Vuelta a España 2011

Vuelta a España 2011
Datum	20. srpna - 11. září
Start	Benidorm
Cíl	Madrid
Počet etap	21
Celková délka	3319,8 km
Celkový čas vítěze	84h 59’ 31”
Konečné pořadí
Celkový vítěz	Juan José Cobo Chris Froome (GBR)
Druhý	Bradley Wiggins (GBR)
Třetí	Bauke Mollema (NED)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěže	Bauke Mollema (NED)
Nejlepší vrchař	David Moncoutié (FRA)
Nejlepší tým	Geox–TMC
← 2010 2012 →

66. ročník cyklistického závodu Vuelta a España se konal mezi 20. srpnem a 11. zářím 2011. Závod začal týmovou časovkou v Benidormu a tradičně skončil v Madridu. Poprvé po 33 letech se Vuelta podívala do Baskicka; tato pauza byla kvůli strachu z politických protestů.^[1]

Komentároři se shodovali na tom, že trasa skvěle seděla vrchařům kvůli krátkým časovkám a velkému počtu vrchařských kilometrů. Devět z 21 etap bylo označeno jako vrchařské a šest z nich mělo vrcholový dojezd (zahrnující dojezd na velmi prudké stoupání Alto de El Angliru). Dvě další etapy měly prudké horské dojezdy, z nichž obě vyhrál Joaquim Rodríguez, lídr týmu Katusha.^[2]

Také se na Vueltě poprvé objevila cena bojovnosti, podobná té na Tour de France. Nejaktivnější jezdec každé etapy získal červené číslo, které poté nosil po celou další etapu.

Vítězem se původně stal Španěl Juan José Cobo, který porazil druhého Brita Chrise Frooma o pouhých 13 sekund.^[3] Ani jeden z těchto jezdců nebyl považován za favorita před závodem a oba přijeli na Vueltu jako domestici pro lídry svých týmů: Cobo pro Děnise Meňšova a Froome pro Bradleyho Wigginse. Meňšov a Wiggins dojeli pátý a třetí, respektive. Cobo také vyhrál kombinovanou soutěž. Králem hor se stal počtvrté v řadě Francouz David Moncoutié.^[4] Vítězem bodovací soutěže se stal Nizozemec Bauke Mollema, jenž dokončil celkově čtvrtý.

Mezinárodní cyklistická unie oznámila 13. června 2019, že byl Cobo shledán vinným porušením antidopingových pravidel, podle jeho hodnot v biologickém pasu. Jako výsledek ho UCI potrestala třemi lety neschopnosti působení v cyklistice. Cobovi byl titul oficiálně odebrán 18. července 2019.^[5] 17. července 2019 UCI oznámila, že se Chris Froome stává vítězem Vuelty a España 2011, vzhledem k tomu, že Cobovi vypršel čas na odvolání. Chris Froome se tímpádem stal zpětně prvním britským vítězem Grand Tour.^[6] Oficiálně obdržel trofej pro vítěze Vuelty 2011 při startu poslední etapy Vuelty a España 2020 8. listopadu 2020.^[7]

Všech 18 UCI ProTeamů bylo povinno se zúčastnit závodu. Zároveň byly také pozvány 4 UCI profesionální kontinentální týmy.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

UCI ProTeamy

• Ag2r La Mondiale
• Astana
• BMC Racing Team
• Euskaltel–Euskadi
• Garmin–Cervélo
• HTC–Highroad
• Team Katusha
• Lampre–ISD
• Leopard Trek
• Liquigas–Cannondale
• Movistar Team
• Omega Pharma–Lotto
• Quick-Step
• Rabobank
• Team RadioShack
• Saxo Bank–SunGard
• Team Sky
• Vacansoleil–DCM

UCI Pro-kontinentální týmy

• Andalucía–Caja Granada
• Cofidis
• Geox–TMC
• Skil–Shimano

(c) Carlos Delgado, CC BY-SA 3.0

Vítěz z roku 2010 Vincenzo Nibali přijel obhájit svůj titul a byl považován za hlavního favorita na vítězství kvůli jeho lepším časovkářským schopnostem než měli vrchaři jako Igor Antón, Joaquim Rodríguez nebo Michele Scarponi. Obhájce druhého místa Ezequiel Mosquera nestartoval z důvodu suspendace jeho týmem Vacansoleil–DCM kvůli probíhajícímu vyšetřování možného dopingu.^[8]

