1918 dochází k výstavbě nových čtvrtí. Druhá světová válka přinesla smutný konec votické židovské obce. I zde byli Židé od roku 1939 podrobeni útlaku, například sestěhování. 31. března 1942 byli náhle vystěhováni Židé z Benešova, většinou do Votic. 1. září 1942 byli Židé z Votic deportováni s transportem Bd táborského oberlandrátu do Terezína, odkud většinu ihned odvezl transport Bk do Malého Trostince, kde byli 10. září 1942 zavražděni. Ze 109 osob z Votic přežilo jen 12 a ze 79 osob z Benešova 6 lidí. V roce 1949 byla zbořena votická synagoga.

V letech 1949–1960 byly Votice poprvé ve své historii okresním městem. Díky tomu zde vyrostlo mnoho administrativních budov a celkově význam města poněkud vzrostl. Od 1. července 1960 byl však okres zrušen a město i s okolím se stalo součástí nově vzniklého, a velmi rozsáhlého, okresu Benešov. Od 60. let probíhala intenzivní výstavba obytných, průmyslových i zemědělských objektů. Z nejvýraznějších jmenujme např. obchodní dům Jednota na náměstí (1980) nebo budovu nové radnice (1983). 70. a 80. léta přinesla také nové dopravní stavby. V roce 1978 vzniklo v centru města autobusové nádraží. Od roku 1982 je v provozu přeložka silnice I/3, která odvedla [tranzitní dopravu z úplného středu města na okraj, na západní svah Čeřenské hory. 27. května 1988 přivítali na nádraží ve Voticích první vlak tažený elektrickou lokomotivou. V letech 1960–1975 došlo k postupné integraci okolních obcí. Začalo se v roce 1960 obcí Srbice, kterou od 3. října 1975 následoval zbytek dnešních přidružených osad. Po roce 1989 došlo k privatizaci státních podniků i zemědělských provozů.

(Všechny údaje jsou zpracovány podle výsledků sčítání lidu, které provedl Český statistický úřad v roce 2001.) Národnostní složení obyvatel Votic je jednotné. 97,87 % obyvatelstva se přihlásilo k české národnosti. 40,14 % osob se přihlásilo k některé z náboženských organizací. Nezaměstnanost dosahovala v době před 6 lety^[kdy?] asi 4 %, podle údajů ÚP Benešov z března 2007 je ve městě jenom 3,8 %. 35 % pracujících obyvatel města pracovalo v době sčítání v průmyslu, 10 % v obchodu a prodeji, 10 % také ve školství, zdravotnictví a sociálních službách. 9 % obyvatel pracovalo ve stavebnictví, 8 % v dopravě, poštovních službách a telekomunikacích. Pouhá 3 % obyvatel zaměstnávalo zemědělství.

Zajímavostí je, že se počet obyvatel ve Voticích a jejich okolí již skoro 140 let v podstatě výrazněji nemění.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický a soudní okres Votice^[6]
• 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Votice
• 1868 země česká, politický okres Sedlčany, soudní okres Votice
• 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Sedlčany, soudní okres Votice^[7]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Sedlčany, soudní okres Votice^[8]
• 1945 země česká, správní okres Sedlčany, soudní okres Votice^[9]
• 1949 Pražský kraj, okres Votice^[10]
• 1960 Středočeský kraj, okres Benešov
• 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Votice

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

• Amerika
• Beztahov
• Bučovice
• Budenín
• Buchov
• Hory
• Hostišov
• Javor
• Kaliště
• Košovice
• Lysá
• Martinice
• Mladoušov
• Mysletice
• Nazdice
• Nezdice
• Otradovice
• Srbice
• Střelítov
• Větrov
• Votice
• Vranov
• Zdeboř

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. února 1992.^[11]

Ve městě Votice (přísl. Javor, 2076 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[12]

• Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, československý kostel, synagoga, klášter, společenstvo řezníků a hostinských, sbor dobrovolných hasičů, výroba autokaroserií, továrna na francovku Klein a syn, hospodářské družstvo ve Voticích, lihovar, 4 výrobci lihovin, 2 mlýny, octárna, 2 pily, pivovar Maceška, sladovna, stavební družstvo, 2 stavitelé, továrna na hospodářské stroje Melichar, velkostatkář Maceška.
• Služby (výběr): 2 lékaři, 2 zvěrolékaři, advokát, notář, autodílna, 4 autodopravci, bio invalidů, bio Sokol, 2 cukráři, drogerie, fotoateliér, 2 hodináři, 8 hostinců, 2 hotely (Filípek, U modré hvězdy), 2 kapelníci, knihař, 3 kožišníci, 4 krejčí pro pány, 10 krejčí pro dámy, lékárna, mechanik, 5 pekařů, pumpař, řezbář, Okresní hospodářská záložna, První občanská záložna ve Voticích, Spořitelna města Votic, 2 zahradnictví, zubní ateliér.

V obci Budenín (přísl. Kaliště, Kochnov, Mladoušov, 439 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Votic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[13] hostinec, kolář, kovář, krejčí, mlýn, 3 rolníci, obchod se smíšeným zbožím, 3 trafiky.

V obci Martinice (přísl. Bučovice, Nezdice, Vranov, 376 obyvatel, katol. kostel, samostatná obec se později stala součástí Votic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[14] obchod s dobytkem, 3 hostince, kolář, 3 kováři, 2 krejčí, družstevní rolnický lihovar, 3 mlýny, obuvník, 3 rolníci, Spořitelní a záložní spolek pro Martinice, švadlena, tesařský mistr, 2 trafiky.

V obci Srbice (přísl. Beztahov, Jestřebice, Košovice, Nazdice, Střelítov, 702 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Votic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[15] výroba cementového zboží, 3 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Srbicích a Mladoušově, družstvo pro rozvod elektrické energie v Nazdicích, 4 hostince, kolář, kovář, krejčí, pekař, 2 rolníci, 4 řezníci, sedlář, 2 obchody s uhlím, velkostatkář Maceška.

V průběhu mobilizace v roce 1938 se ve Voticích nacházelo velení 1. sboru Československé armády pod velením ruského legionáře a Masarykova zpravodaje z první světové války Jana Šípka (v roce 1918 major legionářského vojska na Rusi).^[16]

• Nový a starý zámek
• Farní kostel svatého Václava
• Kaple Božího hrobu
• Židovský hřbitov
• sv. Václav a Blaničtí rytíři – sousoší před chrámem sv. Václava
• Dvě sochy svatého Jana Nepomuckého (Jánské náměstí, Pražská ulice)
• Mariánské sousoší na Komenského náměstí
• Radnice
• Děkanství (Táborská ulice)
• Františkánský klášter s kostelem svatého Františka z Assisi v jihozápadní části města
• Tvrz Beztahov
• Tvrziště Buchov (Hostišov)
• Výklenková kaplička (Lysá)
• Poutní kaple svatého Vojtěcha s Kalvárií, altánem nad studánkou a kamenným stolcem (Mysletice)

• František Xaver Blanda (1838–1917), český kněz, publicista, náboženský spisovatel a vysokoškolský pedagog. (narozený na samotě samotě zvané Voleveč, která dnes patří k části Košovice).

Votice leží bezprostředně u hlavního silničního tahu z Prahy do jižních Čech. Nádraží leží asi 2 km západně od města (viz železnice).

• Pozemní komunikace – silnice I/3 Mirošovice - Benešov - Votice - Tábor - České Budějovice město objíždí obchvatem. Zde navazují dvě silnice II. třídy, II/121 Votice - Sedlec-Prčice - Milevsko a II/150 Votice - Louňovice pod Blaníkem - Čechtice - Ledeč nad Sázavou.
• Železnice – Železniční trať Praha – České Budějovice dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazené do evropského železničního systému, součást 4. koridoru. Doprava na původní trati byla zahájena 4. září 1871, na přeložce 30. listopadu 2011. Nádraží asi 2 km západně od města, u osady Beztahov. Po přeložení trati byl původní úsek trati mezi Beztahovem a Veselou využít pro vybudování cyklostezky z votického nádraží do k olbramovickému a dále do Bystřice. Jejím smyslem je kromě rekreace je i snazší individuální doprava k olbramovické stanici, kde staví i rychlíky.^[17]

