Vysoká škola válečná

Vysoká škola válečná
Budova Ministerstva obrany České republiky[1]
Budova Ministerstva obrany České republiky[1]
ZkratkaVŠV
PředchůdceVálečná škola
NástupceVysoká vojenská akademie
ZakladatelFrancouzská vojenská mise (FVM)
Vznik1. listopadu 1921[2]
Zánik1938[3] resp. 1939[4]
Účelvýchova československých důstojníků generálního štábu mezi dvěma válkami
Sídlove třetím poschodí budovy, kde dnes (2018) sídlí Ministerstvo obrany České republiky v objektu Ministerstva obrany ČR
MístoPraha 6, Tychonova 270/2
Souřadnice50°5′40,18″ s. š., 14°24′2,22″ v. d.
Působnostprvorepubliková Československá armáda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysoká škola válečná (VŠV) nebo též Vysoká válečná škola se sídlem v Praze (na Hradčanech - ulice Na valech) byla hlavním vzdělávacím a školicím střediskem pro důstojníky generálního štábu československé armády v meziválečném období. Při jejím založení sehrála rozhodující roli Francouzská vojenská mise (FVM) působící od února roku 1919 v Československu.

Historie

Léta 1919 až 1921

Vojenský vzdělávací systém československé armády (v letech 1919 až 1921) vznikal bez předchozí historie a byl úzce spjat s Francouzskou vojenskou misí (FVM).[5] Ta v Československu působila již od února roku 1919 a výstavba škol pro přípravu členů vyšších štábů, důstojníků jakož i středisek výcviku velitelů všech zbraní byla jedním ze základních úkolů FVM.[5] [p 1]

  • Dne 1. září 1919 vznikl na Ministerstvu obrany v Praze nejprve „Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu“, který byl určen pro vzdělávání domácích i zahraničních důstojníků určených pro funkce ve vyšších armádních štábech.[5] Tento kurz byl přímo podřízen 5. oddělení (školskému a výcvikovému) Ministerstva národní obrany.[5] Po jeho absolvování frekventanti procházeli ještě návaznou praxí u jednotlivých zbraní a ve vyšších štábech.[5] Teprve po absolvování doplňujícího studia tzv. druhého ročníku Válečné školy se vojáci z povolání mohli stát důstojníky generálního štábu.[5] V průběhu let 1919 až 1921 se uskutečnily celkem tři takovéto kurzy[3] a prošlo jimi na 126 důstojníků.[5][3] Tato instituce („Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu“) se nazývala také „Škola generálního štábu“.[7], byla založena již v roce 1918[4] a je považována za předchůdce Válečné školy.
  • Dne 1. listopadu 1921 byla v Praze (péčí Francouzské vojenské mise) založena Válečná škola (VŠ), která měla sloužit pro výchovu československých důstojníků generálního štábu prvorepublikové československé armády.[2] Vzorem pro takovýto typ školy byla Vysoká škola válečná v Paříži[2] (École supérieure de guerre)[3][8] Na prosperitě té pražské mělo zájem jak vedení Francouzské vojenské mise (FVM) v Československu, tak i náčelníci hlavního (= generálního) štábu československé armády.[2]

Léta 1921 až 1939

Význam Válečné školy dokumentuje mimo jiné i fakt, že ji navštívil dne 27. dubna 1922 během svého druhého funkčního období i tehdejší prezident T. G. Masaryk.[2]

  • Od 1. října 1934 bylo toto armádní vzdělávací zařízení (Válečná škola) přejmenováno na Vysokou školu válečnou (VŠV).[2] Ve třicátých letech dvacátého století dosahovala kvalita výuky na VŠV v Praze srovnatelné úrovně jako na zahraničních školách obdobného typu, které ale měly za sebou již poněkud delší tradicí.[2] VŠV existovala až do září roku 1938[3] (podle některých pramenů až do roku 1939.[4])

V období let 1921 až 1939 představovala vysoké vojenské školství trojice pražských vzdělávacích institucí:

  • Vysoká škola válečná (VŠV) (pro přípravu důstojníků pro vyšší štábní funkce; absolventi se stávali důstojníky generálního štábu);[5]
  • „Vysoká intendantská škola“ (VIŠ) (Intendant College[3] - pro přípravu odborníků pro hospodářské zázemí armády);[5]
  • a „Vojenská inženýrská kolej“ (VIK).[3][5] [p 2]

