Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012

Vzpírání
na Letních olympijských hrách 2012
Základní údaje
PořadatelMezinárodní vzpěračská federace
Mezinárodní olympijský výbor
DějištěExCeL
Datum28. července - 7. srpna 2012
Soutěže15 (8 muži, 7 ženy)
Startující255
Soutěže
MužiŽeny
do 56 kgdo 48 kg
do 62 kgdo 53 kg
do 69 kgdo 58 kg
do 77 kgdo 63 kg
do 85 kgdo 69 kg
do 94 kgdo 75 kg
do 105 kgnad 75 kg
nad 105 kg

<< 2008seznam medailistů2016 >>

Vzpěračské soutěže na Letních olympijských hrách 2012 probíhaly od 28. července do 7. srpna v areálu londýnského výstaviště ExCeL London.[1]

Soutěže

(c) Oast House Archive, CC BY-SA 2.0
Vzpěračské soutěže hostilo výstaviště Exhibition Centre London (ExCeL).

Ve vzpírání bylo rozděleno 15 sad medailí, z toho o 8 bojovali muži a o 7 ženy. Medaile byly udělovány v následujících váhových kategoriích:

  • Muži
    • do 56 kg
    • do 62 kg
    • do 69 kg
    • do 77 kg
    • do 85 kg
    • do 94 kg
    • do 105 kg
    • nad 105 kg
  • Ženy
    • do 48 kg
    • do 53 kg
    • do 58 kg
    • do 63 kg
    • do 69 kg
    • do 75 kg
    • nad 75 kg

Medaile byly udělovány pouze za výsledek v dvojboji (součet výkonů z trhu a nadhozu). V jedné kategorie mohli startovat maximálně dva sportovci z jedné země.

Ve vzpírání mohli startovat pouze závodníci a závodnice, kteří před zahájením Her dosáhli věku 16 let.

Kalendář soutěží

Kalendář Her
VII. – VIII. 201225262728293031123456789101112
VzpíráníPiktogram vzpírání1222221111
      Soutěže      Finále
DenDisciplínaSkupinaMístní čas
sobota 28. červenceženy do 48 kgA15:30 – 17:30
neděle 29. červencemuži do 56 kgB10:00 – 14:00
ženy do 53 kgB
ženy do 53 kgA15:30 – 17:30
muži do 56 kgA19:00 – 21:00
pondělí 30. červencemuži do 62 kgB10:00 – 14:00
ženy do 58 kgB
ženy do 58 kgA15:30 – 17:30
muži do 62 kgA19:00 – 21:00
úterý 31. červencemuži do 69 kgB10:00 – 12:00
ženy do 63 kgA15:30 – 17:30
muži do 69 kgA19:00 – 21:00
středa 1. srpnamuži do 77 kgB10:00 – 14:00
ženy do 69 kgB
ženy do 69 kgA15:30 – 17:30
muži do 77 kgA19:00 – 21:00
čtvrtek 2. srpnaBez soutěží
pátek 3. srpnamuži do 85 kgB10:00 – 14:00
ženy do 75 kgB
ženy do 75 kgA15:30 – 17:30
muži do 85 kgA19:00 – 21:00
sobota 4. srpnamuži do 94 kgB15:30 – 17:30
muži do 94 kgA19:00 – 21:00
neděle 5. srpnaženy nad 75 kgA15:30 – 17:30
pondělí 6. srpnamuži do 105 kgB15:30 – 17:30
muži do 105 kgA19:00 – 21:00
úterý 7. srpnamuži nad 105 kgB15:30 – 17:30
muži nad 105 kgA19:00 – 21:00

