Vzpírání na Letních olympijských hrách 2008
| Vzpírání na Letních olympijských hrách 2008 | ||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | ||||||||||||||||||
| Základní údaje | ||||||||||||||||||
| Pořadatel | Mezinárodní vzpěračská federace Mezinárodní olympijský výbor | |||||||||||||||||
| Dějiště | Pejchangská univerzita | |||||||||||||||||
| Datum | 9. – 19. srpna 2008 | |||||||||||||||||
| Soutěže | 15 (8 muži, 7 ženy) | |||||||||||||||||
| Startující | 255 | |||||||||||||||||
| Soutěže | ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
Vzpěračské soutěže na Letních olympijských hrách 2008 probíhaly od 9. do 19. srpna. Závodilo se v Pekingu v tělocvičně Pejchangské univerzity (北京航空航天大学; Pekingská univerzita letectví a kosmonautiky) s kapacitou 5 400 diváků. Poprvé v historii bylo na olympijských hrách uplatněno tzv. „kilové pravidlo“, praktikované na světových vzpěračských soutěžích od roku 2005.
Ve vzpírání soutěžili reprezentanti 84 zemí, přičemž 5 zemí bylo ve vzpírání zastoupeno vůbec poprvé v historii (byly to Jihoafrická republika, Kypr, Tádžikistán, Tuvalu a Vietnam). Celkový počet zemí, které se kdy účastnily vzpěračských soutěží na Olympijských hrách, tak v roce 2008 vzrostl na 142.[1] Česká republika na hry vyslala 1 reprezentanta, Libora Wälzera, který obdržel divokou kartu Mezinárodní vzpěračské federace[2] a v kategorii do 105 kg obsadil čtrnácté místo.
Nejúspěšnější zemí ve vzpírání byla domácí Čína, která z 10 startovních míst dokázala vytěžit 5 zlatých a 1 stříbrnou medaili.
Při soutěžích byly používány činky domácích značek. Muži používali činky značky Zhangkong, ženy činky Double Happiness Sports.
Soutěže
Ve vzpírání bylo rozděleno 15 sad medailí, z toho o 8 bojovali muži a o 7 ženy. Medaile byly udělovány v následujících váhových kategoriích:
|
|
Medaile byly udělovány pouze za výsledek v dvojboji (součet výkonů z trhu a nadhozu). V jedné váhové kategorii mohli startovat maximálně dva reprezentanti jedné země.
Kalendář soutěží
| Kalendář her | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vzpírání |  | 1 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | |||||||||
| Závody | Finále |
| Den | Disciplína | Skupina | Místní čas |
|---|---|---|---|
| sobota 9. srpna | ženy do 48 kg | A | 10.00 – 12.00 |
| neděle 10. srpna | muži do 56 kg | B | 10.00 – 12.00 |
| ženy do 53 kg | A | 15.30 – 17.30 | |
| muži do 56 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| pondělí 11. srpna | muži do 62 kg | B | 10.00 – 12.00 |
| muži do 69 kg | C | 12.30 – 14.30 | |
| ženy do 58 kg | A | 15.30 – 17.30 | |
| muži do 62 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| úterý 12. srpna | muži do 69 kg | B | 10.00 – 12.00 |
| ženy do 63 kg | B | 12.30 – 14.30 | |
| ženy do 63 kg | A | 15.30 – 17.30 | |
| muži do 69 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| středa 13. srpna | muži do 77 kg | B | 10.00 – 12.00 |
| ženy do 69 kg | A | 15.30 – 17.30 | |
| muži do 77 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| pátek 15. srpna | muži do 85 kg | B | 10.00 – 12.00 |
| ženy do 75 kg | A | 15.30 – 17.30 | |
| muži do 85 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| sobota 16. srpna | ženy nad 75 kg | A | 19.00 – 21.00 |
| neděle 17. srpna | muži do 94 kg | B | 15.30 – 17.30 |
| muži do 94 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| pondělí 18. srpna | muži do 105 kg | B | 15.30 – 17.30 |
| muži do 105 kg | A | 19.00 – 21.00 | |
| úterý 19. srpna | muži nad 105 kg | B | 15.30 – 17.30 |
| muži nad 105 kg | A | 19.00 – 21.00 |
Kvalifikace
Startovní místa na OH mohly jednotlivé reprezentace získat na základě předvedených výkonů na mistrovství světa v letech 2006 a 2007, v menší míře pak také na kontinentálních mistrovstvích v roce 2008. V obou případech byla startovní místa přidělena na základě týmového hodnocení národnímu olympijskému výboru, který je mohl následně využít podle svého uvážení. Kromě toho mohli být sportovci na hry pozváni na základě vysokého postavení ve výkonnostním žebříčku nebo obdržením divoké karty.