V roce 1921 byl na VŠ poprvé pořádán „Informační kurs pro generály a štábní důstojníky“.[2] Ten byl později nazýván zkráceně „Vyšší informační kurs“ a od roku 1926 pak „Kurs pro vyšší velitele“ (KVV).[5][2] Cílem těchto informačních kurzů byla příprava frekventantů pro velení vyšším jednotkám.[2] (Absolvatorium „Kursu pro vyšší velitele“ bylo dokonce v prvorepublikové armádě nezbytnou podmínkou pro povýšení důstojníka do generálské hodnosti.[2]) V letech první republiky prošlo těmito informačními kurzy pořádanými na VŠ/VŠV v Praze na 269 generálů a vyšších velitelů.[2][3][8]

Vysokou školu válečnou navštívil i druhý prezident Československa Dr. Edvard Beneš v roce 1936 a to dokonce dvakrát (druhá návštěva se uskutečnila 22. června 1936).[2] Během své druhé návštěvy prohlásil:

Být mozkem armády, to je ohromný úkol národní a státní. Proto služba generálního štábu vyžaduje důstojníků nejlepších hodnot jak po stránce odborného vzdělání, tak i po stránce spolehlivosti, sebeovládání, taktu a charakteru.

—Dr. Edvard Beneš, 2. návštěva VŠV, [2]

Válečnou školu v Praze a Vysokou školu válečnou v Praze (v období od roku 1921 do září roku 1938) absolvovalo (v sedmnácti ročnících) celkem 519 důstojníků[8] československé armády[5] včetně několika důstojníků spřátelených armád (21 důstojníků - Litevců a tři Lotyši). [p 3]

Léta 1945 až 1951

Po skončení druhé světové války v období od 1. října 1945 do 1. října 1948 byla činnost VŠV obnovena.[9] VŠV v tomto období byla podřízena 3. oddělení (školskému) hlavního štábu.[9][1] Nástupnickou organizací po VŠV se stala (v období od 1. října 1948 do 15. srpna 1951) Vysoká vojenská akademie.[10][1]

Tabla, setkávání absolventů, pamětní odznaky

Absolventi každého ročníku VŠV a jejich pedagogové si nechávali zhotovit své tablo s portréty.[2] Bývalí posluchači VŠV se rovněž pravidelně scházeli při příležitosti výročí absolvování této školy.[2] Také existoval i „Pamětní odznak absolventa pražské Válečné školy“ a po roce 1934 i „Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné“.[2]

  • Pamětní odznaky absolventů pražské
  • Válečné školy (rok 1933)

    Válečné školy (rok 1933)

  • Vysoké školy válečné (rok 1938)

    Vysoké školy válečné (rok 1938)

Tablo 1922–1923

Tablo 1925

Tablo 1928

Tablo 1931–1934

Pietní místo

Pomník důstojníků GŠ
(obětí z let 1939–1945)[11]

Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939 až 1945 (Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné (VŠV) před sídlem Ministerstva obrany ČR[11]) v Praze 6, Tychonova 270/2, v objektu Ministerstva obrany ČR. Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský[11]

Vojenské školství v Československu mezi válkami
Předchůdce:
(1. září 1919 až 1. listopadu 1921)
Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu		1921 až 1934; 1934 až 1938/1939
Válečná škola (VŠ); Vysoká škola válečná (VŠV)		Nástupce:
(1. října 1948 do 15. srpna 1951)
Vysoká vojenská akademie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Velitel Francouzské vojenské mise (FVM) byl současně v prvních poválečných letech (1919 až 1926) i náčelníkem generálního štábu československé armády.[6]
  2. ↑ Vojenská inženýrská kolej“ (VIK) byla určena pro přípravu vojenských technických specialistů.[5] Fungovala po určitou dobu (asi deset let) a byla nakonec zrušena k 1. dubnu 1934.[5] Po tomto datu vzdělávání vojenských technických kádrů přešlo plně do civilních vysokých škol.[5]
  3. ↑ Jiný pramen[2] uvádí, že v letech první republiky absolvovalo Válečnou školu a Vysokou školu válečnou celkem 577 důstojníků (mezi nimi byli i cizinci, např. 22 důstojníků - Litevců).[2]

