Vzducholoď Gulliver
Vzducholoď Gulliver | |
---|---|
Vzducholoď Gulliver (2017), foto Jindřich Nosek | |
Základní údaje | |
Autor | Martin Rajniš |
Rok vzniku | 2017 |
Umístění | |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°6′25,27″ s. š., 14°26′50,41″ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzducholoď Gulliver je 42 metrů dlouhá ocelovo-dřevěná konstrukce, která se od roku 2016 stala součástí Centra současného umění DOX v Praze. Autory koncepce jsou Leoš Válka, arch. Martin Rajniš, arch. David Kubík, konstruktérem je Zbyněk Šrůtek. Stavba má sloužit k pořádání literárních programů.
Historie projektu
Autorem nápadu doplnit moderní železobetonovou konstrukci budovy DOXu nějakým čistě organickým tvarem byl Leoš Válka. Mělo jít o "Archu svobody", radikální intervenci do tohoto industriálního prostoru, která by s ním tvořila potřebný kontrast a zároveň nepotlačila jeho kvalitu. V roce 2013 oslovil mezinárodně uznávaného architekta a odborníka na dřevěné konstrukce Martina Rajniše, aby navrhl stavbu, která by splnila tento záměr. Podle několika zárodečných variant se mělo jednat o strukturu podobnou koruně stromu nad nádvořím DOXu nebo protáhlou stavbu připomínající hřbet ryby, která by "obtékala" budovu od střechy směrem k nádvoří. Oba pak během dvou let společné práce vytvořili výsledný projekt, inspirovaný tvary obřích vzducholodí. Ty představovaly ideál technického pokroku na počátku 20. století a od té doby stále fascinují svým dokonalým tvarem, monumentalitou i hypnotizující důstojností.
Konečná verze projektu je důkazem, že i v moderní architektuře je možné zhmotnit zdánlivě nereálné nápady[1]. Gulliver odkazuje k romantice prvních utopických snů o létání z knih Julese Vernea (Robur Dobyvatel) nebo vyprávění pasažérů prvních vzducholodí z doby, kdy překonání zemské tíže bylo ještě zázrakem a básník Hermann Hesse je vnímal s úžasem jako nádherné překročení hranic, jež člověku určila příroda.[2] Vzducholoď Gulliver bude sloužit pro setkávání s literaturou a její název odkazuje k satirické knize Jonathana Swifta Gulliverovy cesty, která vypráví mimo jiné o potrhlých hvězdářích na létajícím ostrově.
Konstrukce stavby
Koncepční návrh Leoše Války zpracovali v letech 2014-2015 společně s ním Martin Rajniš a David Kubík (Huť architektury). Hlavním konstruktérem projektu je Zbyněk Šrůtek, který spolu s odborníkem na ocelové konstrukce Pavlem Kocourkem navrhl celou dřevěnou část stavby a zastřešení. Eva Fajkusová měla na starost požárně-bezpečnostní zajištění. Koordinaci stavby zajišťovala projekční kancelář Dvořák a partneři. Realizaci v roce 2016 provedla firma Stylbau s.r.o., s hlavními dodavateli Timber Design s.r.o. (dřevěné opláštění) a Elektro Mosev s.r.o. (ocelové konstrukce). Průběh stavby zachycuje časosběrný dokument.[3]
Vzducholoď je dlouhá 42,2 m a její největší průměr má 9,35 m. Celková vnitřní užitná plocha, která by měla pojmout nejméně 80 diváků, činí 162 m², obestavěný prostor má objem 2050 m³. Základem stavby je ocelová mostní konstrukce položená na dvou podpěrách ukotvených na pilotovaných základech v dvorním traktu budovy. Samotné těleso vzducholodi propojuje dvě střešní terasy, které mají různou výšku. Vznikl tak vnitřní prostor hlediště, který je mírně skloněn ke špici vzducholodi a je rozdělen na vodorovné dřevěné terasy. Na podélnou osu je upevněno celkem 14 příhradových obručí z modřínového dřeva, které jsou vzájemně propojeny podélnou nosnou dřevěnou konstrukcí. Ta je ve špici sepnuta a ukotvena ocelovými lany k centrálnímu ocelovému svorníku. Vnější opláštění tvoří podélné lamely z lepeného modřínového dřeva, které jsou chráněny proti povětrnostním vlivům průhledným plastovým krytem. Přístup do vzducholodi zajišťují ocelová schodiště z obou střešních teras. Do gondoly je vstup žebříkem z vnitřku vzducholodi. Stavba má sloužit celoročně a je proto vybavena vnitřním systémem vyhřívání pomocí infrazářičů.
Reference
- ↑ Gilbert K. Chesterton: "Pro vzdušné zámky neplatí pravidla architektury"
- ↑ Hermann Hesse, Projížďka vzduchem, 1911, in: H. Hesse, O létání, Argo Praha 2009, ISBN 978-80-257-0130-0
- ↑ Centrum současného umění DOX: Vzducholoď Gulliver
Literatura
- Martin Rajniš, Jiří Horský, Skici - Sketches, nakl. Kant Praha 2016, ISBN 978-80-7437-213-1
- Martin Rajniš, Magdalena Šebestová, Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, nakl. Argo Praha 2016, ISBN 978-80-257-1970-1
- Martin Rajniš, text M. Rajniš, I. Fialová, J. Tichá, nakl. Zlatý řez, Praha 2008, ISBN 978-80-87068-02-1
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vzducholoď Gulliver na Wikimedia Commons
- Centrum současného umění DOX: Vzducholoď Gulliver
- Huť architektury Martin Rajniš: Gulliver
- Archiweb: Gulliver
- Vzducholoď Gulliver vzlétá, rozhovor Karla Oujezdského s Leošem Válkou a Martinem Rajnišem, ČRO Vltava 2016
- RTV Plus: Vzducholoď Gulliver, rozhovory s autory Archivováno 18. 5. 2017 na Wayback Machine.
- RTV Plus: rozhovor s arch. Martinem Rajnišem Archivováno 18. 1. 2017 na Wayback Machine.
- Praha má nový prostor pro literaturu. Nad střechou Centra současného umění Dox vyrostl zepelín, HN 16.9.2016
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver (2017), foto Jindřich Nosek
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na vzducholoď Gulliver z ptačí perspektivy, DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver z nádvoří DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík
Autor: Jan Slavík, Licence: CC BY-SA 4.0
Vzducholoď Gulliver, DOX Praha, 2016, foto Jan Slavík