Waldesovo muzeum

Waldesovo muzeum
Koh-i-noor patentky
Údaje o muzeu
Stát	Česko Česko
Adresa	náměstí Svatopluka Čecha, Praha, Česko
Zeměpisné souřadnice	50°4′7,31″ s. š., 14°27′28,7″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Waldesovo muzeum bylo založeno Jindřichem Waldesem v roce 1916. Muzeum se nejprve nacházelo v jednom ze sálů v samotné továrně v pražských Vršovicích (továrna Koh-i-noor), po rozšíření sbírky se přesunulo do budovy na náměstí Svatopluka Čecha v Praze.^[1]

Muzeum se nacházelo v domě na náměstí Svatopluka Čecha, dnešní Moskevská ulice 57/262 s vchodem ze Slovinské ulice 1/262. Celý dům byl pro účely muzea rozsáhle rekonstruován. Projekt na rekonstrukci vypracovali architekti Zdeněk Pštross a Josef Fanta. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 25. září 1918. Ředitelkou muzea byla jmenována pražská historička umění židovského původu Paula Wahleová, kurátorem a výkonným redaktorem muzejního časopisu byl historik umění Ješek Hofmann (1883–1945). Podle dobového letáku muzeum představovalo unikátní muzeum šatních spínadel na celém světě. Otevřeno bylo vždy v neděli od 9.00 do 12.00 hod. Vstup byl volný.^[1]

Vedle stálé sbírky byly v muzeu pořádány i příležitostné výstavy. Patrně nejslavnější z nich byla Indiánská výstava, kam byly zapůjčeny předměty z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Zahájení výstavy dne 11. března 1933 se zúčastnily jako čestní hosté i Vlasta Geringerová Vrázová – vdova po cestovateli Enrique Stanko Vrázovi a Klara May – vdova po německém spisovateli Karlu Mayovi.^[2][3]

Muzeum navštívili mnozí významní hosté. V roce 1924 navštívil muzeum francouzský módní návrhář Paul Poiret, který muzeu věnoval nové módní knoflíky.^[4] V srpnu 1936 navštívil muzeum siamský král Prajadhipok s manželkou Rambai Barni v doprovodu tehdejšího československého velvyslance v Londýně Jana Masaryka.^[5]

V roce 1939 byly sbírky konfiskovány a přešly do Státní sbírky starého umění. Po roce 1945 byly převedeny do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a poté do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.^[6] V roce 1999 byla sbírka prohlášena za kulturní památku.^[7]

V muzeu byla shromážděna spínadla a jejich ozdoby z drahých, ušlechtilých i obecných kovů, ale i z organických materiálů, nejen doplňky šatů, ale také obuvi a pokrývek hlavy, v časovém rozsahu více než 3000 let. K nejstarším patřily pravěké jehlice, bronzové fibule z prvního tisíciletí před n. l., zlaté gotické a renesanční, gombíky, háčky, sponky a spony, nejen ze světských oděvů, ale také spony z kněžských pluviálů i secesní módní doplňky. Součástí muzea byla také knihovna s dobovými materiály. Mezi nejcennějšími exponáty patřil gotický Karlštejnský poklad, který obsahuje nádobky a šatní ozdoby z dvorského oděvu některého člena rodiny Karla IV. nebo Václava IV.

Nejpočetnější kolekcí muzea byly knoflíky a gombíky z celého světa, jednotlivé exempláře ale také celé série na kartách soudobých průmyslových výrobců. Ke kuriozitám patřily návrhy jehlářských strojů Leodarda da Vinci.^[1]

Pro návrháře a výtvarníky představovaly cennou kolekci grafické návrhy spínadel, jak originály kreseb či grafických listů, tak jejich reprodukce, uspořádané ve studovně do alb, šanonů a krabic.

V budově bývalého Waldesova muzea se nachází Galerie DESET, která byla otevřena v roce 2003. Galerie DESET navazuje na dlouholetou tradici Jindřicha Waldese a propojuje umění s podnikáním a kulturně osvětovou činností.^[8] Ke 100. výročí založení muzea zde byl 25. září 2018 uspořádán seminář o Waldesovi, jeho sbírkách a sběratelích té doby. Od roku 2020 zde je také antikvariát.

• Jindřich Waldes

• Galerie DESET Archivováno 22. 3. 2013 na Wayback Machine.