Reference

  1. ↑ a b c Budova Ministerstva obrany v Praze - Na Valech [online]. www mocr army CZ [cit. 2018-10-21]. V roce 1921 se však budova na Valech stala nikoliv sídlem ministerstva národní obrany, ale nově založené Vysoké školy válečné. Po roce 1945 sem byly postupně umisťovány některé úřadovny ministerstva, pracovala zde znovu obnovená Vysoká škola válečná a později až do svého zrušení i Vojenská politická akademie.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-10. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Vysoká škola válečná v Praze (SRDCE ARMÁDY) [online]. www army CZ [cit. 2018-10-18]. Ke stažení ve formátu *.pdf (rozsah 2 stránky). Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h Karel Straka: Vojenské školství meziválečného Československa, publikace Vojenského historického ústavu (VHÚ), online na adrese: vhu.cz/...
  4. ↑ a b c Vojenský historický archiv - Vysoká škola válečná (krátký úvod Historického vojenského archivu v portálu archivů a sbírek ČR), na adrese: badatelna.eu/... Archivováno 30. 12. 2018 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o STRAKA, Karel. Vojenské školství meziválečného Československa [online]. VHÚ Praha CZ [cit. 2018-10-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ Karel Straka: Francouzská vojenská mise v Československu 1919–1938, publikace Vojenského historického ústavu (VHÚ), online na: vhu.cz...
  7. ↑ Vojenský historický archiv - Vysoká škola válečná [online]. Badatelna EU [cit. 2018-10-19]. Vysoká škola válečná v Praze včetně předchůdce Školy generálního štábu název od 1.11.1921 Válečná škola, od 1.10.1934 VŠV; Číslo fondu/sbírky: 1473; Název fondu/sbírky: Vysoká škola válečná; Značka fondu/sbírky: VŠV; Datace:(1918) 1921 - 1939 (1947). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-30. 
  8. ↑ a b c Vysoká škola válečná v Praze, in: Eduard Stehlík: Srdce armády (Generální štáb 1919–2009), VPublikace Ministerstva vnitra České republiky, AVIS, Praha 2009 (druhé vydání), ISBN 978-80-7278-515-5, Strany 22, 23., online na: mocr.army.cz/... Archivováno 31. 12. 2016 na Wayback Machine.
  9. ↑ a b Vysoká škola válečná [1945-1948] Military University [online]. Forum Valka CZ [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vysoká vojenská akademie [1948-1951] Military University [online]. Forum Valka CZ [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online. 