Medailisté honorování v průběhu Her

Muži

KategorieZlatá olympijská medaileZlatovýsledekStříbrná olympijská medaileStříbrovýsledekBronzová olympijská medaileBronzvýsledek
do 56 kg Om Jun-čchol
Severní Korea (PRK)
293 kg
(125 + 168 OR)
 Wu Ťing-piao
Čína (CHN)
289 kg
(133 + 156)
 Valentin Xristov*
Ázerbájdžán (AZE)
286 kg
(127 + 159)
do 62 kg Kim Un-kuk
Severní Korea (PRK)
327 kg SR
(153 OR + 174)
 Óscar Figueroa
Kolumbie (COL)
317 kg
(140 + 177 OR)
 Eko Yuli Irawan
Indonésie (INA)
317 kg
(145 + 172)
do 69 kg Lin Čching-feng
Čína (CHN)
344 kg
(157 + 187)
 Triyatno
Indonésie (INA)
333 kg
(145 + 188)
 Răzvan Martin*
Rumunsko (ROU)
332 kg
(152 + 180)
do 77 kg Lü Siao-ťün
Čína (CHN)
379 kg SR
(175 SR + 204)
 Lu Chao-ťie
Čína (CHN)
360 kg
(170 + 190)
 Iván Cambar
Kuba (CUB)
349 kg
(155 + 194)
do 85 kg Adrian Zieliński
Polsko (POL)
385 kg
(174 + 211)
 Apti Auchadov*
Rusko (RUS)
385 kg
(175 + 210)
 Kjánúš Rostamí
Írán (IRI)
380 kg
(171 + 209)
do 94 kg Ilja Ilin*
Kazachstán (KAZ)
418 kg SR
(185 + 233 SR)
 Alexandr Ivanov*
Rusko (RUS)
409 kg
(185 + 224)
 Anatol Cîrîcu*
Moldavsko (MDA)
407 kg
(181 + 226)
do 105 kg Oleksij Torochtij*
Ukrajina (UKR)
412 kg
(185 + 227)
 Naváb Nasíršelal
Írán (IRI)
411 kg
(184 + 227)
 Bartłomiej Bonk
Polsko (POL)
410 kg
(190 + 220)
nad 105 kg Behdád Salímí
Írán (IRI)
455 kg
(208 + 247)
 Sadžád Anúšíravání
Írán (IRI)
449 kg
(204 + 245)
 Ruslan Albegov
Rusko (RUS)
448 kg
(208 + 240)

Ženy

KategorieZlatá olympijská medaileZlatovýsledekStříbrná olympijská medaileStříbrovýsledekBronzová olympijská medaileBronzvýsledek
do 48 kg Wang Ming-ťüan
Čína (CHN)
205 kg
(91 + 114)
 Hiromi Mijakeová
Japonsko (JPN)
197 kg
(87 + 110)
 Rjang Čchun-hwa
Severní Korea (PRK)
192 kg
(80 + 112)
do 53 kg Zulfija Činšanlová*
Kazachstán (KAZ)
226 kg OR
(95 + 131 SR)
 Sü Šu-ťing
Tchaj-wan (TPE)
219 kg
(96 + 123)
 Cristina Iovuová*
Moldavsko (MDA)
219 kg
(99 + 120)
do 58 kg Li Süe-jing
Čína (CHN)
246 kg OR
(108 OR + 138)
 Phimsiri Sirikaewová
Thajsko (THA)
236 kg
(100 + 136)
 Julija Kalinová*
Ukrajina (UKR)
235 kg
(106 + 129)
do 63 kg Majja Manezová*
Kazachstán (KAZ)
245 kg OR
(110 + 135)
 Světlana Carukajevová*
Rusko (RUS)
237 kg
(112 + 125)
 Christine Girardová
Kanada (CAN)
236 kg
(103 + 133)
do 69 kg Rim Džong-sim
Severní Korea (PRK)
261 kg
(115 + 146)
 Roxana Cocoșová*
Rumunsko (ROU)
256 kg
(113 + 143)
 Maryna Škermankovová*
Bělorusko (BLR)
256 kg
(113 + 143)
do 75 kg Světlana Podobedovová*
Kazachstán (KAZ)
291 kg
(130 + 161 OR)
 Natalja Zabolotná*
Rusko (RUS)
291 kg OR
(131 OR + 160)
 Iryna Kulešová*
Bělorusko (BLR)
269 kg
(121 + 148)
nad 75 kg Čou Lu-lu
Čína (CHN)
333 kg SR
(146 + 187 OR)
 Taťana Kaširinová
Rusko (RUS)
332 kg
(151 SR + 181)
 Hripsime Churšudjanová*
Arménie (ARM)
294 kg
(128 + 166)
  • ) Sportovci označeni (*) byli diskvalifikováni na základě porušení antidopingových pravidel nebo je jejich případ dosud otevřen. Status jednotlivých případů eviduje IWF: [1].

Doping

Před zahájením soutěží byl pozitivně testován na použití zakázaných látek albánský reprezentant Hysen Pulaku, který se na soutěž připravoval v Kalifornii ve Spojených státech amerických pod vedením trenéra Ivana Abadžieva.[2] Pozitivně byl testován vzorek odebraný 23. července 2012, pouze několik dní před zahájením soutěží.[3]

V průběhu a bezprostředně po skončení Her nebyly odhaleny žádné případy porušení antidopingových pravidel.

