Vyvraždění Vršovců (1108)

Vyvraždění Vršovců (1108)
Josef Mathauser: Záhuba Vršovců
Historické období	formování Českého státu
Cíl	rod Vršovců
Mrtví lidé	patrně všichni členové rodiny kromě jediného rodového klanu
Datum	28. září 1108
Místo	hradiště Vraclav
Pachatelé	ozbrojenci knížete Svatopluka Olomouckého
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Vraclav (hradiště)

Vyvraždění Vršovců roku 1108 byl násilný akt, při němž čeští velmožové dne 26., 27., nebo 28. října 1108 povraždili na hradišti Vraclav ve východních Čechách a na dalších místech členy významného rodu Vršovců z pokynu českého knížete Svatopluka Olomouckého. Historicky se jednalo o třetí pokus ze strany v Čechách vládnoucích Přemyslovců, který následně definitivně odstranil Vršovce z mocenského souboje v zemi. Přežil údajně pouze jediný rodinný klan, který pak bývá spojován se Svatoplukovou vraždou roku 1109.^[1]

Okolnosti

Významný český velmožský rod Vršovců zasahoval do domácí politiky od doby formování českého státu. Mocensky se spojovali s vládnoucími Přemyslovci, mj. bývají označováni jako podílející se na vyvraždění Slavníkovců roku 995 na hradišti Libice nad Cidlinou, a následně zde také sídlili.^[2] V rámci politických bojů s Přemyslovci čelil rod do té doby dvěma pokusům o vyvraždění, a to poprvé 9. února 1003 na Vyšehradě z iniciativy Boleslava III.,^[3] podruhé pak v roce 1014 z nařízení knížete Oldřicha.^[4]

Ve druhé polovině 11. století pak dosáhli svého mocenského vrcholu, kdy se přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II., do jehož násilné smrti byl možná zapleten. V roce 1108 pak dokonce zastupoval vládnoucího Svatopluka Olomouckého v době jeho výjezdu do Uher. V této době byl i kastelánem v litoměřické kastelánii, další člen rodu, Božej byl kastelánem v Žatci. Svatopluk se však v Uhrách dozvěděl, že Mutina je údajně v jeho nepřítomnosti v kontaktu s Bořivojem II., knížetem vyhnaným z Čech do Polska.^[5] To jej velmi rozlítilo a navracel se do Čech s rozhodnutím zrádce potrestat.

Průběh krveprolití

Svatopluk se svým doprovodem doputoval na konci října 1108 na hradiště Vraclav, kde byl přijat Mutinou a jeho příbuznými. Vztek nedal kníže najevo a pokojně zde s družinou strávil noc. Druhého dne pak svolal přítomné k jednání, zde otevřeně označil Mutinu a další za podvraceče knížecího majestátu. Vzápětí pak Svatoplukovi muži tasili zbraně a usmrtili Mutinu, jeho syny a další příbuzné, ostatní Vršovce nechal Svatopluk zatknout.

Na příkaz knížete byli Vršovci vražděni a zajímáni také na dalších místech, mj. na hradišti Libice či v Praze. Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:

Důsledky

Po masakru roku 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna známá rodina Vršovců. Starší prameny udávají počet obětí až do výše tří tisíc.^[4] Je pravděpodobné, že její členové byli zapojeni do vraždy knížete Svatopluka 21. září 1109, jakožto naplnění krevní msty. Tito přeživší Vršovci pak do konce 12. století v podstatě dokázali získat zpět dřívější mocenské pozice, nikdy již však členové zmenšeného rodu nepředstavovali výraznější ohrožení pro přemyslovskou dynastii, vládnoucí v českých zemích až do roku 1305.

Roku 1908 byl u příležitosti 800. výročí události na místě vraclavského hradiště vztyčen pomník v podobě kamenného obelisku.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců, Díl III: Správa a obrana země (1012-1055) : od Oldřicha po Břetislava I. Praha: Libri, 2008, s. 187. ISBN 978-80-7277-365-7.
• ŘEZNÍČEK, Václav. Přemyslovci. V Praze: Vácslav Řezníček, 1898, s. 56. Dostupné online
• Martin WIHODA, Demeter MALAŤÁK a Masarykova univerzita. Stát, státnost a rituály přemyslovského věku: problémy, názory, otázky : sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2006, s. 161. ISBN 80-86488-37-3.
• ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha první. V Praze: I.L. Kober, 1862, s. 467,468. Dostupné online