WTA Finals 2021 – ženská dvouhra

WTA Finals 2021
VítězkaŠpanělsko Garbiñe Muguruzaová
FinalistkaEstonsko Anett Kontaveitová
Výsledek6–3, 7–5
Soutěže
ženská dvouhra • ženská čtyřhra
< 2019 •Turnaj mistryň• 2022 >

Ženská dvouhra WTA Finals 2021 probíhala v první polovině listopadu 2021, jakožto závěrečný turnaj ženské profesionální sezóny. Do singlové soutěže Turnaje mistryň, premiérově hrané v mexické Guadalajaře, nastoupilo osm nejvýše postavených hráček na žebříčku Porsche Race to the WTA Finals, počítaného od začátku kalendářní sezóny. Druhé největší mexické město ležící v nadmořské výšce přibližně 1 560 m n. m.[1] získalo pořadatelství dodatečně, po zrušení podzimní asijské túry. Stálé pořadatelství turnaje bylo pro období 2019–2030 přiřčeno čínskému Šen-čenu. Názvy skupin byly pojmenovány po předkolumbovských památkách Chichén Itzá a Teotihuacán. Redukované odměny dvouhry činily 4 miliony dolarů.[2]

Obhájkyní titulu byla australská světová jednička Ashleigh Bartyová,[3] která však v říjnu ukončila sezónu kvůli rekonvalescenci a pokračující koronavirové pandemii. Poslední turnaj odehrála na zářijovém US Open. Bez ohledu na výsledky dalších hráček sezónu potřetí v řadě zakončila na čele světové klasifikace.[4]

Rozlosování singlové soutěže proběhlo v pondělí 9. listopadu 2021.[5] Ve dvouhře debutovaly Běloruska Aryna Sabalenková, Češka Barbora Krejčíková, Řekyně Maria Sakkariová, Polka Iga Świąteková, Španělka Paula Badosová a Estonka Anett Kontaveitová,[2] která si účast zajistila až na konci října díky trofeji v Kluži. Na posledním postupovém místě Kontaveitová předstihla Tunisanku Ons Džabúrovou o 76 bodů.[6] Arabská tenistka pak neplnila roli náhradnice, když jako důvody uvedla potřebu doléčit zranění a přípravit se na další sezónu.[7] Kvůli bolestem v loktě Džabúrová skrečovala úvodní zápas v Moskvě a odstoupila z turnaje v Courmayeuru. Pozici náhradnice poté postupně odřekly další v pořadí Naomi Ósakaová (ukončila sezónu), Anastasija Pavljučenkovová (zdravotní důvody) a Elina Svitolinová než tato dvě místa přešla na Jessicu Pegulaovou s Elise Mertensovou.[8]

Karolína Plíšková vstoupila do turnaje jako nejzkušenější startující popáté v řadě.[9] Po Lindsay Davenportové v roce 2004 a Aně Ivanovićové v 2014 se stala třetí hráčkou od zavedení formátu základních skupin v roce 2003, která nepostoupila do semifinálové fáze, přestože skupinu zakončila s bilancí 2–1. Češku z turnaje vyřadil horší poměr setů. Poprvé od sezóny 2012 tak na okruhu WTA nezískala ani jeden titul.[10]

Vítězkou se stala šestá nasazená Španělka Garbiñe Muguruzaová, jež ve finále zdolala estonskou turnajovou osmičku Anett Kontaveitovou po dvousetovém průběhu 6–3 a 7–5. Ve druhé sadě otočila nepříznivý průběh po ztrátě podání a od stavu her 3–5 získala čtyři závěrečné gamy zápasu. Estonku porazila již v základní skupině, čímž ukončila její 12zápasovou neporazitelnost. Posedmé v historii se tak v přímém boji o titul střetly soupeřky z jedné základní skupiny. V probíhající sezóně si připsala třetí triumf. V předchozí části roku ovládla turnaje v Dubaji a Chicagu. Na okruhu WTA Tour vybojovala jubilejní desátou singlovou trofej.[11]

Při čtvrtém startu na Turnaji mistryň Muguruzaová vylepšila semifinálovou účast z roku 2015 a stala se vůbec první španělskou šampionkou závěrečné události roku. Národním maximem byla finálová účast krajanky Arantxy Sánchezové Vicariové v roce 1993. Obě finalistky vyhrály v sezóně 2021 nejvyšší počet utkání na tvrdém povrchu, první Kontaveitová 39 a druhá Muguruzaová 35 duelů. Celková zápasová bilance Španělky na mexických turnajích po skončení činila 14–2, když v minulosti ovládla již Monterrey Open 2018 a 2019. Na žebříčku se posunula na 3. místo. Estonka vystoupala na nové kariérní maximum, když jí patřila 7. příčka.[11]