V roce 2016 však bylo při opakovaném testování odebraných vzorků z roku 2012 odhaleno 23 případů užití zakázaných látek, v roce 2017 jeden případ, v roce 2018 pět případů, v roce 2019 jeden případ a v roce 2020 další tři případy.

Ve výsledcích první vlny testování bylo identifikováno 10 případů, Mezinárodní vzpěračská federace o nich hromadně informovala 15. června 2016:[4]

  • olympijský vítěz v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Kazach Ilja Ilin
  • olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 53 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Zulfija Činšanlová
  • olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Majja Manezová
  • olympijská vítězka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: reprezentantka Kazachstánu Svetlana Podobedovová
  • stříbrný medailista v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Rus Apti Auchadov
  • bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 58 kilogramů: Ukrajinka Julija Kalinová
  • bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Běloruska Maryna Škermankovová
  • čtvrtá v hmotnostní kategorii do 58 kilogramů: reprezentantka Ázerbájdžánu Bojanka Kostovová
  • čtvrtá v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Běloruska Dzina Sazanavecová
  • devátý v hmotnostní kategorii nad 105 kilogramů: Bělorus Jauhen Žarnasek

O výsledcích druhé vlny testování Mezinárodní vzpěračská federace informovala 27. července 2016, kdy bylo hromadně zveřejněno těchto 11 případů:[5]

  • stříbrný medailista v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Rus Alexandr Ivanov
  • stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: Ruska Svetlana Carukajevová
  • stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Ruska Natalja Zabolotná
  • bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 53 kilogramů: Moldavanka Cristina Iovuová
  • bronzová medailistka v hmotnostní kategorii do 75 kilogramů: Běloruska Iryna Kulešová
  • bronzová medailistka v hmotnostní kategorii nad 75 kilogramů: Arménka Hripsime Churšudjanová
  • čtvrtý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Rus Andrej Děmanov
  • čtvrtá v hmotnostní kategorii do 63 kilogramů: Turkyně Sibel Şimşeková
  • šestý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Azer İntiqam Zairov
  • sedmý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Kazach Almas Utěšov
  • devátý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Gruzínec Rauli Cirekidze

13. září 2016 bylo dodatečně oznámeno jedno jméno:[6]

  • bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Moldavan Anatol Cîrîcu

5. října 2016 bylo dodatečně oznámeno jedno jméno:[7]

  • jedenáctý v hmotnostní kategorii do 94 kilogramů: Armén Norajr Vardanjan

13. ledna 2017 bylo oznámeno jedno jméno:[8]

  • nenastoupivší do soutěže v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Rus Chadžimurat Akkajev

22. prosince 2018 Mezinárodní vzpěračská federace informovala o dalších pěti pozitivních dopingových nálezech:[9]

  • olympijský vítěz v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Ukrajinec Oleksij Torochtij
  • bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 56 kilogramů: reprezentant Ázerbájdžánu Valentin Xristov
  • čtvrtý v hmotnostní kategorii do 105 kilogramů: Uzbek Ruslan Nurudinov
  • osmý v hmotnostní kategorii do 85 kilogramů: Bělorus Mikalaj Novikau
  • neklasifikovaná v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Arménka Meliné Daluzjanová

13. března 2019 byl oznámen jeden případ:[10]

  • devátý v hmotnostní kategorii do 56 kilogramů: Rumun Florin Ionuţ Croitoru

10. ledna 2020 byly oznámeny další tři případy:[11]

  • stříbrná medailistka v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Rumunka Roxana Cocoșová
  • bronzový medailista v hmotnostní kategorii do 69 kilogramů: Rumun Răzvan Martin
  • osmý v hmotnostní kategorii do 62 kilogramů: Turek Erol Bilgin

Z těchto 33 případů odhalených dodatečným testováním bylo k začátku roku 2020 celkem 25 uzavřeno, ve všech případech diskvalifikací.

Přehled de facto medailistů

Pokud dojde k diskvalifikaci všech sportovců, proti kterým je aktuálně vedeno řízení z důvodu porušení antidopingových pravidel, bude přehled medailistů následovný:

