WTA Elite Trophy 2023 – ženská dvouhra
WTA Elite Trophy 2023 | ||||
---|---|---|---|---|
Vítězka | Beatriz Haddad Maiová | |||
Finalistka | Čeng Čchin-wen | |||
Výsledek | 7–6(13–11), 7–6(7–4) | |||
Soutěže | ||||
ženská dvouhra • ženská čtyřhra | ||||
|
Ženská dvouhra WTA Elite Trophy 2023 probíhala ve druhé polovině října 2023. Do singlové soutěže čuchajského tenisového turnaje nastoupilo jedenáct nejlépe postavených hráček na žebříčku WTA, které se nekvalifikovaly na Turnaj mistryň. Dvanáctá obdržela divokou kartu.[1] Obhájkyní titulu z roku 2019 byla světová jednička Aryna Sabalenková,[2] která se zúčastnila navazujícího Turnaje mistryň. Z čuchajské události se odhlásily původně kvalifikované Maria Sakkariová (9. WTA), Petra Kvitová (12.), Belinda Bencicová (14.), Jekatěrina Alexandrovová (21.) a Viktoria Azarenková (22.).
Čínská část okruhu byla v letech 2020 a 2021 zrušena kvůli pandemii covidu-19. Ženská tenisová asociace od prosince 2021 do dubna 2023 zároveň bojkotovala čínské turnaje v důsledku kauzy zmizení čínské tenistky Pcheng Šuaj.[3][4]
Na závěrečném turnaji sezóny se představilo osm debutantek: Krejčíková, Ostapenková, Samsonovová, Kuděrmetovová, Čeng, Haddad Maiová, Linetteová a Ču. Jedenáct z dvanácti účastnic si v ročníku 2023 alespoň jednou zahrálo finále. Výjimkou byla Haddad Maiová, jejímž maximem byla dvě semifinále. Až v Ču-chaji pronikla do souboje o titul. V rámci startujících pouze Krejčíková a Čeng vyhrály v ročníku více než jednu trofej. Každá triumfovala dvakrát a obě se zařadily mezi deset takových hráček na okruhu. Garciaová přijela na turnaj jako lídryně v počtu es, když jich v sezóně zahrála 449, o deset více než druhá Rybakinová.[5]
Bez ztráty setu soutěží prošla 27letá Brazilka Beatriz Haddad Maiová, která na okruhu WTA Tour získala třetí singlový titul. Zároveň ovládla i čuchajskou čtyřhru a jako první vyhrála obě soutěže WTA Elite Trophy.
Haddad Maiová první vítězkou dvouhry i čtyřhry
Vítězkou se stala 27letá světová devatenáctka Beatriz Haddad Maiová z Brazílie, jež ve finále zdolala o šest let mladší a jednu příčku výše postavenou Čeng Čchin-wen z Číny. V prvním vzájemném utkání Brazilka zvládla tiebreaky obou sad a vyhrála 7–6, 7–6. Ve zkrácené hře úvodního setu odvrátila tři setboly. Délkou 2:51 hodiny se jednalo o nejdelší dvousetový zápas probíhající sezóny, který o dvě minuty překonal soulské čtvrtfinále Bouzkové s Jüanovou. Soutěží prošla bez ztráty setu.[6][7]
Haddad Maiová na okruhu WTA Tour získala nejcennější kariérní trofej v podobě třetího singlového titulu, po dvou triumfech na trávě v roce 2022. Jako první v jediném ročníku ovládla i čtyřhru, znamenající po Nottingham Open 2022 druhý kariérní „double“. Finálovou výhrou ukončila osmizápasovou neporazitelnost Čengové, pro níž by titul znamenal debut v první světové desítce. Haddad Maiová se posunula na 11. místo.[6][7][8]
Nasazení hráček
- Barbora Krejčíková (základní skupina, 160 bodů, 137 750 USD)
- Madison Keysová (základní skupina, 80 bodů, 50 000 USD)
- Jeļena Ostapenková (základní skupina, 160 bodů, 137 750 USD)
- [p 1]Ljudmila Samsonovová (základní skupina, 160 bodů, 127 750 USD)
- [p 1]Veronika Kuděrmetovová (základní skupina, 160 bodů, 103 000 USD)
- [p 1]Darja Kasatkinová (semifinále, 240 bodů, 237 000 USD)
- Čeng Čchin-wen (finále, 240 bodů, 385 000 USD)
- Beatriz Haddad Maiová (vítězka, 700 bodů, 605 000 USD)
- Caroline Garciaová (základní skupina, 160 bodů, 137 750 USD)
- Donna Vekićová (základní skupina, 80 bodů, 50 000 USD)
- Magda Linetteová (základní skupina, 80 bodů, 50 000 USD)
- Ču Lin (semifinále, 80 bodů, 194 000 USD)
Soutěž
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Semifinále | Finále | |||||||||||
6 | Darja Kasatkinová | 4 | 1 | |||||||||
8 | Beatriz Haddad Maiová | 6 | 6 | |||||||||
8 | Beatriz Haddad Maiová | 713 | 77 | |||||||||
7 | Čeng Čchin-wen | 611 | 64 | |||||||||