Mezinárodní olympijský výbor přidělil vzpírání celkem 260 startovních míst, z nichž 170 připadlo mužům a 90 ženám. Jeden stát mohl vybojovat až 10 účastnických míst (pro 6 mužů a 4 ženy). Čína, jako hostitelská země, automaticky získala možnost nominovat 10 reprezentantů.
Medailisté
Muži
| Kategorie |  Zlato |  Stříbro |  Bronz |
|---|---|---|---|
| Do 56 kg |  Lung Čching-čchüanČína (CHN) |  Hoàng Anh TuấnVietnam (VIE) |  Eko Yuli IrawanIndonésie (INA) |
| Do 62 kg | Čang Siang-siang Čína (CHN) |  Diego SalazarKolumbie (COL) | Triyatno Indonésie (INA) |
| Do 69 kg | Liao Chuej Čína (CHN) |  Vencelas DabayaFrancie (FRA) |  Yordanis BorreroKuba (CUB) |
| Do 77 kg |  Sa Džä-hjukJižní Korea (KOR) | Li Chung-li Čína (CHN) |  Gevorg DavtjanArménie (ARM) |
| Do 85 kg | Lu Jung Čína (CHN) | Tigran Varban Martirosjan Arménie (ARM) | Jadier Valladares Kuba (CUB) |
| Do 94 kg |  Szymon KołeckiPolsko (POL) |  Arsen KasabievGruzie (GEO) | Yohandrys Hernández Kuba (CUB) |
| Do 105 kg |  Andrej AramnauBělorusko (BLR) |  Dmitrij KlokovRusko (RUS) | Marcin Dołęga Polsko (POL) |
| Nad 105 kg |  Matthias SteinerNěmecko (GER) | Jevgenij Čigišev Rusko (RUS) |  Viktors ŠčerbatihsLotyšsko (LAT) |
Ženy
| Kategorie | Zlato | Stříbro | Bronz |
|---|---|---|---|
| Do 48 kg |  Čchen Wej-lingTchaj-wan (TPE) | Im Džjung-hwa Jižní Korea (KOR) |  Pensiri LaosirikulováThajsko (THA) |
| Do 53 kg | Praphávadí Thajsko (THA) | Jun Čin-he Jižní Korea (KOR) | Raema Lisa Rumbewasová Indonésie (INA) |
| Do 58 kg | Čchen Jen-čching Čína (CHN) |  O Džong-äSeverní Korea (PRK) | Wandi Khámiamová Thajsko (THA) |
| Do 63 kg | Pak Hjon-suk Severní Korea (PRK) | Lu Jing-čchi Tchaj-wan (TPE) |  Christine GirardováKanada (CAN) |
| Do 69 kg | Oxana Slivenková Rusko (RUS) | Leidy Solísová Kolumbie (COL) |  Abír AbdelrahmánováEgypt (EGY) |
| Do 75 kg |  Alla VaženinováKazachstán (KAZ) |  Lidia ValentínováŠpanělsko (ESP) |  Damaris AguirreováMexiko (MEX) |
| Nad 75 kg | Džang Mi-ran Jižní Korea (KOR) |  Ele OpelogeováSamoa (SAM) |  Maryam UsmanováNigérie (NGR) |
Doping
Vzpěračské soutěže bezprostředně po skončení olympijských soutěží nezasáhly skandály spojené s dopingem. Jediným pozitivně testovaným sportovcem byl Ukrajinec Ihor Razoronov, 38letý stříbrný medailista z předchozích Olympijských her, který ve hmotnostní kategorii do 105 kilogramů obsadil šesté místo.
