Vzducholoď Gulliver
Vzducholoď Gulliver | |
---|---|
Vzducholoď Gulliver (2017), foto Jindřich Nosek | |
Základní údaje | |
Autor | Martin Rajniš |
Rok vzniku | 2017 |
Umístění | |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°6′25,27″ s. š., 14°26′50,41″ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzducholoď Gulliver je 42 metrů dlouhá ocelovo-dřevěná konstrukce, která se od roku 2016 stala součástí Centra současného umění DOX v Praze. Autory koncepce jsou Leoš Válka, arch. Martin Rajniš, arch. David Kubík, konstruktérem je Zbyněk Šrůtek. Stavba má sloužit k pořádání literárních programů.
Historie projektu
Autorem nápadu doplnit moderní železobetonovou konstrukci budovy DOXu nějakým čistě organickým tvarem byl Leoš Válka. Mělo jít o "Archu svobody", radikální intervenci do tohoto industriálního prostoru, která by s ním tvořila potřebný kontrast a zároveň nepotlačila jeho kvalitu. V roce 2013 oslovil mezinárodně uznávaného architekta a odborníka na dřevěné konstrukce Martina Rajniše, aby navrhl stavbu, která by splnila tento záměr. Podle několika zárodečných variant se mělo jednat o strukturu podobnou koruně stromu nad nádvořím DOXu nebo protáhlou stavbu připomínající hřbet ryby, která by "obtékala" budovu od střechy směrem k nádvoří. Oba pak během dvou let společné práce vytvořili výsledný projekt, inspirovaný tvary obřích vzducholodí. Ty představovaly ideál technického pokroku na počátku 20. století a od té doby stále fascinují svým dokonalým tvarem, monumentalitou i hypnotizující důstojností.
Konečná verze projektu je důkazem, že i v moderní architektuře je možné zhmotnit zdánlivě nereálné nápady[1]. Gulliver odkazuje k romantice prvních utopických snů o létání z knih Julese Vernea (Robur Dobyvatel) nebo vyprávění pasažérů prvních vzducholodí z doby, kdy překonání zemské tíže bylo ještě zázrakem a básník Hermann Hesse je vnímal s úžasem jako nádherné překročení hranic, jež člověku určila příroda.[2] Vzducholoď Gulliver bude sloužit pro setkávání s literaturou a její název odkazuje k satirické knize Jonathana Swifta Gulliverovy cesty, která vypráví mimo jiné o potrhlých hvězdářích na létajícím ostrově.
Konstrukce stavby
Koncepční návrh Leoše Války zpracovali v letech 2014-2015 společně s ním Martin Rajniš a David Kubík (Huť architektury). Hlavním konstruktérem projektu je Zbyněk Šrůtek, který spolu s odborníkem na ocelové konstrukce Pavlem Kocourkem navrhl celou dřevěnou část stavby a zastřešení. Eva Fajkusová měla na starost požárně-bezpečnostní zajištění. Koordinaci stavby zajišťovala projekční kancelář Dvořák a partneři. Realizaci v roce 2016 provedla firma Stylbau s.r.o., s hlavními dodavateli Timber Design s.r.o. (dřevěné opláštění) a Elektro Mosev s.r.o. (ocelové konstrukce). Průběh stavby zachycuje časosběrný dokument.[3]
Vzducholoď je dlouhá 42,2 m a její největší průměr má 9,35 m. Celková vnitřní užitná plocha, která by měla pojmout nejméně 80 diváků, činí 162 m², obestavěný prostor má objem 2050 m³. Základem stavby je ocelová mostní konstrukce položená na dvou podpěrách ukotvených na pilotovaných základech v dvorním traktu budovy. Samotné těleso vzducholodi propojuje dvě střešní terasy, které mají různou výšku. Vznikl tak vnitřní prostor hlediště, který je mírně skloněn ke špici vzducholodi a je rozdělen na vodorovné dřevěné terasy. Na podélnou osu je upevněno celkem 14 příhradových obručí z modřínového dřeva, které jsou vzájemně propojeny podélnou nosnou dřevěnou konstrukcí. Ta je ve špici sepnuta a ukotvena ocelovými lany k centrálnímu ocelovému svorníku. Vnější opláštění tvoří podélné lamely z lepeného modřínového dřeva, které jsou chráněny proti povětrnostním vlivům průhledným plastovým krytem. Přístup do vzducholodi zajišťují ocelová schodiště z obou střešních teras. Do gondoly je vstup žebříkem z vnitřku vzducholodi. Stavba má sloužit celoročně a je proto vybavena vnitřním systémem vyhřívání pomocí infrazářičů.
Reference
- ↑ Gilbert K. Chesterton: "Pro vzdušné zámky neplatí pravidla architektury"
- ↑ Hermann Hesse, Projížďka vzduchem, 1911, in: H. Hesse, O létání, Argo Praha 2009, ISBN 978-80-257-0130-0
- ↑ Centrum současného umění DOX: Vzducholoď Gulliver
Literatura
- Martin Rajniš, Jiří Horský, Skici - Sketches, nakl. Kant Praha 2016, ISBN 978-80-7437-213-1
- Martin Rajniš, Magdalena Šebestová, Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, nakl. Argo Praha 2016, ISBN 978-80-257-1970-1
- Martin Rajniš, text M. Rajniš, I. Fialová, J. Tichá, nakl. Zlatý řez, Praha 2008, ISBN 978-80-87068-02-1
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vzducholoď Gulliver na Wikimedia Commons
- Centrum současného umění DOX: Vzducholoď Gulliver
- Huť architektury Martin Rajniš: Gulliver
- Archiweb: Gulliver
- Vzducholoď Gulliver vzlétá, rozhovor Karla Oujezdského s Leošem Válkou a Martinem Rajnišem, ČRO Vltava 2016
- RTV Plus: Vzducholoď Gulliver, rozhovory s autory Archivováno 18. 5. 2017 na Wayback Machine.
- RTV Plus: rozhovor s arch. Martinem Rajnišem Archivováno 18. 1. 2017 na Wayback Machine.
- Praha má nový prostor pro literaturu. Nad střechou Centra současného umění Dox vyrostl zepelín, HN 16.9.2016
Média použitá na této stránce
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver (2017), foto Jindřich Nosek
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na vzducholoď Gulliver z ptačí perspektivy, DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver z nádvoří DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver, DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík