WTA Swiss Open
WTA Swiss Open | |
---|---|
Ladies Open Lausanne | |
Založeno | 1899 |
Odehráno | Ladies Open Lausanne 2023 |
Ukončeno | 1995 |
Obnoveno | 2016 |
Místo | Lausanne Švýcarsko |
Dějiště | Tennis Club du Stade-Lausanne |
Souřadnice | 46°32′ s. š., 6°38′ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 32 dvouhra (8 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 259 303 USD |
Období | červenec |
WTA Tour | |
1988–1989 | Tier V |
1990–1992 | Tier IV |
1993–1994 | Tier III |
2016–2020 | WTA International |
2021– | WTA 250 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
WTA Swiss Open, oficiálně Ladies Open Lausanne, je profesionální tenisový turnaj žen hraný ve švýcarském Lausanne, kam se v sezóně 2019 přestěhoval. Založen byl v roce 1899. Po přerušení mezi lety 1995–2015 došlo k obnovení v Gstaadu.[1] Antukový turnaj se na okruhu WTA Tour řadí do kategorie WTA 250.
Charakteristika
WTA Swiss Open byl založen v roce 1899. Změna názvu na European Open se uskutečnila v sezóně 1986, kdy se stal součástí okruhu WTA Tour. Od zavedení kategorií Tier roku 1988 probíhal dvě sezóny v nejnižší úrovni Tier V. Následně povýšil do Tier IV a v ročnících 1993–1994 se stal součástí Tier III. Mezi lety 1995–2015 se nekonal.
V období 1971–1994 se postupně odehrával ve čtyřech švýcarských městech: Gstaadu, Lucernu, Luganu a Ženevě.
Ženská tenisová asociace oznámila obnovení turnaje v sezóně 2016, kdy se vrátil do jejího kalendáře jako antukový podnik v Gstaadu. V kategorii WTA International tak vystřídal rakouský turnaj Gastein Ladies.[2] Otevřené antukové dvorce gstaadského areálu s centrkurtem Roy Emerson Arena hostily událost do roku 2018. Pořadatelská agentura Grand Chelem Event AG turnaj v roce 2019 přemístila do Lausanne. Hostitelem se stal městský antukový areál Tennis Club du Stade-Lausanne.[3]
Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva tenistek a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Ze švýcarských hráček si singlový titul připsaly Manuela Malejevová (1991) a Viktorija Golubicová (2016). Nejvyšší počet tří trofejí z dvouhry vybojovaly bulharsko-švýcarská tenistka Manuela Malejevová a Američanka Chris Evertová.
Přehled vývoje názvu
Sezóny | název turnaje |
---|---|
1971–1974 | Swiss Open Championships |
1976 | Swiss Open |
1977 | Swiss Championships |
1981–1982 | Toyota Swiss Open |
1983–1985 | Swiss Open |
1986–1989 | European Open |
1990–1991 | Geneva European Open |
1992–1994 | European Open |
2016–2018 | Ladies Championship Gstaad |
od 2019 | Ladies Open Lausanne |
Přehled finále
Dvouhra
Dějiště | rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|
Gstaad | 1971 | Françoise Durrová | Lesley Huntová | 6–3, 6–3 |
1972 | turnaj se nekonal | |||
1973 | ||||
1974 | Helga Schultzeová | Lea Pericoliová | 4–6, 6–4, 6–3 | |
1975 | turnaj se nekonal | |||
1976 | Michele Gurdalová | Gail Sherriffová | 4–6, 6–2, 6–3 | |
1977 | Lesley Huntová | Helen Gourlayová | 4–6, 7–5, 6–1 | |
1978 | turnaj se nekonal | |||
1980 | ||||
Lugano | 1981 | Chris Evertová | Virginia Ruziciová | 6–1, 6–1 |
1982 | Chris Evertová | Andrea Temesváriová | 6–0, 6–3 | |
1983 | zrušeno po 3. kole pro déšť | |||
1984 | Manuela Malejevová | Iva Budařová | 6–1, 6–1 | |
1985 | Bonnie Gaduseková | Manuela Malejevová | 6–2, 6–2 | |
1986 | Raffaella Reggiová | Manuela Malejevová | 5–7, 6–3, 7–6(8–6) | |
Ženeva | 1987 | Chris Evertová | Manuela Malejevová | 6–3, 4–6, 6–2 |
1988 | Barbara Paulusová | Lori McNeilová | 6–4, 5–7, 6–1 | |
1989 | Manuela Malejeva-Fragniere | Conchita Martínezová | 6–4, 6–0 | |
1990 | Barbara Paulusová | Helen Kelesiová | 2–6, 7–5, 7–6(7–3) | |
1991 | Manuela Malejeva-Fragniere | Helen Kelesiová | 6–3, 3–6, 6–3 | |
Lucern | 1992 | Amy Frazierová | Radka Zrubáková | 6–4, 4–6, 7–5 |
1993 | Lindsay Davenportová | Nicole Bradtkeová | 6–1, 4–6, 6–2 | |
1994 | Lindsay Davenportová | Lisa Raymondová | 7–6(7–3), 6–4 | |
1995 | turnaj se nekonal | |||
2015 | ||||
Gstaad | 2016 | Viktorija Golubicová | Kiki Bertensová | 4–6, 6–3, 6–4 |
