Walter Forster

Walter Forster
Narození7. února 1909
Karlovy Vary, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1947
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtípopraven oběšením
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov (50°8′16,63″ s. š., 14°28′50,1″ v. d.)
Národnostněmecká
ZaměstnavatelGestapo Kladno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Forster (7. února 1909 Karlovy Vary – 24. dubna 1947 Praha)[1] byl za protektorátu příslušníkem kladenského gestapa, kde působil od roku 1942 do konce druhé světové války.[2] Walter Forster byl německé národnosti. Sám nebo se svými kolegy zatkl 317 osob.[2] Z tohoto počtu jich bylo 26 popraveno, 284 prošlo různými nacistickými koncentračními tábory; 17 se již nikdy navrátilo a jen 31 osob bylo po výsleších a několikaměsíčním věznění propuštěno.[2] Začátkem května 1945 hledala valná většina příslušníků kladenského gestapa útočiště (a úkryt) buď u příbuzných nebo doma. Walter Forster byl zatčen v Karlových Varech.[2]

Proces

Hlavní přelíčení s Walterem Forsterem a dalšími příslušníky kladenského gestapa[p. 1] bylo zahájeno na Pankráci v Praze 27. března 1947[3] v půl desáté dopoledne.[2] Soudnímu přelíčení předsedal přednosta mimořádného lidového soudu Vladimír Kozák.[3] Všichni obvinění vinu popírali, svalovali na jiné nepřítomné osoby a umenšovali ji.[3] Na svoji obhajobu uváděli příklady případů, kdy údajně zabránili zatčení některých osob nebo kdy již zadrženým lidem údajně pomáhali.[3] Dne 24. dubna 1947 byl vynesen rozsudek (měl 79 stran)[3] a to včetně šesti trestů smrti.[2] Jednalo se o Haralda Wiesmanna, jeho zástupce Thomase Thomsena, Oskara Felkla, Waltera Forstera, Otto Gehla a Rudolfa Vlčka.[2] Všech šest mužů odsouzených k nejvyššímu trestu bylo popraveno 24. dubna 1947 mezi 16.20 a 17.51 hodinou.[2] Poprava oběšením byla vykonána v Praze v Pankrácké věznici. Tělesné ostatky Waltera Forstera byly pohřbeny do anonymního (neoznačeného) šachtového hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze.[4][p. 2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Retribuční proces se šestnácti příslušníky kladenského gestapa (v čele s Haraldem Wiesmannem) se uskutečnil v březnu až dubnu 1947 za značné pozornosti médií i široké veřejnosti, neboť členům kladenské úřadovny gestapa byla obecně dávána vina za vyhlazení Lidic.[3] Během druhé světové války se na kladenském gestapu vystřídalo asi 120 různých osob.[3] Část těchto lidí zahynula během druhé světové války nebo těsně po jejím skončení, větší část z nich nebyla dopadena a unikla trestu a to společně s posledním velitelem kladenského gestapa SS Obersturmführerem a kriminálním komisařem Josefem Horbaschkem (* 1912).[3] Proces se musel vyrovnat s nedostatkem listinného (písemného) důkazního materiálu, který byl zničen (spálen) v posledních týdnech druhé světové války právě těmi členy kladenského gestapa, kteří se jej záměrně zbavovali před svým plánovaným útěkem, aby tak po sobě zahladili usvědčující stopy.[3]
  2. ↑ Soud ale udělil i další tresty: Alfred Forkel (30 let); Heinrich Faber (30 let); Hans Guttweniger (13 let); Josef Richter (13 let); Jaroslav Svoboda (10 let); Peter Porst (6 let); Anton Szpat (5 let); Heinrich Lockert (5 let); Ewald Hartge (4 roky). Josef Gebert odešel bez trestu (na konci 2. sv. války bojoval proti německé armádě).[3] Zbylí příslušníci gestapa z kladenské úřadovny byli zpočátku většinou věznění na Kladensku, kde ve výkonu trestu rubali uhlí. V první polovině 50. let 20. století byli pak amnestováni a odsunuti do Německa.[3]

Reference

  1. ↑ Seznam popravených pro retribuční trestné činy v ČSR [online]. web: Válka cz [cit. 2023-02-20]. 24.4.1947 – Oskar Felkl (*13.4.1913); Walter Forster (*7.2.1909); Otto Gehle (*1.5.1901); Karel Koždoň (*21.10.1894); Karel Schiefermüller. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Dozvuky války [online]. web: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ondřej Vetchý: NENECHME JE TAM! na YouTube – Datum: 21. září 2022; Autor: Tactical Training SW&TT; Stopáž: 15 minut a 39 sekund

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo. Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: osoby, popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Vydání první. Cheb: Svět křídel, 2017. 423 stran; strany: 101-102, 104, 116, 323-324, 333 a 357-360; ISBN 978-80-7573-022-0. (Životopisy kolaborantů a válečných zločinců, kteří byli popraveni v Praze během retribučních procesů v průběhu let 1945-1948)
  • KRŮTA Václav. Personální obsazení kladenské služebny německé tajné státní policie (Gestapa) IN: Slánský obzor (2004, číslo 12, strany 79-96).

Související články

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Walter Forster 1909 1947.png
Walter Forster (*7. února 1909 Karlovy Vary – 24. dubna 1947 Praha) byl za protektorátu příslušníkem kladenského gestapa, kde působil od roku 1942 do konce druhé světové války. Walter Forster byl německé národnosti. Sám nebo se svými kolegy zatkl 317 osob. Z tohoto počtu jich bylo 26 popraveno, 284 prošlo různými nacistickými koncentračními tábory; 17 se již nikdy navrátilo a jen 31 osob bylo po výsleších a několikaměsíčním věznění propuštěno.