Literatura

  • Vejmelka, František, ed. Vysoká škola válečná: 1921–1936. V Praze: Vysoká škola válečná, 1936. 41, [II] s. (K patnáctému výročí založení školy vydala Vysoká škola válečná v Praze; sestavil František Vejmelka; úpravu provedlo "VOK", knihkupectví a nakladatelství Svazu čs. důstojnictva v Praze)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Stabni.Kapitan.Josef.Balaban(1894–1941).foto1928.jpg
Josef Balabán (* 1894 – † 1941) byl legionář, československý voják, za protektorátu člen protinacistické odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko - sabotážní skupiny známé jako "Tři králové". Snímek z tabla datovaného rokem 1928. Josef Balabán je zde v hodnosti štábního kapitána. Atelier: J.Marek - B. Vedral, Dejvice, Praha.
Pametni.Odznak.Absolventa.Prazske.Vysoke.Skoly.Valecne.1938.gif
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Léta 1934 až 1939. „Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné“. (Vysoká škola válečná ročník XVII.) Provedení: Stříbro a smalt.
Stabni Kapitan Vaclav Sara 1893 1941 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Václav Šára (* 27. března 1893 Struhaře – 1. října 1941 Praha), byl český legionář, brigádní generál a později velitel odbojové organizace Obrana národa. Na snímku (v hodnosti štábního kapitána) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Alfred.Ressel.(1900-1983).Tablo.1934.gif
Alfréd Ressel v hodosti kapitána na dolní části tabla absolventů Válečné školy, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha. Fotografie z roku 1934. Autorem této fotografie je neznámá osoba. Snímek nalezený v pozůstalosti po synech Josefa Churavého. Alfréd Ressel (* 1900 – 1983) byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě. Od roku 1940 příslušník československých jednotek ve Francii, Anglii a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ).
Budova.Minister.Obrany.Hradcany.NaValech.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Budova Ministerstva obrany v Praze - Na Valech. Ve třetím poschodí budovy, kde dnes (2018) sídlí Ministerstvo obrany České republiky, byla v meziválečném období umístěna Vysoká škola válečná a Kurs pro vyšší velitele. V roce 1921 v budově sídlila nově založená Válečná škola (VŠ), po roce 1934 přejmenovaná na Vysokou školu válečnou (VŠV). Ta fungovala až do rokou 1938/1939. Po druhé světové válce byla její činnost nakrátko obnovena (od 1. října 1945 do 1. října 1948) a poté byla nahrazena (v období od 1. října 1948 do 15. srpna 1951) Vysokou vojenskou akademií.
Tablo.Valecna.Skola.Praha.1925.jpg
Tablo absolventů 2. ročníku pražské válečné školy "prezidenta T. G. Masaryka" v Praze v roce 1925, fotoateliér: WILDT, PRAGUE - I, Králodvorská 18
Kapitan Cenek Kudlacek 1896 1967 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Čeněk Kudláček (19. července 1896 České Budějovice – 13. února 1967 Syracuse, USA) byl legionář, československý generál, protinacistický a protikomunistický odbojář. Na snímku (v hodnosti kapitána) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Cenek.Kudlacek(1896-1967)photo1925.jpg
Čeněk Kudláček (* 1896 - 1967) byl československý generál, legionář, protinacistický a protikomunistický odbojář. Snímek z tabla absolventů 2. ročníku válečné školy "prezidenta T. G. Masaryka" v Praze v roce 1925. Čeněk Kudláček v hodnosti štábního kapitána generálního štábu.
Mjr.Gen.Stabu.Josef.Churavy(1894–1942).foto1928.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslučník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Snímek z tabla datovaného rokem 1928. Josef Churavý je zde v hodnosti majora generálního štábu. V této hodnosti byl od 26. dubna 1928 do 26. března 1931. Atelier: J.Marek - B. Vedral, Dejvice, Praha.
Vojtech.Luza.(1891-1944).foto.1934.jpg
CZ: Armádní generál Vojtěch (Boris) Luža (1891 – 1944) byl český generál, legionář první světové války, čelný představitel československého protifašistického odboje. Fotografie z počátku 30. let dvacátého století. Zde jako pedagog a velitel (1932–1935) válečné školy na tablu absolventů, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha.
Kapitan.Jaroslav.Hajicek.(1899-1978).Tablo.1931-1934.gif
Jaroslav Hájíček (* 1899 - 1978) byl československý voják, zpravodajský důstojník a příslušník protinacistického odboje. Fotografie z počátku 30. let dvacátého století. Zde jako absolvent válečné školy, ročník XII (1931 až 1934), Praha v hodnosti kapitána.
Tablo.Valecna.Skola.Praha.1931-1934.jpg
Tablo absolventů Válečné školy v Praze, ročník XIII. (1931-1934), fotoatelier "CLUB", Národní třída 10, Praha.
Frantisek.Pohunek(1896-1941).Tablo.Valecna.Skola.1931-1934.gif
* František Pohunek (* 1896 - 1941) v hodnosti podplukovníka generálního štábu na tablu absolventů Válečné školy v Praze, ročník XIII. (1931-1934).
