WTA Finals 2019 – ženská čtyřhra
| WTA Finals 2019 | ||||
|---|---|---|---|---|
| Vítězky |  Tímea Babosová  Kristina Mladenovicová | |||
| Finalistky |  Sie Šu-wej  Barbora Strýcová | |||
| Výsledek | 6–1, 6–3 | |||
| Soutěže | ||||
| ženská dvouhra • ženská čtyřhra | ||||
| ||||
Ženská čtyřhra WTA Finals 2019 probíhala na přelomu října a listopadu 2019 v rámci jednoho ze dvou závěrečných turnajů ženské profesionální sezóny. Do deblové soutěže Turnaje mistryň, premiérově hrané v čínském Šen-čenu,[1] nastoupilo osm nejlepších dvojic v klasifikaci žebříčku Porsche Race to Shenzhen, počítaného od začátku roku 2019.[2] Událost poprvé následovala až po WTA Elite Trophy.
Rozlosování deblové soutěže proběhlo v pátek 25. října 2019. Poprvé od roku 2015 došlo k uplatnění základní skupinové fáze, s vyřazovacím formátem až od semifinále. Čtyři páry, které v sezóně vyhrály jednotlivé grandslamy, byly rozděleny po dvou do odlišných skupin.[2]
Barbora Strýcová, Kristina Mladenovicová a Aryna Sabalenková vstoupily do turnaje jako soupeřky o post deblové světové jedničky na žebříčku WTA. Strýcová si postavení na vrcholu klasifikace zajistila i po skončení postupem do finále, rovněž jako zakončení sezóny na pozici světové jedničky. Nejlepší pár roku vytvořily Mladenovicová s Babosovou.[3]
Vítězství získal třetí nasazený, maďarsko-francouzský pár Tímea Babosová a Kristina Mladenovicová, který ve finále zdolal tchajwansko-české turnajové dvojky Sie Šu-wej s Barborou Strýcovou po hladkém dvousetovém průběhu 6–1 a 6–3.[3]
Obě šampionky převzaly trofej Martiny Navrátilové, do žebříčku WTA si připsaly 1 500 bodů a získaly devátou společnou trofej, respektive po Istanbul Cupu 2019 a French Open 2019 třetí v probíhající sezóně. Vítězství obhájily[4] jako první dvojice od Cary Blackové a Liezel Huberové, jež triumfovaly v letech 2007 a 2008. Babosová i Mladenovicová vybojovaly dvacátý druhý individuální deblový titul na okruhu WTA Tour. Maďarka Babosová se stala první hráčkou od Američanky Lindsay Davenportové z let 1996–1998, která ovládla tři ročníky v řadě.[3]
Nasazení párů
Elise Mertensová / 
Aryna Sabalenková (základní skupina, 500 bodů, 200 000 USD/pár)
Sie Šu-wej / 
Barbora Strýcová (finále, 955 bodů, 475 000 USD/pár)
Tímea Babosová / 
Kristina Mladenovicová (vítězky, 1 500 bodů, 1 000 000 USD/pár)
Gabriela Dabrowská / 
Sü I-fan (základní skupina, 500 bodů, 200 000 USD/pár)- Čan Chao-čching / Latisha Chan (základní skupina, 375 bodů, 150 000 USD/pár)
- Barbora Krejčíková / Kateřina Siniaková (základní skupina, 500 bodů, 200 000 USD/pár)
Samantha Stosurová / Čang Šuaj (semifinále, 625 bodů, 265 000 USD/pár)
Anna-Lena Grönefeldová / 
Demi Schuursová (semifinále, 625 bodů, 265 000 USD/pár)
Náhradnice
Nicole Melicharová / Květa Peschkeová (nenastoupily)
Soutěž
| Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
| Semifinále | Finále | |||||||||||
| 3 | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 1 | 6 | [10] | ||||||||
| 7 |  Samantha Stosurová Čang Šuaj | 6 | 4 | [8] | ||||||||
| 3 | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 6 | 6 | |||||||||
| 2 | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 1 | 3 | |||||||||
| 8 |  Anna-Lena Grönefeldová Demi Schuursová | 1 | 2 | |||||||||
| 2 | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 6 | 6 | |||||||||
Červená skupina
 Mertensová  Sabalenková | Babosová Mladenovicová | Čan Chan | Grönefeldová Schuursová | Zápasy | Sety | Hry[p. 1] | Pořadí[p. 2] | ||
| 1 | Elise Mertensová Aryna Sabalenková | 6–4, 2–6, [5–10] | 7–6(7–5), 6–4 | 5–7, 6–1, [7–10] | 1–2 | 4–4 (50 %) | 32–30 (52 %) | 3. | |
| 3 | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 4–6, 6–2, [10–5] | 6–2, 5–7, [10–6] | 7–5, 6–2 | 3–0 | 6–2 (75 %) | 36–24 (60 %) | 1. | |
| 5 | Čan Chao-čching Latisha Chan | 6–7(5–7), 4–6 | 2–6, 7–5, [6–10] | 2–6, 4–6 | 0–3 | 1–6 (14 %) | 25–37 (40 %) | 4. | |
| 8 | Anna-Lena Grönefeldová Demi Schuursová | 7–5, 1–6, [10–7] | 5–7, 2–6 | 6–2, 6–4 | 2–1 | 4–3 (57 %) | 28–30 (48 %) | 2. |
Purpurová skupina
| Sie Strýcová |  Dabrowská Sü | Krejčíková Siniaková | Stosurová Čang | Zápasy | Sety | Hry[p. 1] | Pořadí[p. 2] | ||
| 2 | Sie Šu-wej Barbora Strýcová | 6–2, 4–6, [9–11] | 6–2, 1–6, [10–5] | 6–4, 4–6, [10–5] | 2–1 | 5–4 (56 %) | 29–27 (52 %) | 1. | |
| 4 | Gabriela Dabrowská Sü I-fan | 2–6, 6–4, [11–9] | 4–6, 2–6 | 6–4, 4–6, [5–10] | 1–2 | 3–5 (38 %) | 25–33 (43 %) | 4. | |
| 6 | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 2–6, 6–1, [5–10] | 6–4, 6–2 | 3–6, 6–7(7–9) | 1–2 | 3–4 (42 %) | 29–27 (52 %) | 3. | |
| 7 | Samantha Stosurová Čang Šuaj | 4–6, 6–4, [5–10] | 4–6, 6–4, [10–5] | 6–3, 7–6(9–7) | 2–1 | 5–3 (63 %) | 34–30 (53 %) | 2. |
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Poměry uvádí vyhrané a prohrané zápasy, sety a hry, rovněž jako jejich procentuální úspěšnost, určující kritéria pro postup do semifinále.
- ↑ a b Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií:
1) nejvyšší počet vyhraných utkání, 2) nejvyšší počet odehraných utkání, 3) u dvou párů se stejným počtem výher rozhodlo vzájemné utkání, 4) u tří párů se stejným počtem výher rozhodlo: a) nejvyšší procento vyhraných setů, b) nejvyšší procento vyhraných her.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019 WTA Finals – Doubles na anglické Wikipedii.
- ↑ SCHMERLER, Cindy. The WTA Finals Settle Down in China. The New York Times [online]. 2019-10-25 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Doubles field set at 2019 Shiseido WTA Finals Shenzhen [online]. WTA Tour, Inc., 2018-10-26 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strýcová se Su-Wei Hsieh ve finále Turnaje mistryň neuspěly proti obhájkyním titulu [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-03 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou sezonu triumfem na Turnaji mistryň nezakončily [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-24 [cit. 2018-06-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
- WTA Finals 2019 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
