Vought XF8U-3 Crusader III
| XF8U-3 Crusader III | |
|---|---|
 Vought XF8U-3 Crusader III (BuNo 146340) při zkouškách 10. září 1959 | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Chance Vought |
| První let | 2. června 1958 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | Spojené státy americké |
| Vyrobeno kusů | 5 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vought XF8U-3 Crusader III byl stíhací letoun vyvinutý společností Chance Vought jako následovník úspěšného letounu Vought F-8 Crusader a jako konkurent letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II.[1] Ačkoliv byl založen na verzích letounu Crusader F8U-1 a F8U-2, a proto obdržel i „námořní“ označení F8U-3, ve skutečnosti s těmito letouny sdílel jen několik málo částí.[1]
Vývoj a popis
Souběžně s letouny F8U-1 a F8U-2 vývojový tým letounů Crusader také pracoval na ještě větším letounu, který měl mít ještě lepší výkony. Tento projekt dostal interní označení V - 401. Ačkoliv se z vnějšku podobal letounu Crusader a používal i některé stejné prvky, jako například křídlo s měnitelným sklonem, byl nový letoun větší a byl poháněn motorem Pratt & Whitney J75-P-5A s tahem 131 kN při přídavném spalování.[2] Aby se konstruktéři vypořádali s podmínkami při rychlostech překračujících dvojnásobek rychlosti zvuku, byl letoun vybaven velkými svislými plochami pod ocasem letounu, které se při přistání sklápěly do vodorovné polohy. K zajištění dostatečného výkonu Vought plánoval vybavit letoun přídavným raketovým motorem na kapalné palivo Rocketdyne XLF-40 s tahem 35,6 kN. Avionika zahrnovala počítač pro řízení palby AN/AWG-7, radar AN/APG-74 a datové spojení AN/ASQ-19. Systém umožňoval současně sledovat až šest cílů a provádět palbu na dva cíle současně.[3]
Vzhledem k velkým odlišnostem oproti letounu F8U-1 a vzhledem ke skutečnosti, že letoun F8U-2 byl někdy označován jako „Crusader II“, dostal letoun XF8U-3 oficiální označení „Crusader III“.[4]
Operační historie
V prosinci 1955 vyhlásilo námořnictvo Spojených států (US Navy) soutěž na dodání přepadového stíhače na obranu flotily létajícího rychlostí vyšší než dvojnásobek rychlosti zvuku. Letoun XF8U-3 poprvé vzlétnul 2. června 1958. Navzdory tvrzení mnoha článků a knih, že letoun během testování překročil rychlost Mach 2,6 ve výšce 35 000 stop (10 670 m), letoun ve skutečnosti jen jednou dosáhl rychlosti Mach 2,39 a běžně nepřekračoval rychlost Mach 2,32.[5] Tytéž zdroje uvádějí, že Vought plánoval dosažení rychlosti Mach 2,9 s použitím přídavného raketového motoru (viz výše).
Srovnávací zkoušky s jeho hlavním konkurentem, kterým byl letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II, ukázaly, že návrh společnosti Vought má jednoznačnou převahu v ovladatelnosti. John Konrad, zkušební pilot společnosti Vought, později prohlásil, že Crusader III mohl létat v kruzích kolem letounu Phantom II. Nicméně, XF8U-3 byl jednomístný stroj a mělo se za to, že jeden pilot může být snadno přetížen pilotáží a současným ovládáním radaru. Naproti tomu Phantom II byl dvojmístný stroj s místem pro operátora zbraňových systémů.[1]
Kromě toho, tehdy se uvažovalo, že věk leteckých kanónů skončil, a navíc letouny Phantom II mohly nést podstatně větší užitečné zatížení včetně zbraní vzduch-země i raket vzduch-vzduch. Crusader III byl navržen jako sice rychlá, ale jednoúčelová stíhačka. Z těchto důvodů byl nakonec vybrán Phantom II, aby nahradil letouny F-8 Crusader u US Navy, ačkoliv měl původně letouny Crusader jen doplňovat.[5]
Program F8U-3 byl zrušen poté, co bylo postaveno 5 letounů. Tři z nich létaly během testovacího programu a poté byly spolu se dvěma dalšími trupy předány k NASA pro atmosférické zkoušky. Crusader III byl schopen létat v 95 % zemské atmosféry. Piloti NASA s nimi létali z námořní letecké základny Patuxent River.[6]
Všechny letouny Crusader III byly později sešrotovány.
