WCT Finals

WCT Finals, také WCT Masters, česky Finále WCT^[1], byl profesionální tenisový turnaj mužů hraný jako událost okruhu World Championship Tennis, v kalendáři některých sezón předposlední či závěrečná akce. Mezi lety 1971–1989 se každoročně konala na krytých dvorcích kobercového krytu.

Historie

Dějištěm Finále WCT byl až na výjimky texaský Dallas. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu.^[2] Dějištěm finále se v letech 1980–1989 stala dallaská Reunion Arena.^[3] V letech 1971–1982 a opět 1986–1989 na něm startovalo osm nejlepších tenistů dle klasifikace WCT. Mezi roky 1983–1985 byl počet zvýšen na dvanáct. Uplatňován byl vyřazovací herní formát pavouka.

V květnu 1974 se finále WCT stalo, po boku ženského Virginia Slims v Los Angeles, prvním turnajem na světě, v němž byl uplatněn počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů.^[4][5]

Premiérový ročník 1971 proběhl v listopadovém termínu. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů, především vzhledem k tlaku držitelů televizních práv, hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Ročník 1972 se odehrál v květnu a datum se ustálilo na březnovém až květnovém termínu. V sezónách 1985–1986 finále sponzorovala americká automobilka Buick, součást koncernu General Motors, což odrážel oficiální název dvou ročníků Buick WCT Finals.

Debutové zimní finále se konalo v listopadu 1972 v Římě. Tento finálový turnaj byl méně prestižní a měl poloviční dotace. Vítězný Arthur Ashe obdržel 25 000 dolarů, v porovnání s 50tisícovou prémií pro Kena Rosewalla, jenž zvítězil stejný rok na květnovém finále. O dekádu později, v sezóně 1982, byly uskutečněny dokonce tři finále. Standardní květnový turnaj v Dallasu, podzimní v Neapoli a zimní – uskutečněný až v lednu 1983 – michiganském Detroitu.

Nejúspěšnějším hráčem se stal Američan John McEnroe, který v devatenácti ročnících vybojoval pět titulů z osmi finálových účastí. Na čtyři trofeje pak dosáhl Čech Ivan Lendl, když vyhrál po dvou sezónních a dvou dílčích finále. V závěrečných duelech se objevil celkem pětkrát.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled finále

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1971	Ken Rosewall	Rod Laver	6–4, 1–6, 7–6(7–3), 7–6(7–4)
1972	Ken Rosewall	Rod Laver	4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1973	Stan Smith	Arthur Ashe	6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974	John Newcombe	Björn Borg	4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975	Arthur Ashe	Björn Borg	3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976	Björn Borg	Guillermo Vilas	1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977	Jimmy Connors	Dick Stockton	6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978	Vitas Gerulaitis	Eddie Dibbs	6–3, 6–2, 6–1
1979	John McEnroe	Björn Borg	7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980	Jimmy Connors	John McEnroe	2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981	John McEnroe	Johan Kriek	6–1, 6–2, 6–4
1982	Ivan Lendl	John McEnroe	6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1983	John McEnroe	Ivan Lendl	6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984	John McEnroe	Jimmy Connors	6–1, 6–2, 6–3
1985	Ivan Lendl	Tim Mayotte	7–6, 6–4, 6–1
1986	Anders Järryd	Boris Becker	6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987	Miloslav Mečíř	John McEnroe	6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988	Boris Becker	Stefan Edberg	6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989	John McEnroe	Brad Gilbert	6–3, 6–3, 7–6

Dílčí finále sezón

Období	místo	vítěz	finalista	výsledek
zimní 1972	Řím, Itálie	Arthur Ashe	Bob Lutz	6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
podzimní 1982	Neapol, Itálie	Ivan Lendl	Wojciech Fibak	6–4, 6–2, 6–1
zimní 1982	Detroit, Spojené státy	Ivan Lendl	Guillermo Vilas	7–5, 6–2, 2–6, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku WCT Finals na anglické Wikipedii.

Literatura

• LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.