Władysław Sikorski

Władysław Sikorski
Władysław Sikorski během druhé světové války
Narození	20. května 1881 Tuszów Narodowy
Úmrtí	4. července 1943 (ve věku 62 let) Gibraltar
Místo pohřbení	krypta sv. Leonarda (Wawel)
Choť	Helena Sikorska
Děti	Zofia Leśniowska
Civilní činnost	politik
Vojenská kariéra
Hodnost	generál a generál druhu zbraně
Doba služby	1906–1943
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918) Polsko Polsko (do roku 1943)
Složka	Rakousko-uherská armáda (do roku 1914) Legiony Polskie (do roku 1918) Polská armáda (do roku 1943)
Velel	5. armáda (1920) 3. armáda (1920–1921)
Války	První světová válka Polsko-ukrajinská válka Rusko-polská válka Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Varšavu Bitva o Lvov Bitva na řece Němen Invaze do Polska
Podpis
multimediální obsah na Commons

Władysław Sikorski (20. května 1881 Tuszów Narodowy – 4. července 1943 Gibraltar) byl polský generál a předseda polské exilové vlády^[1][2].

Pocházel z učitelské rodiny, která žila v rakouské Haliči. Na studia se vydal do Lvova, kde se věnoval inženýrství.^[3]

Již před první světovou válkou se angažoval v několika organizacích, které usilovaly o polskou nezávislost. V roce 1909 se zapojil do vytváření „střeleckých“ jednotek na Haliči. Během 1. světové války se orientoval na Rakousko-Uhersko. Sloužil v polských legiích a v Rusko-polské válce v polské armádě. Po vytvoření loutkového státu v roce 1916 zastával různé funkce v jeho armádě. Podobně jako Józef Piłsudski trval i gen. Sikorski na samostatnosti polských jednotek, proto byl v květnu 1918 rakousko-uherskými orgány zatčen a internován v Uhrách.^[4]

Po vzniku samostatného Polska organizoval vojenské jednotky v Haliči proti Ukrajincům a ve Slezsku proti německým Freikorps. Hrál důležitou roli při bitvě u Varšavy.^[4]

Před první světovou válkou patřil mezi významné politiky menší politické strany Stronnictwo Postępowo-Demokratyczne (Pokrokově demokratická strana).^[5]

Ve 2. polské republice zastával v letech 1922 až 1923 funkci ministerského předsedy, když vedl vládu po atentátu na prezidenta Gabriela Narutowicze. V kabinetu zastával rovněž post ministra vnitra. Pak se ale vrátil zpět do armády jako generální inspektor pěchoty.

V roce 1924 působil jako ministr vojenských záležitostí v druhé Grabského vládě. Zastával orientaci na spojenectví s Francií. V době sanace se nepřidal na žádnou stranu, měl neshody s Józefem Piłsudským, který Sikorskému nedůvěřoval, a dalšími představiteli země a roku 1928 byl zbaven funkce. V následujících letech trávil čas převážně ve Francii, kde také psal a vydával většinu vojenských studií.

V roce 1936 se podílel na sjednocení protisanační opozice v emigraci, tzv. fronta Morges. V roce 1939 se nakrátko vrátil do Polska a nabídl vládě své vojenské služby, když však nedostal odpověď, vrátil se zpět do Francie.^[4]

Během druhé světové války se stal ministerským předsedou polské vlády v exilu a velitelem jejích vojsk namísto zkompromitované sanační garnitury. Vystupoval jako hlavní obhájce zájmů Polska na diplomatické úrovni. Po porážce Francie v roce 1940 se exilová vláda uchýlila do Londýna, zde Sikorski podepsal smlouvu o výstavbě polské armády ve Velké Británii. S československou vládou v exilu jednal o poválečné československo-polské konfederaci.^[4]

I přes své protikomunistické postoje usiloval Sikorski o znovuobnovení polsko-sovětských diplomatických vztahů, které byly přerušeny po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov. V roce 1941 podepsal dohodu se SSSR o obnově diplomatických styků a později se Stalinem polsko-sovětský pakt o neútočení a přátelství. Část ministrů exilové vlády ho za to obvinila ze zrady a zřeknutí se východní části předválečného území Polska. Zajímal se též o osud polských zajatců, které povraždil Sovětský svaz. Po nálezu hrobů v Katyni požádal o vyšetření Červený kříž. Sovětský svaz na to hned reagoval přerušením diplomatických styků.

Zemřel v červenci 1943 za dosud nevyjasněných okolností při letecké nehodě, když se letoun Consolidated Liberator 511. peruti RAF, který jej přepravoval, zřítil při startu na letišti v Gibraltaru do moře.^[6] Havárii přežil jen pilot Eduard Prchal. Událost byla uzavřena jako nehoda, ale dodnes existují pochybnosti některých autorů,^[kdo?] zdali nebyl jako překážka britsko-sovětského spojenectví záměrně odstraněn.^[7]

Sikorski je dnes v Polsku uznáván jako velký patriot. Jeho památku začal v roce 1981 vyzdvihovat Jaruzelského vojenský režim proti popularitě Piłsudského.^[4]

• Regulamin Musztry Związku Strzeleckiego i elementarna taktyka piechoty (1911)
• O polską politykę państwową. Umowy i deklaracje z okresu pełnienia urzędu prezesa Rady Ministrów 18 XII 1922 – 26 V 1923 (1923)
• Podstawy organizacji naczelnych władz wojskowych w Polsce (1923)

• 

  O polską politykę państwową (1923)
• Polesie jako węzeł strategiczny wschodniego frontu (1924)
• Nad Wisłą i Wkrą. Studium do polsko-rosyjskiej wojny 1920 roku (1928)
• La campagne polono-russe de 1920 (1928)
• Polska i Francja w przeszłości i w dobie współczesnej (1931)
• Przyszła wojna – jej możliwości i charakter oraz związane z nimi zagadnienia obrony kraju (1934, 2010)

• IRVING, David John Cawdell. Mord aus Staatsräson? : Churchill und Sikorski - eine tragische Allianz. Bern: Rütten und Loening, 1970. S. 257. 
• Kisielewski, Tadeusz: A. Sikorski - spiknutí: na stopě vrahů polského generála. Brno 2009. ISBN 978-80-7217-589-5.
• Korpalska, Walentyna: Władysław Eugeniusz Sikorski: biografia polityczna. Wrocław 1981.
• Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
• Strumph-Wojtkiewicz, Stanisław: Generał Władysław Sikorski. Warszawa 1981.
• Wapiński, Roman: Władysław Sikorski jako polityk. Warszawa 1983.

• Galerie Władysław Sikorski na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Władysław Sikorski na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Władysław Sikorski
• Jozef Kazimierz Kubit: Was General Sikorski a victim of the Katyn massacre? 1. část 2. část(anglicky)
• Jan Puhl: Wie starb General Sikorski. (německy)
• Polské vyšetřování smrt Sikorského neobjasnilo. Nehodu přežil jen Čech. iDnes.cz, 30. prosince 2013