  • František Pohunek (* 17. února 1896 v Praze - 1. října 1941 v Praze - Ruzyni) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Rusku a ve Francii. Po skončení první světové války a návratu do Československa prošel mnoha funkcemi v prvorepublikové armádě. Rok 1939 jej zastihl v hodnosti plukovníka generálního štábu. Po likvidaci československé branné moci v létě 1939 byl převeden na ministerstvo školství a národní osvěty, ale v roce 1940 byl nucen (jako bývalý legionář) odejít do výslužby. Jako bývalý důstojník se záhy po okupaci Československa Německem (po 15. březnu 1939) zapojil do ilegální odbojové činnosti v rámci vojenské podzemní protiněmecké organizace Obrana národa. Byl zatčen gestapem 7. srpna 1941 v Praze, vězněn na Pankráci a za odbojovou činnost nakonec (za první heydrichiády) odsouzen stanným soudem v Praze (1. října 1941) k trestu smrti zastřelením. Poprava byla vykonána ještě téhož dne (1. října 1941) v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze - Ruzyni. Spolu s Františkem Pohunkem bylo téhož dne popraveno i dalších 12 příslušníků Obrany národa - bývalých generálů a vyšších důstojníků československé armády.
Major Sergej Ingr 1894 1956 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Armádní generál Jan Sergěj Ingr (* 2. září 1894 Vlkoš – 17. června 1956 Paříž) byl československý generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec. Na snímku (v hodnosti majora) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Kapitan Jaroslav Lisy 1895 1943 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Brigádní generál Jaroslav Lisý (* 28. dubna 1895, Jičín – 20. ledna 1943 Berlín Plötzensee) byl československý voják, brigádní generál in memoriam, legionář a náčelník štábu druhé garnitury Obrany národa v období nacistické okupace Čech a Moravy. Na snímku (v hodnosti kapitána) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Bohumir.Kobliha.(1902-1981).Tablo.1934.gif
Generál Bohumír Kobliha na tablu Vysoké školy válečné v Praze v hodnosti kapitána. Toto školu navštěvoval v letech 1931 až 1934 a v roce 1934 ji absolvoval v výborným prospěchem. Bohumír Kobliha (* 1902 - 1981) byl důstojníkem prvorepublikové československé armády a topografem. Po vypuknutí druhé světové války se jako vševojskový velitel v bojových jednotkách účastnil západního zahraničního odboje. Do vlasti se vrátil po válce jako důstojník s frontovými zkušenostmi. V hodnosti plukovníka generálního štábu se Bohumír Kobliha stal prvním poválečným velitelem Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze. V Únoru 1948 byl převelen do zálohy a počátkem roku 1949 byl zatčen a obviněn z účasti na zločinech velezrady a vyzvědačství. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k deseti měsícům těžkého žaláře. Ten mu byl v roce 1950 prodloužen na tři roky vězení, které prožil prací v uranových dolech. Současně byl potrestán ztrátou vojenské hodnosti a zabavením majetku. Po odpykání trestu pracoval jako pomocný dělník a poté jako úředník (až do odchodu do důchodu v roce 1965) u Pozemních staveb Přerov. V roce 1970 se Bohumír Kobliha pokusil o svoji vojenskou rehabilitaci, která skončila nezdarem. Rehabilitovat se jej podařilo až po jeho smrti (1981) a po Sametové revoluci v roce 1991 na základě žádosti podané jeho manželkou. Bohumír Kobliha byl rehabilitován v plném rozsahu včetně navrácení vojenské hodnosti - plukovník generálního štábu. V roce 1995 byl povýšen (in memoriam) do hodnosti generálmajora.
Frantisek.Pohunek(1896-1941).rok.1925.gif
František Pohunek (17. února 1896 v Praze - 1. října 1941 v Praze - Ruzyni) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Rusku a ve Francii. Po skončení první světové války a návratu do Československa prošel mnoha funkcemi v prvorepublikové armádě. Rok 1939 jej zastihl v hodnosti plukovníka generálního štábu. Po likvidaci československé branné moci v létě 1939 byl převeden na ministerstvo školství a národní osvěty, ale v roce 1940 byl nucen (jako bývalý legionář) odejít do výslužby. Jako bývalý důstojník se záhy po okupaci Československa Německem (po 15. březnu 1939) zapojil do ilegální odbojové činnosti v rámci vojenské podzemní protiněmecké organizace Obrana národa. Byl zatčen gestapem 7. srpna 1941 v Praze, vězněn na Pankráci a za odbojovou činnost nakonec (za první heydrichiády) odsouzen stanným soudem v Praze (1. října 1941) k trestu smrti zastřelením. Poprava byla vykonána ještě téhož dne (1. října 1941) v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze - Ruzyni. Spolu s Františkem Pohunkem bylo téhož dne popraveno i dalších 12 příslušníků Obrany národa - bývalých generálů a vyšších důstojníků československé armády. Snímek z tabla absolventů 2. ročníku válečné školy "prezidenta T. G. Masaryka" v Praze v roce 1925. František Pohunek v hodnosti štábního kapitána.
