Vysočany (tvrz)
Vysočanská tvrz | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 14. století |
Přestavba | 1880 |
Zánik | 50. léta 20. století |
Poloha | |
Adresa | Freyova, původní čp. 25, Praha 9 - Vysočany, Česko |
Ulice | Freyova, Mlékárenská a Bassova |
Souřadnice | 50°6′32,88″ s. š., 14°30′3,82″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vysočanská tvrz bylo sídlo ve Vysočanech v Praze 9, které se rozkládalo mezi ulicemi Freyova, Bassova a Mlékárenská jižně od dnešního hotelu Clarion. Budovám dvora příslušelo číslo popisné 25.[1]
Historie
Předchůdcem tvrze byla středověká zemědělská usedlost vlastněná kladrubským klášterem. Ve 14. století byl klášterem prodána a následně několikrát změnila majitele. Některým z nich, pravděpodobně Ješkem z Vysočan, byla v části dvora vystavěna tvrz.[2] V 15. století byl dvůr nejspíše prodán klášteru na Karlově a v pozdější době kostelu svatého Apolináře. Odtud pocházelo dobové pojmenování Větší dvůr apolinářský.[2] Sousednímu dvoru č. p. 26 se říkalo Menší dvůr apolinářský.
Na dvoře od poloviny 19. století bydlela rodina Freyových, podnikatelů, kteří ve Vysočanech založili cukrovar a mlékárnu.[3] V roce 1880 byla tvrz přestavěna. Původní gotická stavba z opukového zdiva byla navýšena o cihlové patro s výrazným balkonem podepřeným sloupy a břidlicovou střechou.[2] Zajímavostí je, že do tvrze vedla první telefonní linka na území dnešní Prahy. Zřízena byla Bedřichem Freyem mladším a od 21. května 1881 spojovala tvrz s vysočanským cukrovarem.[4] Freyův adoptivní syn Bedřich Eduard Strohmayer-Frey byl švagrem operní pěvkyně Emy Destinnové, jež tvrz počátkem 20. století navštěvovala[5] a příležitostně zde udílela hodiny zpěvu.[6]
25. března 1945 byl dvůr těžce poškozen v rámci spojeneckého bombardování Prahy a z budovy tvrze zbylo jen kamenné přízemí. Rodina Freyových navíc po válce kvůli německému původu odešla do emigrace. Některé budovy dvora byly obnoveny, samotný objekt tvrze byl ale přes žádost památkářů a místních zbořen,[2] podle mapových záznamů k tomu nejspíše došlo v 50. letech 20. století.[7] Do roku 2020 se zachovala pouze kamenná zeď v jižní části dvora a dvojice hospodářských budov s popisnými čísly 25 a 28. Budovy nicméně nebyly využívány, jejich okna zazděna a pozemek ohrazen ocelovým dočasným plotem. Demolice těchto staveb proběhla na jaře 2021.
Odkazy
Reference
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 8937-1, Vysočany, původně Wisoczan, mapováno 1840, skica. Dostupné z WWW.
- ↑ a b c d MČ Praha 9. Historické okénko: Dějiny Vysočan. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine..
- ↑ Vysočanské fragmenty [online]. 2010-09-18 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Ve vysočanském cukrovaru byla zavedena telefonní linka, již druhá v Čechách. Neaktuality.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-25.
- ↑ Ve Vysočanech před sto lety. Městská část Praha 9 [online]. 2010-11-01 [cit. 2020-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-25.
- ↑ ŠEDINOVÁ SLABÁKOVÁ, Nikola. Pedagogické působení Emy Destinové. E-Pedagogium [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, 2008 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. ISSN 1213-7499.
- ↑ Praha včera. app.iprpraha.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
Literatura
- Holec, František aj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 95-96.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysočany na Wikimedia Commons
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.32. Městská knihovna v Praze.
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 7. Vydáno v březnu 1911. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
- Městská část Praha 9: Historické okénko Archivováno 14. 2. 2020 na Wayback Machine..
- Prázdné domy: Freyův dvůr
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Tvrz Vysočany v Praze-Vysočanech, Praha.