Vysokosvobodný

Označením vysokosvobodní (německy hochfrei, či edelfrei / vznešení svobodní, ve zpodstatnělé formě Edelfreie nebo Edelinge) byli zpočátku označováni příslušníci germánské šlechty, kteří se od ostatních svobodných lišili placením trojitého poplatku hrdelního práva. Z vysokosvobodných se v průběhu 12. století ve Svaté říši římské vyvinula vysoká šlechta v protikladu k původní, většinou nesvobodné služebné šlechtě (něm. Dienstadel), tzv. ministeriálům.[1]

Reference

  1. Karl Bosl: Die Gesellschaft in der Geschichte des Mittelalters. 4. Auflage. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1987, ISBN 3-525-33389-7, S. 56.