Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012
| Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012 | ||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | ||||||||||||||||||
| Základní údaje | ||||||||||||||||||
| Pořadatel | Mezinárodní vzpěračská federace Mezinárodní olympijský výbor | |||||||||||||||||
| Dějiště | ExCeL | |||||||||||||||||
| Datum | 28. července - 7. srpna 2012 | |||||||||||||||||
| Soutěže | 15 (8 muži, 7 ženy) | |||||||||||||||||
| Startující | 255 | |||||||||||||||||
| Soutěže | ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
Vzpěračské soutěže na Letních olympijských hrách 2012 probíhaly od 28. července do 7. srpna v areálu londýnského výstaviště ExCeL London.[1]
Soutěže
(c) Oast House Archive, CC BY-SA 2.0
Ve vzpírání bylo rozděleno 15 sad medailí, z toho o 8 bojovali muži a o 7 ženy. Medaile byly udělovány v následujících váhových kategoriích:
|
|
Medaile byly udělovány pouze za výsledek v dvojboji (součet výkonů z trhu a nadhozu). V jedné kategorie mohli startovat maximálně dva sportovci z jedné země.
Ve vzpírání mohli startovat pouze závodníci a závodnice, kteří před zahájením Her dosáhli věku 16 let.
Kalendář soutěží
| Kalendář Her | |||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| VII. – VIII. 2012 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | ||
| Vzpírání |  | 1 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | ||||||||||
| Soutěže | Finále |
| Den | Disciplína | Skupina | Místní čas |
|---|---|---|---|
| sobota 28. července | ženy do 48 kg | A | 15:30 – 17:30 |
| neděle 29. července | muži do 56 kg | B | 10:00 – 14:00 |
| ženy do 53 kg | B | ||
| ženy do 53 kg | A | 15:30 – 17:30 | |
| muži do 56 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| pondělí 30. července | muži do 62 kg | B | 10:00 – 14:00 |
| ženy do 58 kg | B | ||
| ženy do 58 kg | A | 15:30 – 17:30 | |
| muži do 62 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| úterý 31. července | muži do 69 kg | B | 10:00 – 12:00 |
| ženy do 63 kg | A | 15:30 – 17:30 | |
| muži do 69 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| středa 1. srpna | muži do 77 kg | B | 10:00 – 14:00 |
| ženy do 69 kg | B | ||
| ženy do 69 kg | A | 15:30 – 17:30 | |
| muži do 77 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| čtvrtek 2. srpna | Bez soutěží | ||
| pátek 3. srpna | muži do 85 kg | B | 10:00 – 14:00 |
| ženy do 75 kg | B | ||
| ženy do 75 kg | A | 15:30 – 17:30 | |
| muži do 85 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| sobota 4. srpna | muži do 94 kg | B | 15:30 – 17:30 |
| muži do 94 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| neděle 5. srpna | ženy nad 75 kg | A | 15:30 – 17:30 |
| pondělí 6. srpna | muži do 105 kg | B | 15:30 – 17:30 |
| muži do 105 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
| úterý 7. srpna | muži nad 105 kg | B | 15:30 – 17:30 |
| muži nad 105 kg | A | 19:00 – 21:00 | |
Medailisté honorování v průběhu Her
Muži
| Kategorie |  Zlato | výsledek |  Stříbro | výsledek |  Bronz | výsledek |
| do 56 kg |  Om Jun-čcholSeverní Korea (PRK) | 293 kg (125 + 168 OR) |  Wu Ťing-piaoČína (CHN) | 289 kg (133 + 156) |  Ázerbájdžán (AZE) | 286 kg (127 + 159) |
