Vought SB2U Vindicator

Vought SB2U Vindicator
Vindicator po startu z letadlové lodě USS Ranger, 1941
Vindicator po startu z letadlové lodě USS Ranger, 1941
Určenípalubní střemhlavý bombardér
PůvodSpojené státy americké
VýrobceVought
První let4. ledna 1936 (XSB2U-1)
Zařazeno1937
Vyřazeno1951
UživatelNámořnictvo Spojených států amerických
Francouzské námořnictvo, Britské královské námořnictvo
Vyrobeno kusů170
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vought SB2U Vindicator (Mstitel) byl americký celokovový jednomotorový dolnoplošný dvoumístný palubní střemhlavý bombardér z druhé světové války.

Vývoj

Prototyp XSB2U-3 (BuNo 2044) vybavený plováky Edo, 1939

Vznikl jako kombinace dvouplošníkové technologie a moderního jednoplošníkového typu. Jeho vývoj spadá až do roku 1934, kdy byla Bureau of Aeronautics amerického námořnictva vypsána soutěž na tento druh stroje. Námořní letectvo stroj objednalo 15. října 1934.

Prototyp letounu označený XSB2U-1 (SB = Scout and Bombing) byl zalétán 4. ledna 1936 na letišti Rentschler Field v Connecticutu, testy byly zahájeny v červenci v Anacostii. Stroj poháněl čtrnáctiválcový dvouhvězdicový motor Pratt & Whitney XR-1535 o výkonu 522 kW s dvoulistou stavitelnou vrtulí Hamilton Standard. Přestože první prototyp 20. srpna havaroval, byl 26. října podepsán kontrakt na 54 sériové stroje SB2U-1.

Sériové letouny se od prototypu odlišovaly instalací silnější pohonné jednotky R-1535-82 o výkonu 615 kW, vrtulí o větším průměru, zabudováním pomocného vstupu vzduchu pro karburátor a chladič oleje na pravém boku motorového krytu, nebo přesunutím sloupku antény radiostanice z překrytu kabiny na levou stranu krytu motoru.

Po zavedení do služby v prosinci 1937 se ukázalo, že letoun SB2U-1 kvůli značné hmotnosti výzbroje zaostává za svými plánovanými parametry, takže bylo vyrobeno pouze 170 kusů všech verzí. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný kulomet ráže 7,62 mm s 500 náboji a jeden pohyblivý stejné ráže s 600 náboji. Pod trupem byla vidlice pro svrhování pumy o hmotnosti 227 kg nebo 454 kg. Pod konci centroplánu byly instalovány závěsníky pro pumy do hmotnosti 227 kg. V prosinci 1937 stroje obdržela letka VB-3 na letadlové lodi USS Saratoga (CV-3) a v dubnu 1938 následovala jednotka VB-2 na lodi USS Lexington (CV-2). Výroba SB2U-1 běžela do července 1938.

Dne 27. ledna 1938 bylo objednáno 58 exemplářů verze SB2U-2. Lišila se pouze dílčími úpravami vnitřní konstrukce. První SB2U-2 se změněnou výstrojí zařadila v srpnu 1938 do výzbroje letka VB-4 na lodi USS Ranger (CV-4).

Pro letectvo americké námořní pěchoty bylo určeno 57 strojů varianty SB2U-3. Prototyp verze -3 vznikl přepracováním posledního sériového SB2U-1, který byl zalétán v únoru 1939. Za pohonnou jednotku byl zvolen motor R-1535-02 o výkonu 615 kW a nádrže v trupu byly vybaveny ochrannými obaly. Výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Dodávky letounů započaly 26. února 1941 a obdržely bojové jméno Vindicator. Po bitvě u Midway na jaře 1942 byly převedeny k výcviku.

Exportní variantu pro Francii poháněla motorová jednotka R1535-SB4-G a letouny vyzbrojené třemi kulomety Darne ráže 7,5 mm dostaly označení V-156-F. Francouzské stroje byly navíc vybaveny aerodynamickými brzdicími ploškami na křídle. Aéronavale stroje zařadilo na letadlovou loď Béarn, většina ze 40kusové dodávky splněné koncem roku 1939 však zůstala na pozemních letištích.

Stroje přeznačené na V-156-B1 obdrželo Spojené království v létě roku 1941 a dostaly zde bojové jméno Chesapeake. Byly vyzbrojeny čtyřmi pevnými kulomety v křídle ráže 7,62 mm.[zdroj⁠?!] Podobně jako americké letouny brzy skončily u výcvikových jednotek.

Poslední Vindicator dolétal u společnosti Pratt & Whitney v roce 1951.

