WTA Finals 2021 – ženská čtyřhra
WTA Finals 2021 | ||||
---|---|---|---|---|
Vítězky | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | |||
Finalistky | Sie Šu-wej Elise Mertensová | |||
Výsledek | 6–3, 6–4 | |||
Soutěže | ||||
ženská dvouhra • ženská čtyřhra | ||||
|
Ženská čtyřhra WTA Finals 2021 probíhala v první polovině listopadu 2021, jakožto závěrečný turnaj ženské profesionální sezóny. Do deblové soutěže Turnaje mistryň, premiérově hrané v mexické Guadalajaře, nastoupilo osm nejvýše postavených dvojic na žebříčku Porsche Race to the WTA Finals, počítaného od začátku kalendářní sezóny. Druhé největší mexické město ležící v nadmořské výšce přibližně 1 560 m n. m.[1] získalo pořadatelství dodatečně, po zrušení podzimní asijské túry. Stálé pořadatelství turnaje bylo pro období 2019–2030 přiřčeno čínskému Šen-čenu.[2] Skupiny získaly pojmenování po předkolumbovských památkách El Tajín a Tenochtitlán. Redukované odměny čtyřhry činily 1 milion dolarů.
Dvojnásobným obhájcem titulu byl maďarsko-francouzský pár Tímea Babosová a Kristina Mladenovicová,[3] který se na turnaj nekvalifikoval. Během sezóny obě hráčky společně nastoupily pouze do Wimbledonu.
Rozlosování deblové soutěže proběhlo v pondělí 9. listopadu 2021.[4] Kvalifikační místa si zajistily Američanky Coco Gauffová s Caty McNallyovou a Kanaďanka Gabriela Dabrowská s Brazilkou Luisou Stefaniovou. Oba páry však do závěrečné události nenezasáhly. Stefaniová v říjnu prodělala operaci předního zkříženého vazu po zranění kolene na US Open.[5][2]
Vítězem se stal nejvýše nasazený pár Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková, který ve finále zdolal tchajwansko-belgické turnajové trojky Sie Šu-wej a Elise Mertensovou po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–4. Šampionky se při své třetí účasti na závěrečné události roku staly první českou dvojicí, která ovládla Turnaj mistryň. Společně získaly jubilejní desátou trofej, z toho pátou v končící sezóně 2021. Soutěží prošly bez porážky, což znamenalo příděl 1 500 bodů do deblového žebříčku WTA a částku 360 000 dolarů na pár.[2] Krejčíková na okruhu WTA Tour vybojovala jedenáctý deblový titul. Siniaková si připsala čtrnáctou kariérní trofej ze čtyřhry a poprvé od června 2019 se vrátila do čela deblového žebříčku, kde vystřídala Sie Šu-wej. Krejčíková se posunula na druhé místo, Sie klesla na třetí a Mertensová v den 26. narozenin na čtvrté. Finále bylo reprízou čtyři dny starého duelu ze základní skupiny. Již úvodní výhrou nad Fichmanou s Olmosovou získaly Češky jistotu, že se podruhé v kariéře stanou nejlepším párem sezóny.[6][7]
Při závěrečném ceremoniálu Krejčíková připomněla historické události Československa pojící se k 17. listopadu. Svojí řečí dojala i trofej předávající Martinu Navrátilovou, která právě kvůli nesvobodnému režimu z Československa emigrovala.[8] Řeč na téma svobody získala ohlas ve světě tenistů a novinářů. Andy Murray, Brad Gilbert či žurnalista Ben Rothenberg z New York Times ji spojili s kauzou čínské tenistky Pcheng Šuaj po jejím obvinění bývalého čínského vicepremiéra ze sexuálního napadení.[9][10][11]
Nasazení párů
- Barbora Krejčíková / Kateřina Siniaková (vítězky, 1500 bodů, 360 000 USD/pár)
- Šúko Aojamová / Ena Šibaharaová (semifinále, 625 bodů, 95 000 USD/pár)
- Sie Šu-wej / Elise Mertensová (finále, 955 bodů, 170 000 USD/pár)
- Nicole Melicharová-Martinezová / Demi Schuursová (semifinále, 625 bodů, 95 000 USD/pár)
- Samantha Stosurová / Čang Šuaj (základní skupina, 500 bodů, 70 000 USD/pár)
- Alexa Guarachiová / Desirae Krawczyková (základní skupina, 500 bodů, 70 000 USD/pár)
- Darija Juraková / Andreja Klepačová (základní skupina, 500 bodů, 70 000 USD/pár)
- Sharon Fichmanová / Giuliana Olmosová (základní skupina, 375 bodů, 50 000 USD/pár)
Náhradnice
- Nadija Kičenoková / Ioana Raluca Olaruová (nenastoupily, 0 bodů)
- Marie Bouzková / Lucie Hradecká (nenastoupily, 0 bodů)
Soutěž
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Semifinále | Finále | |||||||||||
1 | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 3 | 6 | [10] | ||||||||
4 | Nicole Melicharová-Martinezová Demi Schuursová | 6 | 3 | [6] | ||||||||
