Wala z Corbie

Wala z Corbie
Narození772 nebo 755
Úmrtí31. srpna 836 nebo 836
Bobbio
Povoláníaristokrat, katolický kněz a politik
Nábož. vyznánípravoslaví
ChoťRothlindis
DětiBertrudis[1]
RodičeBernard[2]
RodArnulfovci
PříbuzníAdelard z Corbie[3], Bernard[1], Gundrada[1] a Theodrada[1] (sourozenci)
Funkceopat
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Wala také Walo či Walacho (773? – 31. srpna 836 klášter Bobbio) byl franský šlechtic, mnich, regent Italského království a také zakladatel a později opat kláštera Corvey[4] Zároveň byl nevlastní bratranec římského císaře Karla Velikého.

Životopis

Jeho otec Bernard byl nelegitimním synem franského majordoma Karla Martela, který pocházel z Karlova druhého manželství. Jeho bratrem byl Adelard z Corbie, opat kláštera Corvey. Ke konci panování císaře Karla Velikého získal významný vliv na jeho královském dvoře. V roce 811 byl jedním z hlavních signatářů míru s Vikingy[5][6], v roce 812 ho Karel Veliký vyslal do Italského království, kde se stal nejbližším rádcem budoucího krále Bernarda (813 – 817).

Po smrti Karla Velikého v roce 814, Ludvík I. Pobožný v polovině roku 817 na základě jím vydaného Ordinatio imperii, dosadil svého nejstaršího syna Lothara na italský trůn a prohlásil ho vládcem Italského království. Wala po tomto aktu sice zůstal stoupencem Ludvíka Pobožného a jeho syna,[6] ale kvůli následné vzpouře Ludvíka Pobožného a jeho tří starších synů, při níž se Walo postavil na stranu synů, postupně upadl u Ludvíka Pobožného v nemilost. Vzpoura do niž se zapojili Ludvíkovi starší synové Lothar I. Franský, Pipin I. Akvitánský a Ludvík II. Němec a také franští duchovní, byla úspěšná, protože donutili svou macechu a císařovnu Juditu Bavorskou, která byla obviněná z cizoložství, odejít do kláštera.[7] Také se jim podařilo vyvinout tlak na samotného Ludvíka Pobožného, ​​aby abdikoval. Vzpoura však neměla dlouhého trvání a v důsledku toho byl Wala poslán do vyhnanství, poprvé do horských oblastí poblíž Ženevského jezera a podruhé do Noirmoutier, kam byl kdysi deportován i jeho bratr Adelard z Corbie.[7] V roce 833 byl z vyhnanství odvolán a znovu pomáhal Lotharovi, Pipinovi a Ludvíkovi povstat proti jejich otci Ludvíku Pobožnému, jeho manželce Juditě a proti jejímu synovi Karlovi II. V povstání vyvolaném Ludvíkovým rozhodnutím odebrat Pipinovi Akvitánii[7] unesl Lothar svého otce Ludvíka Pobožného. Když se Ludvík Pobožný vrátil k moci, Wala, který podporoval jednotné království pod vládou Lothara, uprchl s Lotharem a dalšími jeho stoupenci do Itálie.[7] V roce 836 bylo Walovi odpuštěno a umožněno přesvědčit Lothara, k poslušnosti císaře.[7] V závěru života Walo odešel do italského Bobbia, kde v klášteru svatého Kolumbána působil jako prostý mnich. Krátce před svou smrtí roku 836 byl zvolen opatem.

Wala byl ženatý s Rothlindis, která byla dcerou svatého Viléma († 812), významného vojevůdce, později mnicha a zakladatele kláštera v Gellone. Měli spolu dceru Bertrudis.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. ↑ Catholic Encyclopedia - St. Adalard. www.newadvent.org [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Monumenta Germaniae Historica - Annales Regni Francorum r. 811. www.dmgh.de [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-07. (německy, latinsky) 
  6. ↑ a b HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 463, 496, 513. 
  7. ↑ a b c d e DUCKETT, Eleanor Shipley. Carolingian Portraits: A Study in the Ninth Century. [s.l.]: University of Michigan Press Dostupné online. ISBN 978-0-472-06157-0. S. 39. (anglicky) 

Literatura

  • HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký: vládce západu. [s.l.]: Prostor Dostupné online. ISBN 978-80-7260-071-7. 

Externí odkazy