• Autobusová doprava – Městem projížděly autobusové linky do těchto cílů: Bechyně, České Budějovice, Český Krumlov, Jemnice, Jindřichův Hradec, Jistebnice, Mladá Vožice, Neveklov, Praha, Sedlčany, Sedlec-Prčice, Tábor, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vlašim, Vyšší Brod.
• Železniční doprava – Po trati 220 jezdilo v pracovních dnech 13 osobních vlaků a 1 spěšný vlak, o víkendu 9 osobních vlaků.

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

V roce 2019 bylo v západním křídle bývalého kláštera sv. Františka z Assisi ve Voticích otevřeno Vlastivědné muzeum s trvalou expozicí Votice v minulosti, geologickou expozicí Galerie regionálních umělců.

Městská knihovna má své kořeny v knihovně klášterní kolem roku 1850. První doložená zmínka o činnosti knihovny je roku 1892, kdy byl vydán tištěný seznam knih s 593 záznamy knih. Prvním knihovníkem byl Josef Novák. K rozkvětu knihovny došlo po roce 1919 po vydání zákona o knihovních, byla ustavena knihovní rada. V roce 1921 byla knihovna umístěna v budově radnice. V letech 1939–1945 byla její činnost přerušena, knihy byly uloženy v klášteře. Po roce 1945 byla část ukrytých knih znovu zpřístupněna čtenářům. V roce 1954 nastoupil první profesionální knihovník, v roce 1955 se knihovna přestěhovala do Osvětového domu. Po zřízení okresu se knihovna stala knihovnou okresní do roku 1960. V roce 1994 se přemístila do bývalé mateřské školy v Riegrově ulici. Knihovna postupně rozšiřuje svoji činnost, od roku je konzultačním střediskem pro Virtuální Univerzitu třetího věku.

• Cyklistika – Městem vedou cyklotrasy č. 112 Louňovice pod Blaníkem - Jankov - Votice - Kosova Hora, č. 0075 Votice - Heřmaničky - Mezno a č. 0076 Votice - Olbramovice - Konopiště.
• Pěší turistika – Územím města procházejí turistické trasy Konopiště - Bystřice - Votice - Miličín - Tábor, Votice - Louňovice pod Blaníkem - Velký Blaník, Votice - Neustupov - Mladá Vožice, Votice - Smilkov - Miličín a Votice - Jankov - Bedřichovice

Rozhledna Václavka na věži kostela sv. Václava, vyhlídka je přímo v lucerně ve výšce 35 m

• 
  Starý zámek přestavěný na pivovar
• 
  Františkánský klášter
• 

  (c) Ondrej.Konicek, CC BY-SA 3.0
  Mariánské sousoší na Komenského náměstí
• 

  (c) Aktron, CC BY 4.0
  Kostel sv. Václava
• 
  Náměstí Komenského
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
  Táborská ulice ve východní části města
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
  Zdravotnické středisko
• 
  Pomník svatého Václava před kostelem

• HABART, Čeněk a Pavel PAVLOVSKÝ. Votice: z historie města. Votice: Městský národní výbor Votice, 1990.
• HELLER, Ludvík a Bohuslav SOUČEK. Kříž a kalich na Sedlčansku. Milešov n. Vlt.: Českobratrský evang. sbor, 1948.
• Klášterní kostel sv. Františka z Assisi a okolí: publikace pro podporu veřejné sbírky na záchranu kulturní památky : Votice 2009 - 2010. Votice: Město Votice, [2009].
• Klášter sv. Františka z Assisi Votice. Votice: Město Votice, 2016. ISBN 978-80-260-9801-0.
• PAVLOVSKÝ, Pavel. Vyprávění o Voticích. Praha: Maroli, 2000. ISBN 80-902513-9-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Votice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Votice ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• https://knihovnavotice.webk.cz/
• Votice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Votice v Muzeu České Sibiře