Waldalenus

Waldalenus
Narození531
Besançon
Úmrtí615 (ve věku 83–84 let)
Besançon
Povoláníaristokrat
DětiChramnelenus
svatý Donatus
Funkcemajordomus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Waldalenus také Wandalenus (531? Besançon - 615? Besançon) byl franský vévoda Burgundského království[1] v oblasti mezi Alpami a Jurou.[2] Od roku 581 v době vlády krále Childeberta II. zastával úřad austrasijského majordoma královského paláce v Metách.

Životopis

Původ a rodina

Pocházel z galsko-římské rodiny, která byla v oblasti Besançonu velmi bohatá a vlivná. Spolu s manželkou Aelií Flavií měli několik dětí, které později zastávaly vysoké správní a duchovní úřady, v nichž prosazovaly především politické zájmy svého rodu. Waldalenův nejstarší syn Donatus byl v letech 625 až 660 arcibiskupem v Besançonu. Za své zásluhy byl po smrti kanonizován. Druhý syn Chramnelenus po Waldalenovi převzal úřad vévody. Zdroje také zmiňují dvě dcery, první dcera Sirudis byla první abatyší v klášteře Jussamoutier v Besançonu, druhá dcera Aquilina se provdala za Amalgara, vévodu v Pagus Attoriensis.[3]

Majordomus

Je doloženo, že Waldalenus byl vévodou již před počátkem vlády Childeberta II. Patřil ke skupině fransko-burgundských šlechticů, kteří stáli v opozici proti královně Brunhildě a jejímu synovi Childebertovi, nedospělému následníku trůnu. V roce 581, po smrti majordoma Gogona byl opoziční austrasijskou šlechtou v Metách jmenován Gogonovým nástupcem v úřadu majordoma. Tento úřad zastával do roku 583, kdy přežil násilné svržení i Brunhildino znovu uchvácení moci. Ještě v témže roce se vrátil do Besançonu.

Podpora kolumbánské mise

Waldalenus byl především vnímán jako vlivný propagátor misijní činnosti svatého Kolumbána, která rozhodujícím způsobem přispěla k christianizaci oblastí severně od Alp. Oba muže spojovalo hluboké přátelství, jak uvádí Vita Columbani Jonáše z Bobbia.[4][5] Kolem roku 590 dostal Kolumbán od Waldalena svolení založit klášter v Luxeuil. S založením kláštěra Luxeuil a působením nového řádu založeného Kolumbánem došlo po celé Franské říši během krátkého období k zakládání klášterů v oblastech venkova. S pomocí vřelých vztahů s Waldalenem vzniklo hnutí podporované franskou šlechtou, která v 7. století založila kolem 300 nových klášterů. Vliv celého Waldalenova rodu na kolumbánskou misi se v následujících letech a desetiletích značně zvýšil, protože Eustasius a Waldebert, přímí příbuzní Waldalena, byli zároveň nástupci Kolumbána, když se stali opaty kláštera Luxeuil.

Waldalenův odkaz

Waldalenus zemřel kolem roku 615. Pohřben byl v opatství Saint-Paul v Besançonu, které založil jeho syn Donatus. Waldalenus je považován za zakladatele a prvního představitele franského aristokratického klanu, který se v následujících dvou stoletích stal jedním z nejvlivnějších rodů ve Franské říše, zejména během karolínské vlády. Díky chytré sňatkové politice se Waldalenovi a jeho potomkům podařilo začlenit jejich rod do germánsko-franské mocenské struktury a vytvořit síť politických spojení, která sahala od Bavorského vévodství po Provence.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Waldalenus na anglické Wikipedii a Waldelenus na německé Wikipedii.

  1. ↑ JERVIS, William Henley. A History of France, to 1852 [by W.H. Jervis]. By W.H. Jervis. [s.l.]: Oxfordská univerzita, 1884. Dostupné online. S. 41. (anglicky) 
  2. ↑ Stadlers Heiligen-Lexikon: Donatus von Besançon - Ökumenisches Heiligenlexikon. www.heiligenlexikon.de [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Vévoda Amalgar a jeho manželka Aquilina, o niž se říká, že je dcerou Waldalena, vévody v oblasti mezi Alpami a Jurou, jsou součástí rekonstruovaného rodokmenu spojujícího Etichonovce z Alsaska s gallo-římským předkem prostřednictvím Flaviů. Tuto variantu uvádí Christian Settipani ve zprávě „La transition entre mythe et réalité“, Archivum 37 (1992: 27-67). Christian Settipani spekuluje o spojení Flaviů s Felixem Ennodiem, římským guvernerem v provincii Afrika a Syagriem.
  4. ↑ JONES, A. H. M.; MARTIN, Arnold Hugh Martin; MARTINDALE, J. R.; MORRIS, John. The Prosopography of the Later Roman Empire: Volume 1, AD 260-395 (Cambridge University Press) vol. III, s.v. "Flavia").. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-07233-5. (anglicky) 
  5. ↑ JONÁŠ Z BOBBIA. Leben des Kolumban. Leben des Gallus/Wetti (= Mönchsleben. Band 3). St. Ottilien: EOS ISBN 978-3-8306-7489-4. (německy) 
  6. ↑ DUNN, Marilyn. The emergence of monasticism : from the Desert Fathers to the early Middle Ages. Malden, Mass.: Blackwell Publishers, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-405-10641-2. S. 161. (anglicky) 
Předchůdce:
Gogo		majordomus Austrasie
581 – 583		Nástupce:
od roku 596 Gundulf z Maastrichtu