| do 62 kg | Kim Un-kuk Severní Korea (PRK) | 327 kg SR (153 OR + 174) |  Óscar FigueroaKolumbie (COL) | 317 kg (140 + 177 OR) |  Eko Yuli IrawanIndonésie (INA) | 317 kg (145 + 172) |
| do 69 kg | Lin Čching-feng Čína (CHN) | 344 kg (157 + 187) | Triyatno Indonésie (INA) | 333 kg (145 + 188) |  Rumunsko (ROU) | 332 kg (152 + 180) |
| do 77 kg | Lü Siao-ťün Čína (CHN) | 379 kg SR (175 SR + 204) | Lu Chao-ťie Čína (CHN) | 360 kg (170 + 190) |  Iván CambarKuba (CUB) | 349 kg (155 + 194) |
| do 85 kg |  Adrian ZielińskiPolsko (POL) | 385 kg (174 + 211) |  Rusko (RUS) | 385 kg (175 + 210) |  Kjánúš RostamíÍrán (IRI) | 380 kg (171 + 209) |
| do 94 kg |  Kazachstán (KAZ) | 418 kg SR (185 + 233 SR) | Rusko (RUS) | 409 kg (185 + 224) |  Moldavsko (MDA) | 407 kg (181 + 226) |
| do 105 kg |  Ukrajina (UKR) | 412 kg (185 + 227) | Naváb Nasíršelal Írán (IRI) | 411 kg (184 + 227) | Bartłomiej Bonk Polsko (POL) | 410 kg (190 + 220) |
| nad 105 kg | Behdád Salímí Írán (IRI) | 455 kg (208 + 247) | Sadžád Anúšíravání Írán (IRI) | 449 kg (204 + 245) | Ruslan Albegov Rusko (RUS) | 448 kg (208 + 240) |
Ženy
| Kategorie | Zlato | výsledek | Stříbro | výsledek | Bronz | výsledek |
| do 48 kg | Wang Ming-ťüan Čína (CHN) | 205 kg (91 + 114) |  Hiromi MijakeováJaponsko (JPN) | 197 kg (87 + 110) | Rjang Čchun-hwa Severní Korea (PRK) | 192 kg (80 + 112) |
| do 53 kg | Kazachstán (KAZ) | 226 kg OR (95 + 131 SR) |  Sü Šu-ťingTchaj-wan (TPE) | 219 kg (96 + 123) | Moldavsko (MDA) | 219 kg (99 + 120) |
| do 58 kg | Li Süe-jing Čína (CHN) | 246 kg OR (108 OR + 138) |  Phimsiri SirikaewováThajsko (THA) | 236 kg (100 + 136) | Ukrajina (UKR) | 235 kg (106 + 129) |
| do 63 kg | Kazachstán (KAZ) | 245 kg OR (110 + 135) | Rusko (RUS) | 237 kg (112 + 125) |  Christine GirardováKanada (CAN) | 236 kg (103 + 133) |
| do 69 kg | Rim Džong-sim Severní Korea (PRK) | 261 kg (115 + 146) | Rumunsko (ROU) | 256 kg (113 + 143) |  Bělorusko (BLR) | 256 kg (113 + 143) |
| do 75 kg | Kazachstán (KAZ) | 291 kg (130 + 161 OR) | Rusko (RUS) | 291 kg OR (131 OR + 160) | Bělorusko (BLR) | 269 kg (121 + 148) |
| nad 75 kg | Čou Lu-lu Čína (CHN) | 333 kg SR (146 + 187 OR) | Taťana Kaširinová Rusko (RUS) | 332 kg (151 SR + 181) |  Arménie (ARM) | 294 kg (128 + 166) |
- ) Sportovci označeni (*) byli diskvalifikováni na základě porušení antidopingových pravidel nebo je jejich případ dosud otevřen. Status jednotlivých případů eviduje IWF: [1].
Doping
Před zahájením soutěží byl pozitivně testován na použití zakázaných látek albánský reprezentant Hysen Pulaku, který se na soutěž připravoval v Kalifornii ve Spojených státech amerických pod vedením trenéra Ivana Abadžieva.[2] Pozitivně byl testován vzorek odebraný 23. července 2012, pouze několik dní před zahájením soutěží.[3]
V průběhu a bezprostředně po skončení Her nebyly odhaleny žádné případy porušení antidopingových pravidel.
V roce 2016 však bylo při opakovaném testování odebraných vzorků z roku 2012 odhaleno 23 případů užití zakázaných látek, v roce 2017 jeden případ, v roce 2018 pět případů, v roce 2019 jeden případ a v roce 2020 další tři případy.
