Vulkanizace

Vulkanizace: kaučuk a síra spolu vytváří síťové spoje

(c) Bundesarchiv, Bild 183-2005-0711-504 / CC-BY-SA 3.0

Vulkanizační dílna v Berlíně, 1946

Vulkanizace je chemická reakce, při které dochází k zesíťování syntetických molekul nebo přírodních kaučuků, čímž získávají větší pružnost.^[1] Opačná reakce se nazývá devulkanizace.^[2]

Hnětením za tepla vzniká pryž (guma). V místech, kde v uhlíkových řetězcích polymeru zůstaly dvojné vazby, vznikají při vulkanizaci polysulfidové můstky. Výrobek tak díky vulkanizaci získává větší pružnost.

Metoda

Vulkanizace probíhá pomocí dvou proti sobě se točících válců, mezi něž je vsunut kaučuk, jenž je rozdrcen a opásán kolem jednoho z válců a jsou do něj vmíchány saze, olej a síra, která umožňuje vulkanizaci. Zamíchaná směs jde na páskovací válec, kde se páskuje pro použití ve vstřikovacích strojích (vstřikolisech) (pro použití na těsnění a vše vyráběné na lisech). Odtud odchází na vstřikolisy, kde je guma stlačena a vulkanizována při teplotách obvykle 130–160 °C. Vulkanizovanou pryž již nelze tvarovat.

Využití

Vulkanizace se využívá v gumárenství. Díky ní se opravují například poškozené pneumatiky.^[3]

Historie

Objevitelem vulkanizace byl Američan Charles Goodyear. V roce 1844 si nechal patentovat postup vulkanizace přírodního kaučuku a odstartoval tak celosvětovou poptávku po latexu z kaučukovníku brazilského.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vulkanizace na Wikimedia Commons