2017 | Kiki Bertensová | Anett Kontaveitová | 6–4, 3–6, 6–1 | |
2018 | Alizé Cornetová | Mandy Minellaová | 6–4, 7–6(8–6) | |
Lausanne | 2019 | Fiona Ferrová | Alizé Cornetová | 6–1, 2–6, 6–1 |
2020 | turnaj se nekonal kvůli pandemii covidu-19 | |||
2021 | Tamara Zidanšeková | Clara Burelová | 4–6, 7–6(7–5), 6–1 | |
2022 | Petra Martićová | Olga Danilovićová | 6–4, 6–2 | |
2023 | Elisabetta Cocciarettová | Clara Burelová | 7–5, 4–6, 6–4 |
Čtyřhra
Dějiště | rok | vítězky | finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|
Gstaad | 1971 | Brenda Kirková Laura Rossouwová | Françoise Durrová Lea Pericoliová | 8–6, 6–3 |
1972 | turnaj se nekonal | |||
1973 | ||||
1974 | Helga Schultzeová Lea Pericoliová | Kajoko Fukuoková Michelle Rodriguezová | 6–2, 6–0 | |
1975 | turnaj se nekonal | |||
1976 | Betsy Nagelsenová Wendy Turnbullová | Brigette Cuypersová Annette Van Zylová | 6–4, 6–4 | |
1977 | Helen Gourlayová Rayni Foxová | Mary Carillová Lesley Huntová | 6–0, 6–4 | |
1978 | turnaj se nekonal | |||
1980 | ||||
Lugano | 1981 | Rosalyn Fairbanková Tanya Harfordová | Candy Reynoldsová Paula Smithová | 2–6, 6–1, 6–4 |
1982 | Candy Reynoldsová Paula Smithová | Joanne Russellová Virginia Ruziciová | 6–2, 6–4 | |
1983 | Christiane Jolissaintová Marcella Meskerová | Petra Delheesová Pat Medradová | 6–2, 3–6, 7–5 | |
1984 | Christiane Jolissaintová Marcella Meskerová | Iva Budařová Marcela Skuherská | 6–4, 6–3 | |
1985 | Bonnie Gaduseková Helena Suková | Bettina Bungeová Eva Pfaffová | 6–2, 6–4 | |
1986 | Elise Burginová Betsy Nagelsenová | Jenny Byrneová Janine Thompsonová | 6–2, 6–3 | |
Ženeva | 1987 | Betsy Nagelsenová Elizabeth Smylieová | Laura Gildemeisterová Catherine Tanvierová | 4–6, 6–4, 6–3 |
1988 | Christiane Jolissaintová Dianne Van Rensburgová | Maria Lindströmová Claudia Porwiková | 6–1, 6–3 | |
1989 | Katrina Adamsová Lori McNeilová | Larisa Neilandová Nataša Zverevová | 2–6, 6–3, 6–4 | |
1990 | Louise Fieldová Dianne Van Rensburgová | Elise Burginová Betsy Nagelsenová | 5–7, 7–6(7–2), 7–5 | |
1991 | Nicole Bradtkeová Elizabeth Smylieová | Cathy Caverzasiová Manuela Malejeva-Fragniere | 6–1, 6–2 | |
Lucern | 1992 | Amy Frazierová Elna Reinachová | Karina Habšudová Marianne Werdelová | 7–5, 6–2 |
1993 | Mary Joe Fernandezová Helena Suková | Lindsay Davenportová Marianne Werdelová | 6–2, 6–4 | |
1994 | zrušeno po dvou čtvrtfinále pro déšť[4] | |||
1995 | turnaj se nekonal | |||
2015 | ||||
Gstaad | 2016 | Lara Arruabarrenová Xenia Knollová | Annika Becková Jevgenija Rodinová | 6–1, 3–6, [10–8] |
2017 | Kiki Bertensová Johanna Larssonová | Viktorija Golubicová Nina Stojanovićová | 7–6(7–4), 4–6, [10–7] | |
2018 | Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková | Lara Arruabarrenová Timea Bacsinszká | 4–6, 6–4, [10–6] | |
Lausanne | 2019 | Anastasija Potapovová Jana Sizikovová | Monique Adamczaková Chan Sin-jün | 6–2, 6–4 |
2020 | turnaj se nekonal kvůli pandemii covidu-19 | |||
2021 | Susan Bandecchiová Simona Waltertová | Ulrikke Eikeriová Valentini Grammatikopoulou | 6–3, 6–7(3–7), [10–5] | |
2022 | Olga Danilovićová Kristina Mladenovicová | Ulrikke Eikeriová Tamara Zidanšeková | bez boje | |
2023 | Anna Bondárová Diane Parryová | Amina Anšbová Anastasia Dețiuc | 6–2, 6–1 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku WTA Swiss Open na anglické Wikipedii.
- ↑ Tournament [online]. Ladies Open Lausanne [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gstaad event first WTA tournament in Switzerland since 2008 [online]. ESPN, 11 March 2016 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ fh in WTA International Gstaad. WTA Tournament In Gstaad To Be Relocated To Lausanne In 2019 [online]. Lausanne: Tennis Tour Talk, 2018-12-18 [cit. 2019-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-01. (anglicky)
- ↑ 1994 Eurocard Open Draw[nedostupný zdroj] (PDF). wtatour.com.
Externí odkazy
- WTA Swiss Open – oficiální stránky (francouzsky) (anglicky)
- WTA Swiss Open na WTA Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".