Ve výsledcích první vlny testování bylo identifikováno 10 případů, Mezinárodní vzpěračská federace o nich hromadně informovala 15. června 2016:[4]
- olympijský vítěz v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Kazach Ilja Ilin
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 53 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Zulfija Činšanlová
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Majja Manezová
- olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Svetlana Podobedovová
- stříbrný medailista v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Rus Apti Auchadov
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 58 kilogramů: Ukrajinka Julija Kalinová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Běloruska Maryna Škermankovová
- čtvrtá v hmotnostní kategorii do 58 kilogramů: reprezentantka Ázerbájdžánu Bojanka Kostovová
- čtvrtá v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Běloruska Dzina Sazanavecová
- devátý v hmotnostní kategorii nad 105 kilogramů: Bělorus Jauhen Žarnasek
O výsledcích druhé vlny testování Mezinárodní vzpěračská federace informovala 27. července 2016, kdy bylo hromadně zveřejněno těchto 11 případů:[5]
- stříbrný medailista v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Rus Alexandr Ivanov
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: Ruska Svetlana Carukajevová
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Ruska Natalja Zabolotná
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 53 kilogramů: Moldavanka Cristina Iovuová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Běloruska Iryna Kulešová
- bronzová medailistka v hmotnostní kategorii nad 75 kilogramů: Arménka Hripsime Churšudjanová
- čtvrtý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Rus Andrej Děmanov
- čtvrtá v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: Turkyně Sibel Şimşeková
- šestý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Azer İntiqam Zairov
- sedmý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Kazach Almas Utěšov
- devátý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Gruzínec Rauli Cirekidze
13. září 2016 bylo dodatečně oznámeno jedno jméno:[6]
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Moldavan Anatol Cîrîcu
5. října 2016 bylo dodatečně oznámeno jedno jméno:[7]
- jedenáctý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Armén Norajr Vardanjan
13. ledna 2017 bylo oznámeno jedno jméno:[8]
- nenastoupivší do soutěže v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Rus Chadžimurat Akkajev
22. prosince 2018 Mezinárodní vzpěračská federace informovala o dalších pěti pozitivních dopingových nálezech:[9]
- olympijský vítěz v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Ukrajinec Oleksij Torochtij
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 56 kilogramů: reprezentant Ázerbájdžánu Valentin Xristov
- čtvrtý v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Uzbek Ruslan Nurudinov
- osmý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Bělorus Mikalaj Novikau
- neklasifikovaná v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Arménka Meliné Daluzjanová
13. března 2019 byl oznámen jeden případ:[10]
- devátý v hmotnostní kategorii do 56 kilogramů: Rumun Florin Ionuţ Croitoru
10. ledna 2020 byly oznámeny další tři případy:[11]
- stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Rumunka Roxana Cocoșová
- bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Rumun Răzvan Martin
- osmý v hmotnostní kategorii do 62 kilogramů: Turek Erol Bilgin
Z těchto 33 případů odhalených dodatečným testováním bylo k začátku roku 2020 celkem 25 uzavřeno, ve všech případech diskvalifikací.
Přehled de facto medailistů
Pokud dojde k diskvalifikaci všech sportovců, proti kterým je aktuálně vedeno řízení z důvodu porušení antidopingových pravidel, bude přehled medailistů následovný:
Muži
| Kategorie |  Zlato |  Stříbro |  Bronz |
|---|---|---|---|
| Do 56 kg | Om Jun-čchol Severní Korea (PRK) | Wu Ťing-piao Čína (CHN) |  Trần Lê Quốc ToànVietnam (VIE) |
| Do 62 kg | Kim Un-kuk Severní Korea (PRK) | Óscar Figueroa Kolumbie (COL) | Eko Yuli Irawan Indonésie (INA) |
| Do 69 kg | Lin Čching-feng Čína (CHN) | Triyatno Indonésie (INA) | Kim Mjong-hjok Severní Korea (PRK) |
| Do 77 kg | Lü Siao-ťün Čína (CHN) | Lu Chao-ťie Čína (CHN) | Iván Cambar Kuba (CUB) |
| Do 85 kg | Adrian Zieliński Polsko (POL) | Kjánúš Rostamí Írán (IRI) |  Tarik JehjaEgypt (EGY) |
| Do 94 kg | Saíd Mohamedpúr Írán (IRI) |  Kim Min-džäJižní Korea (KOR) | Tomasz Zieliński Polsko (POL) |
| Do 105 kg | Naváb Nasíršelal Írán (IRI) | Bartłomiej Bonk Polsko (POL) |  Ivan JefremovUzbekistán (UZB) |
| Nad 105 kg | Behdád Salímí Írán (IRI) | Sadžád Anúšíravání Írán (IRI) | Ruslan Albegov Rusko (RUS) |
Ženy
| Kategorie | Zlato | Stříbro | Bronz |
|---|---|---|---|
| Do 48 kg | Wang Ming-ťüan Čína (CHN) | Hiromi Mijakeová Japonsko (JPN) | Rjang Čchun-hwa Severní Korea (PRK) |
| Do 53 kg | Sü Šu-ťing Tchaj-wan (TPE) | Citra Febriantiová Indonésie (INA) | Julija Paratovová Ukrajina (UKR) |
| Do 58 kg | Li Süe-jing Čína (CHN) | Phimsiri Sirikaewová Thajsko (THA) | Rattikan Kulnojová Thajsko (THA) |
| Do 63 kg | Christine Girardová Kanada (CAN) |  Milka ManevováBulharsko (BUL) |  Luz AcostaováMexiko (MEX) |
| Do 69 kg | Rim Džong-sim Severní Korea (PRK) | Anna Nurmuchambetovová Kazachstán (KAZ) | Ubaldina Valoyesová Kolumbie (COL) |
| Do 75 kg |  Lidia ValentínováŠpanělsko (ESP) | Abír Abdelrahmánová Egypt (EGY) |  Madias NzessováKamerun (CMR) |
| Nad 75 kg | Čou Lu-lu Čína (CHN) | Taťana Kaširinová Rusko (RUS) | Džang Mi-ran Jižní Korea (KOR) |
Medailová tabulka
Podle medailí rozdaných v průběhu Her:
| Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkově |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Čína | 5 | 2 | - | 7 |
| 2. | Kazachstán | 4 | - | - | 4 |
| 3. | Severní Korea | 3 | - | 1 | 4 |
| 4. | Írán | 1 | 2 | 1 | 4 |
| 5. | Polsko | 1 | - | 1 | 2 |
| Ukrajina | 1 | - | 1 | 2 | |
| 7. | Rusko | - | 5 | 1 | 6 |
| 8. | Indonésie | - | 1 | 1 | 2 |
| Rumunsko | - | 1 | 1 | 2 | |
| 10. | Japonsko | - | 1 | - | 1 |
| Kolumbie | - | 1 | - | 1 | |
| Thajsko | - | 1 | - | 1 | |
| Tchaj-wan | - | 1 | - | 1 | |
| 14. | Bělorusko | - | - | 2 | 2 |
| Moldavsko | - | - | 2 | 2 | |
| 16. | Arménie | - | - | 1 | 1 |
| Ázerbájdžán | - | - | 1 | 1 | |
| Kanada | - | - | 1 | 1 | |
| Kuba | - | - | 1 | 1 |
V případě úprav pořadí ve všech aktuálně otevřených dopingových případech by medaile získaly 22 země, tedy o 3 více, a medailová tabulka by vypadala následovně:
| Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkově |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Čína | 5 | 2 | - | 7 |
| 2. | Írán | 3 | 2 | - | 5 |
| 3. | Severní Korea | 3 | - | 2 | 5 |
| 4. | Polsko | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 5. | Kanada | 1 | - | - | 1 |
| Španělsko | 1 | - | - | 1 | |
| Tchaj-wan | 1 | - | - | 1 | |
| 8. | Indonésie | - | 2 | 1 | 3 |
| 9. | Egypt | - | 1 | 1 | 2 |
| Jižní Korea | - | 1 | 1 | 2 | |
| Kolumbie | - | 1 | 1 | 2 | |
| Rusko | - | 1 | 1 | 2 | |
| Thajsko | - | 1 | 1 | 2 | |
| 14. | Bulharsko | - | 1 | - | 1 |
| Japonsko | - | 1 | - | 1 | |
| Kazachstán | - | 1 | - | 1 | |
| 17. | Kamerun | - | - | 1 | 1 |
| Kuba | - | - | 1 | 1 | |
| Mexiko | - | - | 1 | 1 | |
| Ukrajina | - | - | 1 | 1 | |
| Uzbekistán | - | - | 1 | 1 | |
| Vietnam | - | - | 1 | 1 |
Kvalifikované státy
Podrobnější informace naleznete v článku Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012 - Kvalifikace.