1 | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6 | 6 | |||||||||
3 | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 3 | 4 | |||||||||
2 | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 2 | 2 | |||||||||
3 | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 6 | 6 |
Skupina El Tajín
Krejčíková Siniaková | Sie Mertens | Guarachi Krawczyk | Fichman Olmos | Zápasy | Sety | Hry[p. 1] | Pořadí[p. 2] | ||
1 | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 6–3, 6–1 | 5–7, 7–6(7–3), [10–7] | 6–4, 6–1 | 3–0 | 6–1 (86 %) | 37–22 (63 %) | 1. | |
3 | Sie Šu-wej Elise Mertensová | 3–6, 1–6 | 7–6(7–3), 6–2 | 6–4, 7–6(7–3) | 2–1 | 4–2 (67 %) | 30–30 (50 %) | 2. | |
6 | Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková | 7–5, 6–7(3–7), [7–10] | 6–7(3–7), 2–6 | 0–6, 6–3, [11–9] | 1–2 | 3–5 (38 %) | 28–35 (44 %) | 3. | |
8 | Sharon Fichmanová Giuliana Olmosová | 4–6, 1–6 | 4–6, 6–7(3–7) | 6–0, 3–6, [9–11] | 0–3 | 1–6 (14 %) | 24–32 (43 %) | 4. |
Skupina Tenochtitlán
Aojama Šibahara | Melichar-Martinez Schuurs | Stosur Čang | Jurak Klepač | Zápasy | Sety | Hry[p. 1] | Pořadí[p. 2] | ||
2 | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 6–4, 7–6(7–5) | 6–4, 3–6, [7–10] | 6–0, 6–4 | 2–1 | 5–2 (71 %) | 34–25 (58 %) | 1. | |
4 | Melichar-Martinezová Demi Schuursová | 4–6, 6–7(5–7) | 6–2, 6–2 | 6–4, 3–6, [10–2] | 2–1 | 4–3 (57 %) | 32–27 (54 %) | 2. | |
5 | Samantha Stosurová Čang Šuaj | 4–6, 6–3, [10–7] | 2–6, 2–6 | 7–6(12–10), 6–7(4–7), [5–10] | 1–2 | 3–5 (38 %) | 28–35 (44 %) | 4. | |
7 | Darija Juraková Andreja Klepačová | 0–6, 4–6 | 4–6, 6–3, [2–10] | 6–7(10–12), 7–6(7–4), [10–5] | 1–2 | 3–5 (38 %) | 28–35 (44 %) | 3. |
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Poměry uvádí vyhrané a prohrané zápasy, sety a hry, rovněž jako jejich procentuální úspěšnost, určující kritéria pro postup do semifinále.
- ↑ a b Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií:
1) nejvyšší počet vyhraných utkání, 2) nejvyšší počet odehraných utkání, 3) u dvou párů se stejným počtem výher rozhodovalo vzájemné utkání, 4) u tří párů se stejným počtem výher rozhodovalo: a) nejvyšší procento vyhraných setů, b) nejvyšší procento vyhraných her.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2021 WTA Finals – Doubles na anglické Wikipedii.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Plíšková v Guadalajaře: Podmínky jsou tu náročné. Mohla bych využít zkušeností. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c WTA Finals 2021: Schedule, draws, prize money and everything you need to know [online]. WTA Tennis, 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strýcová se Su-Wei Hsieh ve finále Turnaje mistryň neuspěly proti obhájkyním titulu [online]. TenisPortal.cz, 2021-11-03 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Los Turnaje mistryň: Plíšková a Krejčíková jsou v jedné skupině s Muguruzaovou a Kontaveitovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Chicago Sports Medicine Surgeon Treats Three International Athletes' Knees [online]. Cision US Inc., 2021-10-21 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou jako první česká dvojice vyhrály čtyřhru na Turnaji mistryň!. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Krejcikova, Siniakova sweep past Hsieh, Mertens to win WTA Finals doubles title [online]. WTA Tennis, 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Krejčíková rozplakala Navrátilovou: Byla jsem nervóznější než v zápase. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Krejčíková dala naději i Číně, napsal Murray. Svět tleská Češce za drásavý projev. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-11-19 [cit. 2021-11-21]. Dostupné online.
- ↑ MACÁK, Tomáš. Krejčíková slovy o 17. listopadu rozbrečela Navrátilovou. A dala naději Číně, píše Murray. cnn.iprima.cz [online]. 2021-11-19 [cit. 2021-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Peng Shuai: US President Joe Biden calls for China to provide 'independent, verifiable' proof of tennis player's whereabouts [online]. SkySport, 2021-11-20 [cit. 2021-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- WTA Finals 2021 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.