V pelotonu Vuelty se objevili další dva vítězové Grand Tour, a to Carlos Sastre (vítěz Tour de France 2008) a Děnis Meňšov (vítěz Vuelty a España 2007 a Gira d'Italia 2009). Oba jezdci týmu Geox–TMC chtěli získat lepší výsledky po neúspěšném Giru d'Italia. Sastre dokončil na 30. místě a Meňšov na 8. místě. Meňšov měl na Giru alergie a psychické problémy a chtěl získat druhý titul na Vueltě, kde mohl počítat se silnou podporou od Sastreho, Juana José Coba a Fabia Duarteho.^[9]

Další favorité pro pódium zklamali na Tour de France a chtěli to na Vueltě napravit. Janez Brajkovič, Bradley Wiggins a Jurgen van den Broeck museli odstoupit kvůli pádu v prvním týdnu Tour, zatímco Andreas Klöden odstoupil o týden později, také kvůli zraněním z pádu. Wiggins měl před Tour dobrou formu a byl považován za jednoho z faboritů. Jeho skvělé časovkářské schopnosti společně s jeho zlepšenými schopnostmi v horách z něj činily favorita na vítězství.^[10]

V první desítce favoritů bylo také pár slibných talentů, jako Dan Martin (vítěz Okolo Polska 2010), Steven Kruiswijk (devátý na Giru, třetí celkově a vítěz horské etapy na Tour de Suisse), Bauke Mollema (dvanáctý na Giru a pátý na Tour de Suisse), a Rein Taaramäe (dvanáctý na Tour de France, třetí na Criterium International a čtvrtý na Paříž–Nice). Dalšími favority byli spolulídr týmu Garmin Christophe Le Mével a Nicolas Roche z týmu Ag2r.^[11][12]

Kompletní trasa Vuelty a España 2011 byla odhalena v Benidormu 12. ledna 2011. Vrchařům se trať okamžitě zalíbilo kvůli šesti etapám s vrcholovými dojezdy a 2 rovinatým etapám s prudkými kopcovatými dojezdy.^[13] Mezi vrcholovými finiši bylo i známé Alto de El Angliru a stoupání na Sierru Nevadu. Dva dojezdy byly na kopcích, které ještě nikdy nebyly zahrnuty do trasy, a to Estacion de Montaña Manzaneda v 11. etapě a La Farrapona ve 14. etapě. Olympijský šampion Samuel Sánchez prohlásil, že minimum časovkářských kilometrů udělá závod zajímavým, protože jich nebude dost pro favority na vítězství s dobrými časovkářskými schopnostmi, kteří by si v nich získali čas do těžkých horských etap.

Poprvé po 33 letech se Vuelta podívala do Baskicka. Tato dlouhá pauza byla kvůli politickým protestům v tomto regionu. Zdejší separatisté nebyli šťastní z návratu Vuelty a nazývali to “plýtváním penězi”.^[14] I přes kritiku ze strany separatistů organizátoři Vuelty oznámili 8. září, že Vuelta a España 2012 začne v Pamploně.