Muži

KategorieZlatá olympijská medaile ZlatoStříbrná olympijská medaile StříbroBronzová olympijská medaile Bronz
Do 56 kg Om Jun-čchol
Severní Korea (PRK)
 Wu Ťing-piao
Čína (CHN)
 Trần Lê Quốc Toàn
Vietnam (VIE)
Do 62 kg Kim Un-kuk
Severní Korea (PRK)
 Óscar Figueroa
Kolumbie (COL)
 Eko Yuli Irawan
Indonésie (INA)
Do 69 kg Lin Čching-feng
Čína (CHN)
 Triyatno
Indonésie (INA)
 Kim Mjong-hjok
Severní Korea (PRK)
Do 77 kg Lü Siao-ťün
Čína (CHN)
 Lu Chao-ťie
Čína (CHN)
 Iván Cambar
Kuba (CUB)
Do 85 kg Adrian Zieliński
Polsko (POL)
 Kjánúš Rostamí
Írán (IRI)
 Tarik Jehja
Egypt (EGY)
Do 94 kg Saíd Mohamedpúr
Írán (IRI)
 Kim Min-džä
Jižní Korea (KOR)
 Tomasz Zieliński
Polsko (POL)
Do 105 kg Naváb Nasíršelal
Írán (IRI)
 Bartłomiej Bonk
Polsko (POL)
 Ivan Jefremov
Uzbekistán (UZB)
Nad 105 kg Behdád Salímí
Írán (IRI)
 Sadžád Anúšíravání
Írán (IRI)
 Ruslan Albegov
Rusko (RUS)

Ženy

KategorieZlatá olympijská medaile ZlatoStříbrná olympijská medaile StříbroBronzová olympijská medaile Bronz
Do 48 kg Wang Ming-ťüan
Čína (CHN)
 Hiromi Mijakeová
Japonsko (JPN)
 Rjang Čchun-hwa
Severní Korea (PRK)
Do 53 kg Sü Šu-ťing
Tchaj-wan (TPE)
 Citra Febriantiová
Indonésie (INA)
 Julija Paratovová
Ukrajina (UKR)
Do 58 kg Li Süe-jing
Čína (CHN)
 Phimsiri Sirikaewová
Thajsko (THA)
 Rattikan Kulnojová
Thajsko (THA)
Do 63 kg Christine Girardová
Kanada (CAN)
 Milka Manevová
Bulharsko (BUL)
 Luz Acostaová
Mexiko (MEX)
Do 69 kg Rim Džong-sim
Severní Korea (PRK)
 Anna Nurmuchambetovová
Kazachstán (KAZ)
 Ubaldina Valoyesová
Kolumbie (COL)
Do 75 kg Lidia Valentínová
Španělsko (ESP)
 Abír Abdelrahmánová
Egypt (EGY)
 Madias Nzessová
Kamerun (CMR)
Nad 75 kg Čou Lu-lu
Čína (CHN)
 Taťana Kaširinová
Rusko (RUS)
 Džang Mi-ran
Jižní Korea (KOR)

Medailová tabulka

Podle medailí rozdaných v průběhu Her:

PořadíZeměZlatá olympijská medaile ZlatoStříbrná olympijská medaile StříbroBronzová olympijská medaile BronzCelkově
1. Čína52-7
2. Kazachstán4--4
3. Severní Korea3-14
4. Írán1214
5. Polsko1-12
Ukrajina1-12
7. Rusko-516
8. Indonésie-112
Rumunsko-112
10. Japonsko-1-1
Kolumbie-1-1
Thajsko-1-1
Tchaj-wan-1-1
14. Bělorusko--22
Moldavsko--22
16. Arménie--11
Ázerbájdžán--11
Kanada--11
Kuba--11

V případě úprav pořadí ve všech aktuálně otevřených dopingových případech by medaile získaly 22 země, tedy o 3 více, a medailová tabulka by vypadala následovně:

PořadíZeměZlatá olympijská medaile ZlatoStříbrná olympijská medaile StříbroBronzová olympijská medaile BronzCelkově
1. Čína52-7
2. Írán32-5
3. Severní Korea3-25
4. Polsko1113
5. Kanada1--1
Španělsko1--1
Tchaj-wan1--1
8. Indonésie-213
9. Egypt-112
Jižní Korea-112
Kolumbie-112
Rusko-112
Thajsko-112
14. Bulharsko-1-1
Japonsko-1-1
Kazachstán-1-1
17. Kamerun--11
Kuba--11
Mexiko--11
Ukrajina--11
Uzbekistán--11
Vietnam--11

Kvalifikované státy

Podrobnější informace naleznete v článku Vzpírání na Letních olympijských hrách 2012 - Kvalifikace.

Startovní místa na OH mohly jednotlivé reprezentace získat na základě předvedených výkonů na mistrovství světa v letech 2010 a 2011, v menší míře pak také na kontinentálních mistrovstvích v roce 2012. Kromě toho mohli být sportovci na hry pozváni na základě postavení ve výkonnostním žebříčku nebo obdržením divoké karty.

