Vzpoura vězňů v Leopoldově
Vzpoura vězňů v Leopoldově | |||
---|---|---|---|
Brána Leopoldovské věznice | |||
Trvání | 15. března-28. března 1990 | ||
Místo | Leopoldov, Československo | ||
Výsledek | Vzpoura potlačena | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vzpoura vězňů v Leopoldově byla největší vězeňskou vzpourou v bývalém Československu, která se odehrála v roce 1990. K jejímu potlačení byla nasazena i armáda. Byla odstartována amnestií Václava Havla. Ta se totiž nevztahovala na všechny vězně. Potlačení vzpoury vyvolalo obdiv zahraničních odborníků. Přesto někteří novináři a politici označili zásah za brutální a došlo k odvolání velitele zásahu.
Průběh vzpoury
Dne 15. března 1990 vyhlásilo 217 vězňů hladovku a vytlačilo dozorce z ubytovacích prostor. Brzy se počet bouřících rozrostl a věznice byla trestanci obsazena. Vůdce vzpoury se prohlásil ředitelem věznice. 150 vězňů, kteří se vzpoury odmítli účastnit, bylo drženo jako rukojmí. Začalo rabování a ničení věznice. Bezpečnostní složky v této době vyčkávaly.
Teprve 28. března se rozhodlo o rychlém vyřešení situace. Tím byl pověřen náměstek ministra vnitra Slovenské republiky Andrej Sámel.[3] Zprvu se pokusil vyjednávat. Nakonec byl proveden zásah. Bylo při něm použito i 6 obrněných transportérů. Vězni používali ručně vyrobené zápalné lahve, kovové tyče s bodly, dýky, mačety, boxery nebo pouhé žiletky. Zasahující museli bojovat stylem muže proti muži. Po 2 a půl hodinách byla věznice obsazena bezpečnostními složkami. Škody činily téměř tehdejších 30 milionů korun a 5 budov z 11 bylo zničeno.
Po vzpouře
Soud v Bratislavě soudil 73 vězňů, z toho 61 odsoudil, 5 bylo osvobozeno a 6 vyloučeno k samostatnému soudnímu jednání. Tresty byly v celkové výši 345 let a 10 měsíců vězení. Nejvyšší trest činil 14 a půl roku. Nejnižší 18 měsíců.
Dne 23. listopadu 1991 došlo v Leopoldově k útěku 7 vězňů. Jedním z nich byl i vůdce leopoldovské vzpoury Polgári. Při této události byli zabiti 4 dozorci (3 z nich zabil sám Polgári). Na útěku byli všichni chyceni. Polgári byl nakonec odsouzen na doživotí a je mezi vězni považován za legendu.[4]
Reference
- ↑ http://www.vrazi.cz/?item=veznice-leopoldov-vzpoura-veznu&category=veznice-leopoldov-vzpoura-veznu
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/vzpoura-veznu-v-leopoldove-pred-20-lety-plamenomety-a-barikady-ve-veznici-1qn-/domaci.asp?c=A100312_123109_domaci_js
- ↑ Věznice Leopoldov - Slovensko [online]. kriminalistika.eu [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/99526/na-dozivoti-nejbrutalnejsi-zlocinci-v-cr.html
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Xpucmo, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento snímek zobrazuje chráněnou kulturní památku číslo 203-928/1 (other) Slovenské republiky.