Etapa	Datum	Trasa	Vzdálenost	Typ		Vítěz
1	20. srpna	Benidorm	13,5 km (8,4 mi)		Týmová časovka	Leopard Trek
2	21. srpna	La Nucía – Playas de Orihuela	175,5 km (109 mi)		Rovinatá etapa	Christopher Sutton (AUS)
3	22. srpna	Petrer – Totana	163 km (101 mi)		Rovinatá etapa	Pablo Lastras (ESP)
4	23. srpna	Baza – Sierra Nevada	170,2 km (105,8 mi)		Horská etapa	Daniel Moreno (ESP)
5	24. srpna	Sierra Nevada – Valdepeñas de Jaén	187 km (116 mi)		Středně těžká etapa	Joaquim Rodríguez (ESP)
6	25. srpna	Úbeda – Córdoba	196,8 km (122 mi)		Středně těžká etapa	Peter Sagan (SVK)
7	26. srpna	Almadén – Talavera de la Reina	187,6 km (116,6 mi)		Rovinatá etapa	Marcel Kittel (GER)
8	27. srpna	Talavera de la Reina – San Lorenzo de El Escorial	177,3 km (110,2 mi)		Středně těžká etapa	Joaquim Rodríguez (ESP)
9	28. srpna	Villacastín – Sierra de Bejar La Covatilla	183 km (114 mi)		Horská etapa	Dan Martin (IRL)
10	29. srpna	Salamanca	47 km (29,2 mi)		Individuální časovka	Tony Martin (GER)
	30. srpna	Den odpočinku
11	31. srpna	Verín – Estación de Esquí Manzaneda	167 km (104 mi)		Horská etapa	David Moncoutié (FRA)
12	1. září	Ponteareas – Pontevedra	167,3 km (104,0 mi)		Rovinatá etapa	Peter Sagan (SVK)
13	2. září	Sarria – Ponferrada	158,2 km (98,3 mi)		Horská etapa	Michael Albasini (SUI)
14	3. září	Astorga – La Farrapona. Lagos de Somiedo	172,8 km (107,4 mi)		Horská etapa	Rein Taaramäe (EST)
15	4. září	Avilés – Angliru	142,2 km (88,4 mi)		Horská etapa	Juan José Cobo (ESP) Wout Poels (NED)[15]
	5. září	Den odpočinku
16	6. září	Villa Romana La Olmeda (Palencia) – Haro	188,1 km (116,9 mi)		Rovinatá etapa	Juan José Haedo (ARG)
17	7. září	Faustino V (Oyón) – Peña Cabarga	211 km (131 mi)		Horská etapa	Chris Froome (GBR)
18	8. září	Solares – Noja	174,6 km (108,5 mi)		Středně těžká etapa	Francesco Gavazzi (ITA)
19	9. září	Noja – Bilbao	158,5 km (98,5 mi)		Středně těžká etapa	Igor Antón (ESP)
20	10. září	Bilbao – Vitoria-Gasteiz	185 km (115,0 mi)		Středně těžká etapa	Daniele Bennati (ITA)
21	11. září	Circuito del Jarama – Madrid	94,2 km (58,5 mi)		Rovinatá etapa	Peter Sagan (SVK)
	Celková délka		3319,8 km

Vuelta začala týmovou časovkou v Benidormu. Tým Leopard Trek vyhrál etapu. Dán Jakob Fuglsang proťal první cílovou pásku a stal se prvním lídrem závodu.^[16] Fuglsang ztratil další den dres pro lídra závodu. Novým lídrem závodu se stal po sprinterské etapě, kterou vyhrál Christopher Sutton, Ital Daniele Bennati ^[17]

O vítězství ve třetí etapě bojovali uprchlíci. Pablo Lastras (Movistar Team) zaútočil na posledním stoupání a udržel si náskok až do cíle.Sylvain Chavanel (Quick-Step), jenž dojel druhý v této etapě, se stal novým vedoucím závodníkem.^[18]

Během první horské etapy Vuelty neútočili žádní favorité na vítězství. Na stoupání do Sierry Nevady zaútočil Daniel Moreno (Team Katusha) společně s Chrisem Ankerem Sørensenem (SaxoBank–SunGard) a Moreno následně vyhrál závěrečný sprint o etapové vítězství. Chavanel se stal prvním jezdcem tohoto ročníku, který si udržel červený dres dva dny v řadě.^[19]

Igor Antón (Euskaltel-Euskadi) vyhrál na Vueltě a España 2009 etapu na příkrém stoupání Valdepeñas de Jaén. V roce 2011 Bask ztratil ve 4. etapě mnoho času, vzhledem k tomu, že nepřijel v dobré formě.^[20] Nakonec nezopakoval své etapové vítězství. Joaquim Rodríguez (Team Katusha), specialista na velmi prudká stoupání, vyhrál etapu před Nizozemcem Woutem Poelsem (Vacansoleil–DCM) a jeho týmovým kolegou Danielem Morenem. Lídr závodu Chavanel sice ztratil pár sekund, ale vedení si udržel.^[21]

Vincenzo Nibali a jeho tým Liquigas zvládli udělat při sjezdu na konci 6. etapy malý únik se čtyřmi jezdci Liquigasu a vítězem etapy na Vueltě