Nasazení hráček

  1. Bělorusko Aryna Sabalenková (základní skupina, 500 bodů, 220 000 USD)
  2. Česko Barbora Krejčíková (základní skupina, 375 bodů, 110 000 USD)
  3. Česko Karolína Plíšková (základní skupina, 625 bodů, 330 000 USD)
  4. Řecko Maria Sakkariová (semifinále, 625 bodů, 360 000 USD)
  5. Polsko Iga Świąteková (základní skupina, 500 bodů, 220 000 USD)
  6. Španělsko Garbiñe Muguruzaová (vítězka, 1375 bodů, 1 570 000 USD)
  7. Španělsko Paula Badosová (semifinále, 625 bodů, 360 000 USD)
  8. Estonsko Anett Kontaveitová (finále, 955 bodů, 750 000 USD)

Náhradnice

  1. USA Jessica Pegulaová (nenastoupila, 0 bodů, 40 000 USD)
  2. Belgie Elise Mertensová (nenastoupila, 0 bodů, 40 000 USD)

Soutěž

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
7 Španělsko Paula Badosová33 
6 Španělsko Garbiñe Muguruzaová66 
 6 Španělsko Garbiñe Muguruzaová67
 
 8 Estonsko Anett Kontaveitová35
8 Estonsko Anett Kontaveitová636
4 Řecko Maria Sakkariová163 

Skupina Chichén Itzá

Bělorusko SabalenkaŘecko SakkariPolsko ŚwiątekŠpanělsko BadosaZápasySetyHry, [p. 1]Pořadí[p. 2]
1Bělorusko Aryna Sabalenková6–7(1–7), 7–6(8–6), 3–62–6, 6–2, 7–54–6, 0–61–23–5 (38 %)35–44 (44 %)3.
4Řecko Maria Sakkariová7–6(7–1), 6–7(6–8), 6–36–2, 6–46–7(4–7), 4–62–1 4–3 (57 %)41–35 (54 %)2.
5Polsko Iga Świąteková6–2, 2–6, 5–72–6, 4–67–5, 6–41–23–4 (43 %)32–36 (47 %)4.
7Španělsko Paula Badosová6–4, 6–07–6(7–4), 6–45–7, 4–62–14–2 (67 %)34–27 (56 %)1.

Skupina Teotihuacán

Česko KrejčíkováČesko PlíškováŠpanělsko MuguruzaEstonsko KontaveitZápasySetyHry[p. 1]Pořadí[p. 2]
2Česko Barbora Krejčíková6–0, 4–6, 4–66–2, 3–6, 4–63–6, 4–60–32–6 (25 %)34–52 (40 %)4.
3Česko Karolína Plíšková0–6, 6–4, 6–44–6, 6–2, 7–6(8–6)4–6, 0–62–14–4 (50 %)33–40 (45 %)3.
6Španělsko Garbiñe Muguruzaová2–6, 6–3, 6–46–4, 2–6, 6–7(6–8)6–4, 6–42–15–3 (63 %)40–38 (51 %)2.
8Estonsko Anett Kontaveitová6–3, 6–46–4, 6–04–6, 4–62–14–2 (67 %)32–23 (58 %)1.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Poměry uvádí vyhrané a prohrané zápasy, sety a hry, rovněž jako jejich procentuální úspěšnost, možná určující kritéria pro postup do semifinále.
  2. ↑ a b Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií:
    1) nejvyšší počet vyhraných utkání, 2) nejvyšší počet odehraných utkání, 3) u dvou hráček se stejným počtem výher rozhodlo vzájemné utkání, 4) u tří hráček se stejným počtem výher rozhodlo: a) nejvyšší procento vyhraných setů, b) nejvyšší procento vyhraných her.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2021 WTA Finals – Singles na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Plíšková v Guadalajaře: Podmínky jsou tu náročné. Mohla bych využít zkušeností. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b WTA Finals 2021: Schedule, draws, prize money and everything you need to know [online]. WTA Tennis, 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ GITTINGS, Paul. Ashleigh Barty wins richest prize in tennis with WTA Finals triumph. CNN [online]. 2019-11-03 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Associated Press. Ashleigh Barty won't defend WTA Finals title after ending 2021 season. Tennis.com [online]. 2021-10-22 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Los Turnaje mistryň: Plíšková a Krejčíková jsou v jedné skupině s Muguruzaovou a Kontaveitovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Anett Kontaveit apologises to Ons Jabeur after stopping her qualifying for WTA Finals. GiveMeSport [online]. Sports New Media, 2021-11-01 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Alternate Ons Jabeur withdraws from WTA Finals Guadalajara. womenstennisblog.com [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ WTA Finals: a Guadalajara con l’incognita dell’altura. Ubitennis [online]. 2021-11-09 [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. (italsky) 
  9. ↑ NGUYEN, Courtney. Road to the WTA Finals: Pliskova secures fifth straight spot in year-end championships [online]. WTA Tennis, 2021-11-04 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Plíšková se proti Krejčíkové oklepala z kanára, ani dvě výhry ale na postup nestačily. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-14 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Muguruza bests Kontaveit to win 10th career title at WTA Finals [online]. WTA Tennis, 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.