Wacław Berent

Wacław Berent
Narození	28. září 1873 Varšava Polsko Polsko
Úmrtí	19. nebo 22. listopadu 1940 (ve věku 67 let) Varšava Polsko Polsko
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Pseudonym	Władysław Rawicz
Povolání	spisovatel, novinář překladatel
Žánr	dekadence, historický román
Literární hnutí	Mladé Polsko
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wacław Berent (28. září 1873, Varšava – 19. nebo 22.^? listopad 1940, tamtéž) byl polský spisovatel konce 19. a začátku 20. století. Spolu s Władysławem Reymontem představoval realistické křídlo spisovatelů hnutí Mladé Polsko (Młoda Polska).

Život

Narodil se ve varšavské měšťanské rodině. Absolvoval soukromé gymnázium Wojciecha Górskiego ve Varšavě. Pak studoval přírodní vědy v Curychu a v Mnichově a studia zakončil v roce 1896 doktorátem v oboru ichtyologie. Vedle toho se zabýval sociologií, filosofií, historií a literaturou. Po ukončení studií cestoval po Evropě (Francie, Německo, Rakousko, Itálie). Ovládal několik jazyků: ruštinu, němčinu, francouzštinu, dále italštinu, angličtinu a středověkou latinu. krátce pracoval v Krakově. Stal se jedním ze členů skupiny Mladé Polsko. Pak přesídlil do Varšavy a věnoval se literatuře. V letech 1920-1921 byl redaktorem časopisu Nowy Przegląd Literatury i Sztuki (Nový přehled literatury a umění). Od roku 1929 byl redaktorem časopisu Pamiętnik Warszawski. V roce 1933 byl přijat do Polské literární akademie (Polska Akademia Literatury).

Dílo

V prvních románech popisuje prostředí dekadentní bohémy a měšťácké společnosti.

Byl jedním ze spisovatelů, kteří vytvořili moderní polský historický román. Ve svých historických románech se zabýval nejčastěji osobnostmi polských dějin období osvícenství.

Vedle vlastní spisovatelské tvorby rovněž překládal: Johann Wolfgang von Goethe, Stendhal, Friedrich Nietzsche (Tak pravil Zarathustra), Henrik Ibsen (Nepřítel lidu), Knut Hamsun, Guy de Maupassant, Romain Rolland.

Spisy

• Fachowiec (1894, Odborník) - román
• Próchno (1903, Práchnivina) – román
• Źródla i ujścia Nietzcheanizmu (1906)
• Ozimina (1911, Ozim) - román
• Żywe kamienie (1918, Živé kameny) – historický román
• Nurt (1934, Proud) – historický román
• Diogenes w kontuszu (1937, Diogenes v kroji) – historický román
• Zmierzch wodzów (1939, Soumrak vůdců) – historický román

České překlady

• Práchnivina, překlad J. Rypáček (=Jaroslav Radimský, KDA, svazek 173 - 176, Praha : Kamilla Neumannová, 1920
• Živé kameny, překlad Jaroslav Janouch, Praha : L. Mazáč, 1937

Odkazy

Literatura

• Jarmil Pelikán. heslo Wacław Berent. In: Ludvík Štěpán a kol. Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-005-5. S. 82–83.
• Marian Szyjkowski. heslo Berent Wacław. In: B. Němec a kol. Ottův slovník naučný nové doby. Litomyšl a Praha: Paseka a Argo, 1930, fotoreprint 1998. ISBN 80-7185-159-0. Svazek 1. S. 559.
• (polsky) Zofia Mołodcówna: Opowieści biograficzne Wacława Berenta, Warszawa : Państwowy Instytut Wydawniczy, 1978
• (polsky) Jerzy Paszek: Studia o Berencie, Katowice : Uniwersytet Śląski, 1984, ISBN 83-00-00810-1
• (polsky) Jerzy Paszek: Wacław Berent--pisarz elitarny, Wrocław : Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1990, ISBN 83-04-03299-6

Související články

• Seznam polských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wacław Berent na Wikimedia Commons
• (polsky) (anglicky) Stručný životopis a portrét
• (polsky) kniha Živé kameny on-line