Uživatelé

Specifikace (SB2U-3)

Údaje podle[1]

Vought SB2U-1 Vindicator

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost u země: 357 km/h
  • Maximální rychlost v 2900 m: 391 km/h
  • Cestovní rychlost: 244 km/h
  • Stoupavost u země: 5,4 m/s
  • Dostup: 7195 m
  • Dolet s pumou 454 kg: 1802 km
  • Maximální dolet: 3942 km

Výzbroj

Galerie

  • Testy SB2U-1 v NACA během vývoje
    Testy SB2U-1 v NACA během vývoje
  • Vought SB2U-3 jednotky VMSB-231 zničený při útoku na Pearl Harbor v roce 1941
    Vought SB2U-3 jednotky VMSB-231 zničený při útoku na Pearl Harbor v roce 1941
  • Vought SB2U-2 Vindicator v U.S. National Museum of Naval Aviation v Pensacole
    Vought SB2U-2 Vindicator v U.S. National Museum of Naval Aviation v Pensacole

Odkazy

Reference

  1. ↑ Němeček, Václav. Vought SB2U Vindicator. Letectví a kosmonautika. 1982, roč. LVIII., čís. 17, s. 668.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

SB2U-3 VMSB-231 Ewa 7Dec1941.jpg
One of the seven Vought SB2U-3 Vindicators of U.S. squadron VMSB-231 destroyed on the field at Ewa during the attack on Pearl Harbor, Oahu, Hawaii (USA), on 7 December 1941. All of VMSB-231's spares (the squadron was embarked in the USS Lexington (CV-2), en route to Midway, at the time) were thus destroyed. In the background is one of VMSB-232's Douglas SBDs.
Restored Vought SB2U-2 Vindicator at the U.S. National Naval Aviation Museum, Pensacola, Florida (USA), in 1999.jpg
The Vought SB2U-2 Vindicator of the U.S. National Museum of Naval Aviation at Pensacola, Florida (USA), photographed in 1999.

Official caption: "The last SB2U-2 delivered to the Navy, the museum's Vindicator joined the fleet in 1939, and logged flights with four squadrons. These included Bombing Squadron (VB) 4 and Scouting Squadron (VS) 41 on board the carrier Ranger (CV-4) and Fighting Squadron (VF) 71 on board Wasp (CV-7). Service in the former carrier in 1941 included duty on the Neutrality Patrol, tracking hostile vessels approaching the shores of the United States. Equipping VB-9, a squadron destined for service on board Essex (CV-9), the museum's SB2U-2 served to train squadron pilots on the deck of the auxiliary carrier Charger (ACV-30). The aircraft then transferred the Carrier Qualification Training Unit (CQTU) at Naval Air Station (NAS) Glenview, Illinois in May 1943, the following month heading out over the waters of Lake Michigan with Marine Second Lieutenant A.W. Lemmons in the cockpit.

Favorable flying conditions prevailed that day of 21 June 1943, when Lemmons settled into the groove astern of the training aircraft carrier Wolverine (IX-64) steaming through the waters of Lake Michigan. However, as can easily happen in the dangerous business of landing an aircraft on a ship, events quickly turned for the worse. The landing signal officer (LSO) stationed on the aft part of the flight deck whipped his arm across his chest, the signal to cut engine power and land. Lemmons for some reason did not fully respond to the LSO. The SB2U-2 continued up the deck, heading towards the barrier designed to stop aircraft that missed the arresting wires. The pilot attempted to pull his nose up to clear this obstacle, but his extended tailhook caught the top of it, breaking off. With nothing to stop it, the scout-bomber hit the deck and rolled off the starboard bow. Lemmons was rescued, but his craft sank into the depths of the lake, where it was destined to remain for the next forty-seven years. Recovered from Lake Michigan in 1990 [...] The aircraft was placed on display in February 1999, and is displayed in the markings of VB-9."
SB2U-1 NACA wind tunnel 24Sep1937.jpeg
The first production Vought SB2U-1 Vindicator (BuNo 0726) being tested in the 30 x 60 (foot) full scale wind tunnel at the National Advisory Committee for Aeronautics (NACA), Langley Research Center, at Hampton, Virginia (USA), on 24 September 1937.
SB2U-3 on floats NAN7-62.jpg
In 1939 a single Vought SB2U-1 Vindicator dive bomber (BuNo 2044) was converted as a floatplane and designated XSB2U-3.
Vought SB2U-1 Vindicator.svg
Autor: Kaboldy, Licence: CC BY-SA 3.0
Vought SB2U-1 Vindicator
Convoy WS-12 en route to Cape Town, 1941.jpg
Original caption: "Convoy WS-12: A Vought SB2U Vindicator scout bomber from USS Ranger (CV-4) flies anti-submarine patrol over the convoy, while it was en route to Cape Town, South Africa, 27 November 1941. The convoy appears to be making a formation turn from column to line abreast. Two-stack transports in the first row are USS West Point (AP-23) -- left --; USS Mount Vernon (AP-22) and USS Wakefield (AP-21). Heavy cruisers, on the right side of the first row and middle of the second, are USS Vincennes (CA-44) and USS Quincy (CA-39). Single-stack transports in the second row are USS Leonard Wood (AP-25) and USS Joseph T. Dickman (AP-26)."