Vrba velkolistá

Vrba velkolistá
Vrba velkolistá (Salix appendiculata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď	vrbovité (Salicaceae)
Rod	vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix appendiculata Vill., 1789
Synonyma
Salix grandifolia [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba velkolistá (Salix appendiculata) je jedním z několika v České republice vzácných druhů rodu vrba, ve kterém je zařazen do podrodu Vetrix.

Rozšíření

Původem je tato rostlina z Evropy, těžiště svého rozšíření má v Alpách. Roste na východě Francie, na severu Itálie a ve Střední Evropě ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, České republice, Slovensku a Slovinsku. Vyrůstá na různých geologických podložích, především na vápencích a silikátech. Typická stanoviště jsou většinou severně orientované vlhké podhorské a horské roviny, okraje smrkových lesů a místa podél menších vodních toků, strže a soutěsky s horskými bystřinami. Snáší i přetržitě suchou půdu vykompenzovanou vysokou vzdušnou vlhkostí. Vyskytuje se od podhorských údolí až do nadmořské výšky okolo 2000 m.

V ČR se drobné lokality s vrbou velkolistou nacházejí až za obvodem souvislého areálu, vyrůstá pouze na několika malých plochách na Šumavě (kary nad Černým, Plešným a Prášilským jezerem) a na jedné v Novohradských horách.^[3][4]

Popis

Dvoudomý keř dorůstající v našich podmínkách do cca 2,5 m má hladkou, šedohnědou kůru se sotva znatelnými lištami. Letorosty jsou nažloutlé až červenohnědé, zpočátku pýřité později olysalé. Svrchu mírně svraskané listy mají nápadně velké srdčité palisty a řapíky, obé okolo 1 cm délky. Listové čepele, dlouhé i 12 cm a široké i 4 cm, jsou velice variabilního tvaru, kopinaté až obvejčité, nad středem nejširší, celokrajné nebo hrubě zubaté a obvykle zvlněné. Na lícní straně jsou lysé, živě zelené až tmavozelené, na rubu jsou téměř plstnaté, šedě zelené až namodrale zelené, s velkým počtem párů žilek (více než 10).

Vzpřímená květenství jsou válcovité jehnědy, do kterých jsou uspořádány jednopohlavné květy. Samčí jehnědy, dlouhé až 2,5 cm, mají květy s dvěma dlouhými tyčinkami s nitkami, jen na bázi mírně chlupatými, které jsou zakončené žlutými prašníky. Samičí květy jsou s hustě světle chlupatým semeníkem na stopce, ten je zakončen delší čnělkou s dvoulaločnou bliznou. Samčí jehnědy dozrávají před rozvitím listů, samičí současně s listy (v květnu až červnu).

Podpůrné listeny jsou u báze světlejší, na špičce tmavší, nektarová žláza je vejčitá. Květy jsou opylovány převážně hmyzem, jen málo větrem. Plodem je tobolka s chlopněmi srpovitě se ohýbajícími, uvnitř jsou drobná semena s chmýrem.^[3][4][5][6]

Hybridizace

Vrba velkolistá se často kříží, jako ostatně mnoho dalších druhů vrb, s příbuznými druhy, např. s vrbou jívou a vrbou ušatou. V místech jejího výskytu v Česku byli nalezeni jedinci s přechodnými znaky k vrbě ušaté, s kterou tam pravděpodobně vytváří hybridní roj.^[3]

Ohrožení

V České republice se vrba velkolistá vyskytuje pouze na několika málo místech a vyrůstá ve stále menším a menším počtu jedinců. Její úbytek je přičítán nevhodným přírodním podmínkám, častým sesuvům půdy, lavinám i okusu zvěře. Proto byla zařazena v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 mezi druhy kriticky ohrožené a "Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." mezi druhy silně ohrožené.^[3][7][8]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba velkolistá na Wikimedia Commons
• Taxon Salix appendiculata ve Wikidruzích