Vydūnas

Vydūnas
Narození	22. března 1868 Jonaičiai
Úmrtí	20. února 1953 (ve věku 84 let) Detmold
Alma mater	Greifswaldská univerzita Lipská univerzita Univerzita Martina Luthera Humboldtova univerzita
Povolání	autor, filozof, spisovatel a básník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vydūnas (rodným jménem Wilhelm Storost, v litevské verzi Vilius Storosta; 22. března 1868 Jonaten - 20. února 1953 Detmoldu) byl prusko-litevský básník, filozof a teosof. Proslul svým pěstováním německo-litevských vztahů, pokusem obnovit staré litevské pohanství a mysticky zaměřenou filozofií.

Život

Narodil se na území dnešní Litvy, nedaleko města Šilutė, v rodině mluvící převážně německy. Dobře však uměl i litevsky, celý život litevštinu užíval a Litvu považoval za svou vlast. Vystudoval učitelský institut v Dobrovolsku (1883-85) a učitelskou školu v Němanu (1885-88). Poté se živil jako učitel v Kintai na místní základní škole (1888-1892). V budově této školy je dnes malé Vydūnasovo muzeum. V roce 1892 začal učit na chlapecké škole v Sovětsku, kde působil až do roku 1912. Učil německy, francouzsky, anglicky i litevsky. Vedl tam i litevský pěvecký sbor a sám psal písně i hry, které hrálo jeho amatérské divadlo. V roce 1912 opustil školu, aby se věnoval filozofickým studiím. V letech 1913 až 1919 studoval na univerzitách v Greifswaldu, Halle, Lipsku a Berlíně. V letech 1918-1919 učil litevštinu na semináři orientálních jazyků v Berlíně, jehož ředitelem byl slavný orientalista Eduard Sachau. Od roku 1933 působil v Klaipėdě v místní hudební škole. Posléze se vrátil do Sovětsku. V důsledku ruských náletů na toto město v roce 1944 Vydūnas nejprve uprchl na panství Stepnoje, později pak utekl do Německa. Po několika měsících v uprchlických táborech našel Vydūnas po válce svůj nový domov v Detmoldu, v Severním Porýní-Vestfálsku, kde v roce 1953 zemřel ve věku 84 let. V roce 1991 byla splněna jeho poslední vůle, aby byly jeho ostatky převezeny do rodné Litvy. Jeho hrob je nyní v Bitėnai, v bezprostřední blízkosti svaté hory Litevců, Rambynasu.

Brzy onemocněl tuberkulózou, a právě utrpení způsobené touto nemocí ho dle vlastních slov přivedlo k mystice a teosofii. Do Teosofické společnosti vstoupil roku 1900 během pobytu v Lipsku. Roku 1902 pak založil pobočku Teosofické společnosti v Sovětsku a od roku 1905 zde vydával teosofický časopis Saltinis. Vydūnas se též velmi zajímal o indickou kulturu a v roce 1946 jako první přeložil Bhagavadgítu do litevštiny. Jeho současná sláva v Litvě je však založena spíše na jeho práci pro oživení litevské kultury, zejména lidových písní a starých tradic. Napsal též knihu Sedm set let německo-litevských vztahů, jejíž první vydání vyšlo v roce 1932. Tato kniha byla nacisty o rok později zakázána kvůli její myšlence mezinárodního porozumění a nacistům vzdálenému pojetí německosti, ačkoli Vydunas vždy zdůrazňoval, že litevská kultura bude nejlépe prospívat, napojí-li se na kulturu německou. V roce 1938, ve věku 70 let, byl nacisty i uvězněn, ale díky protestům jeho vlivných přátel byl rychle propuštěn. Strávil ve vězení jen dva měsíce. Své sympatie k Litevcům vyjádřil i pseudonymem, který začal užívat zhruba ve 40 letech. Je odvozen z litevštiny, byť jde o novotvar. V litevštině existuje slovo pavydūnas, které by šlo přeložit jako nepřejícník. Vydūnas by pak značilo cosi jako "přejícník", byť v litevštině, stejně jako v češtině, takové slovo neexistuje.

Po zisku nezávislosti Litvy a obnovení samostatné litevské měny v roce 1993 byl vyobrazen na bankovce v hodnotě 200 litasů. Roku 2015 však Litva zavedla euro.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vydūnas na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vydūnas na německé Wikipedii.