Vulkanismus na Io

Io se dvěma aktivními vulkány

Vulkanismus na Io, měsíci Jupitera, způsobuje aktivita četných sopek vytvářejících lávové proudy, které vyvrhují síru a oxid siřičitý do atmosféry měsíce. Tuto vulkanickou činnost objevila v roce 1979 sonda Voyager 1.[1]

Na fotografiích, které na Zem poslaly sondy Voyager 1, Voyager 2, Galileo, Cassini a New Horizons, astronomové objevili 150 aktivních sopek, ale předpokládá se, že by jich mohlo být celkem okolo 400.[2]. Io je ve Sluneční soustavě po Zemi a možná po Venuši jediné těleso, kde je aktivní vulkanismus pozorován (sopky na Marsu se zdají být vyhaslé). Sopečnou činnost na Io vyvolávají slapové síly Jupiteru a blízkých galileovských měsíců.

Io je nejvíce vulkanicky aktivní těleso ve sluneční soustavě. Vědci rozlišují tři různé typy sopečných erupcí, liší se v délce trvání, intenzitou a množstvím vyvržené lávy. Lávové proudy na Io jsou desítky až stovky kilometrů dlouhé, tvořeny jsou především čedičem, který je typický i pro pozemskou sopku Kilauea na Havaji.[3] Bylo však objeveno i několik sirných druhů láv a výlevy oxidu siřičitého. Vyvrženiny při erupci dosahují teploty 1300 °C (cca 1600 K).

Sopečné erupce vyvrhují lávu a plyny až do výšky 500 kilometrů nad povrch měsíce, a přitom vznikají velké trychtýřovité formace vyvrženin.[4] Oblaka plynů zbarvují okolní terén do červena, černa, nebo bíla, vlivem čehož vzniká a je doplňována na Io řídká atmosféra. Kosmické sondy, které kolem měsíce proletěly od roku 1979, zpozorovaly, že vulkanická činnost rychle mění celý povrch měsíce.[5]

Objevení

Černobílý snímek aktivního vulkanismu

Před přeletem Voyageru 1 5. března 1979 byl Io byl považován za vulkanicky neaktivní svět podobně jako pozemský Měsíc. Objev sodíku v jeho okolí vedl k teorii, že satelit bude pokryt vrstvou evaporitů.[6] V roce 1970, když se Io nacházel v Jupiterově stínu, bylo provedeno měření vlnové délce 10 μm v infračervené oblasti spektra a vědci objevili (ve srovnání s ostatními satelity Jupitera) anomálně vysoké tepelné toky.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Volcanism on Io na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MORABITO, L. A., et al.. Discovery of currently active extraterrestrial volcanism. Věda. 1979, roč. 204, s. 972. DOI 10.1126/science.204.4396.972. 
  2. ↑ LOPES, R. M. C., et al.. Lávová jezera na Io: Observations of Io’s volcanic activity from Galileo NIMS during the 2001 fly-bys. Icarus. 2004, roč. 169, s. 140–74. DOI 10.1016/j.icarus.2003.11.013. 
  3. ↑ KESZTHELYI, L., et al.. New estimates for Io eruption temperatures: Implications for the interior. Icarus. 2007, roč. 192, s. 491–502. DOI 10.1016/j.icarus.2007.07.008. 
  4. ↑ GEISSLER, P. E., M. T. McMillan. Galileo observations of volcanic plumes on Io. Icarus. 2008, roč. 197, s. 505–18. DOI 10.1016/j.icarus.2008.05.005. 
  5. ↑ GEISSLER, P., et al.. Surface changes on Io during the Galileo mission. Icarus. 2004, roč. 169, s. 29–64. DOI 10.1016/j.icarus.2003.09.024. 
  6. ↑ FANALE, F. P., et al.. Io: A Surface Evaporite Deposit?. Science. 1974, roč. 186, čís. 4167, s. pp. 922–25. DOI 10.1126/science.186.4167.922. PMID 17730914. 
  7. ↑ MORRISON, J, Cruikshank, D. P. Thermal Properties of the Galilean satellites. Icarus. 1973, roč. 18, s. 223–36. DOI 10.1016/0019-1035(73)90207-8. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Io Volcanism Discovery image.jpg
This dramatic view of Jupiter's satellite Io shows two simultaneously occurring volcanic eruptions. One can be seen on the limb, (at lower right) in which ash clouds are rising more than 150 miles (260 kilometers) above the satellite's surface. The second can be seen on the terminator (shadow between day and night) where the volcanic cloud is catching the rays of the rising sun. The dark hemisphere of Io is made visible by light reflected from Jupiter. Seen in Io's night sky, Jupiter looms almost 40 times larger and 200 times brighter than our own full Moon. This photo was taken by Voyager 1 on March 8, 1979, looking back 2.6 million miles (4.5 million kilometers) at Io, three days after its historic encounter. This is the same image in which Linda A. Morabito, a JPL engineer, discovered the first extraterrestrial volcanic eruption (the bright curved volcanic cloud on the limb). Jet Propulsion Laboratory manages and controls the Voyager project for NASA's Office of Space Science.
PIA01081-Color Mosaic and Active Volcanic Plumes on Io.jpg
Original Caption Released with Image:

This color image, acquired during Galileo's ninth orbit (C9) around Jupiter, shows two volcanic plumes on Io. One plume was captured on the bright limb or edge of the moon, erupting over a caldera (volcanic depression) named Pillan Patera. The plume seen by Galileo is 140 kilometers (86 miles) high, and was also detected by the Hubble Space Telescope. The Galileo spacecraft will pass almost directly over Pillan Patera in 1999 at a range of only 600 (373 miles). The second plume, seen near the terminator, the boundary between day and night, is called Prometheus after the Greek fire god). The shadow of the airborne plume can be seen extending to the right of the eruption vent. (The vent is near the center of the bright and dark rings). Plumes on Io have a blue color, so the plume shadow is reddish. The Prometheus plume can be seen in every Galileo image with the appropriate geometry, as well as every such Voyager image acquired in 1979. It is possible that this plume has been continuously active for more than 18 years. In contrast, a plume has never been seen at Pillan Patera prior to the recent Galileo and HST images.

Color images from orbit C9 have been merged with a high resolution mosaic of images acquired in various orbits to enhance the surface detail. PIA00703 is another version of this image which also includes detailed insets of the plumes.

North is to the top of the picture. The resolution is about 2 kilometers (1.2 miles) per picture element. This composite uses images taken with the green, violet, and near-infrared filters of the Solid State Imaging (CCD) system on NASA's Galileo spacecraft. The C9 images were obtained on June 28, 1997 at a range of more than 600,000 kilometers (372, 000 miles).

The Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA manages the Galileo mission for NASA's Office of Space Science, Washington, DC. JPL is an operating division of California Institute of Technology (Caltech).

This image and other images and data received from Galileo are posted on the World Wide Web, on the Galileo mission home page at URL http://galileo.jpl.nasa.gov.