Vymírání v pozdním devonu

Vymírání v pozdním devonu nastalo zhruba před 360 až 375 miliony lety v období pozdního devonu (konec starších prvohor). Patří k jedněm z největších v dějinách života na Zemi a je řazeno do tzv. velké pětky vymírání.

Příčiny

Vyhynulo tehdy patrně 19 % čeledí, 50 % rodů a 70 % všech tehdejších druhů. Analýza fosilních záznamů naznačuje, že vymírání bylo postupné a mohlo trvat až několik milionů let.[1] Příčiny této masové extinkce nejsou zcela jasné. Hovoří se nejspíše o:

  • vulkanismu (viljujské trapy na Sibiři)[2][3] a enormně silné sopečné činnosti[4]
  • globálním ochlazování (poklesem koncentrace oxidu uhličitého z důvodu zvětrávání hornin),[zdroj?] jehož důsledkem byl pokles hladiny moří a pokles obsahu kyslíku v oceánech
  • pádu komety[zdroj?] (snad impakt v jezeru Siljan)
  • malformacích, vznikající díky ztenčení ozonové vrstvy v atmosféře s následným zaplavením povrchu UV-B zářením.[5][6] Ovšem za malformace u předchozího vymírání z velké pětky mohly pravděpodobně kovy.[7]
  • supernově, pokud se prokáží netradiční izotopická složení[8]
  • rychlém zalesněním, které také mohlo být základním spouštěčem této události relativně rychlé zalesnění velkých částí souše, ke kterému poprvé v dějinách života na Zemi došlo právě v pozdním devonu. Rostlinstvo (a nově rozšířené pralesní půdy) vázaly velké množství oxidu uhličitého a produkovaly kyslík, čímž výrazně pozměnily koloběh plynů v atmosféře a tím i globální podnebí.[9][10]

Odkazy

Reference

  1. MIHULKA, Stanislav. Superpočítačová umělá inteligence zničila jedno masové vymírání. osel.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  2. RICCI, J.; QUIDELLEUR, X.; PAVLOV, V.; ORLOV, S.; SHATSILLO, A.; COURTILLOT, V. New 40Ar/39Ar and K–Ar ages of the Viluy traps (Eastern Siberia): Further evidence for a relationship with the Frasnian–Famennian mass extinction. S. 531–540. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology [online]. 2013-09. Roč. 386, s. 531–540. Dostupné online. DOI 10.1016/j.palaeo.2013.06.020. (anglicky) 
  3. Mercury rising: New evidence that volcanism triggered the late Devonian extinction. phys.org [online]. 2018-05-01 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Archivovaná kopie. www.geosociety.org [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-07. 
  5. MARSHALL, John E. A.; LAKIN, Jon; TROTH, Ian; WALLACE-JOHNSON, Sarah M. UV-B radiation was the Devonian-Carboniferous boundary terrestrial extinction kill mechanism. S. eaba0768. Science Advances [online]. 2020-05-27. Roč. 6, čís. 22, s. eaba0768. Dostupné online. DOI 10.1126/sciadv.aba0768. (anglicky) 
  6. Study shows erosion of ozone layer responsible for mass extinction event. phys.org [online]. 2020-05-27 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KATZ, Cheryl. New Theory for What Caused Earth's Second-Largest Mass Extinction. National Geographic Magazine [online]. 2015-09-11 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. FIELDS, Brian D.; MELOTT, Adrian L.; ELLIS, John; ERTEL, Adrienne F.; FRY, Brian J.; LIEBERMAN, Bruce S.; LIU, Zhenghai. Supernova triggers for end-Devonian extinctions. S. 21008–21010. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2020-09-01. Roč. 117, čís. 35, s. 21008–21010. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.2013774117. (anglicky) 
  9. LU, Man; LU, YueHan; IKEJIRI, Takehito; HOGANCAMP, Nicholas; SUN, Yongge; WU, Qihang; CARROLL, Richard. Geochemical Evidence of First Forestation in the Southernmost Euramerica from Upper Devonian (Famennian) Black Shales. S. 7581. Scientific Reports [online]. 2019-12. Roč. 9, čís. 1, s. 7581. Dostupné online. DOI 10.1038/s41598-019-43993-y. (anglicky) 
  10. JONES, Adam. Troublesome trees: spread of forests contributed to ancient extinction. phys.org [online]. 2019-06-19 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Allosaurus skull 8487.JPG
Skull of the carnivorous dinosaur Allosaurus, showing the holes in the cranium. The skull is based on a picture from the specimen mounted in Natural History Museum, London.
Dinotherium giganteum head.jpg
Skull of Dinotherium giganteum