Specifikace
Technické údaje pocházejí z publikací „The Great Book of Fighters“[7], „American Fighter Aircraft“[8] a „MiG Master“[1] .
Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Rozpětí: 12,16 m
- Délka: 17,88 m
- Výška: 4,98 m
- Nosná plocha: 41,8 m²
- Plošné zatížení: 350 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 9 915 kg
- Max. vzletová hmotnost: 17 590 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Pratt & Whitney J75-P-5A
- Tah pohonné jednotky: 73,4 kN
- Tah pohonné jednotky s přídavným spalováním: 131,2 kN
Výkony
- Cestovní rychlost: 925 km/h (575 mph, 500 uzlů) ve výšce ? m
- Maximální rychlost: Mach 2,39 (vyzkoušená) ve výšce 15 000 m (50 000 stop)
- Dolet: 1 040 km (560 námořních mil)
- Maximální přelet: 3 290 km (1 777 námořních mil) s přídavnými nádržemi
- Dostup: 18 300 m (60 000 stop)
- Stoupavost: 165 m/s (32 500 stop/min)
Výzbroj
- 4× letecký kanón Colt Mk 12 ráže 20 mm (plánováno)[8]
- 3× střela vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow
- 4× střela vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder
Uživatelé
- United States Navy
- NASA
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vought XF8U-3 Crusader III na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Tillman 1990.
- ↑ Gunston 1981, str. 243.
- ↑ Gunston 1981, str. 244.
- ↑ Pike, J. F8U-3 Crusader III. GlobalSecurity.org. Citováno: 25. srpna 2012.
- ↑ a b Gunston 1981, str. 245.
- ↑ Tillman 1990, str. 196.
- ↑ Green 2011.
- ↑ a b Baugher, Joe. Vought XF8U-3 Crusader III. US Navy Fighter Aircraft, 23. ledna 2000. Citováno: 25. srpna 2012.
Literatura
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. The Great Book of Fighters. St. Paul, Minnesota: MBI Publishing, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7603-1194-3. (anglicky)
- GUNSTON, Bill. Fighters of the Fifties. North Branch, Minnesota: Specialty Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-933424-32-9. Kapitola Vought XF8U-3 Crusader III. (anglicky)
- THOMPSON, Tommy. Vought F8U-3 Crusader III Super Crusader (Naval Fighters, 87). Simi Valley, California: Ginter Books, 2010. ISBN 978-0-9846114-0-9. (anglicky)
- TILLMAN, Barrett. MiG Master: Story of the F-8 Crusader (Second edition). Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1990. ISBN 0-87021-585-X. (anglicky)
Související články
Související vývoj
Podobná letadla
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vought XF8U-3 Crusader III na Wikimedia Commons - F8U-3 Weapons System – původní propagační film, texasarchive.org
Média použitá na této stránce
A U.S. Navy Vought XF8U-3 Crusader III (BuNo 146341) at Edwards Air Force Base, California (USA).
Side-view silhouette of the Vought F8U-3 Crusader III fighter prototype.
A Vought XF8U-3 Crusader III aircraft (BuNo 146340) at the Wallops Island Flight Test Range, on 10 September 1959.
Official description: Crusader on runway. Navy aircraft number 6340. L59-6101 caption: "The navy's Vought XF8U-3 Supersonic Fighter was an entirely new design as compared to the earlier F8U Crusader series. This jet plane lost in competition with the McDonnell F4H, however, and was never put into production. Langley used the XF8U-3 in some of the first flight measurements of sonic boom intensity." Photograph published in Engineer in Charge A History of the Langley Aeronautical Laboratory, 1917-1958 by James R. Hansen. Page 507. Caption: "Chance Vought F8U-3 airplane used in sonic boom investigation at Wallops, June-August 1959." Photograph published in A New Dimension; Wallops Island Flight Test Range: The First Fifteen Years by Joseph Shortal - A NASA publication (page 672).
XF8U-3 Crusader III in flight