12/WC | Ču Lin | 5 | 6 | 1 | ||||||||
7 | Čeng Čchin-wen | 7 | 4 | 6 |
Azalková skupina
Krejčíková | Kasatkinová | Linetteová | Zápasy | Sety | Hry[p 2] | Pořadí[p 3] | ||
1 | Barbora Krejčíková | 5–7, 6–1, 1–6 | 6–2, 6–4 | 1–1 | 3–2 (60 %) | 24–20 (55 %) | 2. | |
6 | Darja Kasatkinová | 7–5, 1–6, 6–1 | 6–3, 6–4 | 2–0 | 4–1 (80 %) | 26–19 (58 %) | 1. | |
11 | Magda Linetteová | 2–6, 4–6 | 3–6, 4–6 | 0–2 | 0–4 (0 %) | 13–24 (35 %) | 3. |
Kaméliová skupina
Keysová | Haddad Maiová | Garciaová | Zápasy | Sety | Hry[p 2] | Pořadí[p 3] | ||
2 | Madison Keysová | 4–6, 4–6 | 3–6, 6–7(3–7) | 0–2 | 0–4 (0 %) | 17–25 (40 %) | 3. | |
8 | Beatriz Haddad Maiová | 6–4, 6–4 | 6–1, 7–6(7–4) | 2–0 | 4–0 (100 %) | 25–15 (63 %) | 1. | |
9 | Caroline Garciaová | 6–3, 7–6(7–3) | 1–6, 6–7(4–7) | 1–1 | 2–2 (50 %) | 20–22 (48 %) | 2. |
Orchideová skupina
Ostapenková | Čeng | Vekićová | Zápasy | Sety | Hry[p 2] | Pořadí[p 3] | ||
3 | Jeļena Ostapenková | 4–6, 6–1, 2–6 | 4–6, 6–4, 6–1 | 1–1 | 3–3 (50 %) | 28–24 (54 %) | 2. | |
7 | Čeng Čchin-wen | 6–4, 1–6, 6–2 | 6–4, 6–7(6–8), 6–4 | 2–0 | 4–2 (67 %) | 31–27 (53 %) | 1. | |
10 | Donna Vekićová | 6–4, 4–6, 1–6 | 4–6, 7–6(8–6), 4–6 | 0–2 | 2–4 (33 %) | 26–34 (43 %) | 3. |
Růžová skupina
Samsonovová | Kuděrmetovová | Ču | Zápasy | Sety | Hry[p 2] | Pořadí[p 3] | ||
4 | Ljudmila Samsonovová | 4–6, 6–3, 5–7 | 2–6, 6–2, 6–1 | 1–1 | 3–3 (50 %) | 29–25 (54 %) | 2. | |
5 | Veronika Kuděrmetovová | 6–4, 3–6, 7–5 | 6–7(5–7), 1–6 | 1–1 | 2–3 (40 %) | 23–28 (45 %) | 3. | |
12/WC | Ču Lin | 6–2, 2–6, 1–6 | 7–6(7–5), 6–1 | 1–1 | 3–2 (60 %) | 22–21 (51 %) | 1. |
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b c V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března téhož roku rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[9]
- ↑ a b c d Poměry uvádí vyhrané a prohrané zápasy, sety a hry, stejně jako jejich procentuální úspěšnost, tedy parametry, které mohly být určujícím kritériem pro postup do semifinále.
- ↑ a b c d Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií:
1) počet vyhraných utkání; 2) počet odehraných utkání; 3) vzájemné utkání u dvou hráček se stejným počtem výher; 4) tenistka, která odehrála méně než tři utkání byla automaticky vyřazena a dále postoupila hráčka, jež vyhrála vzájemný zápas mezi dvěma zbývajícími; 5) nejvyšší procento vyhraných setů; 6) nejvyšší procento vyhraných her.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 WTA Elite Trophy – Singles na anglické Wikipedii.
- ↑ WTA Elite Trophy 2023: Dates, format, draws and what you need to know. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-19 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sabalenková ovládla WTA Elite Trophy v Zhuhai. V Číně slaví i třetí letošní titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-27 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. WTA končí s bojkotem turnajů v Číně. Sport.cz [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-14.
- ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Do Číny se vrací i ženské turnaje. WTA ruší bojkot zavedený kvůli kauze Shuai Peng. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
- ↑ PREVIEW NOTES | WTA ELITE TROPHY | ZHUHAI ZHUHAI, CHINA [PDF]. WTA, 2023 [cit. 2023-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-29. (anglicky)
- ↑ a b Haddad Maia denies Zheng Qinwen in classic final to claim Zhuhai title. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-29 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Haddad Maia wins WTA Elite Trophy for 3rd title. ESPN.com [online]. 2023-10-29 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Třetí a nejcennější triumf. Haddadová Maiaová po finálové bitvě ovládla WTA Elite Trophy. TenisPortal.cz [online]. 2023-10-29 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
Externí odkazy
- WTA Elite Trophy 2023 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“