Vychuchol povolžský

Vychuchol povolžský
Vychuchol povolžský
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď	krtkovití (Talpidae)
Tribus	vychucholové (Desmanini)
Rod	vychuchol (Desmana) Güldenstädt, 1777
Binomické jméno
Desmana moschata (Linné, 1758)
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 rozšíření vychuchola povolžského
Sesterský druh
vychuchol pyrenejský (Galemys pyrenaicus)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vychuchol povolžský (Desmana moschata) je jeden z posledních dvou přeživších druhů vychucholů (druhým je vychuchol pyrenejský).

Rozšíření

Vychuchol povolžský se vyskytuje v povodí řek Volha, Ural, Dněpr a Don na území Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Roku 1961 byl uměle vysazen na řece Uj v Čeljabinské oblasti v Baškirsku (západní Sibiř), odkud se rozšířil v povodí řeky Tobol.

Popis

Vychuchol je při hmotnosti od 400 do 520 gramů dlouhý 18–21 cm, dalších 17–20 cm připadá na ocas. Nápadným znakem je dlouhý chobotovitý rypák^[2] s dvěma uzavíratelnými nozdrami. Na přední části hlavy se nacházejí dlouhé hmatové vousy. Oči jsou zakrnělé, naopak sluch velmi dobrý. Ušní otvory se při ponoru zavírají klapkami. Končetiny jsou krátké, pětiprsté, s prohnutými drápy, na zadních nohách je plovací blána. Ocas je ze stran sploštělý, s množstvím pachových žláz. Kožešina je hustá, hnědě zbarvená na hřbetě, stříbřitě bílá na břiše. Chlupy jsou u těla tenké, ke konci se rozšiřují. Při ponoření do vody kožešina zadržuje vzduch; toho využívá parazitický brouk Platypsyllus castoris.^[3]

Ač se vzhledově podobá ondatrám či jiným hlodavcům, vychuchol je ve skutečnosti zástupcem čeledi krtkovitých, patřících mezi hmyzožravce. Podobně jako krtek je prakticky slepý a většinu podnětů získává pomocí Eimerových orgánů na špičce svého dlouhého čumáku.

Vychuchol si vyhrabává nory na březích stojatých či pomalu tekoucích vod v zalesněných oblastech. Nora je dlouhá 2–3 m, s vchodem pod vodou a horizontální suchou chodbou s komorami. V době záplav vychuchol opouští zatopené nory a ukrývá se ve vegetaci nebo v krátkých dočasných norách.

Nejraději má hustě zarostlé vodní plochy s dostatkem mlžů, hmyzu, raků a obojživelníků. Pod vodou vydrží 3–4 minuty, ale obvyklá doba ponoru je cca 1 minuta. Nemůže-li nad hladinu k nádechu, do 5–6 minut se utopí. Žije většinou v malých skupinách o 2 až 5 členech, na zimu se shlukuje do početnějších skupin. V přírodě se dožívá čtyř let, v zajetí pěti.

Pohlavní zralosti nabývá v 10–11 měsících. Mláďat se po 45–50 dnech březosti rodí 1 až 5, jsou slepá a holá, o hmotnosti jen 2–3,3 g. Osamostatní se ve věku 4–5 měsíců.

Vychuchol se živí především drobnými živočichy - pijavkami, mlži a dalšími měkkýši, larvami, někdy drobnými rybkami. V zimních měsících využívá i rostlinnou stravu.

Ochrana

Vzhledem k hustému kožichu byl vychuchol povolžský vyhledávaným kožešinovým zvířetem. V seznamu ohrožených druhů Ruska je zařazen v kategorii 1 - ohrožen vymizením.^[4]

I přes ochranu jeho populace nadále klesá, zejména vinou ztráty habitatů, zhoršení kvality vodních zdrojů a zavlečení nepůvodní ondatry. V roce 1975 byla volně žijící populace odhadována na 70 000 kusů, v roce 2004 jich bylo již jen 35 000.^[5] V některých oblastech Ruska však zřejmě populace opět rostou.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Russian Desman na anglické Wikipedii a Выхухоль na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vychuchol povolžský na Wikimedia Commons