Stabni Kapitan E M 1893 1945 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Štábní kapitán Emanuel Moravec (* 1893 - 1945) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Stabni.Kapitan.Josef.Masin(1896–1942).foto1928.jpg
Josef Mašín (* 1896 – † 1942) byl důstojníkem prvorepublikové Československé armády a za protektorátu členem protinacistické odbojové organizace "Tři králové". Snímek z tabla datovaného rokem 1928. Josef Mašín je zde v hodnosti štábního kapitána. Atelier: J.Marek - B. Vedral, Dejvice, Praha.
Valy.Pamatnik.11.11.2014.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939–1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR je umístěn jižně od budovy Kadetní školy v Praze 6-Hradčanech. Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004. Autorem pomníku je akademický sochař Petr Nižňanský.
Podplukovnik Rudolf Viest 1890 1944 1945 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Rudolf Viest (* 24. září 1890, Revúca – 1944/1945) byl slovenský divizní generál, velitel povstalecké armády na Slovensku v době Slovenského národního povstání a jediný slovenský generál v předválečné ČSR. Na snímku (v hodnosti podplukovníka) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Plk Gst E M 1893 1945 Valecna Skola Tablo 1931 1934.gif
Plukovník generálního štábu Emanuel Moravec (* 1893 - 1945) na tablu frekventantů válečné školy, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha.
Pametni.Odznak.Absolventa.Prazske.Valecne.Skoly.1933.gif
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Léta 1921 až 1933. „Pamětní odznak absolventa pražské Válečné školy“.(Válečná škola ročník XII.) Provedení: Stříbro a smalt.
Josef.Churavy.(1894–1942).photo1925.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslušník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Snímek z tabla absolventů 2. ročníku válečné školy "prezidenta T. G. Masaryka" v Praze v roce 1925. Josef Churavý v hodnosti štábního kapitána generálního štábu. V této hodnosti byl od 20. října 1924 do 26. dubna 1928
Podplukovnik Oleg Svatek 1888 1941 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Oleg (Josef) Svátek (* 3. února 1888 – 1. října 1941) byl československý generál, legionář za 1. světové války a člen Obrany národa. Během 1. světové války působil jako důstojník československých legií v Rusku. Do Československa se vrátil v roce 1920. Na snímku (v hodnosti podplukovníka) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Valecna Skola Praha Tablo 1922 1923.jpg
Fotomontážní tablo absolventů „Válečné školy maršála Ferdinanda Foche“ v Praze, ročník 1922–1923, Atelier A. Laessig (1871–1949) - Smíchov - Praha.
Podplukovnik Vojtech Luza 1891 1944 Valecna Skola Tablo 1922 1923.gif
Armádní generál Vojtěch Boris Luža (* 26. března 1891 Uherský Brod – 2. října 1944 Hřiště u Přibyslavi) byl český generál, legionář první světové války, čelný představitel československého protifašistického odboje. Na snímku (v hodnosti podplukovníka) jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů.
Pplk.Gen.Stabu.Josef.Churavy(1894–1942).foto1934.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslušník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Josef Churavý v hodnosti podplukovníka generálního štábu jako jeden z pedagogů válečné školy na horní části tabla absolventů, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha. (V hodnosti podplukovníka generálního štábu byl Josef Churavý od 26. března 1931 do 1. ledna 1937.)
Emil.Strankmuler.1902-1988.rok1934.jpg
Emil Strankmüller (1902-1988) byl československý voják a zpravodajský důstojník, účastník zahraničního protinacistického odboje. Fotografie z počátku 30. let dvacátého století. Zde jako absolvent válečné školy, ročník XII (1931 až 1934), Praha
Kapitan.Bohumir.Cernohorsky.(1903-1942).1934.gif
Bohumír Černohorský (* 1903, Rakovník - 1942, Mauthausen, Rakousko) byl československý voják, protinacistický odbojář a příslušník ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po německé okupaci a rozpuštění československé branné moci působil ve vedení Obrany národa, kde se podílel na vytváření Zemských velitelství Obrany národa v Čechách a na Moravě. Byl zatčen gestapem začátkem září 1941 a ještě na podzim 1941 byl odeslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 15. července 1942 zavražděn. Bohumír Černohorský v hodnosti kapitána jako jeden z frekventantů válečné školy na dolní části tabla absolventů, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934), Praha.
Tablo.Valecna.Skola.Praha.1928.jpg
Tablo válečné školy v Praze v roce 1928, fotoateliér: J.Marek - B. Vedral, Dejvice, Praha.