Vulgární latina
| vulgární latina | |
|---|---|
| Počet mluvčích | není znám |
| Písmo | latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Na toto období navazuje a částečně se s ním překrývá další fáze vývoje latiny, která existuje paralelně dál, viz středověká latina.
I když pojem není omezený jen na pozdně latinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:
- Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
- Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
- a) všech románských jazyků
- b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
- Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregoria z Toursu. Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / it. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).
Nejbližším současným jazykem k vulgární latině je sardinština.
Příklady
Číslovky
| Vulgární latina | Česky |
| unus, una/o | jeden |
| duo(s), dvi | dva |
| tres | tři |
| quattor/tro | čtyři |
| cinque | pět |
| ses | šest |
| septe | sedm |
| octo | osm |
| nove | devět |
| dece | deset |
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
vulgární latina | Omnes omines nascunt liberi ed equales in dignitate ed derectos. Sunt dotati de ratione ed anima ed debent agire inter se como fratres. |
překlad | Všechna znamení se rodí svobodná a rovná v důstojnosti a vzdělání. Jsou nadáni rozumem a duší a měli by se mezi sebou chovat jako bratři |
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Související články
- Středověká latina
- Latina
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vulgární latina na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Graffitis de Pompéi situés sur la façade du Thermopolium d'Asellina (Regio IX. Insula 11. Mur Est de l'entrée 3 - entre l'entrée 3 et 4).
Très éffacé CIL IV, 07871 = M(arcum) Lucretium Frontonem
CIL IV, 07872 = C(aium) I(ulium) P(olybium) IIvir(um) d(ignum) r(ei) p(ublicae)
CIL IV, 07873 = Ceium Secundum / IIv(irum) i(ure) d(icundo) Asellina rog(at)
CIL IV, 07874 = C(aium) Lollium Fuscum aed(ilem) d(ignum) r(ei) o(ro) v(os) f(aciatis)
Cf. A. Varone et G. Stefani, Titulorum Pictorum Pompeianorum, Rome, L'erma di Bretschneider, 2009, p. 427.
Voir aussi avec Street view