Startovní místa na OH mohly jednotlivé reprezentace získat na základě předvedených výkonů na mistrovství světa v letech 2010 a 2011, v menší míře pak také na kontinentálních mistrovstvích v roce 2012. Kromě toho mohli být sportovci na hry pozváni na základě postavení ve výkonnostním žebříčku nebo obdržením divoké karty.
Celkem se ve vzpírání kvalifikovalo 260 závodníků z 84 zemí a oblastí, z toho 156 mužů a 104 žen. Jeden stát mohl vybojovat až 10 účastnických míst (pro 6 mužů a 4 ženy).
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pozn.: Albánie nevyužila jednu mužskou kvótu, protože již nestihla přeobsadit distancovaného sportovce (Hysen Pulaku). Rusko nevyužilo dvě mužské kvóty, když ze zdravotních důvodů odstoupili a neprezentovali se závodníci v kategorii do 105 kg (Chadžimurat Akkajev a Dmitrij Klokov). Ukrajina nevyužila jednu mužskou a jednu ženskou kvótu, když se bez udání důvodu neprezentovali závodník v kategorii mužů do 94 kg (Artěm Ivanov) a závodnice v kategorii žen nad 75 kg (Svitlana Černjavská). Ve skutečnosti tedy soutěžilo 152 mužů a 103 žen.
Odkazy
Reference a poznámky
- ↑ Oficiální stránky OH
- ↑ WINTER, Gregor. Hysen Pulaku Interview. All Things Gym [online]. 2012-02-23 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
- ↑ TELEGRAPH SPORT. London 2012 Olympics: Albanian weightlifter Hysen Pulaku becomes first athlete to fail drugs test. The Telegraph [online]. 2012-07-28 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-07-27 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2016-09-13 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (EN)[nedostupný zdroj]
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2016-10-05 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
- ↑ ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2017-01-13 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
- ↑ SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2018-12-22 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. (EN)
- ↑ SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (EN)
- ↑ SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2020-01-10 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN)
Související články
- Vzpírání
- Mistrovství světa ve vzpírání 2009
- Mistrovství světa ve vzpírání 2010
- Mistrovství světa ve vzpírání 2011
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012 na Wikimedia Commons - Oficiální stránky vzpírání na LOH 2012 (en/fr)
Média použitá na této stránce
Weightlifting pictogram.svg
Pictograms of Olympic sports - Weightlifting. This is unofficial sample picture. Images of official Olympic pictograms for 1948 Summer Olympics and all Summer Olympics since 1964 can be found in corresponding Official Reports.
Pictograms of Olympic sports - Weightlifting. This is unofficial sample picture. Images of official Olympic pictograms for 1948 Summer Olympics and all Summer Olympics since 1964 can be found in corresponding Official Reports.
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
bendera Indonesia
.svg)
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
Flag of Belarus (1995–2012).svg
Flag of Belarus 1995-2012
Flag of Belarus 1995-2012
Flag of Aruba.svg
The flag of Aruba
The flag of Aruba
.svg)
Flag of Belgium (civil).svg
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Finská vlajka
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa.svg
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Syria.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Flag of Nauru.svg
The national flag of Nauru. Pantone 280c (Blue) and Pantone 123c (Yellow). On Pantone's official website these colours have the hexadecimal codes of #012169 and #FFC72C.
The national flag of Nauru. Pantone 280c (Blue) and Pantone 123c (Yellow). On Pantone's official website these colours have the hexadecimal codes of #012169 and #FFC72C.
.svg){kind=link}
