Vrbina penízková

Jak číst taxoboxVrbina penízková
alternativní popis obrázku chybí
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďprvosenkovité (Primulaceae)
Rodvrbina (Lysimachia)
Binomické jméno
Lysimachia nummularia
L., 1753
Synonyma
  • Lysimachia rotundifolia
  • Lysimachia zawadskii
  • Nummularia prostrata
  • Nummularia repens

bazanovec penízkový [2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) je zlatožlutě kvetoucí vytrvalá plazivá vlhkomilná rostlina vysoká do 10 cm rostoucí ve vlhkém prostředí, druh z velkého rodu vrbina.

Rozšíření

Roste téměř v celé Evropě, vyjma oblastí okolo Středozemního moře a studených oblastí nad 60° severní zeměpisné šířky, východním směrem se vyskytuje až po ruské pohoří Ural. Zavlečena byla do Severní Ameriky, Japonska, Austrálie i na Nový Zéland. Přirozeně vyrůstá na stinných vlhkých loukách a polích, v lužních lesích, kolem pramenišť, v močálech, slatinách a na březích vodních toků a nádrží. Může růst i přímo ve vodě. Požaduje půdu hlinitou až jílovitou, slabě kyselou či neutrální, bohatou humusem a dobře zásobenou dusíkem.

Je to původní druh české flory. Vyjma vyšších poloh roste poměrně hojně po celém území ČR. Nejčastěji se vyskytuje ve svazech Alopecurion pratensis, Cnidion venosi, Salicion albae, Alno-Ulmion, Agropyro-Rumicion crispi, Aegopodion podagrariae a Calthion.[2][3]

Podle "Florabase.cz" se vrbina penízková v ČR vyskytuje: [1]

Popis

Vrbina penízková je vytrvalá nitrofilní bylina s plazivými i v zimě zelenými, čtyřhrannými lysými lodyhami o délce 10 až 50 cm které v uzlinách snadno zakořeňují a mnohdy vytvářejí rozsáhlé propletené "rohože". Lodyhy rostou z tenkého, až 0,5 m dlouhého oddenku. Široce vejčité až okrouhlé listy, s řapíky do 5 mm dlouhými, vyrůstají na lodyze vstřícně ve dvou řadách. Jejich celokrajné čepele, 1 až 3,5 × 0,5 až 3,5 cm velké, jsou na bázi mírně srdčité, na vrcholu tupé a jsou posety velmi drobnými červenohnědými žlázkami.

Oboupohlavné vonné pětičetné květy na lysých stopkách 1 až 8 cm dlouhých vyrůstají jednotlivě, výjimečně po dvou, z úžlabí listů, nejčastěji ve střední části lodyhy. Kalich dlouhý asi 7 mm má lístky srdčitého nebo kopinatého tvaru které jsou jen u báze srostlé. Mírně nálevkovitá až kolovitá koruna je asi 1,5 cm široká, její sytě žluté a uvnitř drobně hnědě tečkované lístky jsou eliptické až obvejčité a od sebe téměř zcela odděleny. Tyčineknitkami vespod rozšířenými a srostlými, navíc posazenými drobnými žlázkami, je pět a bývají často považovány za jednobratré. Ze svrchního semeníku složeného z pěti plodolistů ční čnělka zdélí nitek a nese hlavičkovou bliznu.

Kvete od května do července a přestože je na květech pozorován dostatek opylovačů sbírající pyl (nektar v květech není), jen málokdy se vyvinou plody, k opylení vlastním pylem zde nedochází. Plody jsou tobolky dorůstající na ohýbajících se stopkách a po uzrání pukající na vrcholu pěti chlopněmi. Jsou kulovité, mnohosemenné, žlutavé, červenavě skvrnité a veliké 4 až 5 mm, dozrávají v srpnu až září. Mnohem častěji než semeny se šíří úlomky kořenujících lodyh nebo oddenků.[2][3][4][5][6][7]

Význam

Ve starším lidovém léčitelství se této fytoncidní rostliny s obsahem tříslovin, kyseliny křemičité, saponinů, organických kyselin, enzymů a dalších látek používalo proti průjmům, plícním nemocem, k hojení otevřených ran a k úlevě při revmatismu; působí svíravě a staví i vnitřní krvácení. Pro sušení sklízíme kvetoucí nať vrbiny penízkové v době květu, droga je bez aromatu, chutná svíravě až hořkokysele.

Pro svou schopnost růst i pod hladinou je vhodná do studenovodních nádrží. Často se používá jako okrasná půdopokryvná rostlina na stinných místech nebo na březích zahradních jezírek. Dá se dobře řezat a tím ji lze udržet v požadovaném prostoru. Při dostatku vláhy roste i na plném slunci kde lépe kvete.[3][4][5]

Galerie

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]
  2. a b c HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Vrbina penízková [online]. BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Květena ČR: Vrbina penízková [online]. Petr Kocián [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b AtlasRostlin.cz: Vrbina penízková [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Plants For a Future: Lysimachia nummularia [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Atlas rostlin: Vrbina penízková [online]. Luboš Pechar, Přírodou.cz, o. s., Praha 6 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  7. Flora of North America: Lysimachia nummularia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Lysimachia nummularia 'Aurea' Leaves Closeup 2000px.jpg
Autor: Photo by and (c)2006 Derek Ramsey (Ram-Man). Location credit to the Chanticleer Garden., Licence: CC BY-SA 3.0

A picture of the leaves of the Lysimachia nummularia en 'Aurea' plant. Photo taken at the Chanticleer Garden where it was identified.

Camera and Exposure Details:
Camera: Nikon D50
Lens: Nikon Nikkor ED AF-S DX 18-55mm f/3.5-5.6G
Exposure: 55mm (82.5mm in 35mm equivalent) f/5.6 @ 1/200 s.
Lysimachia nummularia0.jpg
Autor: Kurt Stüber [1], Licence: CC BY-SA 3.0

Species: Lysimachia nummularia
Family: Myrsinaceae

Image No. 1
Lysimachia nummularia bgiu.jpg
Autor: Bogdan Giuşcă, Licence: CC BY-SA 3.0
Lysimachia nummularia