Lastrasem. Únik dojel až do cíle a Slovák Peter Sagan si připsal své první etapové vítězství na Grand Tour. Nibali nakonec nezískal žádné bonusové sekundy kvůli nedorozumění uvnitř týmu. Obhájce triumfu získal na své konkurenty 16 sekund.^[22] Další den Sagan také sprintoval o vítězství, ale nebyl schopen předjet Němce Marcela Kittela (Skil–Shimano).^[23]

13. června 2019 UCI oznámila, že Cobův biologický pas naznačil používání drog zlepšujících výkon mezi lety 2009 a 2011. Byl proto označen za neoprávněného držitele vítězství. Cobo měl jeden měsíc na odvolání se proti rozsudku.^[24] 17. června 2019, v den, kdy vypršel Cobovi čas na odvolání bez jakékoliv odezvy, UCI oznámila, že se Chris Froome stává oficiálním vítězem Vuelty a España 2011. Bradley Wiggins postoupil na druhé místo a  Bauke Mollema na třetí.

Pořadí	Jezdec	Tým	Čas
DSQ	Juan José Cobo (ESP)	Geox–TMC	84:59:31
1	Chris Froome (GBR)	Team Sky	84:59:44
2	Bradley Wiggins (GBR)	Team Sky	+ 1' 26"
3	Bauke Mollema (NED)	Rabobank	+ 1' 50"
4	Denis Menchov (RUS)	Geox–TMC	+ 3' 35"
5	Maxime Monfort (BEL)	Leopard Trek	+ 4' 00"
6	Vincenzo Nibali (ITA)	Liquigas–Cannondale	+ 4' 18"
7	Jurgen Van den Broeck (BEL)	Omega Pharma–Lotto	+ 4' 32"
8	Daniel Moreno (ESP)	Team Katusha	+ 5' 07"
9	Mikel Nieve (ESP)	Euskaltel–Euskadi	+ 5' 20"

Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	Bauke Mollema (NED)	Rabobank	122
2	Joaquim Rodríguez (ESP)	Team Katusha	115
3	Daniele Bennati (ITA)	Leopard Trek	101
4	Peter Sagan (SVK)	Liquigas–Cannondale	100
DSQ	Juan José Cobo (ESP)	Geox–TMC	92
5	Chris Froome (GBR)	Team Sky	88
6	Daniel Moreno (ESP)	Team Katusha	83
7	Wout Poels (NED)	Vacansoleil–DCM	71
8	Dan Martin (IRL)	Garmin–Cervélo	70
9	Bradley Wiggins (GBR)	Team Sky	69

Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	David Moncoutié (FRA)	Cofidis	63
2	Matteo Montaguti (ITA)	Ag2r–La Mondiale	56
DSQ	Juan José Cobo (ESP)	Geox TMC	42
3	Dan Martin (IRL)	Garmin–Cervélo	33
4	Daniel Moreno (ESP)	Team Katusha	32
5	David de la Fuente (ESP)	Geox–TMC	24
6	Nico Sijmens (BEL)	Cofidis	22
7	Chris Froome (GBR)	Team Sky	21
8	Chris Anker Sørensen (DEN)	Saxo Bank–SunGard	20
9	Koen de Kort (NED)	Skil–Shimano	19

Pořadí	Jezdec	Tým	Body
DSQ	Juan José Cobo (ESP)	Geox–TMC	9
1	Chris Froome (GBR)	Team Sky	16
2	Bauke Mollema (NED)	Rabobank	17
3	Daniel Moreno (ESP)	Team Katusha	21
4	Dan Martin (IRL)	Garmin–Cervélo	26
5	Wout Poels (NED)	Vacansoleil–DCM	38
6	Bradley Wiggins (GBR)	Team Sky	39
7	Joaquim Rodríguez (ESP)	Team Katusha	48
8	Chris Anker Sørensen (DEN)	Saxo Bank–SunGard	51
9	Denis Menchov (RUS)	Geox–TMC	52

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2011 Vuelta a España na anglické Wikipedii.

• Vuelta a España
• Chris Froome

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vuelta a España 2011 na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky - https://www.lavuelta.es/en/