V roce 2009 se objevily informace o pozitivním testu Yuderqui Contrerasové z Dominikánské republiky, která v kategorii do 53 kilogramů obsadila páté místo. Sportovkyně nicméně byla po analýze „B“ vzorku očištěna a zůstala na svém místě v oficiálních výsledcích.[3]
Již v roce 2008 bylo avizováno, že odebrané kontrolní vzorky pro zkoumání přítomnosti zakázaných látek v tělech sportovců budou uchovány a opětovně testovány po dobu osmi let.[4] Na konci tohoto období, 6. června 2016, bylo oznámeno, že první vlnou opakovaných testů neprošlo dalších 10 závodníků.[5]. O dvanáct dní později, v souladu s antidopingovou politikou Mezinárodní vzpěračské federace, bylo zveřejněno 7 jmen pozitivně testovaných sportovců:[6]
- olympijský vítěz v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Kazach Ilja Ilin; jeho jméno se objevilo o tři dny dříve rovněž v seznamu pozitivně testovaných sportovců na Olympijských hrách 2012, kde taktéž vybojoval zlatou medaili[7]
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 58 kilogramů: Ruska Marina Šajnovová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Ruska Nadězda Jevsťjuchinová
- devátý v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Moldavan Alexandru Dudoglo
- devátý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Azer İntiqam Zairov
- jedenáctá v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Arménka Hripsimé Churšudjanová
- neklasifikovaná v hmotnostní kategorii do 48 kilogramů: Turkyně Nurcan Taylanová
7. července 2016 byla zveřejněna zbylá tři jména:[8]
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 48 kilogramů: Turkyně Sibel Özkanová
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Armén Tigran Gevorg Martirosjan
- neklasifikovaný v hmotnostní kategorii do 62 kilogramů: Azer Sərdar Həsənov
Po ukončení první vlny opakovaných analýz zadal Mezinárodní olympijský výbor k opětovné analýze další vzorky. Z nich vzešlo dalších 15 jmen pozitivně testovaných závodníků, jež byla zveřejněna 24. srpna 2016, krátce po skončení Her v Riu de Janeiru:[9]
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 48 kilogramů: Číňanka Čchen Sie-sia
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Číňanka Liou Čchun-chung
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Číňanka Cchao Lej
- stříbrný medailista v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Bělorus Andrej Rybakou
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: Kazaška Irina Někrasovová
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii nad 75 kilogramů: Ukrajinka Olha Korobková
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Rus Chadžimurat Akkajev
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Rus Dmitrij Lapikov
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 53 kilogramů: Běloruska Nastassja Novikavová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Ukrajinka Natalja Davydovová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii nad 75 kilogramů: Kazaška Marija Grabovecká
- čtvrtý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Kazach Vladimir Sedov
- čtvrtá v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Běloruska Iryna Kulešaová
- pátý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Azer Nizami Paşayev
- neklasifikovaná v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Majja Manezová
Všech 25 uvedených případů odhalených v roce 2016 bylo s konečnou platností uzavřeno diskvalifikací.[10]
Medailová tabulka
| Pořadí | Země |  Zlato |  Stříbro |  Bronz |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Čína | 5 | 1 | - |
| 2. |  Jižní Korea | 2 | 2 | - |
| 3. | Rusko | 1 | 2 | - |
| T4 | Severní Korea | 1 | 1 | - |
| Tchaj-wan | 1 | 1 | - | |
| 6. | Thajsko | 1 | - | 2 |
| 7. | Polsko | 1 | - | 1 |
| T8 |  Bělorusko | 1 | - | - |
| Kazachstán | 1 | - | - | |
| Německo | 1 | - | - | |
| 11. | Kolumbie | - | 2 | - |
| 12. | Arménie | - | 1 | 1 |
| T13 |  Francie | - | 1 | - |
 Gruzie | - | 1 | - | |
| Samoa | - | 1 | - | |
| Španělsko | - | 1 | - | |
| Vietnam | - | 1 | - | |
| T18 | Indonésie | - | - | 3 |
| Kuba | - | - | 3 | |
| T20 | Egypt | - | - | 1 |
 Kanada | - | - | 1 | |
| Lotyšsko | - | - | 1 | |
| Mexiko | - | - | 1 | |
| Nigérie | - | - | 1 |
Odkazy
Související články
Reference a poznámky
- ↑ 87 countries' lifters to compete in Beijing; IWF.net, 30. července 2008 Archivováno 6. 10. 2011 na Wayback Machine.; nakonec však nestartovali závodníci z Indie, Kataru, Saúdské Arábie a Ugandy.
- ↑ Velký diplomatický úspěch Českého svazu vzpírání; Vzpírání.cz, 27. června 2008
- ↑ ASSOCIATED PRESS. Negative 'B' sample clears weightlifter. ESPN.go.com [online]. 2009-06-17 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ŽEHANOVÁ, Barbora. Doping v Pekingu: testy neprošlo jen šest sportovců. iDNES.cz [online]. 2008-08-26 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (CS)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. IWF statement on the reanalyzes. IWF.net [online]. 2016-06-06 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-06-18 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-07-07 [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. (EN)
- ↑ VERES, Zoltán. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-08-24 [cit. 2016-08-24]. Dostupné online. (EN)
- ↑ Reanalysis. IWF.net [online]. [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vzpírání na Letních olympijských hrách 2008 na Wikimedia Commons - Oficiální stránky vzpírání na LOH 2008 (en/fr/zh)
Média použitá na této stránce
Pictograms of Olympic sports - Weightlifting. This is unofficial sample picture. Images of official Olympic pictograms for 1948 Summer Olympics and all Summer Olympics since 1964 can be found in corresponding Official Reports.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
bendera Indonesia
.svg)
Flag of Belarus 1995-2012
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of South Korea from October 1997 to May 2011. In May 2011, the exact colors were specified into their current shades.