Waldeckové

Waldeckové
Země	Waldecké hrabství, Pyrmontské hrabství
Mateřská dynastie	Schwalenbergové
Tituly	hrabata, knížata
Zakladatelé	Widekind I. († 1136/37)
Rok založení	12. století
Konec vlády	dosud
Jiné jméno dynastie	Waldeck-Wildungen, Waldeck-Eisenberg, Landau, Waldeck-Pyrmont
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Waldeckové, (německy (Haus) Waldeck) počeštěně též Valdekové, je německý šlechtický rod hrabat z Waldecku. Od počátku 17. století rod ovládal také Pyrmontské hrabství.

Od roku 1712 vládli jako dědičná knížata v soustátí Waldeck-Pyrmont v dnešním severním Hesensku (Zemský okres Waldeck-Frankenberg) a na jih od Dolního Saska (okres Hameln-Pyrmont). Hrabství byla sjednocena roku 1848 a existovala do roku 1918.

Waldeckové jsou jedinou žijící linií středověkých hrabat ze Schwalenbergu s jejich předkem Widekindem I. († 1136/37), který vlastnil rozsáhlé územní v dnešním regionu Východní Vestfálsko-Lippe a sousedních oblastí v Dolním Sasku. Widekindův syn Volkwin II. (1125–1177 / 78) se v polovině 12. století oženil s Luitgardou, dcerou a dědičkou hraběte Poppa I. z Reichenbachu († 1156). Schwalenbergové tak získali hrad Waldeck, který se nachází v dnešním Severním Hesensku, a okolní území, která tvořila základ panství, až do 20. století.

Potomci Volkwina II., se podle od roku 1180 označovali jako hrabata z Waldecku. Volkwinův nejmladší syn Jindřich I. (před rokem 1178 - před rokem 1214) byl hrabětem z Waldecku a Schwalenbergu. Tyto tituly odkázal svému druhému synovi Volkwinovi IV. (asi 1190 - před 1255). Vlastní linii hrabat z Waldecku založil mladší syn Adolf I. († 1270).

Od smrti hraběte Mořice z Pyrmontu (kolem 1418–1494), posledního přímého mužského potomka Volkwinova II. bratra Wittekind II. ze Schwalenbergu, jsou Waldeckové jedinou žijící linií bývalých Schwalenberků.

Po smrti hraběte Jindřicha VI. (kolem 1340–1397), potomek Adolfa I. v páté generaci, se tato starší linie Waldeck rozdělila na dvě linie: starší linie Landau s Adolfem III. (1362–1431), který seděl na zámku Landau a s Ottovou IV. (Kolem 1440–1495) vyšla ven a mladší linie Waldecků s Jindřichem VII. († po roce 1442).

V roce 1486 se mladší linie Waldecků rozdělila na linii Waldeck-Wildungen a linii Waldeck-Eisenberg, která v roce 1495 rozdědila ještě na linii Landau. Jindřich VIII. (1465–1513) dostal Waldeck-Wildungen, jeho strýc Filip II. (1453–1524) obdržel Waldeck-Eisenberg. Smrtí Filipa III. (1486–1539) se Eisenberger rozdělil na linii Waldeck-Eisenberg, kterou založil jeho starší syn Wolrad II. (1509–1578) a mladší linii Landau.

V roce 1682 povýšil císař Leopold I. Jiřího Bedřicha (1640–1705) (1620–1692) do stavu osobního říšského knížete.

Z linie Waldeck-Pyrmont vzešlo sedm vládnoucích knížat, avšak nejvyššího šlechtického postavení ze všech zástupců rodu dosáhla Emma Waldecko-Pyrmontská (1858–1934), starší sestra posledního knížete, která se stala sňatkem v roce 1879 nizozemskou královnou a lucemburskou velkovévodkyní. Po smrti manžela Viléma III. (1817–1890) zastupovala jejich dceru královnu Vilemínu (1880–1962) do doby její plnoletosti v roce 1898. Tím se Emma stala pramáti všech pozdějších vládců z oranžsko-nasavské dynastie.

Bývalá hlavní knížecí linie rodu žijící v 21. století v potomcích posledního kníže Bedřicha (1865–1946), který abdikoval v roce 1918. Měl do roku dvanáct potomků ve třetí generaci a deset potomků ve čtvrté generaci v přímé mužské linii.

Po smrti posledního dědičného knížete Josiáše Waldecko-Pyrmontského (1896–1967) v čele rodu stanul Wittekindský princ Waldecko-Pyrmontský (* 1936 v Arolsenu) v souladu s pokyny Německého výboru pro práva šlechty. Jako takový má titul kníže z Waldecku a Pyrmontu.

• Widukind z Waldecku († 1269), biskup z Osnabrücku
• Gottfried z Waldecku (* kolem 1255 / 60–1324), biskup z Mindenu
• Dětřich z Waldecku (kolem 1316–1355), probošt katedrály v diecézi Münster
• Jindřich V. z Waldecku († po roce 1349), probošt katedrály v Mindenu
• František z Waldecku (1491–1553), biskup mindenský, osnabrücký a münsterský
• Markéta z Waldecku (1533–1554), možná historická předloha pohádkové Sněhurky
• Anna Erika z Waldecku (1551–1611), abatyše říšského kláštera v Gandersheimu
• Bernhard z Waldecku (1561–1591), biskup z Osnabrücku
• Wolrad V. z Waldecku (1625–1657), braniborský generálmajor
• Juliana Alžběta z Waldecku (1637–1707), dobrodinka chudých a sirotků
• Amálie Kateřina z Waldecku-Eisenbergu (1640–1697), autorka pietistických písní
• Kristián August z Waldecku-Pyrmontu (1744–1798), rakouský generál a vrchní velitel portugalské pozemní armády
• Heřman Waldecko-Pyrmontský (1809–1876), pruský generálporučík
• Helena Waldecko-Pyrmontská (1861–1922), členka britské královské rodiny a matka posledního vládnoucího vévody ze sasko-kobursko-gothajské dynastie
• Helena Waldecko-Pyrmontská (1899–1948)
• Karel August z Waldecku (1704–1763), důstojník válek o rakouské dědictví
• Jiří I. Waldecko-Pyrmontský (1747–1813), kníže pyrmontský
• Karolína Luisa Waldecko-Pyrmontská (1748–1792), sňatkem Petrem Bironem byla kuronskou vévodkyní
• Jiří II. Waldecko-Pyrmontský (1789–1845), kníže waldecko-pyrmontský
• Hermína Waldecko-Pyrmontská (1827–1910), sňatkem kněžna ze Schaumburg-Lippe
• Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský (1831–1893) kníže waldecko-pyrmontský a Helena Nasavská, rodiče nizozemské královny Emmy
• Emma Waldecko-Pyrmontská, nizozemská královna v letech 1879–1890
• Ida Waldecko-Pyrmontská (1852–1891), kněžna z Reuss-Greiz
• Marie Waldecko-Pyrmontská (1857–1882), první manželka budoucího krále Viléma II. Württemberského
• Pavlína Waldecko-Pyrmontská (1855–1925), kněžna z Bentheimu a Steinfurtu
• Fridrich Waldecko-Pyrmontský (1865–1946), poslední panující kníže waldecko-pyrmontský
• Wittekind, kníže Waldecko-Pyrmontský a jeho manželka Cecílie rozená z Goëss-Saurau (* 1956)
• Josias Waldecko-Pyrmontský

Rodový erb tvoří osmicípá černá hvězda ve zlatém poli. Na přilbě s černo-zlatým krytím je otevřené zlaté křídlo s černou hvězdou.

Od roku 1180 měli Waldeckové sídlo na stejnojmenném hradě, resp. pozdějším zámku Waldeck, od roku 1655 sídli na zámku Arolsen.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haus Waldeck na německé Wikipedii.

• Jan Adolph Theodor Ludwig Varnhagen: Grundlage des Waldeckischen Landes und Regentengeschichte. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1825–1853 (UB Paderborn).
• Jakob Christoph Karl Hoffmeister: Historisch-genealogisches Handbuch über alle Grafen und Fürsten von Waldeck und Pyrmont seit 1228. Klaunig, Cassel 1883 (Digitalizováno).
• Carl Eduard Vehse: Geschichte der deutschen Höfe seit der Reformation, S. 223ff. Abschnitt Die gräflichen Nebenlinien Waldeck-Pyrmont, Bergheim und Waldeck-Pyrmont-Limpurg.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Waldeckové na Wikimedia Commons
• House Laws of Waldeck-Pyrmont (engl.), mit Abdruck der wichtigsten Hausgesetze (dt.)
• Lexikon edelfreier Geschlechter
• Genealogie des Mittelalters: Familie der Grafen von Waldeck
• Wappen der Grafen von Waldeck im Wappenbuch des Heiligen Römischen Reiches, Nürnberg asi 1554–1568