Waldemar Matuška
Waldemar Matuška | |
---|---|
Waldemar Matuška roku 1980 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Vladislav Matuška |
Přezdívka | Walda |
Narození | 2. července 1932 Košice Československo |
Úmrtí | 30. května 2009 (ve věku 76 let) St. Petersburg, Florida USA |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | pop, country |
Povolání | zpěvák, herec |
Nástroje | kytara tenorové banjo kontrabas |
Aktivní roky | 1960–2009 |
Příbuzná témata | Divadlo Semafor, Kamarádi táborových ohňů |
Ocenění | zasloužilý umělec (1980) |
Manžel(ka) | Olga Matušková (1976–2009) |
Partner(ka) | Jitka Zelenohorská |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Waldemar Matuška (2. července 1932 Košice – 30. května 2009 St. Petersburg, Florida, USA), rodným jménem Vladislav Matuška, byl československý zpěvák, herec a muzikant. Jeho manželkou byla zpěvačka Olga Matušková.
Soukromý život
Waldemar Matuška se narodil jako Vladislav Matuška 2. července 1932 v Košicích. Jeho matka Mia Malinová (Mária Jozefa Malinová, 1902–1963) byla rodačkou z Vídně a dříve zpěvačkou tamních operetních divadel, otec František Matuška (1892 – po roce 1967) se narodil v Praze a pracoval jako vězeňský dozorce. Před Vladislavovým narozením měli ještě tři další syny, nejstaršího Jaromíra (narozen 1922 v Košicích), a dále Jana a Františka. Jménem Waldemar (nebo zkráceně Waldy) oslovovala Vladislava původně jeho matka.[1] Dětství prožíval v Praze, vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytaru). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu, svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[2] V roce 1975 si nechal úředně změnit jméno na Waldemar.[1]
V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování.[3] Dalším potomkem byl syn Miroslav, v roce 2014 žijící v Hamburku.[4] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[zdroj?] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem[zdroj?]. Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[5]
Zemřel 30. května 2009 na Floridě[6] na zápal plic a následné selhání srdce.[7][8] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[9] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov.[10]
Umělecká kariéra
S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.
Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, vícekrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–1970, 1972–1975).[11]
V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských féerií, zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro několik seriálů. Přesto už v 70. letech jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík.
V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s K.T.O. v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškovu žádost o azyl odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[12]
Emigrace komunistické úřady zaskočila. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a již nebylo vydáno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Matuškova emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[13]
V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával další desky. Na Floridě už Matuškovi oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali (soudní při o navrácení zkonfiskovaného bytu prohráli) a Matuška občas ještě vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit. Do České republiky se opakovaně vracel, například na společné silvestrovské vystoupení s Karlem Gottem. Roku 2002 se uskutečnil jeho koncert v pražské Lucerně k sedmdesátým narozeninám, avšak po roce 2003 už v ČR téměř nekoncertoval, protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví. V srpnu 2002 však ještě vystoupil s obrovským úspěchem na rockovém a undergroundovém Trutnoff Open Air Festivalu.[14] Koncert později Waldemar Matuška označil za jeden ze svých životních a nejlepší dárek k narozeninám.[15] V USA pořádal pravidelné komorní koncerty, které byly v menších prostorech a trvaly většinou pouhých 40 minut. Po roce 2008 už téměř vůbec nevystupoval, ani v USA.
Známé hity
- Ach, ta láska nebeská – s Evou Pilarovou
- Do věží – z filmového muzikálu Noc na Karlštejně
- Eldorádo – převzatá píseň skupiny Goombay Dance Band
- Jen se přiznej, že ti scházím
- Jó, třešně zrály
- Když máš v chalupě orchestrion – z televizního seriálu Chalupáři
- Když jdou na mužskýho léta – z televizního seriálu Doktor z vejminku
- Mám malý stan – s Karlem Štědrým
- Opilá bílá myška – s Karlem Štědrým
- Písnička pro Zuzanu
- Pojď se mnou lásko má
- Růže z Texasu
- Sbohem, lásko
- Slavíci z Madridu
- Tak abyste to věděla – z filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem
- Tereza
- Tisíc mil – s Helenou Vondráčkovou
- To se nikdo nedoví – s Helenou Vondráčkovou
- To všechno odnes čas
- Tuhle rundu platím já
- Tulák se vrátil do San Franciska
- Už koníček pádí
- Znám starý mlýn[16]
Diskografie
- 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
- 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
- 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
- 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
- 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965–1969)
- 1971 – Johoho (nahráno 1969–1971)
- 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
- 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
- 1974 – WM [kompilace]
- 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
- 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
- 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
- 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
- 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
- 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
- 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
- 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
- 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
- 1991 – Niagára (nahráno 1988)
- 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
- 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
- 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
- 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
- 2000 – Síň slávy [kompilace]
- 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
- 2000 – To nejlepší [kompilace]
- 2003 – Gold [kompilace]
- 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
- 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
- 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
- 2011 – Růže z Texasu [kompilace]
Filmové role
- Kdyby tisíc klarinetů (1964) – voják Patrik
- Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) – Kojot Kid
- Fantom Morrisvillu (1966) – Manuel Diaz
- Ta naše písnička česká (1967)
- Píseň pro Rudolfa III. (1967–68) – různé role
- Všichni dobří rodáci (1968) – sedlák Zášinek
- Kam slunce nechodí (1971)
- Noc na Karlštejně (1973) – Petr I. Kyperský
- Trhák (1980) – hajný Kalina
Televizní seriály
- Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, z níž byl po emigraci Waldemar Matušky do USA odstraněn zpěv a ze skladby byla při reprízách v letech 1986-91 hrána pouze její instrumentální verze. Po roce 1991 byla opět vrácena původní skladba i se zpěvem, když byla v archivu nalezena původní píseň.
- Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
- Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.
Knihy
- Waldemar Matuška, Ivan Foustka: To všecko vodnes čas..., Olympia: Praha, 1970
- Waldemar Matuška, Ivan Foustka: Svět má 24 hodiny, Olympia: Praha, 1982
- Waldemar Matuška, Olga Matušková, Waldemar G. Matuška: Tisíc mil, těch tisíc mil..., De – Mar Enterprise, 1999, 2. vydání Computer Press, 2009, ISBN 978-80-251-2664-6, autobiografie
Pamětní medaile
V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Averz medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis „Zlatý slavík 1962 & 1967“. Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[17]
Galerie
- Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v dubnu 2010
- Hrob Waldemara Matušky v srpnu 2010 po instalaci náhrobku od Kristiana Kodeta
Odkazy
Reference
- ↑ a b BYSTROV, Michal. Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát. Praha: Dobrovský, 2022. ISBN 978-80-277-0404-0. S. 9–11.
- ↑ Český rozhlas, stanice Praha: Úsměvy z archivu, 11. 2. 2017.
- ↑ Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Dědeček Matuška míří z Německa do Prahy: Chce vidět své vnouče! / Blesk.cz 8. 3. 2014
- ↑ S Waldemarem Matuškou se rozloučily tisíce lidí / Novinky.cz 18. 6. 2009
- ↑ KONC, Jiří. Zemřel Waldemar Matuška. CountryWORLD.cz [online]. 2009-05-30 20:23 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.
- ↑ TROUSILOVÁ, Alžběta. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-05-30 18:43 CET, rev. 2009-05-30 19:12 CET [cit. 2009-07-04]. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz. Zemřel zpěvák Waldemar Matuška, na Floridě podlehl zápalu plic. kultura.iDNES.cz [online]. 2009-05-30 [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Na Matuškův pohřeb přišlo 12 tisíc lidí. V pátek je akt na Slavíně. Kultura.iHNed.cz [online]. 2009-06-18 06:22 CET, rev. 2009-06-18 20:01 CET [cit. 2010-05-06]. Dostupné online.
- ↑ hrob zpěváka Waldemara Matušky na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22.
- ↑ Český slavík Mattoni: přehled vítězů předchozích ročníků. www.ceskyslavik.cz [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28.
- ↑ ÚČL AV ČR: Rudé právo 4. 9. 1986, strana 2
- ↑ REMEŠOVÁ, Michaela; TABÁŠEK, Arnošt. Janecek.htm [online]. Lidové noviny, 1999-11-21 [cit. 2010-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-07.
- ↑ Waldemar Matuška - Trutnov 2002. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Český Woodstock vzpomíná na Waldemara Matušku | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2009-06-03 [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Waldemar Matuška - Znám starý mlýn. Waldemar Matuška .eu [online]. [cit. 2023-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Zlatá uncová medaile Waldemar Matuška proof, Česká mincovna. Citováno: 21. 12. 2015.
Literatura
- Miroslav Černý: Waldemar Matuška 1, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,
- Miroslav Černý: Waldemar Matuška 2, G+W, 2002, zpěvník, písně z 1960 – 1985, edice Legendy české country,DOLEŽAL, Václav. Morální pád jednoho zpěváka. Rudé právo. 1986-09-04, roč. 66, čís. 208, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-02-27].dobová oficiální reakce na Matuškovu emigraci
- Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 36–41, 43, 45, 50, 52, 67, 73–4
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Waldemar Matuška na Wikimedia Commons
- Osoba Waldemar Matuška ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Waldemar Matuška
- Waldemar Matuška v Internet Movie Database (anglicky)
- Waldemar Matuška v Česko-Slovenské filmové databázi
- Diskografie na stránkách Žatecké country
- [1][nedostupný zdroj], Návštěva Waldemara Matušky v Šemanovicích 4. října 1997
- Zpěvák, kterému lidé věřili Archivováno 25. 12. 2015 na Wayback Machine. pořad Českého rozhlasu Plus, obsahuje množství podrobných informací o vztahu komunistického režimu k Waldemaru Matuškovi, cituje málo známé dokumenty Státní bezpečnosti.
- Tak páni, dámy – a balím! Pořad Českého rozhlasu Plus, unikátní ukázky z vysílání Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a BBC, rozhovory s Waldemarem Matuškou a jeho manželkou.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Pejsek10 - Radek Havlík, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v Praze.
Autor: Oleghomola, Licence: CC BY-SA 4.0
Waldemar Matuška a jeho gesto, kterým prosí o cigaretu, protože ty jeho mu došly
Hrob zpěváka Matušky na Vyšehradském hřbitově