Celkem se ve vzpírání kvalifikovalo 260 závodníků z 84 zemí a oblastí, z toho 156 mužů a 104 žen. Jeden stát mohl vybojovat až 10 účastnických míst (pro 6 mužů a 4 ženy).

Přehled kvalifikovaných států
StátMužiŽenyCelkem
Albánie415*
Alžírsko11
Arménie426
Aruba11
Austrálie112
Ázerbájdžán516
Belgie11
Bělorusko448
Brazílie112
Bulharsko112
Cookovy ostrovy11
Česko11
Čína6410
Dominikánská republika22
Egypt538
Ekvádor134
Fidži112
Filipíny11
Finsko11
Francie314
Ghana11
Gruzie33
Guatemala112
Honduras11
Hongkong11
Chile112
Indie112
Indonésie516
Irák11
Írán66
Itálie11
Japonsko145
Jihoafrická republika11
Jižní Korea6410
Kamerun112
Kanada33
Kazachstán448
Keňa11
Kiribati11
Kolumbie448
Kuba44
Kyrgyzstán11
Přehled kvalifikovaných států
StátMužiŽenyCelkem
Lotyšsko11
Madagaskar11
Maďarsko11
Mexiko112
Mikronésie11
Moldavsko112
Nauru11
Německo325
Nigérie112
Nikaragua11
Nový Zéland11
Palau11
Papua Nová Guinea112
Peru11
Polsko639
Portoriko11
Rumunsko314
Rusko6410*
Řecko11
Salvador11
Samoa112
Saúdská Arábie11
Severní Korea538
Singapur11
Slovensko11
Spojené arabské emiráty11
Spojené státy americké123
Sýrie112
Šalomounovy ostrovy11
Španělsko112
Thajsko347
Tchaj-wan134
Tunisko112
Turecko549
Turkmenistán33
Tuvalu11
Uganda11
Ukrajina639*
Uzbekistán516
Velká Británie325
Venezuela123
Vietnam112

Pozn.: Albánie nevyužila jednu mužskou kvótu, protože již nestihla přeobsadit distancovaného sportovce (Hysen Pulaku). Rusko nevyužilo dvě mužské kvóty, když ze zdravotních důvodů odstoupili a neprezentovali se závodníci v kategorii do 105 kg (Chadžimurat Akkajev a Dmitrij Klokov). Ukrajina nevyužila jednu mužskou a jednu ženskou kvótu, když se bez udání důvodu neprezentovali závodník v kategorii mužů do 94 kg (Artěm Ivanov) a závodnice v kategorii žen nad 75 kg (Svitlana Černjavská). Ve skutečnosti tedy soutěžilo 152 mužů a 103 žen.

Odkazy

Reference a poznámky

  1. Oficiální stránky OH
  2. WINTER, Gregor. Hysen Pulaku Interview. All Things Gym [online]. 2012-02-23 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN) 
  3. TELEGRAPH SPORT. London 2012 Olympics: Albanian weightlifter Hysen Pulaku becomes first athlete to fail drugs test. The Telegraph [online]. 2012-07-28 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN) 
  4. ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (EN) 
  5. ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURES. IWF.net [online]. 2016-07-27 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (EN) 
  6. ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2016-09-13 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (EN) [nedostupný zdroj]
  7. ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2016-10-05 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN) 
  8. ROZGONYI, Lilla. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2017-01-13 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN) 
  9. SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2018-12-22 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. (EN) 
  10. SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (EN) 
  11. SZASZ, Adrienn. PUBLIC DISCLOSURE. IWF.net [online]. 2020-01-10 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (EN) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Weightlifting pictogram.svg
Pictograms of Olympic sports - Weightlifting. This is unofficial sample picture. Images of official Olympic pictograms for 1948 Summer Olympics and all Summer Olympics since 1964 can be found in corresponding Official Reports.
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Gold medal-2008OB.svg
Olympic Gold medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Silver medal-2008OB.svg
Olympic Silver medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Bronze medal-2008OB.svg
Olympic Bronze medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Belarus (1995–2012).svg
Flag of Belarus 1995-2012
Flag of Aruba.svg
The flag of Aruba
Flag of Belgium (civil).svg
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of Ecuador.svg
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Flag of Fiji.svg
Autor: unknown, Licence: CC0
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Guatemala.svg
The flag of Guatemala, official since 1871.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Nauru.svg
The national flag of Nauru. Pantone 280c (Blue) and Pantone 123c (Yellow). On Pantone's official website these colours have the hexadecimal codes of #012169 and #FFC72C.
Flag of Tuvalu.svg
Autor: See File history, below, for details., Licence: CC0
Flag of Tuvalu.

Flag of Syria.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování